Černý král
Michael A. Martin , Andy Mangels
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127997/bmid_cerny-kral-LEG-127997.jpg
4
31
31
Star Trek - Titan série
< 2. díl >
U.S.S. Titan, kterému velí kapitán William Riker, prošetřuje zmizení utajované romulanské flotily, když tu je neznámou silou odmrštěn více než 200.000 světelných let do Malého Magellanova oblaku. Oblak je jednou z galaxií, které obíhají Mléčnou dráhu, a je domovem Nýelů, dávno ztracených potomků pozemšťanů, s nimiž Federace nepřišla do styku už více než osmdesát let. Rikerův pochybný spojenec – komandér Donatra z romulanského válečného ptáka Valdore – zachrání mladého Nýela, oběť tajemných kosmických otřesů, které tu a tam rozplétají a znovu splétají matérii vesmíru… a tím naplňují apokalyptickou vidinu, která si už vyžádala miliony životů. Vědecký tým Titanu brzy nachází důkaz, že za pustošením nýelského prostoru stojí olbřími a mocná inteligence: záchvěvy vědomí, které bez ustání zajišťuje existenci Malého Magellanova oblaku – a všech, kdož v něm žijí. Jestli ale procitne, následky si nedokáže nikdo představit. Zatímco Riker zvažuje, jak postupovat dál, jeho posádka se potýká s vědeckým a filozofickým dopadem toho, co objevili… a mezi mladým Nýelem, kterého vzali na palubu, a Rikerem vznikne pouto, jenž v kapitánovi probudí přízraky, s nimiž se dosud nevyrovnal.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2012 , Laser-books (Laser)Originální název:
The Red King, 2005
více info...
Přidat komentář
Star Trek potkává Lovecrafta. Nechci být na autory příliš příkrý, ale jejich vysvětlení Černého krále má víc společného s popisem Vnějšího boha Azathotha, než s fyzikálním jevem. Základní charakteristikou vesmíru je totiž čas a prostor. Pokud by vznikl nový vesmír, vytvořil by si vlastní časoprostor a od toho našeho se tím izoloval. Tolik k zápletce. Příběh jako takový mi nevadil. Rušilo mě neustálé moralizování a zbytečné dějové odbočky. Frane - neurotický Nýel s palčivým sklonem k sebemrskačství, mi k srdci nepřilnul a jeho v anotaci naznačovaný vztah k Rikerovi se asi odehrál mezi řádky. Silnější tři hvězdičky.
První díl mě sice bavil o něco víc, ale i tenhle je skvělý. Opět mi sedl styl psaní autorů, nejednou jsem se zasmála a připomněla si různé události nejen z Nové generace. Celý ten nápad s přemístěním do jiné galaxie se mi líbil a příběh jako takový je dost fajn, nikdy mě nenudil. Riker je mimochodem vážně skvělý kapitán, vždycky jsem si myslela, že měl potenciál zastínit svoje nejslavnější kolegy a tady to dokazuje, opravdu věčná škoda, že nedostal svůj seriál. Hodně se mi líbila zejména jeho interakce s Donatrou. Naopak jeho vztah s Franem je zklamáním, v tomhle totiž obsah tady i na přebalu knihy nestydatě lže - nepřišlo mi, že by se mezi nimi odehrálo něco tak zásadního, aby to musel zmiňovat obsah, a už vůbec to v kapitánovi neprobudilo přízraky minulosti - připomínka minulosti možná, ale to je asi tak všechno. 9/10
Tak jako u předešlé knihy si vychutnávám „feministické“ ladění knihy. Posádka Titanu je nejpestřejší v dějinách. Asi víc než jiné druhy mě dostává, že jedním z členů je i Austrálec. Pochopitelně se tedy řeší témata jako rasismus, v tomto díle ani ne ableismus, ale zato kolonialismus (a kdo chce, všimne si paralely s Izraelem) a věci s ním související (jako paritní zastoupení), kulturní relativismus nebo jiné etické otázky. Amatonormativita mi stále vadí, ale aspoň to není heteronormativní. Norma monogamie mi taky přijde nevěrohodná.
Překladatel/nakladatelství zvolil variantu přechylovat jména pozemšťanek a mě zajímá, jak se v těch všech postavách tedy vyznal ohledně jejich původu. Na jednom místě omylem přechýlil i jinou členku posádky, takže vjednom odstavci se ocitly obě varianty jména. Myslím, že přechylování je celkem zbytečné retro. Taky ruší „generické“ maskulinum hodností (a že těch žen tam je). Zvlášť, když překladatel nepřechyluje, tak tím vytváří zmatek. Nebo je to přinejmenším opět zbytečné retro.
Poslední záhadou je, proč je Červený, respektive Srdcový král z Alenky přeložen jako Černý…
Navzdory recenzím se mi kniha nezdála slabší než první díl. Je pravda, že člověk musí číst dvakrát technické vysvětlení přírodního jevu (Černý král), ale o to více si pak čtenář užije ostatní dějové linky knihy. Zvláště nosnou považuji mini-linku ohledně postavení jednotlivých druhů ve Federaci. Knize by možná trochu více prospělo větší popis Nýelů a jejich Hegemonie, každopádně pro milovníky Star-Trek X a následujících událostí je kniha hodna doporučení.
Příběh přímo navazuje na Nemesis a první Titan, takže je potřeba mít jasno, co se dělo předtím, protože se čtenář musí vypořádat s velkým počtem narážek na děj minulý, a to napříč ST univerzem. Ještěže máme Google, ten si pamatuje všechno:-) Kniha mi přišla o stupeň slabší než první díl, protože (i když vyznavači IDIC mají radost) zapamatovat si tu strašnou spoustu postav bylo ze začátku nad mé síly, ale to byl problém už v jedničce... Největší problém ve dvojce je chatrné téma a nedostatek děje. Titan, romulanská flotila a loď Klingonů se ocitla hodně daleko od domova a snaží se dostat domů (co že bylo námětem Voyageru?:-)). Od Klingonů čekáme úskoky, od Romulanů podrazy a od Rikera, že všechny překecá, aby táhli za jeden provaz, aspoň než se dostanou z problému. A všeho se samozřejmě dočkáme, plus jedna "nová" rasa, která do toho přišla jak slepý k houslím. Za příběh jako takový to jsou tři hvězdičky, ta čtvrtá je za styl psaní. Martin a Mangels již předtím dokázali, že psát umí, a příběh drží pohromadě především díky jejich umění udržet pozornost u daného tématu.
Tahle kniha je slabší. Příběh je velice dobrý, pěkně to navazuje na Novou generaci, je tu Tuvok a Wesley, Riker je skvělý kapitán, zápletka zajímavá, jen styl psaní mi dělal trochu problém a někdy se to opravdu těžko četlo. Ale je tam spoustu zvratů i pár Tuvokových vzpomínek, takže já byl nakonec spokojen. Dávám 80%.
Za mě dobré a plnohodnotné pokračování s postavami, který snad každý fanoušek ST universa miluje.