Chrám hada
C. L. Werner
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/321953/bmid_chram-hada-bZu-321953.jpg
4
36
36
Warhammer - Thanquol a Kostilam série
< 2. díl >
Druhá kniha o Thanquolovi a Kostilamovi ze světa Warhammeru. Šedému věštci Thanquolovi je po sérii selhání nabídnuta ještě jedna, poslední šance: vše mu bude odpuštěno, když se přidá k výpravě do tajemné země Lustrie a tam pomůže zabít Sotekova proroka. Po plavbě na lodi plné ne zrovna přátelsky nakloněných zabijáků z klanu Eshin se Thanquol ocitne na tropickém ostrově porostlém nekonečnou džunglí, kde se nejprve důvěrně seznámí s hladovými žraloky a zombiemi, a pak i vyloženě nepřátelskými ještěry, obřím hadem a kněžími praktikujícími krvavé rituály. Sám mezi všemi, kdo usilují o jeho život, musí využít veškerou svou mazanost, magii a přízeň Rohaté krysy, aby vyvázl se zdravou kůží.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2016 , PolarisOriginální název:
Temple of the Serpent, 2010
více info...
Přidat komentář
Tento díl mě opravdu moc nezaujal, přišel mi zbytečný. Nejzajímavější postavy jsou mimo děj nebo jsou rovnou zabiti na začátku. Ačkoliv se mi líbil popis vnímání slanů a Thanquol je zde ve skvělé formě.
Slyšeli jste někdy o žabomyší válce? Tak tady je to vzato na zcela novou, netušenou úroveň. To by se Homér divil co všechno se dá s myšmama a žábama udělat.
Druhý díl Thanquolovy trilogie je patrně o něco málo lepší než ten první. Dostáváme se do poněkud tropičtějšího prostředí, které je, pokud vím, jinak knižně vyobrazeno pouze jednou. Tedy alespoň co do českých překladů. Čtení je tudíž svižné, příjemné, neohrané. Očividně nepřichází s žádným velkým novým příběhem, ale musíme uznat, že se v knize neustále něco děje, jeden problém je přímo závislý na dalším, Thanquol si ani neoddechne a už zase musí s něčím „bojovat“ jako správný „hrdina“.
V tomto ohledu je autor konzistentní, v souladu s prvním dílem je nám dokola a dokola předváděna podivuhodná psychologie skavenů, stejně jako jejich právě opozitní postavení k člověku. Pravda, tentokrát autor neodolal a musel nám to ukázat zcela doslovně:
„Vůbec se nepodobal neznámému faktoru toho [člověka], který si vzal život, když mu byla nabídnuta záchrana. Tento [skaven] byl naprosto sobecký, byl si plně vědomý své zkaženosti a náchylnosti k negaci, k níž se každičkým aspektem své osobnosti blížil.“
Kniha je opět velice krutá v každém ohledu. Octáme se uprostřed sporu krutých skavenů a bezcitných plazů, scinků (hlavně). Do této směsi jsou hození lidé (opět poměrně otravní a nezajímaví, ačkoliv mi nevadili tolik jako v první knize), kterým je předem určeno trpět a zemřít, jiné východisko tu nebylo. Do toho tam ještě pobíhá Fang coby vtipná vložka, ovšem humor zde opět vyvstává z brutální krutosti a Tlaco přirozeně prostý veškerých emocí. Rozhodně je to zajímavé čtení. A mohu potvrdit co jsem tu kdysi napsal – epilog nám představuje naprosto groteskní vyvrcholení brutality a krutosti, takové, že je to člověku skoro nepříjemné, člověk by to ani od skavena nečekal…
Co stojí za zmínku je „metaforičnost“ příběhu. Lustrie očividně představuje „Nový svět“ Warhammeru a je tak s ním i nakládáno. Nelze tvrdit, že by nám tu autor přehrával Kolumbovo „objevení“ Ameriky, to ne. Přehrává nám řádění conquistadorů, šíření evropské (rozumějte zde skavenské) kultury do nových světů morem a smrtí – pokus vydobýt si další kousíček místa na světle světa těmi nejbrutálnějšími prostředky, genocidou. Zde naštěstí neúspěšnou. Domorodé obyvatelstvo se postavilo na odpor, ten chlast si od dobyvatel nevzalo, abych tak řekl. Za to skládám autorovi hold.
