Hvězdoměnci
Julie Nováková
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/254481/bmid_blizenci-3-dil-hvezdomenci-moe-254481.jpg
4
32
32
Blíženci ( J. Nováková) série
< 3. díl
Lidské osídlení se zmítá v politických roztržkách vyvolaných válkou mezi Nytthemem a Novou Hanojí, byly objeveny první přímé důkazy existence dávné civilizace schopné vytvářet mezihvězdné tunely a lidstvo se dost možná nachází na pokraji zjištění, jak si podobnou technologii osvojit samo. Celeste Hewittová se pohybuje na tenkém ostří mezi zhroucením a konečným porozuměním teorii, která by mohla odstartovat novou éru lidské historie. Touží po ní víc než po čemkoli jiném, jiní - včetně její vlastní simulace - však její posedlost nesdílejí. Někteří jsou odhodláni naopak udělat vše pro to, aby neuspěla... Posedlost se stává společným jmenovatelem pro snahy téměř všech, kdo sní o budoucnosti lidstva. Právě o ni se teď hraje a zdá se, že vítěz bere vše. Ovšem Tilde s Lennoxem a Arthurem pouze chtěli přežít a vrátit se domů. Karty jim však byly rozdány a hrát musí také - a kdo říká, že váhavý hráč nemůže vynést rozhodující trumf? Pozadu nemůže zůstat nikdo, ať už je člověk, Přeměněný, anebo chytrý software. A všichni si kladou tutéž otázku, jejíž odpověď lidstvo touží znát už po staletí: Jaké zázraky čekají na objevení za hranicemi Lidského osídlení? Závěrečný díl trilogie.... celý text
Přidat komentář
„Víte, co tu dělají?
Ano.
Nastal čas kontaktu.
A vy víte,
co přesně po nás chtějí?“
Další kniha v sérii Cyklus Blíženci v edici Evropská space opera. Jedná se o poslední díl trilogie o Hvězdoměncích, mimozemské rase, která je zahalena rouškou neznáma a hlubokou minulostí. A protože se mi první dva příběhy líbily, těšil jsem se na finále. Všechny ty samostatné linie zde začínají nabírat na obrátkách a napětí letí vzhůru. Paní spisovatelce se tento příběh povedl. Sice to stále není na pět hvězd, ale i tak to rozhodně stojí za přečtení, posouzení a uznání. Jsou tam pasáže, které mě moc nebavily, ale další linie jsem doslova hltal.
Malá ochutnávka:
Možná by jí teď mělo mrazit v zádech, měla by být naplněna úctou s příchutí strachu . . ., ale ve skutečnosti cítila především zvědavost a rostoucí nadšení. Ani jedno nezažila už tak dlouho, že jí skoro připadalo, jako by ty pocity ani nebyly její.
Komunikace prostřednictvím zvuku – nejen zvuku, ale přímo hudby, jak to zní našim uším. Je to pravda? A dokážu té věci vůbec porozumět?
„Proč jste si vybrali právě mě?“
Byl jsem strašně zvědav hlavně na tři linie . . . ano, kdo četl, ví, že to jsou základní linie, skoro. Tou první byl osud a vyvrcholení „stavu“ Celeste Hewittové. Bytosti Castor a Pollux jsou pravděpodobně klíčem ke všemu. Hlavně tedy k Calabiho-Yauovým tunelům. Poté jsem byl zvědav, jak dopadne výzkum „vajíčka“, který má na starost Amelie Valdezová. Šílená vědkyně, která snad nezná strach, ale obávat by se asi měla, a pak je to „žížalářka“, jak jsem si sám pojmenoval Ronnie Callahanovou, a její výzkum stromové entity a dalších spolusouvislostí.
Citát: S nikým se nehádala už velmi dlouho. Připadalo jí to tak bezpečnější.
Ale, ano, je tu ale, a to spousta. Bohužel, linie nejsou dostatečně propojené, Hvězdoměnci nemají takový prostor, i když to vlastně bylo o nich, a celé to trochu vyšumělo do průměru. Jenže, jako celek je to propracované a možná by nevadilo, přidat čtvrtý díl. Ale . . . pravděpodobně se pracovalo je z trilogií a další dobrodružství by do toho vneslo spíš zmatek než pořádek. Nebudu snižovat hodnocení, ale musím podotknout, že jsem na konci čekal něco jiného. Zůstávám u tři a půl Hetešáka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )
Citát: Možná na nějaký zázrak přeci jen včas narazíme.
