Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447916/bmid_dlouha-trat-s9l-447916.jpg
4
1002
1002
Sbírka povídek s tématem sebevraždy. Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň… Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.... celý text
Přidat komentář
O paní Hanišové jsem nevěděla, dokud se o ní jednou nezmínila moje kolegyně v práci. Ta povídala o knize "Neděle odpoledne" a říkala, že jí bylo při čtení fyzicky zle, což mě docela zaujalo, nebudu lhát. Mám ráda knihy, které jsou ve mně schopné vyvolat silné emoce, ať už jsou jakékoliv.
Stejná kolegyně mi za dva dny přinesla právě "Dlouhou trať". Na to, jak je knížka tenoučká, jsem ji četla poměrně dlouho. Ale ono to jinak nešlo, protože takovéhle typy knížek nejdou číst na jeden zátah, protože je potřeba, aby je člověk nejdříve trochu zpracoval. Umím si představit, že by na mě knížka už pak neměla takový dopad, kdybych ji zhltla za jedno odpoledne.
Nejsilnějšími a zároveň mými nejoblíbenějšími povídkami byly "Vrátíš se?" a "Zbytečný člověk". "Zbytečného člověka" jsem četla dva dny a jsem za to hrozně ráda, protože se mi alespoň sithl pořádně rozležet v hlavě.
Více jsem se rozepsala u jednotlivých povídek, abych to tu příliš dlouho nenatahovala, tak to zde napíšu stručně:
1. "Běh na dlouhou trať"
nebylo to nutně špatné, ale za mě to byla nejslabší povídka. Byla na mě až moc abstraktní a nejsem si jistá, jestli se mi povedlo odhalit význam té metafory v povídce.
2. "Vrátíš se?"
Jedna z nejlepších, nad ní je už snad jen Zbytečný člověk. Vyvolala ve mně silné pocity.
3. "Zbytečný člověk"
Moje oblíbená povídka, opravdu hodně mě zasáhla. Ukázala mi jiné světlo na podobnou situaci, která se stala mně blízkému člověku z okolí.
4. "Manažerka"
Jedna ze slabších, zejm. kvůli tomu, že by potřebovala více prostoru k rozvoji tématiky povídky. Bylo by lepší, kdyby z téhle povídky byl psychologický román.
5. "Pozůstalost"
Tahle povídka mi moc nesedla. Byla takovej horší průměr, nejspíš to bude kvůli hlavnímu hrdinovi Tomášovi. Přála jsem mu to, aby konečně dostal od života na prdel.
6. "Díra"
Tohle byla velmi emocionálně intenzivní povídka, ze které mi místy mrazilo.
7. "Brácho"
Z poslední povídky si toho z nějakého důvodu moc nepamatuji. Vím. Že mi nepřišla špatná, ale asi ani nijak významně dobrá, když si toho moc nepamatuji :D
Celkově hodnotím sbírku povídek velmi kladně a moc se těším, až si přečtu i další knížky od pí. Hanišové (nejvíce mě lákají "Anežka", "Houbařka" a "Rekonstrukce" :)))
Nečekala jsem, že to bude soubor povídek, které se dějem neprolínají. Spojuje je společné téma, které pro někoho může být hodně depresivní. Od autorky jsem četla více knih a vím, že si vybírá silná témata, která mě osobně zajímají. Knihu jsem přečetla za jedno odpoledne a některé příběhy se mi vryly hluboko pod kůži.
Vím, že není fér srovnávat jablka a hrušky, ale po té, co jsem včera dočetla Harasimovou s dalším jejím prvoplánovaným škvárem, působí tato kniha jako osvícení.
To je literatura!
Není třeba to více pitvat, 231 komentářů přede mnou už asi řeklo vše.
Nečtu povídky, nemám je ráda, obecně, plošně, jsou krátké a protivné. Popadla jsem v knihovně knihu jen podle autorky, schválně nečetla ani anotaci ani komentáře, a otevřela večer před spaním.
Zjišťuji, že je 2:20, dočteno, a já utírám slzy.
Děkuji za nevšední čtenářský zážitek.
Nevěřila bych, co ještě je možno vykřesat z jazyka českého. Některá slovní spojeni, věty, pojmenovávání jsem si opakovaně vychutnávala, nikdy by mě nenapadlo takto poskládat slova. Úplně se koupu v textu. Tedy spíš asi blaženě rochním. Děkuji!
Tohle bylo me prvni setkani s autorkou a musim rict, ze nebylo moc povedene. Najdeme tam 7 povidek, ktere se nijak dejove neprotinaji. Je to velmi silna kniha, ale troufam si rict, ze ne kazdemu sedne. Urcite ji nedoporucuji lidem, kteri maji nejake psychicke problemy.
I presto, ze se kniha zabyva opravdu vaznym tematem, tak styl i vyzneni knizky neni tak emocni jak by clovek u knizky s takovym tematem cekal. Ani po eocteni vas nepichne u srdce. Jedine povidka "Vratis se?" ve me neco malo zanechala. Asi si zanr povidek neoblibim, jelikoz me rozciluje, nutnost zpracovat cely zivot na par strankach. A pritom zrovna tohle tema si zaslouzi o dost hlubsi zpracovani.
Kniha se mi dost spatne hodnoti, jelikoz na to tema musite byt "naladeni".
Náročné téma sebevražd a depresí. Uf.... nicméně, dobře napsané. Teď by to chtělo nějaké veselejší čtení...ale na nočním stolku čeká Nesbøvo Zatmění...
