Edward George Bulwer Lytton

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Edward Bulwer Lytton, Edward Lytton Bulwer, Edward Bulwer, Bulwer Lytton · pseudonymy

anglická, 1803 - 1873

Populární knihy

/ všech 10 knih
Poslední dny Pompejí
Poslední dny Pompejí
Lukrecie čili Děti Noci 1
Lukrecie čili Děti Noci 1
Zanoni
Zanoni
Budoucí lidstvo
Budoucí lidstvo

Nové komentáře u knih Edward George Bulwer Lytton

Poslední dny Pompej Poslední dny Pompej

„Rozsáhlý román o zkáze Pompejí (mé vydání má téměř 800 stran, což je výrazně více než u většiny jiných vydání - není mi jasné, zda je to způsobeno malým formátem knihy, množstvím velmi pěkných ilustrací Rudolfa Adámka nebo tím, že některá jiná vydání představují zkrácené varianty úplného textu) začíná poměrně obsáhlým popisem života a zvyků a postupným uváděním postav na scénu. Teprve pozvolna se začíná rozvíjet napínavý příběh o lásce, vášni, žárlivosti, rozmařilém životě, zhýralosti, klamu a hledání smyslu života. K jeho zdánlivému vyvrcholení dochází daleko před koncem knihy jen proto, aby si autor pohrál se čtenářem a vzápětí ho opět uvrhnul v napětí takovým způsobem, že by se od něj mohl učit kdejaký americký thriller (vskutku, chvílemi byly napětí a zvědavost tak velké, že jsem nemohl odolat a nahlížel jsem alespoň na podtituly následujících kapitol, abych už předem alespoň tušil, co bude následovat). Celý příběh je výborně řemeslně zpracován, autor pečlivě vychází z konkrétních archeologických nálezů, jež zapracovává ve svůj příběh, a dále též z děl antických autorů, které občas cituje. K textu je kromě mnoha stručných vysvětlujících poznámek pod čarou jak od autora, tak od překladatele, připojeno též několik rozsáhlejších poznámek na konci textu, které objasňují čtenáři historická fakta. Bulwer se neomezuje pouze na povrchní příběh, ale rozvádí podrobně duševní život svých postav, jejich pocity, motivy a úvahy. Próza je na mnoha místech proložena veršovaným písněmi, hymny a poezií. Kongeniální je pak Weinfurterův překlad mého vydání, který mohu plně doporučit. Po většinu knihy jsem se domníval, že ji budu hodnotit 4mi hvězdami, jelikož se mi zdálo, že na plné hodnocení jí prostě něco chybí - že přes veškerou napínavost a technickou dokonalost tam přece jen není ten duch umění, který zanechá v člověku po dočtení onen hluboký dojem. Tento názor jsem však musel změnit v samém závěru knihy, který, alespoň pro mne, přinesl přesně to, co mi chybělo. Musím tedy v závěru konstatovat, že se jedná o velmi kvalitní dílo, které jednoznačně doporučuji.“... celý text
— asakz

Budoucí lidstvo Budoucí lidstvo

„Bizarně zábavný fantaskní kousek, založený na klasickém schématu "cesta do středu Země a ztracená civilizace". Bulwer popisuje podzemní říší jako prakticky ideální společenský model ve srovnání se zaostalými státy na povrchu země. A pak tam zmiňuje esoterickou pseudovědu, kterou český překladatel knihy (mystik a okultista Karel Weinfurter) komentuje a dále rozvíjí i v poznámkách pod čarou (v knize, kterou jsem četl já, si dokonce nějaký předchozí nespokojený čtenář k těmto poznámkám dopisoval tužkou rozezlené noticky typu "toto neexistuje!"). Za běžných okolností by to bylo asi zapomenuté dílko, známé jen v úzkém kruhu specificky naladěného čtenářstva obskurních brakových příběhů, referencí u jiných esoteriků a autorů dějin fantastiky. Jako naivní fantaskní příběh jsem to četl i já a docela se tím bavil. Nejvíce tím, jak Bulwer komentuje vysoké vzdělání i silná práva Gy-ei, neboli žen, jako jsou v místním jazyce nazývány, jejich schopnosti i přísně rozumový a formalizovaný systém výběru partnerů a to, jak se všichni umějí ovládat, aby to nakonec v posledních několika kapitolách naprosto postavil na hlavu skoro až ve stylu červené knihovny. Jenže je zde ten Vril. A Jitro kouzelníků. A množství "záhadologů" a konspiračních teorií, které se sice prakticky s nulovými doklady a důkazy, ale o to vehementněji vrilem zabývají. A německými nacisty. A létajícími talíři a tajnými základnami v arktických oblastech a na Měsíci a tak všelijak podobně. Koneckonců se tomu věnuje i Ludvík Souček v Případu Jantarové komnaty, pokud by vás zajímala čtenářsky vděčnější forma než jsou v lepším případě konspirační blogísky na internetu a v tom horším (neo)nacistická propaganda. A není asi náhoda, že nové vydání knihy v Česku ve svém vydavatelství připravil Adam B. Bartoš, což si Bulwer fakt nezasloužil.“... celý text
— Inutihar

