Davídek
Ivan Nový
Svěže vyprávěné příběhy malého chlapce, synka hajného z hájenky v pohraničních lesích, jak je prožil od narození až k první cestě do školy.
Přidat komentář
Oh, Davídek. Právě na mě vypadl z půdy. Musím ho oprášit a znovu si ho přečíst. Davídka jsem milovala a obdivovala. Byl tak statečný! Chodil sám po lese, nebál se žádného zvířete, do ruky vzal i hada! Už tehdy mi docházelo, že takoví kluci dnes nejsou, že zanikli spolu se starými chalupami, na jejichž místě vyrostly bytovky... Svět se mění, jak by se neměnily děti! Bohužel.
Knížku jsem četla několikrát v dětství a měla jsem ji moc ráda. Pak jsem si ji znovu přečetla jako dospělá a musela jsem obdivovat, jak jednoduše a působivě uměl pan Nový vyjádřit nejen příběhy, ale i dojmy, atmosféru, krajinu... Totéž mi potvrdili i všichni, komu jsem ji půjčila, a to jak děti, tak i rodiče nebo učitelky.
Na knížce se mi líbí i to, jak je Davídek autentický. Když najde cestou do školy mrtvou veverku, vezme ji s sebou, aby se pochlubil... Když potká hranostaje, pozoruje ho a přijde až po zvonění... Když plují po vodě kry a maminka mu zakáže jít k řece, ale Radek (dobrý kamarád, takže také autorita) ho k řece pozve, poslechne samozřejmě Radka, a ne maminku... Když se děti vyptávají Honzíka na jeho zranění, Davídek chce být také středem pozornosti a honem začne vyprávět, co se kdysi stalo jemu... atd. atd. Děti se při čtení setkávají s tím, co někdy "uklouzlo" i jim. Není tam k tomu žádné hodnocení, ale popis toho, co bylo dál, jak se Davídek pak cítil, co si pomyslel, jakou zkušenost si tím udělal. Poučení pro čtenáře, malé i dospělé, je nenápadné, přichází tak přirozeně, jako je tomu ve skutečném životě.
Děti zde prožívají všední příhody. Sem tam se stane něco výrazného (nemoc, trapas před školní tabulí, nová spolužačka, návštěva prarodičů, Mikuláš...), pak se zase vše zklidní a ozdobou jednotlivých dní jsou obyčejné hry a fantazie. Není myslím vůbec od věci, když kromě napínavých knížek čtou děti i takovéto poklidné a potvrzují si, že i běžný život je velkým dobrodružstvím.
Nevím, čím to bylo, ale tuhle knihu jsem četla vždycky, když jsem byla jako malá holka nemocná. Byly to moc hezky napsané příběhy, do dnešních dnů , když vidím v listopadu první zamrzlé kaluže, tak do nich s chutí šlápnu, pejska s kočkou a s myší jsem nezkoušela kamarádit, zřejmě z vrozeného ostychu před myší....
Autorovy další knížky
| 1966 |  Davídek |
| 1970 |  Davídek doma a ve škole |
| 1964 | Na rybářské stezce |
| 1965 | Rybářské toulky |
| 2015 | Šumavský triptych |
Další z knížek dětství mých dětí...hezký, nekomplikovaný příběh malého chlapce...Moc se nám ty příběhy líbí ještě dneska a knížka se dědí dál...Doporučuji.