Erich Paul Remark

Erich Maria Remarque · pseudonym

německá, 1898 - 1970

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Erich Paul Remark

Cesta zpátky Cesta zpátky

Bylo to pěkné čtení
Mušketyrpepa


Miluj bližního svého Miluj bližního svého

Vždycky když člověk čte Remarqua, tak jako bych v těch příbězích zmizel ze světa ve kterém žije do příběhů lidí v těch krásných knihách. Nejinak je to i v případě téhle krásné a smutné knihy, která člověku nechá nahlédnout příběhy několika lidí, kteří žijí v neustálém strachu před policií, celníky a udavači. Lidé, pro které je i pro nás samozřejmá maličkost práce, jídla a domova něčím tak vzdáleným a nedosažitelným, že je člověku smutno do samého morku kostí. Kern, Ruth, stejně jako Steiner a další postavy v tomhle příběhu se stanou průvodci po smutné Evropě, která odmítá lidi, kteří se ničím neprovinili a chtějí pouze v klidu žít, pracovat, milovat a být. Při čtení mi bylo často smutno, co dřív stačilo lidem k radosti a štěstí a dnes mají lidé všechno a přece nejsou na světě rádi. Měli bychom být víc vděční za to, že můžeme večer jít v klidu spát bez strachu, a ráno jít do práce s vědomím, že nás ještě večer nepošlou na hranice a prč od lidí, které máme rádi.... celý text
ArthasKarfa


Čas žít, čas umírat Čas žít, čas umírat

Velmi krásná a zajímavá kniha. Klasiku mám ráda, vždy dává takový ten hlubší prožitek z toho celku. Určitě by si jí měl každý přečíst a najít si tam to své.... celý text
LiKa00



Jiskra života Jiskra života

Miluju Remarqueův ponurý melancholický styl podepsaný životním příběhem jedince ztraceného mezi neštěstími dosud nevídaných rozměrů. Avšak tentokrát jako bych tíhu katastrofy a lidského hnisu nemohla unést, po několika stránkách jsem vždy musela břemeno upustit a nadechnout se vlastní zhýčkanosti. Bolela mě samozřejmost, s níž mě autor provázel lidským marastem a mezi skomírajícími jiskrami životů, aby pak nechal některé vyhasnout, zatímco jinými poskytl šanci na znovuzrození do světa, který už nikdy nebude jakým kdysi býval. Zároveň jsem se však nechala strhnout onou nadějí, díky bohu vědouce, že není planá, a odpočítávala jsem dny, ba hodiny do spásy. Nevím, nerozumím, jak si přeživší podobných nepředstavitelných muk mohli a mohou udržet cokoliv podobného zdravému rozumu, víře, naději, lásce... kéž bychom se kdy byli poučili...... celý text
Petra21


Nebe nezná vyvolených Nebe nezná vyvolených

Remarque je vždycky záruka velké kvality a trochu depky. Musí na něj být nálada, a pak nezklame.
mehilainen