Zanoni Zanoni

„Tenhle mysticky romàn není zrovna lehkě čtení.“
— ZUZANA-123

Strašidelný dům / V noci svatojanské Strašidelný dům / V noci svatojanské

„Vrzající dveře, otisky dětských nožek, divné zvuky a tichý smích ve stínech, ledový průvan jako dech smrti :). Jojo, hned bych tam šla bydlet :).“
— Janadvorackova

Poslední dny Pompejí Poslední dny Pompejí

„Tak tahle již 190 let stará novelka, pojednávající o posledních dnech jednoho z nejznámějších měst světa a jeho dějin, je - možná trochu nečekaně - strhujícím a naprosto pohlcujícím zážitkem. O Pompejích sice slyšel téměř každý, ale popravdě, kdo se do nich skutečně podívá? Bulwer Lytton byl uchvácen dílem ruského malíře, jehož obraz zaznamenává zkázu města. Lytton tak odcestoval do samotných Pompejí, kde se nechal inspirovat k naprosto fascinujícímu příběhu, který mě o téměř dvě století později hned z několika příčin zcela odrovnal. Je pravda, že jsem v prvních stránkách trochu tápal, jelikož "hromadné" scény z živých ulic a setkání (ať už na tržišti nebo v hospodě), kde jeden mluví přes druhého. Když se pak děj rozprostřel do scén poněkud klidnějších, vyrostly přede mnou Pompeje v někdejší nádheře a dokonalé živosti. Natolik jsem se nechal vykreslenou atmosférou živého města pohltit, až mě trochu mrazilo. To proto, že se pomocí autorova vedení procházím živoucími uličkami, pozoruju jejich obyvatele, kteří se třeba oddávají procesům v lázních, které autor do detailu popisuje, zatímco nad městem se pomalu a nepozorovaně formuje naprostá zkáza v podobě probouzejícího se Vesuvu, jehož monumentálnost čtenář cítí zcela odlišně než zamilovaný Glaucus s Ionou. Pod úpatím vulkánu život pokračuje bezstarostně, nevědomě a lidské vášně ovládají svět, do něhož čtenář vstoupil. A že Lytton do tak krátké novely dokázal umně vměstnat skutečně mnoho. Intriky, lásku, závist, zlobu, nenávist, náboženství, míšení kultur, bohatství, chudobu, magii, podvody, zhýralost, ale i ctnosti. Postavy, které k tomu využívá jsou fantastické samy o sobě. Nemá příliš smysl tu vyjmenovávat všechny. To proto, že přečte-li si člověk tuhle knihu, vsadím se s Clodiem o deset tisíc sestercií, že nejsilněji zapůsobí dvě. Přičemž na tu jednu, která mě osobně uchvátila úplně, jsem schopen vsadit i násobně víc sestercií, které ostatně nemám stejně jako Clodius. První postavou je Egypťan Abraces. Ryze démonická postava tajemného mága, jehož se všichni děsí. A mají k tomu dost důvodů. Ovládá černou magii, je hnán nenávistí a pohrdáním, oddává se orgiím, před nimiž se i Pompejané červenají, zahalen tajemstvím, spřádající temné plány. Trpí samomluvou. A nezdráhá se použít jakoukoli špatnost k dosažení svých cílů. Zloduch k pohledání. Druhá postava zastiňuje všechny ostatní, přestože sama chodí ve stínu - Nydie, slepá otrokyně a prodavačka květin. Ač slepá, Lytton z ní z mého pohledu stvořil středobod celé novely. Cituplná, plná vášně, ryzích citů, hnaná dobrými úmysly, která vidí v Pompejích víc, než ti, kterým zraky slouží. Nejšťastnější, když se může starat o květiny v Glaukově zahradě. Obraz, který mi mnohdy vytanul v představách. A když sama nemůže po jeho boku dojít štěstí, dvakrát zachrání jeho. Nad jejími osudy člověk skutečně ustrne a ptal jsem se sám sebe, kde autor vzal konkrétní inspiraci, protože to nemohla být čistá fantazie. Navrch, podle Nydie v polovině 19. století stvořil Randolph Rogers sochu. Což mě vedlo k dalšímu obdivu, kterak je umění provázané - Lyttona inspiroval obraz a jeho kniha inspirovala sochaře.... Krátká novela, v které je mnoho. Nezapomenu ani na samotný popis Pompejí, protože Lytton je viděl očima pozorovatele 30. let 19. století. Což byly zcela jiné Pompeje, než můžeme vidět dnes, máme-li štěstí a navštívíme je. Nehledě, že poučení se nekonalo. Jakkoli silný a stále čtivý příběh Lytton sepsal, podíváte-li se na místo přes google maps, je tu někde pocit, že se může schylovat k ještě děsivějšímu příběhu. Zatímco ulice žijí svým životem a jejich obyvatelé prožívají velmi obdobné příběhy jako tehdy.“... celý text
— Kozel

Přejít na knížky autora