Experimenty s Shakespearem - mají smysl?

Tak jsem v dnešních Timesech objevil titulek - hned vedle hlavního článku o přecpaných plážích v časech koronaviru - hlásající, že sir Ian McKellen ve věku 81 let vystoupí v roli Hamleta.
https://www.thetimes.co.uk/edition/news/the-age-is-the-thing-sir-ian-mckellen-to-take-on-hamlet-at-81-d7hwzxrhk
Theatre Royal Windsor prý začíná zkoušet na letošní velmi posunutou sezónu 29. června.
Autoři se pozastavují nad Mistrovým pokročilým věkem, mj. připomínají, že by se měl ve slavné scéně setkat s duchem svého otce; o obsazení rolí Hamletových rodičů se v oznámení Theatre Royal Windsor nic neříká.
https://theatreroyalwindsor.co.uk/?gclid=EAIaIQobChMI88P9rfKe6gIVxqsYCh1b6A7zEAAYASAAEgJjyvD_BwE

Určitě to není první případ "experimentálního" přístupu k Shakespearovi. Přiznávám, že mě jsou takové experimenty spíš proti mysli. V těchto věcech jsem starej konzerva. Bělovlasý Hamlet vyzývající na souboj starý shnilý svět? To mi fakt nesedí. Vím i o jiných adaptacích, kde Romeo a Julie v džínách jezdí na kole apod. a přiznám se, že to nemám rád. Ale nikomu svůj názor nevnucuju; vyjádřete se: co vy na to?

Text příspěvku byl upraven 26.06.20 v 09:15

Tiež to nemám rada. Videla som spracovanie Kráľa Leara s Anthonym Hopkinsom, pri ktorom mužské postavy pobiehali v moderných vojenských uniformách, čo v mojich očiach hrozne kontrastovalo s ich pôvodnými replikami. A keď sa mne nič tebe nič zjavila v uniforme aj Cordelia, neverila som vlastným očiam. Môžu mi rozprávať, aké je to skvelo spracované, ale keď súčasný vojak na otázku: „Kto ste?“ dostal odpoveď: „Muž, pane“ a uspokojil sa s ňou, skoro som explodovala.

Mně na takových inscenacích nejvíc štve, že je některé kritiky považují za "odvážné" zpracování atd. Podle mě na tom nic tak moc odvážného není. Podle jména je to Shakespeare a snobů, kteří chtějí předvést, že oni tomuto "neotřelému" pojetí rozumějí, je na světě dost a dost. Řekl bych, že autoři by dali najevo mnohem víc odvahy, kdyby napsali svoji hru inspirovanou Shakespearem, přenesenou do jiných kulis, do jiné reality, a uvedli ji pod vlastním názvem a podepsanou vlastním jménem. To by bylo odvážné, jenže marketing by s tím nesouhlasil.

Já jsem vcelku rád navštěvoval představení v Rock opeře v Praze. Samozřejmě, že některá mne oslovila víc, některá mi připadala slabší, ale vcelku to hodnotím jako velmi dobré zážitky. Kusy byly přizpůsobeny rockovému publiku, třeba Anna Karenina byla členkou motorkářského gangu, jejich jména ale zůstala původní (byl jsem tuším ještě na Romeovi a Julii a dále pak na Antigoně). Takže z hlediska této diskuse "odvážné", "experimentální" atd., ale z hlediska mne jako diváka to bylo to, co jsem očekával.
A ještě si matně vzpomínám na Othella, kterého jsem shlédl v divadle Hradci Králové (ale jaký ho hrál soubor už nevím), kde Othello byl árijský bloňdák v uniformě a Desdemona byla černoška či mulatka... ale to už bylo dávno a nedokážu si vybavit pocity, jaké jsem měl po představení (tudíž zážitek nebyl dost silný, ať už v kladném či záporném smyslu).
Za mne tedy: jak kdy... (podobně jako se vedle v diskusi řeší úpravy ve filmu oproti knize)

Před lety se stal světoznámým muzikál, jehož příběh je inspirován Shakespearovým dramatem Romeo a Julie. Jeho autoři Arthur Laurents, Leonard Bernstein a Stephen Sondheim se k dílu "odvážně" přihlásili pod vlastními jmény a uvedli dílo pod titulem "West Side Story". Nebylo těžké uvědomit si, že je to "variace na shakespearovské téma" - koneckonců, to byl i záměr autorů od samého začátku. Jenom tenkrát buď umělci měli víc poctivosti a hrdosti v těle nebo marketingoví experti měli menší moc do všeho kafrat - anebo prostě tito umělci měli vlastní myšlenku, vlastní sdělení, které jen "navlékli" na shakespearovský motiv. Každopádně tahle moderní inspirace starého příběhu velkého barda se stala slavnou. Hlásí se k jeho odkazu, ale nevydává se za "oprášený originál". Všechny ty "modernizované" nejapnosti drze připisované velkému básníkovi mívají spíš jepičí život.

