Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum
Manfred Spitzer
Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. Digitální média nás zbavují nutnosti vykonávat duševní práci. To, co jsme dřív prováděli jednoduše pomocí rozumu, nyní obstarávají počítače, smartphony, organizéry a navigace. To s sebou nese nezměrné nebezpečí, říká neurovědec Manfred Spitzer. Výsledky výzkumu, které zmiňuje, jsou alarmující. Na digitálních médiích vzniká závislost. V dlouhodobém horizontu poškozují tělo a především mysl. Jakmile přestaneme vyvíjet duševní úsilí, ochabuje nám paměť. Nervové spoje odumírají, ty nové nepřežijí, protože jich není třeba. U dětí a mladistvých vinou digitálních médií dramaticky klesá schopnost učení a výsledkem jsou poruchy pozornosti a čtení, úzkost a otupělost, poruchy spánku a deprese, nadváha, sklony k násilí a úpadek společnosti. Spitzer ukazuje obavy, jež tento vývoj vzbuzuje, a vybízí k omezení konzumního způsobu života, především u dětí, abychom zabránili digitální demenci. V Německu i anglosaském světě vzbudila kniha mimořádný ohlas jak mezi rodiči a pedagogy, tak i mezi odbornou veřejností, byť reakce byly často rozporuplné. Prodalo se jí přes 200 000 výtisku, několik měsíců se udržela na první příčce bestselleru týdeníku Spiegel a práva na vydání byla prodána zatím do devíti zemí.... celý text
Literatura naučná Věda Zdraví
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
Digitale Demenz. Wie wir uns und unsere Kinder um den Verstand bringen, 2012
více info...
Přidat komentář
I kdyby byla pravda jen polovina z toho, co autor předkládá, tak posazovat děti před obrazovky (ať už jde o televizi, počítač, mobil...) je docela průšvih. Vývoj mozku je závislý na tom, jak se používá. A dětský mozek ve vývoji je. Autor považuje za škody způsobené digitálními médii např. desenzibilizaci v důsledku hraní násilných her a sledování násilných filmů, povrchní uvažování, osamělost, deprese, nadváhu, narušené sebeovládání, poruchy pozornosti a mnohé další.
Kniha obsahuje řadu zajímavých poznatků. Třeba že multitasking je vlastně aktivní trénování povrchnosti a neefektivnosti. Také způsob, jakým čteme na netu ("surfujeme" po povrchu, čteme zkratkovité titulky, překlikáváme) zmenšuje hloubku zpracování (mozek se tím trénuje v povrchnosti). Jak používání navigace otupuje naši schopnost zorientovat se. Jak si kvůli tomu, že ihned můžeme vše vygooglit, uchováváme méně vědomostí. Že u bilingvních lidí propuká demence později. Že člověk s mozkem s projevy Alzheimerovy nemoci v pokročilém stádiu může být duševně naprosto normální a čilý (souvislost s předchozím způsobem života jako vzdělání, duševní výkonnost). Že dítě poté, co sleduje moderní dětský animovaný film (tj. s rychlými střihy), má po shlednutí filmu výrazně sníženou schopnost sebeovládání (naopak koncentrace při tom, když si dítě kreslí, sebekontrolu výrazně zlepšuje).
V závěru knihy dává autor stručné praktické tipy, jak se udržet mentálně fit. Co se týká digitálních medií a dětí, doporučuje omezit dávkování, protože to je podle něj jediné účinné opatření.
Kniha je napsaná dost těžkopádně. Možná je to překladem (např. se slovem "vposledku" jsem se zatím nesetkala). Nesedl mi ani autorův styl, jakým vyvozuje závěry a kombinuje témata. Přestože kniha obsahuje řadu zajímavých informací, jako celek mi přijde průměrná.
Po přečtení jsem pobaveně hledal na různých "pařanských" webech příslušné recenze. Byly vlastně nevědomým potvrzením základních Spitzerových tezí. To byly reakce narkomanů když jim berete drogu :-)
Zajímavá kniha a vlastně první svého druhu, kterou jsem četla. Ztotožňuji se s autorem, že moderní technologie nás zbavují nutnosti více přemýšlet, používat rozum a běžné instinkty. Na druhou stranu kniha skáče z jednoho tématu do druhého, obsahuje hromady odkazů na jinou literaturu či vědecké články a není zrovna čtivá. Zároveň jsou v knize některé názory, které mi přijdou spíše přáním autora než podloženou informací. Co se mi líbilo, bylo shrnutí každé kapitoly. Když si člověk přečte jen to, tak vlastně chybu neudělá.
Stačilo číst shrnutí každé kapitoly!
Autor se zaměřuje na negativní stránku věcí, při větší důvěryhodnost by bylo lepší, aby občas citoval studii, která naopak říká, že je to dobrý.
