Blacksad
Juan Díaz Canales , Juanjo Guarnido
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/141033/bmid_blacksad-141033.jpg
5
286
286
Kompletní vydání komiksů s černým panterem v roli soukromého očka, nádherně kreslené drsné školy – Blacksad. V knize se objeví jak komiksy, které vycházely na pokračování v Crwi, tak u nás dosud nevydaný a zatím poslední díl. Další kniha z řady Mistrovská díla evropského komiksu.
Přidat komentář
Pár povídek se zvířátky. Šlo to. Pěkně namalované, plynulo to rychle, občas úsměvné, jindy slušná atmosféra. Ale nemohu si pomoci, čekal jsem trochu víc. A musím souhlasit, že úroveň povídek klesala. Zatím co první dvě byly dobré, třetí průměr a čtvrtá nuda, ala ať už je to dočtené… říkám, trochu zklamání.
Zajímavý příspěvek do řady Mistrovských děl Evropského komiksu. Mimořádný a originální je zejména graficky, kdy obyvateli komiksového světa jsou antropomorfizovaná zvířata. Komiks je oslavou noirové detektivky z Ameriky padesátých let. Prostředí je klasické, špinavé, šedivé, temné. Epizody se odehrávají v typickém americkém velkoměstě plném otevřeného násilí a zoufalství. Všehoschopní a bezskrupulózní boháči bezostyšně využívají své bohatství, moc a vliv na úkor zoufalých chudáků, policie je často bezmocná. Protagonistou a vypravěčem příběhů je John Blacksad, tvrdohlavý černý panter a soukromý detektiv. Řeší rozmanité případy, někdy osobní, jindy méně, co případ, to epizoda. A tedy se spolu s ním pustíme třeba do pátrání po vrahovy bývalé milenky – je zajímavé, že některé ženské charaktery jsou zde obecně výrazně méně zvířecí než charaktery mužské. Následuje silný případ rodinné pomsty s příměsí segregace a rasismu. Nebo též třeba silné téma špionáže z řad levicových kruhů s jasnými odkazy na reálný dobový McCarthismus. Výčet to není kompletní, pro představu postačí. Canales má obecně zcela evidentní zájem o silná sociální a společensky kontroverzní témata: bohatství vs. chudoba, moc boháčů vs. bezmoc chudáků, zmíněný rasismus, segregace, levice a politicky a ideologicky motivované špionážní aféry minulosti, ale též třeba prosté drogy, zrada, umění a drobné osobní tragédie, vždy tak zásadně dopadající na jednotlivé rodiny. Graficky je komiks velmi výrazný. Antropomorfizace již byla zmíněna, tím však nápady nekončí. Noirové prostředí velkoměsta je často kontrastní, špinavé, šedivé, násilné a krvavé obrazy střídají obrazy jasně veselejší, s jasně akcentovanými barvami, navozující spíše pozitivní atmosféru v, jakkoliv neveselém, příběhu nebo závěru. Zaujali mě též některé dílčí detaily, např. v epizodě tematizující rasismus a segregaci v Americe padesátých let, kromě ikonického názvu, též fakt, že všechna „rasistická“ zvířata jsou ta s bílou srstí, kdežto příslušníci černých panterů mají pak pochopitelně srst tmavou a černou. Jednoduché a průhledné? Možná. Prvoplánové? Jistě. Přesto je to povedené. Komiks mě zaujal a rozhodně vyhlížím pokračování.
Nikdy bych nevěřil, že hrdiny jednoho z nejlepších, scénáristicky i výtvarně, komiksů jaké kdy budu číst budou prasata, hadi, kočky, němečtí ovčáci, lední medvědi. Nu, stalo se právě s Blacksadem. Úplně jsem nepochopil proč ty zvířecí hlavy a lidské chování. Možná pro punc vyjímečnosti? Pí Ár? Nevím, podle mě je Blacksade svou vyrovnanou kvalitou obou složek vyjímečný až dost.
Jsem sice fanoušek noiru i detektivek, ale v hodnocení u mě vede příběh PLIVNOUT DO NEBE, kterým autoři přeskočili hranice obou žánrů do politické aktuálnosti přes sociální komentář k filosofické nadčasovosti. Mnozí se o to snaží, zde se to na doslova pár stránkách díky trefné a vskutku nezapomenutelné, nečekané a přesto logické pointě povedlo.
