Píšou ženy hlavně pro ženy?
Jsou spisovatelky, a jsou autorky "ženských románů". Před těmi prvními smekám, před těmi druhými jen těžko. Samozřejmě i v kategorii ŽR existují hodnotná, špičková díla, muži je však obvykle příliš nečtou. O ŽR hodně vypovídají knihy psané více méně pouze na kšeft, a snižují, podle mého názoru občas neoprávněně, hodnotu celé této kategorie. Je zajímavé, že v raném mládí jsem docela rád četl i knížky prapůvodně určené pro dospívající dívky. Nejméně dvě mé nejoblíbenější knihy napsali muži. Velice rád čtu detektivky.V určitém okamžiku jsem si uvědomil, že dávám přednost těm, které napsaly ženy, a že je jich pěkná řádka. Na druhé straně mám ale potíž se severskou školou zřejmě moderních švédských a islandských autorek, které vás podrobně seznámí jak s průběhem vyšetřování, tak vlastního těhotenství. Ne že by se mi to nějak zvlášť protivilo, ale když na to narazím v páté knize po sobě, tak se autorce začnu vyhýbat. Tolik moje osobní zkušenosti.
to je zajímavé téma. Abych se přiznal, tak když vidím ženskou autorku, tak mě to taky spíš odrazuje, aniž bych pořádně věděl proč. Nepovažuju se za nějakého šovinistu, ale třeba jsem jím podvědomě. Ženský mozek mi přijde že funguje trochu jinak, méně přímo, méně rovnou k podstatě věci, více oklikama, nepřímo, zdlouhavé babrání se v emocích a pitvání vztahů, které nikam nevede a nemá žádný cíl, a to nemám rád. Mám rád věci na rovinu co možná nejpřímnějším způsobem.
Na druhou stranu jsem četl pár knih od ženských autorek, které se mi velmi líbily, např. Vaňková Ludmila - Most přes propast času. A jedna z mých nejoblíbenějších fantasy byla napsána ženou - Margaret Weiss a cyklus Brána smrti. Ta psala o hlavních hrdinech a ti se mi líbili.
A jak tady někdo zmiňoval, že už malým klukům vadí ženské hrdinky. Těžko říct. Pamatuju si třeba na skvělé dětské knížky od Kira Bulyčova - Alenka z planety země, Alenčiny narozeniny atd. Tenkrát jsem to měl stejně rád jako třeba Foglarovky.
a ještě mě tak dodatečně napadá, že podobný fenomén vidím i v politice. Žen je ve společnosti více než mužů, proč tedy máme drtivou většinu mužských politiků? Proč propána Američanky nevolily profesionální a schopnou Hillary, a volili narcistického mamlase Trumpa? Možná jsou tyto věci zakodované v mozku někde hodně hluboce a podvědomě.
Text příspěvku byl upraven 22.07.17 v 23:35
Nuž, ja som ženská autorka, ale mám pocit, že píšem hlavne pre mužov. Sci-fi je skôr vnímaný ako mužský žáner, mojimi hlavnými hrdinami sú vždy muži, je v nich technika...
A keď je reč aj o hrdinoch, pridám, že ja si v knihách iných autorov všeobecne lepšie rozumiem s mužskými hrdinami ako s hrdinkami. Je pritom jedno, či je tvorcom hrdinky žena alebo muž.
Těžko říct, jak to je. Určitě bych netvrdil, že se k přečtení či nepřečtení knihy rozhoduju podle toho, jestli ji napsala žena nebo muž. Někdo tu zmínil Agathu Christie jako jakousi "výjimku" - jenže to žádná výjimka není. Např. Dorothy Sayers, Margery Allingham, Ngaio Marsh - to jsou taky velká jména detektivního žánru a mají pořád spousty čtenářů. A mají i spoustu zdatných následovnic. Catherine Aird, Deborah Crombie, Ann Granger. A abychom se nedrželi jen anglicky píšících autorek, je tu Hana Prošková, Alicia Giménez Bartlet a Dolores Redondo. Pak jsou tu třeba historické romány Edith Pargeterové (též známé jako Ellis Peters) a Ludmily Vaňkové, nebo historie v literatuře faktu od Barbary Tuchmanové. Docela určitě odmítám tvrzení, že Jarmila Loukotková nebo Jane Austenová píšou převážně pro ženy nebo že jejich dílo muži nečtou.