Kritika je fajn, je důležité se zamyslet i z druhé strany, ale působí to na mě neseriózně, že si autor našel pouze studie podporující jeho názor.
Zajímavě podané téma, určitě stojí k zamyšlení. Digitální technologie nám zkrátka - a dětem - pomáhají v jistém smyslu hloupnout, zlenivět a následky to má dalekosáhlejší, než jsme si jako lidstvo schopni připustit.
Prostě a jednoduše - nedávejte zbytečně malým prckům tablety, když se můžou prodírat normální papírovou knížkou...
Hutnější a hůře stravitelnější text, který se četl těžce, dlouho, ale rozhodně se zaujetím. Jde o opravdu náročnější četbu, kterou jsem se chtěla prokousat a která mi přinesla mnoho zajímavých informací, které se pokusím uchovat v hlavě, něco si z toho vzít a aplikovat do praxe. Představa, kam tento svět asi tak spěje, je děsivá nejen po stránce vlivu digitálních médií, těch oblastí je čím dál tím víc a růžově vypadá málokterá, ale tady snad může člověk ještě něco málo zachránit, když nic jiného, tak alespoň u sebe a u svých dětí. Děkuji, pane doktore, za otevření očí, přiblížení složité problematiky a přeji hodně sil do dalšího boje...
Kniha je už dost zastaralá. Nicméně online výuka během covidu potvrdila dost jasně, že to není žádná legrace. Lidský mozek je rezistentní - nejde ho používat zcela libovolně a člověk na netu jenom ztrácí čas (například komentováním knih :-)
Kniha prináša súhrn mnohých zaujímavých dlhoročných výskumov na tému následkov dnes už takmer nevyhnutného využívania digitálnych technológií a ich vplyvu na našu myseľ, stupeň inteligencie, na naše schopnosti, znalosti, interakciu s okolím, na náš osobný, spoločenský i profesný život atď. Ponúka ozaj široký pohľad na to, ako sa vlastne ľudstvo vďaka svojmu vývoju paradoxne rúti do záhuby postupnej degenerácie.
Pripomenula mi sci-fi komédiu Absurdistán z r. 2006. Podľa tu citovaných výskumov práve do takejto budúcnosti mierime. Dosť otrasná vízia, však ako sa zdá, bohužiaľ i dosť reálna.
Keďže kniha vyšla pred 10 rokmi, jej terminológia je miestami už trošku zastaralá, ale nič sa nemení na jej posolstve. Vnímam ju ako varovanie. Nedomnievam sa ale, že bude vypočuté.
V některých názorech s autorem souhlasím a v jiných ne. Přišlo mi to spíš jako kupa autorových názorů na dané téma než jako ověřená fakta. Líbí se mi celková myšlenka a díky zavislostem a celkově častým kontaktem s moderními zdroji vznikl digitalni detox, který bychom si čas od času měli dopřát. Ale za mě je to spíš o rodičích jaký vztah a příklad dávají dětem ohledně telefonu pc i televize a to se pak na nich odráží.
Některé informace se v knize opakují, ale tak to už v podobných knihách chodí. Nová kapitola začíná nějakým souhrnem a ten může obsahovat i dříve uvedené informace.
Co je však podstatnější, tak kniha obsahuje spoustu informací pro rodiče, výchovné pracovníky i dospívající děti a mládež, proč je dobré omezit čas strávený u TV, PC, ntb, tabletu, mobilu, herní konzoly apod.
Takže určitě nelituji času stráveného při studiu této knihy (samozřejmě v papírové formě).
Nelze než souhlasit s tím, že náš moderní svět by se bez digitálního zpracování informací zhroutil, nelze tedy digitální média z našeho života odstranit.
Co však může udělat každý z nás, je pomoci najít míru využívání těchto médií našim dětem, vnukům, příbuzným a známým. Digitální média mají vysoký závislostní potenciál a při dlouhodobém nadměrném používání lidem škodí. Jak a proč je v knize velmi podrobně popsáno a vysvětleno. Za mě velmi přínosná kniha.
Cteni me moc bavilo a prineslo spoustu novych informaci. Jen prenest je do praxe bude fuska...
Kniha shromáždila nebývalé množství studií, různých výzkumů, aby ukázala, kam může vést, když jsou zejména děti vystaveni neustálému tlaku digitálních médií. Postupuje v souladu s novými poznatky neurovědy.
Kniha místy nadbytečně opakuje, někdy by stačilo přečíst si shrnutí. I tak jsem si v knize našel hromadu podnětů k přemýšlení, podtrhl si kupu zajímavých myšlenek. Nadbytečnost opakování chápu jako autorovu snahu o to, aby člověk neopomněl, nezapomněl ... a je v tom cítit zapálení pro věc, což zastánce dig.médií asi musí štvát.