Knihy od Viktorie Hanišové jsou mými jednoznačnými favority a považuji ji za jednu ze svých nejoblíbenějších autorek, avšak od této knihy povídek jsem neměla příliš velká očekávání, protože nejsem fanoušek povídek. Nicméně tato povídková sbírka mě příjemně překvapila. Povídky pojí téma deprese a sebevraždy, jsou brilantně napsané a rozmanité. Jak už to tak u povídek bývá, některé se mi líbily více (např. Vrátíš se? či Zbytečný člověk), některé mi tolik nesedly (např. Běžkyně na dlouhou trať nebo Pozůstalost). Celkově bych knize vytkla rozsah povídek. Osobně bych totiž ocenila klidně méně povídek, které však budou více rozpracovány a dostanou větší prostor. Bohužel kniha v mých očích rozhodně nepředčí autorčiny ostatní knihy, avšak i tak ji rozhodně doporučuji.
Nevýhodou sbírek je, že kvalita jednotlivých povídek není konzistentní.. Ale i přesto.. Autorka je bezesporu výborná vypravěčka, a některé příběhy se mě opravdu dotkly.. Tabuizované téma z mnoha rozdílných pohledů,určitě stojí za přečtení.
Docela depresivní kniha, ale dobře napsaná. Ovšem přiznávám, že povídkové knihy moc nemusím.
Tyjo... a mně tohle nesedlo, přitom z jiných autorčiných děl jsem byla nadšená. Rozhodně to nevzdávám a dám ještě pokus.
Četla jsem a slova vtékala očima rovnou do duše, kde rozehrávala jemné, sladkobolné blues... lépe ten čtenářský zážitek popsat neumím.
Moje první kniha od této spisovatelky. Narazila jsem na ni v oblíbené sekci "vrácené" v knihovně. Prostě jsem po ní sáhla s tím, že si od této spisovatelky chci už dlouho něco přečíst. Mé nadšení trochu pokleslo, protože povídky nepatří do mého oblíbeného žánru.
Ovšem hned u prvních stránek jsem byla nadšená. Nadšená stylem, brilantním jazykem, čtivostí, napětím,... Knížku jsem doslova zhltla. Každá povídka se mě nějak osobně dotkla.
Viktorie Hanišová je brilantní spisovatelka a tahle kniha je další její skvost. Každá povídka mě nějak zasáhla a každá ve mně zanechala hořkou pachuť. Tak málo stran a málo slov mi toho dala spoustu… depku, strach,naději, porozumění i úlevu.
Bylo to dobré čtení. Na konci víceméně otevřené konce, aby si každý tak trochu doplnil, co ta která povídka znamená. Trochu mi ale začíná vadit, že současní čeští autoři píší samé depka věci. Jo, tak teď to frčí, chápu. Ale těším se, až nějaký z těch našich lepších spisovatelů, jakým V. Hanišová bezpochyby je, napíše taky něco "milejšího".
Další kniha od P. Hanišové a opět jsem spokojená. Že je to kniha povídek, jsem pochopila až po první kapitole, ale musím říct, že všechny byly povedené. Každá povídka mě něčím zaujala. Sice to není veselé čtení, ale rozhodně zajímavé.
Za mě krásná kniha vedoucí k zamyšlení, že život by se měl žít každý den naplno..nikdy nevíme kdy a jaký bude konec...Povídky, které jsou každá jiná, přesto autorce tleskám za jejich hloubku a procítěnost. Moc se mi Líbily Vrátíš se?, Manažerka, Pozůstalost, Díra, Brácho.
Každá povídka byla jiná a přesto zajímavá. Těžko říci, která mne oslovila nejvíce. Každopádně autorka zpracovala těžké téma a mnohdy se povídky opravdu nečetly lehce. Občasný závěr s trochou naděje mne jako čtenáře potěšil. Takový bývá život, někdy bývá hodně zle a někdy lépe.
Uff, to byla hutná kniha. Těžké téma k zamyšlení, každý příběh mě strhl a doslova pohltil. Styl autorčina psaní se mi moc líbí, díky tomu četba doslova plyne.
Některé z povídek by mohly být zpracovány jako samostatná kniha. Ty zbylé mi přišly, že mají za úkol doplnit knížku, tak, aby tam těch povídek nebylo málo. Přečteno rychle, ale čekala jsem víc.
Několik povídek s tématem sebevraždy. Různí lidé různé důvody a na konci smrt. S některými postavami jsem soucítila, jiné mě štvaly ustavičným fňukáním a tím že si podle mě zbytečně nechaly protéct mezi prsty něco tak cenného jako je život. Kdo za to může, že člověk spáchá sebevraždu? On sám, protože je slabý a zbabělý, nebo my ostatní protože mu nedokážeme poskytnout dostatečnou oporu a pomoc v těžkých chvílích?
Štítky knihy
sebevražda povídky česká literatura
Část díla
- Běžkyně na dlouhou trať 2020
- Brácho 2020
- Díra 2020
- Manažerka 2020
- Pozůstalost 2020
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Já nevím. Rozhodně nečíst v depresivním období! První povídku jsem nějak nepobral, ostatní ano, ale Díra mne možná bude strašit (jako dítě jsem viděl omdlelého pána a v prvním patře otevřené dveře na půdu bez žebříku - dětská fantazie pracovala na obrátky), Zbytečný člověk - neskončím tak sám?, snad jen Brácho a Manažerka byly trochu optimističtější v závěru. V každém případě zdařilé, jen depresivní.