Je asi pravda, že ženy zatím dostávají z literárního koláče menší kus než muži, což může být tím, že jim dlouho trvalo, než si vydobyly rovný přístup ke vzdělání, takže s tím spisováním začínaly o dost později, myslím ve větším měřítku, jednotlivé výrazné talenty se dokázaly prosadit vždycky. Je dost možné, že některé autorky cíleně píšou tak, aby oslovily zejména čtenářky, ale určitě to nedělají všechny a určitě to není tak, že by všichni chlapi automaticky dávali přednost mužským autorům.
Text příspěvku byl upraven 27.06.20 v 11:15
Ostatní muži prominou, ale já si skoro myslím, že opak je pravdou. Muži neumí příběhy autorek číst. V nadsázce říkám, že jim v tom zabraňuje přemíra testosteronu v krvi.
Jestli si mám vybrat v rámci obecného klišé mezi motorkami, chlastem a fotbalem (dříve ještě i vojnou), a naproti tomu dětmi, vařením a módou, půjdu si raději sednout do té druhé debatní skupiny. (Doufám, že mi obě pohlaví prominou tu zkratku.)
Jediné, co se řeší tak stejně v obou skupinách, je opačné pohlaví.
Mužský svět je zaměřený přímočaře a s ukrýváním citů, ženský je komplexnější a v každém okamžiku vyhodnocovaný velkou mírou citů.
Proto ženy velmi rychle přečtou mužský svět, zatímco naopak je to velmi těžké a pro mnohé muže zcela nemožné.
Text příspěvku byl upraven 08.02.24 v 00:13
Nermal - 'Muži neumí příběhy autorek číst.'
Jsem ráda, že to někdo napsal, děkuji:-)
Představa, že mužští spisovatelé a hrdinové jsou pro všechny a ženské spisovatelky a hrdinky (ať se jedná o knihy na jakékoli téma) jsou jen pro ženy, je tristní, ale ve společnosti zažraná jako v koze. Mění se to příliš pomalu.
Dřív mi přišlo, že rovnice knih nedávají smysl. Ale potom jsem dospěla a došla mi pravda, že je jedno, zda to píše muž nebo žena, zda to píše pro muže nebo ženy.
Protože podle té rovnice by ženské autorky měly být nejlepší na čtení pro ženy. Je to logické, ne? Každý ke svému. Protože ženy ví nejlépe, co ženy chtějí. A muži to přece ví také. Tak proč mi přijde, že skoro každý romantika pro mě vyznívá plitce, trapně a "takhle by se nikdo nezachoval"? Z těchto příběhu ženy odchází jako hysterky a trapky, a já jako čtenářka se kolikrát stydím za to, že jsem žena. To se samozřejmě netýká klasický románů a jiných žánrů. Ženy si prostě vybrali romantiku, protože si v ní mohou dost věcí ulehčit, a protože jich to udělalo nejvíc, tak tam svítí jako výstražný maják. A z toho vychází chybná domněnka, že ženy píšou především pro ženy. Kvantita versus kvantita titulů na jedno použití. Ale když něco podobného píše muž, je to úplně něco jiného. Poslední dobou mi přijde, že jedině muž dokáže napsat dobře ženský charakter. Kolikrát navíc v žánru ne pro to primárně určeném, kde to čtenář čeká.
Jak by ženy mohly znát jiné ženy, když ve většině případů neznají ani samy sebe?
Text příspěvku byl upraven 13.03.23 v 07:52
Ženy ví nejlépe, co ženy chtějí. (Rozuměj - co chtějí jako žena ony samy.) Neví nejlépe, co chtějí ostatní ženy. Ženy ví nejlépe, co jiným ženám nechtějí dopřát. Ženy chtějí poznat, jak to vidí (jimi vyhlédnutý) chlap, ale už méně, jak to vidí jiná žena (toužící po stejném chlapovi).
Proto možná muž, jako externí pozorovatel žen, dokáže dobře popsat ženský charakter.
Text příspěvku byl upraven 08.02.24 v 00:16
No jsem rád, že čtu knihy napsané ženami. Le Guinn, Ellis Peters a Pauline Réage mě napadly první. Jsou jiné a dobré. Jenže ženy, které píší pro ženy jsem asi nečetl. Raději.
Je zajímavé, že jste toto téma nastolil, protože jsem o podobných otázkách často přemýšlel. Souhlasím s tím, že rovnice "ženské knihy = pro ženy" neplatí vždy.
Jednoduchá otázka: Jsme schopni poznat, aniž známe autora, zda knihu napsala žena?
Vložit příspěvek