Nejdéle čtené knihy

Milé čtenářky a milí čtenáři, zajímalo by mě, jakou knihu jste četli nejdéle (případně proč) a jak dlouho vám to trvalo.

Ať jdu příkladem. Přes půl roku jsem četla anglickou verzi Posledního dopisu od tvé lásky od Jojo Moyes (kolem 500 stran) – to je můj rekord, zatím. Metoda kousek přečíst – nebaví – odložit – přečíst x dalších knih – kousek přečíst… Přiznávám, že romány pro ženy mě neberou, ale doufala jsem v jednodušší (tj. rychlejší;-)) četbu. Od určité doby mám prostě nutkání vše dočíst, ať se mi to líbí nebo ne.

dlouho jsem četla Browna - Andělé a démoni (565 str.) stylem: cca sto stránek - půl roku odklad - dočtení zbytku během týdne
podobně Hunger games (komplet, 688 stran): první díl - půlrok pauza - zbylé dva díly rovněž během týdne
stejně tak Boží schránu (512 s.) od Goldsteinové, tam jsem se po třiceti stránkách kousla a měla ji rozečtenou snad rok - a pak taky zhruba během týdne dočteno
a teď to vypadá, že podobný osud potká i Glencoe (462 stránek) od Charlotte Lyne

určitě záleží na momentálním rozpoložení

Text příspěvku byl upraven 10.12.14 v 20:30

Jsem na tom podobně, taky nejsem schopná nedočtenou knihu odložit (a nedočíst).
Málem se mi to povedlo u "Malacijská tapiserie - B.W.Aldiss", to se fakt nedalo. Po přečtení asi 2/3 jsem ji odložila (naštěstí jen na noční stolek). A téměř po roce ji opět vytáhla zpod hromady knih připravených na čtení... a úspěšně jsem se prokousala k poslední stránce. Kupodivu jsem si předchozí děj celkem i pamatovala. Takže jsem ji četla i s přestávkou rok (+-). Ale ten pocit vítězství nad knihou stál za to :-)

Já tak četla Mořského vlka od Jacka Londona. Asi dva měsíce s přestávkami, ale jak koukám, nejsem na tom tak špatně. Na mě opravdu brutální čtení, ale chtěla jsem se prokousat až do konce, abych se dozvěděla, proč patří mezi manželovy nejoblíbenější. Nedozvěděla jsem se, ale ten pocit vítězství, jak už tu bylo napsáno, stál za to :)

Angličtina pro samouky - stále rozečtená - postup 13 kapitol za 6 let a ještě jsem to nevzdal :-) ! (Omlouvám se za opakování hlášky z jiné diskuze, ale nedalo mi to.)

Text příspěvku byl upraven 09.12.14 v 19:01

Učebnice pro samouky jsou kapitola sama pro sebe. Mám jich doma několik a rozhodně hodlám rozšiřovat sbírku (knih, ne znalostí;-)). S takovou francouzštinou to táhneme už pár let. Pokud se člověk posouvá vpřed, tak je to dobré. Ale já se kolikrát musím vracet k první kapitole, protože jsem leccos za tu dobu zapomněla.
Teď jedu norštinu (kapitola 1 již asi dva nebo tři týdny):-).

Mám nového rekordmana - Zmizelou od Gillian Flynn. Pokouším se o ni v angličtině již od minulého ledna, došla jsem cca do půlky. Seznam brzd: kniha je tlustá, přestala mě bavit asi ve třetině, vím, jak dopadne, ne zrovna lehká angličtina. Mou oddanost knize symbolizuje i fakt, že jsem ji přejmenovala na "Ztracenou". Ale do příštího ledna ji dorazím