Druhá kniha krve
Clive Barker
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/4739/bmid_druha-kniha-krve-4bv-4739.jpg
4
187
187
Knihy krve série
< 2. díl >
Knihy krve nejsou pro citlivé nátury. Jestli už máte dost příběhů na dobrou noc, které jen čerpají z o mnoho kvalitnějších autorů, tak potom vás zajisté potěší, že jste objevili mistra hororu Cliva Barkera, který se v posledních letech ukázal jako autor v tom nejlepším slova smyslu šokující. Kdo však okusí jeho bizarní světy, pro toho už není návratu...... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 1997 , Laser-books (Laser)Originální název:
Clive Barker´s Books of Blood, Vol. II, 1984
více info...
Přidat komentář
Povídky nejsou tak propracované a chytlavé jako v prvním díle, ale pořád povedená sbírka povídek. 3,5/6 to bohužel nejde, takže 3.
Kniha, která obsahuje 5 hororových povídek, z nichž mě nejvíce zaujaly: Strach, Pekelný závod, Nové vraždy v rue Morgue ...
Poslouchal jsem jako audioknihu
O fous lepší než první kniha. Ne obsahově, povídky v první knize měli lepší nápad, ale tato je lépe napsaná. U první knihy jsem se nudil a někdy i trochu ztrácel. Tady i celkem nezajímavé myšlenky měly lepší drajf a udrželi si mně celou dobu. Povídky jsou drastické a brutální, ale necítím z toho strach. Jiné jsou napěchované sexem, ale necítím z toho chtíč...
Nakonec mi to ale nedalo nic co bych nějak více ocenil a s Bakerem asi nadobro končím.
Určite som od Barkera čítal už lepšie diela (Hellraiser, Velké a tajné show), ale k podpriemeru má Druhá kniha krve pekelne ďaleko. Označil by som ju za ľahký nadpriemer. Ale 4* jej nedokážem dať. Poviedka Strach ma nudila. Pekelný závod na tom bol ešte horšie. Za mierny nadštandard považujem kusy Jacqueline Essová: Její poslední vůle a Hříchy otců. Naopak, záverečné Nové vraždy v rue Morgue boli vyložene mimo (zaujímavosťou je, že v 80. rokoch sa našlo hneď niekoľko autorov nadväzujúcich na Poeov odkaz: okrem tejto poviedky viď. román Prokletí rodu Usherů od Roberta R. McCammona). Texty svižne plynú (aj tie horšie). Tento človek vie písať, to je bez debaty. Trocha ma zarazila absencia obsahu, ale keďže na každej strane je názov poviedky, ktorú práve čítate, je to len kozmetická chyba. U Barkera úchylné splatter hrôzy pôsobia fyzickejšie, realistickejšie a teda uveriteľnejšie, než u väčšine žánrových autorov. U nich sú to často len prázdne frázy, floskule, klišé. Naopak Barker zverstvá píše tak, že si ich (hoci by ste možno ani nechceli) začnete predstavovať. To dokážu len najlepší hororoví spisovatelia. A Barker medzi najlepších z 20. storočia bez debaty patrí. Ale faktom je, že Druhá kniha krve síce ponúkne niekoľko fakt šialených nápadov, ale inak má k dokonalosti ďaleko.
Druhá kniha krve je o stupeň horší než kniha první, ale i tady se našlo pár kvalitních kousků. Strach je bezesporu zlatý hřeb knihy, ale třeba taková povídka o Jacquelině Essové je dle mého názoru nedoceněná, a mně velmi mile překvapila. Na zbylé tři povídky si bohužel brzy ani nevzpomenu, a pokud, tak ne v dobrém.
1. Strach
2. Jacquelina Essová: Její poslední vůle
3. Hříchy otců
4. Pekelný závod
5. Nové vraždy v rue Morgue
Druhá kniha krve pokračuje v nastolené kvalitě z prvního dílu, ať se to týká napětí, násilí a hlavně originality povídek. Barker se v povídkách vyloženě vyžívá popisu brutálních scén, fandy hororů tato kniha více než uspokojí, pro ostatní by určité scény mohl být problém je vydýchat.
Druhá kniha má nejvyšší vrchol hned na začátku, v první povídce Strach. Ačkoliv zde nevystupují žádní démoni, pekelné atributy či nadpřirozené schopnosti, přesto na mě působila nejděsivěji. A nebo možná právě proto. Další povídky už se vezou na trošku nižší vlně, po úvodním výborném nástupu je to trošku zarážející, zvolil bych asi jiné pořadí povídek v knize. Jenže je to těžké, on taky tu úroveň vnímá každý jinak.
Sklamání příběhy mě neoslovili ale dám dvě hvězdy za snahu chvilkových hororových scén
Druhá kniha nepřenáší tolik dobrých povídek jako ta první, ale některé jsou opravdu výborné (Pekelný závod či Strach). Není to špatné čtení, bohužel každému se nemusí líbit.
Komentáře ostatních (některých) uživatelů (Set123, DickBach atp.) jsou dosti výstižné a nemá proto cenu omílat již zmíněné...