Ano. Máte už něco?
„Naprosto nic.
Žádná zbraň, žádný motiv,
žádní podezřelí.“
(Kdesi uprostřed stínů)
„Blacksad je krystalicky čistý styl americké detektivky drsné školy ze 30. let.“ S tím rozdílem, že místo lidských tváří zde uvidíte pouze zvířecí. Vidět psa kouřit cigáro asi způsobí některým „psovodkám“ srdeční kolaps. Zato soukromé očko Blacksad (ano, chápete dobře – kočka, tedy kocour) vypadá s tím cigárem ještě drsněji. (kočkomilky zalapají po dechu) V tomto svazku najdete šest samostatných příběhů.
Citát: . . . nic tak nerozčílí ochránce zákona, jako špinavý a smrdící anarchista. (Národ ledu)
Kresba je příjemná a některá komiksová okna jsou fakt pastvou pro oči. Plné detailů v pozadí a zajímavých stvoření. Co mě však na kresbě vadí je fakt, že zatím co mužská část opravdu vypadá jako zvířata, včetně hrubé zvířecí srsti po celém těle, chováním i rysy, jsou ženy spíš víc lidé. Například Natálie, postava, kvůli které celý svazek začíná vůbec nevypadá jako kočka – zvíře. Je to totiž kočka a ze zvířecí kočky má jen špičaté uši. Jinak pleť hladká, bílá – inu, vypadá spíš jak elfka. Mám pocit, že tvůrci je také měli udělat víc zvířecí. Jen tak, pro dorovnání atmosféry.
Citát: Mám ten dojem, že člověk se do smrti nedozví, jestli měl v životě kliku. A pak už je pozdě. (Rudá duše)
Bohužel od prvního celkem dobrého příběhu to šlo rychle z kopce. Úroveň klesala příběh od příběhu. Tomu poslednímu jsem dal odpad, protože tam mi tvůrci Blacksada totálně znechutili. Čekal jsem drsné noir hlášky, krev a honičky, ale k tomu jsem dostal obrovskou dávku přistěhovaleckého klišé, barevného umění a politiky. Jako celek to působí vyrovnaně, ale musím přiznat, že k příběhu už se nikdy nevrátím.
Citát: Máme právě takový svět, jaký si zasloužíme. (Plivnout do nebe)
Antropomorfizovaná zvířata vždycky tvoří skvělou paralelu k našemu světu a Blacksad v tom není výjimkou. V tomhle případě jde o noirovou detektivku zasazenou do první poloviny minulého století, kdy zuří rasové problémy a v Evropě dělají problém náckové. Co se příběhů týče, tak jejich kvalita byla dle mého názoru sestupná. U prvního jsem si říkal, že je naprosto skvělý a následně jsem se s dalším a dalším nudil o trošku více. Na závěru tu jsou pak dva naprosté kraťasy, které se tak úplně hodnotit nedají, ale stejně tak nelze říct, že by byly úplně bez atmosféry. I v krátkém rozsahu se toho totiž dá odvyprávět docela dost.
Kniha obsahuje celkem 4 případy, přičemž platí, že první dva se mi líbily moc a ty následující dva už o něco méně. Na konci pak jsou velmi krátké mini příběhy, které se ale snad ani nedají počítat, protože mají 2-3 stránky...
Přesto jsem se skvěle bavil a knihu přečetl za jediný den. A pokud vás náhodou odrazuje fakt, že v knize vystupují zvířata místo lidí, tak se nebojte. Svět působí i tak naprosto uvěřitelně.
Máte-li rádi detektivky, mohu knihu jednoznačně doporučit. Kresba i příběh jsou obě na vysoké úrovni. Klidně bych si dal i pokračování, ale bohužel... :)
Sbírka šesti komiksových příběhů, které na první pohled zaujmou úžasnou kresbou Juanja Guarnida. Příběhově jde o dobré Noir detektivky. Nejlepší příběhy sbírky jsou podle mě: Kdesi uprostřed stínů, Národ ledu a Plivnout do nebe. Příběhy Jako pes a kočka a Rudá duše také nejsou špatné, jen Peklo, mlčení je trochu překombinovaný.