Po dočtení knihy jsem měl rozporuplné dojmy. Přišlo mi, že pracně vystavěný (a znovu opakuji neotřelý příběh) byl tak nějak useknutý. Musím si přiznat, že vlastně nechápu pohnutky Hvězdoměnců k jejich činnům - co tím sledovali, čeho docílili? Poslední kapitoly působily uspěchaně s cílem odsekat jednotlivé protagonisty z děje - kromě Tilde a Hewitové se jejich příběhy moc neuzavřely... Trochu se mi zdálo, že byl snad v plánu ještě 4. díl, který byl v průběhu zrušen...
Nebylo to špatné, ale četl jsem už lepší sci-fi série. Zakončení bylo celkem netradiční, jen mě mrzí, že jsme se nedozvěděli téměř vůbec nic o hvězdoměncích.
Nepochybně jde o nejlepší díl trilogie. Děj má hned od počátku spád (částečně díky konfliktu započatému v minulém díle) a čte se dobře... ale.
Ale závěr. Na jednu stranu se mi líbí ten celkový nápad Odtržení a je mi dost jasné, že nějaké uzavření linií jednotlivých postav je taky záhodno, nicméně právě přes ty postavy to pak začíná celé nějak kulhat - to když si uvědomíte, že jak některé postavy odcházejí celkem bez povyku, že i jejich celkový dějový přínos byl podobný.
Celkově tedy: celá trilogie je taková pohodová a na ukrácení volné chvíle zcela jistě postačí. Svým zpracováním však z řady nijak zvlášť nevyčnívá, což je poměrně škoda, protože některé z jejích nápadů jsou veskrze zajímavé.
Celkový dojem asi jako u Elysia... Zakončení je adekvátní tomu, co bylo rozehráno v předchozích dílech.
Důstojné zakončení trilogie. Tohle opravdu není literatura pro čtenáře Kulhánka apod.
Mé komentáře k předchozím dílům dostatečně vystihly pocity, které mám z dílu závěrečného. Opět nucení se do četby, opět zklamání z průběhu děje. Dále netřeba rozepisovat. Jak shrnul kolega Svářeč: Ambiciózní projekt, kde bohužel zůstalo jen u těch ambicí…
Kniha se čte velmi lehce, lépe než předcházející dva díly. Všechno je v plném proudu, člověk už se neztrácí v postavách, válečná pasáž cca v polovině je výborná. Že bych ale byl spokojen se říci nedá. Především zamrzí totální nevyužití mých nejoblíbenějších postav Tilde, Lennoxe a Arthura, kteří se v knize vyskytují doslova na pár stranách, zatímco mnoho dalších nudných a nezajímavých postav dostává mnohem více prostoru. Dále autorka totálně nezvládla složitý příběh a místo aby všechny dějové linie ke konci umně propletla a smysluplně uzavřela, tak většina v podstatě vyšumí do ztracena (aniž by se v nich stalo něco podstatného) a vše nakonec rozhodne dost neobratný „bůh ze stroje“. Navíc prostě nesnáším špatné konce, vždy mám potom pocit, že jsem vše četl vlastně zbytečně. Celkově mám z celé trilogie dost rozpačité pocity. Nebylo to špatné, většinu času jsem se nenudil, přesto mi zůstala na jazyku pachuť, že z toho šlo vytěžit mnohem více. Ambiciózní projekt, kde bohužel zůstalo jen u těch ambicí…
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2016 |  Mlok 2016 |
| 2015 |  Terra nullius |
| 2018 | Světy za obzorem |
| 2015 | Prstenec prozření |
| 2014 | Bez naděje |
No tak dobře, jako více čtenářů komentujících přede mnou mám také pocit, že šlo ledasco trochu víc utáhnout, leckde přiohnout, někde trochu přelátat. Ale s menším odstupem si uvědomuji, že mi to vlastně vůbec nevadí. Když jsem přemítal čím to, tak mám jednoznačnou odpověď: Může za to autorčina poctivost. Poctivost v reáliích, v technologiích, ve všech jednotlivostech, které dohromady tvoří velmi komplexní a příjemnou mozaiku, o které jsem rád, že se s námi podělila.