Blues: Blues pro bláznivou holku

01.11.2012

Básně Václava Hraběte mi někdy přijdou jako přepis jazzu z říše tónů do říše slov. Při čtení se na vás valí spontánní vlny emocí, neupravené, neučesané, přímo od zdroje a bez vedlejších úmyslů. Je to podobné jako koncerty prastarých jazzmanů z poloviny minulého století, kteří nehráli jenom skladbu, ale také svůj život. Vkládali do předepsaných not sami sebe, upravovali a improvizovali, aby to, co hráli, odráželo jejich emoce, jejich niterné rozpoložení.
Zásadním rozdílem mezi nimi a Hrabětem, je to, že oni sdělovali pouze obecné pocity, které se daly interpretovat různě, kdežto Hrabě je o dost více konkrétní, a tak se světu mnohem více otevírá. Samozřejmě je to básník a otevřenost se od něj čeká, ale když vezmete v potaz kolik zlých lidí se na naší planetě potuluje... Tak je ta otevřenost obdivuhodná. Hrabě se nebál říci, co si myslí o všech těch zkamenělých srdcích kolem sebe a vůbec ho nezajímalo, že ho ty zkamenělá srdce mohou ukamenovat nebo mu aspoň hodně ublížit. Václav Hrabě je vtipný, upřímný a nápaditý básník, který si dovolil jít z kůží na trh způsobem, za který má můj respekt.

Nej. básně: Prolog, Variace na renesanční téma, Báseň skoro na rozloučenou, Infekce, Pozdě k ránu když kokrhávají kohouti, Reduta blues, Rozumní lidé s velkým eR

24.07.2012

V očích luceren se leskne vůně durmanu
a tvoje dlaně, svěží jak vítr po ránu
se modlí s mými tu nejkrásnější súru z Koránu.

Krásné!!!

20.06.2012

Mám tu knížku dvacet let a prostě si jí někdy otevřu a něco si s chutí přečtu.

08.05.2012

Krása, nádhera, smutek, láska, štěstí, .... škoda, že už tu není, mohl ještě napsat mnoho krásných básní. To co napsal je nádhera.

Skvělé! melancholie velkého města

Hledám tě
v městě rozpáleném za poledne
v městě stočeném do klubíčka noci
Hledám tě
v tomto městě
rozkopaných ulic, pivních lásek krásných
podzimů a dlouhých
kostelních věží
které se podobají tvým prstům
Hledám tě a je to asi legrační naivní
a beznadějné
Je přece tolik tramvají v kterých mě můžeš minout
je tolik nároží kde můžeš prokřehlá
a doufající čekat
na někoho úplně jiného
je tolik biografů kde můžeš potichu plakat
nad divným koncemkrásného Itala
je tolik ulic a slov přes které na sebe nevidíme
je tolik mužů kteří tě mohou udělat
daleko šťastnější než by se to podařilo mně
je tolik dobře znějících milostných veršů
a republika má v oběhu tolik peněz
je tolik domů, kde právě můžeš být
na návštěvě
Je tolik štěstí (na doplňkové půjčky)
je tolik postelí a telefonních čísel

07.01.2012

A tohle je taky pecickova vec:

http://www.nme.com/nme-video/youtube/id/lKKQM6gfcd8/search/hrabe-kovarik-misik-etc

17.11.2011

To vám je divný pocit
být večer v městě sám
a v tašce knihu nosit
ten vytištěný šrám...

Večerně-ranní procházka s tímhle pánem v kapse mi zajistila další zápis do čtenářského deníku, který je ale tak nesourodý a básním tak podobný, až z toho mrazí (snad mě nebude mrazit i u maturity).

Po duši nehladí, spíš po ní dupe a burcuje ji k citu, na úkor domácího blahobytu jsem sama sebou nucena číst ve světle lamp a čekat, až můj osud ukáže se ránu...

01.11.2011

Máš oči jako tabák....Drsnost života v jemných tónech. Nejkrásnější sbírka, kterou znám.

09.08.2011

Nikdo z živých ani mrtvých lidí mě ještě takhle neokouzlil.

29.07.2011

úžasné, osobní vzpomínky,...

26.06.2011

Některé básně jsou nadčasové a kde se čtou, tak vyvolají chvění v duši, a takových básníků zde bylo a je jako šafránu.