Výborná dobová detektivka, která se podobně jako Maus Arta Spiegelmana vrací k něčemu, z čeho komiks vzešel. K bajkám, kde se zvířata (bohužel) chovají jako lidé. A není to samoúčelné. Zápletka z toho vždy vychází. Hlavní hrdina je typický noirový detektiv. Phil Marlow nebo Humprey Bogard. Kresba v něčem připomíná francouzské komiksy pro děti, možná záměrně, ale je výrazně temnější. Jako hlavní postava.
V předchozích recenzích řečeno vše podstatné - krásná kresba, sympatický neohrožený hrdina, vymakané případy....rozhodně jedno z nej nej MDEK. Líbilo se mi, jak si dali autoři práci s výběrem té správné zvířecí hlavy, kterou ještě vykreslili do detailů tak, aby perfektně vyjadřovala vlastnosti a povahu osoby. Jedna velká paráda, přál bych si pokračování.... za mě rozhodně 5*
Tak tahle kresba je fakt neskutečná. Celou dobu jsem cítil, že tohle je namalováno poctivě a s láskou. Asi si vybírám špatné kusy, ale mám dojem, že kresba v komiksech hodně slábne a je taková odfláknutá, tady to však neplatí. A nejen kvůli tomu si mě komiks hodně rychle získal. Za mě plný počet.
Úžasná pocta drsné škole, nic tu nechybí, nic tu nepřebývá. Nesmírně sympatický titulní hrdina řeší případy, z nichž každý je trochu jiný a všechny jsou něčím úžasné - spádem, zápletkou, pointou... Kromě toho mě ale naprosto nadchla ta krásná kresba, které záleží na detailech, na nichž by mělo záležet i pozornému čtenáři, neb se v nich kromě různých nápověd skrývá i docela hodně vtípků. Fakt vynikající komiks, který se vyrovná Grandville a který by v dokonalém vesmíru měl další a další pokračování.
Z tohohle jsem nadšená. Skvělý příběh, výborné postavy, ale hlavně parádní kresba, hlavně výrazy jednotlivých zvířecích postav stojí za pozornost, to je pastva pro oči. Rozhodně bych si dala líbit víc příběhů s kocourem.
Velmi podobné „zvířecím“ komiksům Grandville a Jack Wolfgang. Opět se jedná o svět, kde zvířata chodí po dvou a mluví, a opět je hlavním hrdinou neohrožený vyšetřovatel. Přesto má jednu velkou odlišnost – vůbec se zde nevyskytují lidé. V Grandville jsou lidé podřadnou rasou, které ostatní posměšně říkají „knedlíci“. V Jacku Wolfgangovi naopak jsou podřadnou rasou všechna zvířata a lidé na ně koukají skrz prsty. V Blacksadovi si zvířata s rasismem vystačí sami, takže bílá sorta jako jsou lední medvědi, opovrhují černochy, jako jsou černé kočky.
Naprosto fantasticky zpracovaná detektivka s cool drsným ale fajn hláškujícím hlavním hrdinou, který zažívá různé detektivní příběhy, které se od sebe vždy značně liší. Máme tu drogy, politiku i rasismus. Příběhy jsou možná delší ale díky skvělému stylu psaní Vám děj bude utíkat neuvěřitelně rychle a tuhle jízdu si prostě užijete. A když už by Vás nějaký příběh bavil méně, furt je tu kresba, která je rovněž naprosto senzační, možná trochu horší práce se škarpama ale jinak je to opravdu nádhera. Dlouho jsem nezažil, že bych se u nějakého komiksu tak kochal kresbou, jako u Blacksada.
Naprosto skvělý dílo! Dospělé a vážné příběhy, které jsou k vyšperkovány NÁDHERNOU kresbou. Chci víc!
Vždycky si tak říkám, co bych asi já, klasický sobecký konzument, mohl vytýkat velkým autorům... A tady jsem si naštěstí nemusel vůbec nic říkat, protože komiks je to tak fantastický, že zrak jen přechází. Naprosto úžasná kresba, která nejen nahrává žánru kriminálky a noir, ale celkově zanechává působivý dojem a přenáší nás do úplně jiné doby. Zajímavé barvy, které jsou tak nějak jiné, než u běžných komiksů, nekřiklavé, ale efektní, a k tomu výrazné stíny, jsou korunka na celé kresbě. Perfektní je fyziognomie postav, protože na tomhle si Guarnido dal extrémně záležet, a samotné výrazy, "pohyby" a postoje vypráví své vlastní příběhy (narozdíl třeba od Maus, kde se zase příběh vypráví jen promluvami a kresba je nicneříkající a fixní). Není divu, že se (jak se píše v popisku) stal komiks po velmi krátké době jedním z nejoblíbenějších a vyhrál řadu ocenění.