Vědecky pojatá kniha plná zdrojů a výzkumů. Načasovat si její čtení doprostřed pandemie, kdy jsme děti na rok nuceně zavřeli k počítačům, nebylo úplně nejvhodnější, protože teď se bojím ještě víc, jak tyhle škody napravíme...
Náročná, ale úžasná kniha! Doporučila bych ji jako povinnou literaturu všem učitelům a rodičům.
Skvěle napsaná kniha, mnohdy člověka při čtení tvrdých dat až mrazí. Velmi, velmi poučné čtení. Střídmost v užívání digitálních médií je vskutku namístě. Povinná četba pro každého, kdo si chce uchovat zbytek soudnosti a zdravého vnímání :-)
Velice čtivá odborná kniha, která podává reálný pohled na současnou situaci s používáním moderní techniky, hlavně dětmi. Občas mi přišlo, že se píše pořád o tom samém, akorát jinými slovy, ale knihu rozhodně doporučuji přečíst, hlavně těm, kteří nedají mobil z ruky.
Triezvy pohľad na súčasný predigitalizovaný svet. Informácie sú tu podané vecne a sú podložené vedeckými článkami o vplyve médií, hlavne počítačov na rozvoj detí a mladistvých. Bez okľúk ide autor priamo k veci a rúca predstavy o tom, že počítač je náš spasiteľ. A podobne ako v prípade rastu kostnej hmoty platí, že aj pri rozvoji mozgu človek to, čo sa nenaučí na mladosť, v dospelosti nedoženie. Kniha je o deťoch, ale nie je deťom určená. Mieri na tých, ktorí sú za budúcu generáciu zodpovední. Na rodičov, učiteľov, politikov. Škoda len, že tí počúvať väčšinou nielenže nemajú čas, ale dokonca nechcú a stoja si za svojimi skostnatelými názormi. Ako raz povedal George Bernard Shaw: „Debata vždy nadobudne na dynamike, keď aspoň jeden zúčastnený o veci vôbec nič nevie.”
Čo sa mi nepáčilo:
-Niekedy až prílišná sústredenosť na stav v Nemecku (ok, viem, že sa nemám čomu diviť, autor je predsa Nemec…)
-Neustále omieľanie toho istého, iba inými slovami. Ale zase, ide o populárne náučnú literatúru, nie vedeckú publikáciu. Takto existuje šanca, že si čitateľ zapamätá aspoň niečo.
-Zameranie iba na deti. Podľa názvu som si myslela, že bude autor pojednávať o probléme vo všetkých generáciách.
-Otrasná obálka.
Záver: Určite si knihu prečítajte. Nemusíte s autorovými názormi súhlasiť, ale minimálne vás kniha donúti sa nad dnešným svetom a stavom vecí v ňom zamyslieť. A o tom predsa populárne náučná literatúra je.
Pár citátov:
„Myslící se z nedokonalého učí intenzivněji.“
„Učit znamená rozdmýchávat oheň, nikoli plnit sudy.“
„Stres nezávisí na tom, co je objektivně dáno, nýbrž na tom, do jaké míry máme tu kterou situaci pod kontrolou.“
„Stres nezpůsobují nepříjemné zkušenosti, nýbrž pocit, že jsme jim bezmocně vydáni napospas.“
„Duše má barvu tvých myšlenek.“ Marcus Aurelius
Přes vysokou odbornost (snad v každém odstavci je alespoň jeden odkaz na odbornou literaturu) a nemalou délku vysoce čtivé. Naprasto zdrcující kritika nadužívání digitálních médií a srozumitelný a věcný výklad toho, co je špatně. Na závěr kapitola, jak s tím bojovat a co dělat líp. Žádné lamentování, ale aktivní přístup otevřený nápravě. Jak autor říká, kdyby se nic dělat nedalo, neměl by potřebu psát o tom knihu.
Výsledek: 8 stran poznámek a předsevzetí změnit se. Kolik knih tohle dokáže?
Štítky knihy
internet počítače vývoj a výchova dětí školství společnost internetová komunikace závislosti počítače a zdraví
Autorovy další knížky
2014 | Digitální demence. Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum |
2016 | Kybernemoc! |
2019 | Kyber a eko |
Knížka je dobrá, ale dalo se z ní vyždímat víc. Co lze shrnout jednou větou to zabírá celé stránky. Co by si zasloužilo víc pozornosti, to zmiňuje jediná věta. Vědecké studie jsou fajn, ale některé zabíhají zbytečně daleko od tématu a vlastně ty hlavní dopady jsou brány dost povrchově... Mno, takovej průměr.