Vo West Side Story sa riešili problémy, ktoré k tej krajine a dobe patrili. Neznášam, keď sa v modernej verzii nejakej klasiky siahodlho omieľa morálna dilema, ktorá už dnes nikoho netrápi. Nedáva to zmysel a vyznieva to smiešne. Keď už je na prerábku dakto celý žeravý, nech to urobí riadne a nie tak, aby sa kulisy a repliky fackovali ostošesť. A potom z toho samozrejme vznikne iné dielo, len mierne inšpirované pôvodným.

To je přesné. Nová myšlenka - nové dílo. A taky nový autor a nový název. Tak by to mělo být. Jenže když se dá na plakáty Shakespeare, přiláká to víc platících diváků. O nic jiného bohužel nejde. Není to odvážné, je to drzost!

Aktualizovat Shakespeara je zbytečné, dobré hry to dělají samy
„V každé době ožívají v díle ty významy, které jsou aktuální. Někdy se stává, že inscenátoři divadelní hry sami aktualizují, což si myslím, že je opravdu zbytečné. Ty hry, pakliže jsou dobré, tu aktualizaci udělají samy. Proto Shakespeare byl, je a bude aktuální v každé době.“
„Shakespeare psal v určité době, která jeho textům dala určité významy, ale byl čten i v dobách následujících. Faktem je, že jakmile jdete na jeho hry do divadla jako divák nebo si přečtete jeho básně, tak okamžitě, aniž byste to zamýšleli, tam začnete hledat významy, které nějak rezonují s vaší duši a vaším vědomím.“

Rozhovor s panem M. Hilským - ČRo Plus, Hovory, 28.6.2020
https://plus.rozhlas.cz/martin-hilsky-aktualizovat-shakespeara-je-zbytecne-dobre-hry-delaji-samy-8234367

Tak jest. Pan Hilský by o tom měl něco vědět. Ostatně těm autorům podobných (s odpuštěním) aktualizací nejde ani tak o to, aby přiblížili velkého básníka modernímu světu, jako o to, aby světu předvedli svou vlastní velikost a básníka při tom používají jako podnožku - jinak by je nikdo ani neviděl.

Text příspěvku byl upraven 28.06.20 v 09:52

K tejto debate sa hodí jeden citát. V rozhovore pre The Paris Review William Faulkner povedal:

"Keby som neexistoval, bol by ma napísal niekto iný, Hemingway, Dostojevskij, my všetci. Dôkazom toho je, že máme nejakých troch kandidátov na autorstvo Shakespearových hier. Ale dôležité na Hamletovi či Sne noci svätojánskej nieje to, kto ich napísal, ale že boli napísané. Na umelcovi vôbec nezáleží. Záleží len na tom, čo vytvoril, keďže aj tak neexistuje nič nové, čo by sa dalo povedať. Shakespeare, Balzac, Homér, všetci písali o tých istých veciach a keby boli žili o tisíc či dvetisíc rokov dlhšie, vydavatelia by medzitým nepotrebovali nikoho iného."

Text příspěvku byl upraven 28.06.20 v 13:00

To si může dovolit říct nositel Nobelovy ceny s vědomím, že žádnej Hemingway ani Dostojevskij nebude jeho příběh mršit v tzv. modernizované dramatizaci. Ti by si napsali o tomtéž svůj vlastní příběh, zasazený do vlastní reality a pod vlastním názvem - jako ten Laurents a spol. ve West Side Story.

Domnívám se, že pan Hilský mluvil o adaptacích Shakespearových her režiséry, ne o tom, jestli někdo použije téma z jeho her ve své vlastní tvorbě. A to není "problém" jen her WS, ale i např. moderních adaptací oper. Občas od režisérů čtu, jak se snaží tímto přiblížit dnešnímu, mladému publiku a přilákat je do divadel. Celkem by mne zajímalo, jestli to opravdu funguje...

No, právě ti režiséři se chtějí proslavit "odvážnou" inscenací klasika, jenže tu odvahu projevují tím, že vyřežou polovinu původního textu, nacpou tam leccos nového, takže to už není klasik, jenom cosi "na motivy" jeho díla. A nebo splácají vyloženě nový příběh jen vzdáleně napodobující originál, jehož název ovšem ponechají beze změny.