Postavy v čele s Blacksadem byly právě vlivem této fyziognomie dost všeříkající. Blacksad je prostě drsňák, kterému nelze nefandit. Tejden byl vtipný, i když někdy otravný, a kdyby to nebyla pravidelná postava, ale jen epizodní, tak asi ani nikoho příliš neupoutá. Nebudu jmenovat všechny support charaktery a zločince, ale hra jejich obličejů, přetvářky a falše, byla skvostná. A Blacksad jako správný pan Bond musí mít v každé povídce svou Blacksadgirl, až by to člověk málem shledal kýčovitým.
Jednotlivé povídky zvlášť nehodnotím, ale jako celek se výborně chopily významných a kontroverzních společenských témat, jako rasismus, jaderné zbrojení, drogy či zneužívání moci a chladnokrevnost. Bylo dobré, že se proti tomu autor vyhradil a až na "cigaretovou společnost" jel v zajetých kolejích hrdinů, slušnosti a dobra. Protože co si budeme povídat, v touze po zaujetí čtenáře je dneska spousta antihrdinů, feťáků a rádoby drsňáků... ale k čemu, když tu máme jednoho kocoura, co je všechny strčí do kapsy a ještě se zachová správně a elegantně. :)
Skvělý to bylo! Hodně se mi líbilo rozpracování prostředí, kočičí a psí ženské hrdinky byly prostě ultimátní krásky a drsňák se smyslem pro spravedlnost Blacksad jako hlavní hrdina mě bavil. Obsáhlo to i rasové, náboženské nebo politické milníky 20. století, paráda!
John Blacksad je řízek, jak má v žánru být, a já si čtení jeho příběhu užívala, a byla spokojená. Víc u jednotlivých povídek.
Štítky knihy
vraždy politika rasismus komunismus komiksy jazz zločiny detektivní drsná škola noir (literatura)
Část díla
- Jako pes a kočka 2004
- Kdesi uprostřed stínů 2000
- Národ ledu 2003
- Peklo, mlčení 2010
- Plivnout do nebe 2003
Opravdu hodně moc povedený a místy luxusní komiks. Dostal jsem na tento komiks doporučení, které si získalo mou pozornost a já si komiks musel hned sehnat. A jsem hodně nadšený a spokojený. Přiznám se, že k dokonalosti a k čistým pěti hvězdám mi něco málo chybí. Ale já je tam přesto šoupnu, jelikož si to tento komiks zaslouží, protože je zajímavější, chytřejší a lepší, než se na první pohled zda. Scénárista Juan Díaz Canales výborně pracuje s detektivními příběhy a poválečnou dobou. Je hodně poznat, že scénárista má načteno a nakoukáno, a svými příběhy skládá poctu noirovým detektivkám, málomluvným soukromým detektivům a celému žánru. Navíc Díaz Canales skvěle pracuje s charaktery zvířat, které představuji dané postavy. Moc se mi líbilo tempo jednotlivých příběhů, odkazy, sociální kritika a skvěle napsané postavy, které jsou boží. Ať už jde o titulního Blacksada, Tejdna nebo jiné. Scénárista si charaktery vyhrál a je radost sledovat jeho nápady. Komiks má nádherou kresbu, která se mi moc líbila. Kreslíř Juanjo Guarnido odvedl luxusní práci a na jeho kresby bych se dokázal koukat celé hodiny. Jeho kresba je stylově retro a skvěle reprezentuje příběh. Od postav, které představují různé živočichy, přes prostředí, nápady, detaily až po úžasnou barevnou paletu. Guarnido vytvořil opravdu moc krásnou kresbu, co dokáže příběhy a zápletky prodat na sto procent. Blacksad je parádní čtení a hodně mi sedl, a já se moc těším na druhý díl.