Poslední poznámka, vždycky když v opilosti s přítelem (od slova smyslu kamarád, to slovo je hrozně zanešené významy) rozmlouvám o Warhammeru a mám potřebu zmínit nejmocnější čaroděje (Teclise, Nagashe, Malekitha), vynechám slanny. Jejich bytí mě v tom světě nikdy nebylo zcela jasné, tvůrci v nich soustředili mimořádnou moc, takřka neomezenou a přitom… jako by nebyli. Podivná věc.
Ano, stále někdo proti někomu bojuje, ale když bojuje šedý věštec Thanquol, tak to stojí za to a doufáte, že jednoho dne porazí i Gotreka s Felixem.....
Oproti prvej knihe (a aj oproti poslednej) dosť slabé. Prvých sto strán bolo utrpením, potom to už začalo byť ako tak čitateľné. Ako už napísal "krnoha" v knihe sa stále s niekým bojuje (skaveni proti ľuďom, skaveni proti plazom, ľudia proti skavenom, plazi proti ľuďom a skavenom, skaveni proti prerasteným sliepkam, gigantické žaby proti skavenom atď.) Som trochu sklamaný, pretože kniha mala veľký potenciál. Oblasť Lustrie je takmer neprebádaná a mapky uverejnené v českom vydaní sľubovali epické putovanie a ešte epickejší príbeh. No takmer nič z toho sa nekoná. Thanquol iba cestuje džungľou. Nenavštívi žiadne starobylé lustrijské mestá - až na Sotekov chrám. Nedozvedáme sa takmer nič o kultúre v stratenej Lustrii - iba o fraktáloch a algoritmoch. Podčiarknuté a podtrhnuté - príde mi to bez iskry a nejakého ucelenejšieho kontextu.
V téhle knížce se bojuje, bojuje, jinak nic. Aby to nebylo tak fádní, do bojů se pouštějí různé bytosti. Chytré krysy, co chodí po zadních a vypadají jako trpaslíci. Speciálně vyšlechtěné krysy veliké jako kráva, zuřivé a strašně silné. Hadi, ještěrky a pravěcí ještěři. A tak dále a je to úplný ohňostroj fantazie. Snad nejlepší je velká žába nadaná magickými schopnostmi, která se dívá na svět se zavřenýma očima, a co si představí, tak se to stane. Jen tak okrajově se setkáme i s bojujícími lidmi, ale hned je vidět, že tohle není zrovna autorova silná stránka. Pan Werner žije ve svojí fantazii a náš skutečný lidský svět mu může být ukradený. Přečtěte si to, je to hezká knížka pro chytré kluky a kam se hrabe Kulhánek.
Jen se mi trochu nelíbil český překlad. Překladatel nejspíš pospíchal, a tak se mu občas nechtělo hledat český ekvivalent, a občas nějakou větu přeložil slovo od slova i s anglickým slovosledem. Člověk si to musí přeříkat anglicky a teprve pak věta dostane smysl.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Šedý věštec |
| 2021 | Lovec čarodějnic |
| 2017 | Thanquolova zkáza |
| 2016 | Chrám hada |
| 2022 | Hledač čarodějnic |
Typické fantasy dobrodružné čtení, psané bez valného zaujetí, vcelku mechanickým způsobem a evidentně na objednávku.
Příběh dvou skupin, které z různých důvodů vyrážejí na jedno konkrétní místo do džungle, jdou si vzájemně po krku a navíc narazí na velké zlo, které je chce vyhubit. Standartní klišé, které jste již mnohokráte četli.
Je tu dost akce, šablonovitý příběh docela ubíhá. Postavy nejsou nijak propracované, ani sympatické, ale akční děj vcelku průměrně udrží čtenářovu pozornost.
Aby to nebyla jen rutině odvedená práce, jako když spisovatel ve fabrice seká šrouby, pokusil se Werner dát tomuhle dílku hlubší nadstavbu v podobě vysoké matematiky nějakého záhadného Lorda Tlaca, jehož úvahy zní hrozně intelektuálně, učeně a hluboce a tak čekáte na pointu, kam tohle celé vede. No - a ona žádná není. Pokus o něco většího, jen aby se neřeklo. A zameteme to rychle pod stůl, není čas to promýšlet.
Obdoba připáleného, napůl studeného, mastného hamburgeru z fast foodu - jo, když na něj máte chuť, tak se ho najíte a ty ingredience, které chcete, tam jsou. Ale nijak zvlášť si fakt nepochutnáte a za 5 minut už nevíte, že jste ho jedli.
Nicméně, lepší než první díl Thanquolovy trilogie.