Erich Paul Remark

Erich Maria Remarque · pseudonym

německá, 1898 - 1970

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Erich Paul Remark

Nebe nezná vyvolených Nebe nezná vyvolených

Knihu jsem poprvé četl před více než 30 lety. Nyní jsem se k ní vrátil hned po přečtení Na západní frontě klid, což je zřejmě vrcholný remarguovský kousek, a tak jsem byl trochu zklamaný. V první knize šlo o životy mladých mužů - vojáků z různých částí světa, kteří bojovali o každý den přežití, aby třeba jako hlavní hrdina Paul padli až po letech neskutečného strádání s klidným úsměvem. V té druhé šlo sice taky o životy, ale nějak jsem to rozmazlené Lilyan v drahých švýcarských sanatoriích nevěřil. Rovněž závodění Cleyfarta mi nepřipadalo čtivé a srovnatelné s názvem, který byl snad nejpovedenějším nápadem světového autora, kterého jinak miluji, protože nebe skutečně nezná vyvolených.... celý text
MAIXNER


Vítězný oblouk Vítězný oblouk

Pro mne jedna z autorových nejlepších knih. Četla jsem ji kdysi na střední, teď znovu a kromě toho, že mi i po letech přijde opravdu dobrá, je nyní sakra aktuální. S odstupem let vlastně mnohem lépe chápu odkazy na politiku a související světové dění, myslím, že na střední jsem vnímala hlavně vztah hlavních postav.... celý text
LenkaKT


Černý obelisk Černý obelisk

Nevím nevím, jak tak čtu ty pochvalné komentáře, tak mám pocit, že jsem snad četl jinou knihu nebo nějaké jiné vydání. Kniha dle mého názoru nemá žádný spád ani děj, jde o nekonečné dialogy mezi těžko zapamatovatelnými postavami. Dialogy jsou málo uvěřitelné (že by se běžní lidé spolu bavili o smyslu života a podobných filozofických otázkách?), postavy jako by se nevyvíjely. Od historického románu jsem čekal také trochu více dobových reálií a faktů, nicméně kromě pár zmínek o A. Hitlerovi jsou to v podstatě (pro mne nezajímavé) dějiny každodennosti. Za mne nejslabší Remarqeův román.... celý text
Vituss



Nebe nezná vyvolených Nebe nezná vyvolených

Celkom rýchla jazda, na Remarqua. Nikde sa dlhšie nepozastavil, len to chŕlil ako mu to prišlo. Asi dosť rýchlo napísaný román. Trochu mi to pripomínalo Kto chytá v žite, od Salingera. Podobný pocit po dočítaní ostal. Síce chápem rozpoloženie postáv, ale aj tak sa mi nepáči ich prístup. Lilian ma rozčuľovala. Viem bola chorá, bolo tesne po vojne, ani si to neviem predstaviť. Ale nie každý mal peniaze, a bol v rovnakej situácii, aby si mohol posledný čas života žiť boméskym životom a tváriť sa pri tom, že je nad vecou. Ale očividne, tento typ žien bol veľmi príťažlivý pre hlavného hrdinu (..alebo pre Remarqua?). Sympatické mi bolo, že tá rýchlokvasená láska plná vášní, nakoniec neskončila ešte sladšie. Koniec bol síce od istej chvíle predvídateľný. Ale to, že Lilien nakoniec prizná, že Clerfayta chcela opustiť, ma prekvapilo. Bolo to také ozajstné, Remarqueovské.... celý text
Anikkk


Miluj bližního svého Miluj bližního svého

Další Remarque na doplnění vzdělání. Z knihy čiší tolik beznaděje a zároveň naděje. Vůbec si nedokážu představit, co ti lidé museli zažívat. Nechtění všude, bez pasu, bez peněz, nemohli vycestovat, nemohli zůstat. Aspoň že i v té době byli lidé, kteří dokázali pomáhat přesto, že sami se tím vystavovali nebezpečí. Tyto události by neměly být nikdy zapomenuty. Pár citátů: Zlepšovatelé světa byli odjakživa jeho ničiteli - a diktátoři nebývají nikdy veselí. Člověk je veliký v extrémech. V umění, lásce, hlouposti i nenávisti, v egoismu, a dokonce i v oběti- ale co světu nejvíc chybí, je jakékoli prostřední dobro. Naši praotci se třásli před hromy a blesky, tygry a zemětřeseními - naši středověcí otci před meči a loupežníky, morem a Bohem - my se ale třeseme před potištěným papírem - ať už je to bankovka nebo pas! Neandrtálec byl zahuben kyjem; Říman mečem; člověk středověku morem - nás ale lze vyřídit už kouskem papíru! Vřele doporučuji!... celý text
Rozari