• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Gudrun Wilcke

Sága rodu Rotwengelů

„Po Rozinkové louce jsem pokračovala touto ságou a od první strany, mimochodem velice poutavého čtení, jsem se ponoŕila do stránek dalšího vyprávění o kraji, kde již pár desetiletí žiji. Možná tím, že moje kořeny jsou daleko odtud a pohraniční kraj mi až tak do srdce nevklouzl, jsem knihu četla bez větších emocí. Co se mi však honilo hlavou, to byla ta děsivost, s jakou člověk přijme myšlenku, třeba i hloupou myšlenku, o své nadřazenosti. Chápu doba byla ekonomický zla a někdo, třebas s hloupou myšlenkou , jim dal chleba, nakrmil a oblékl jejich děti...to že za to miliony dětí umírali v koncentrácích...to neřešili, nebyli to jejich děti, byly to děti podřadné řasy... Kniha určitě chytne , je velice poutavě napsaná...nedovedu si představit psát o domovině, která mi byla ukradená a do níž se nemohu vrátit....muselo to být velice, převelice těžké vzpomínání...ale když jsem to rozebírala se svým známým, který má v Německu odsunuté příbuzné, samozřejmě se již jedná o potomky odsunuvších...a on mi sdělil, že sudetske spolky se svými nároky na naše území žijí dále a za hranicemi veselé rozkvétají a sama autorka byla členkou...co na to říct...“... celý text
— Villon

---

Vzpomínám na Rozinkovou louku

„Místo hlavního děje je mi velice blízké, neboť kolem něj často jezdím a chaloupku nedaleko malého rybníčku jsem obdivovala již od prvních chvil, co jsem se do kraje nastěhovali. Po 40 letech jsem se dozvěděla její historii. Styl knihy vás chytne a nepustí, dokud nezavřete knihu dočtenou...a teď se v tom člověče plácej. Pocházím z rodiny , jejíž kořeny jsou daleko od Mladkova, jsem ve zdejším kraji tak zvaná naplavenina a můj děda budoval pohraniční opevnění, Boudu jsem znala již z vyprávění. Začala jsem kraj a jeho tragédii vnímat ponejprv jako člověk, jemuž tzv "češství "vlili předci do žil a mám v paměti návštěvy a arogantnost vysílaných Němců, kteří se v 80 letech vraceli do svých ztracených domovů. Jaká bych byla já, kdyby mi někdo ukradl domov? Nevím...Stejně tak nevím, jaká bych byla, kdyby mi někdo vzal rodinu a zavřel do koncentráků. Vím o sobě jediné...neodpustím zlo a křivdu....a to jsem válku nezažila. Po staletí žili vedle sebe oba národy v relativním klidu...a přijde kdosi, kdo davu nakuká, že jsou něco víc...a ve světě nezůstane kámen na kamení....A je tady stale, znova a znova....Člověk dokáže zfanatizovat dav a dav už se nezastaví. Lidé se likvidují navzájem...Smutno je na světě...“... celý text
— Villon

---

Vzpomínám na Rozinkovou louku

„Psáno chvílemi poutavě, chvílemi jako slohová práce žákyně 6.třídy a chvílemi jako výlet Cimrmanů do Liptákova. Každopádně zajímavá osobní zpověď reálného příběhu. Takže 3,5*, jenže Mladkov, Orlické hory a mě blízká historie a lokalita ...takže nakonec 5*.“... celý text
— vladimir5170

---

---

Karneval a Velký pátek

„Velký překvapení, hodně kvalitní čtení, ale paradoxně už dlouho se mi nestalo, abych četla s takovou nechutí. Strašně jsem se o tu malou holku bála, protože jsem věděla, že zase něco posere. Příběh naprosto šílenej, 13letá holka z bolivijský rybářský vesnice se dostane do města, kde záhy otěhotní /kdyby jen jednou/ a mele se od ničeho k ničemu i se svými dětmi na krku. Kniha plná špíny, smrti, zmaru a proměrněných šancí.“... celý text
— Radimka

---

Mrak

„Kniha, která má jen 144 stran a přesto o ní možná budete dlouho přemýšlet. Jak už bylo napsáno, bez ohledu na to, jak a kým byla tato kniha distribuovaná, hodnotím ji kladně. Příběh byl uvěřitelný, čtivý a rozhodně působivý. Já jsem Jannu Bertu obdivovala za její vůli přežít. No a skutečnost, že si člověk podmaňuje přírodu často necitlivě a bez ohledu na důsledky svého konání, to já osobně nevnímám jako propagandu...“... celý text
— vikaa