Za mě je Druhá kniha krve o něco málo slabší než jednička, ale v celku jsem měl stejný dojem z obou knih. Prostě nevyužitý potenciál vyplněný tvůrčím psaním z odložených zápisků. Vykradený Poe byl úsměvný, ale čekal bych víc, když vemu v potaz možnosti, které se autorovi otevřeli.
Celkově bych mohl zkopírovat hodnocení jedničky a vložit ho sem. Škoda, čekal jsem víc
Já vážně nechci být zlý, ale tohle nejde. Druhá kniha je snad ještě horší než první. Co si myslím o hororu a autorovi nebudu opakovat, tak pouze rychlý názor na jednotlivé povídky.
Hříchy otců jsou slabý pokus o výplod něčeho mezi Lovecraftem a Kingem. Oni „mimozemšťané“ jsou však celkem o ničem a děsivost se jaksi zatoulala někde po cestě.
Jacquelina Essová se mi z hlavy vykouřila snad ještě před dočtením.
Nové vraždy v ulici Morgue snad nebudu ani komentovat. Vysloveně vykradený Poe (alespoň otevřeně, za to všechna čest), plus trocha toho nic neříkajícího bizaru.
Pekelný závod mě osobně nic neříkal, ale asi se jedná o zajímavý motiv. Jenom ne motiv pro mě.
A konečně velké finále, Strach. A to se mi celkem líbilo. Zajímavá povídka, místy možná, jenom možná trochu děsivá. Rozhodně nejlepší ze sbírky, antagonista je zajímavý, konec celkem fajn, ale stále se nejedná o skvělou povídku. Bohužel.
Barkerův styl se mi asi opravdu vůbec nezamlouvá, jeho jazyk se mi nelíbí, jeho motivy jsou mi až moc cizí. Obávám se, že Druhá kniha krve pro mě bude také knihou poslední.
No dobře, Hříchy otců a Nové vraždy v ulici Morgue nejsou až tak dobré, nicméně nějaký sešup oproti první knize jsem nezaznamenal.
Autora bych nechtěla mít doma :), je to šílenec. Některé jeho představy se úplně vymikají mým představám :).
Povídky "Strach" a "Pekelný závod" byly asi nejlepší. Ty další - zrůdičky pekelné - působily spíš jako něco, čeho bych se měla bát (poslouchala jsem to i v noci - pro správný efekt). Jenomže jsem se nebála.
U "Strachu" jo, tam mě mrazilo, protože věci v povídce popisované jsou skutečně tím, co by mě ještě tak vyděsit mohlo.
Ale určitě vám tady nevyžvaním, čeho se bojím nejvíc, kdepak :).
Není to špatné čtení.
To je asi tak všechno co k tomu mohu říci. :o) Neurazilo, ale ani nenadchlo.
Náměty některých povídek skvělé - např. Strach, ale místy v ní pokulhávalo zpracování, občas jsem se ztrácela a netušila zda se pro tenisku vrátím a najednou koukám, že ji mám i s tkaničkou v batůžku.... :o)
Mírně slabší než první díl. Hned první povídka, Strach, je sice vynikající (a ukazuje mimo jiné, že explorace odvrácených zákoutí lidské povahy je leckdy daleko větší horror než kdejaké nadpřirozené kejkle), ale zbytek už je slabší. No, možná ještě Poslední vůle J. Essové, kde se Clive věnuje svému oblíbenému tématu erotického horroru, dokáže svou nekompromisní explicitností pořádně zamrazit (ostatně jako vždycky, když dojde na kombinaci Barker/horror/sex). Volné pokračování Poeovy Rue Morgue však zavání kalkulem, a zbylé dvě povídky jsou takové ujeté ptákoviny na jedno přečtení, které zvráceně pobaví, ale nenadchnou. Tak 3,5 hvězdiček, ale jakožto barkerofil zaokrouhlím nahoru.
Oproti lehounce naprůměrné Předchozí krvavé knize, znamená druhé pokračování sešup šachtou dolů. Přísnější měřítko snad snese jen Strach a částečně Pekelný Závod - 40 %
Sklamanie ešte väčšie, ako Prvá kniha krvi. Už prvý zväzok ma mal varovať, že druhá kniha nebude pravdepodobne lepšia. Presne tak, žiadny zázrak sa nekonal. Zbytočne strávený čas, zbytočným čítaním. Síce som to čítal v lietadle a v autobuse, ale aj tak si myslím, že napriek rušivým momentom z cesty som o nič neprišiel, čo by ma utvrdilo v tom, aby som si prečítal aj tretie pokračovanie. Apropó: najlepšie na celej knihe sú ilustrácie Juraja Maxona.
"Nic se nečte tak dobře jako brak." - s tím nelze nesouhlasit. A jako vždy a všude, musí se najít výjimka potvrzující pravidlo. V hororu je jí právě Clive Barker. Alespoň většina jeho tvorby, se kterou jsem se setkal byla totiž nuda k pohledání. A já blbec, opakuji stále dokola tutéž chybu a dávám mu "ještě jednu šanci". Teď jsem úplně zbytečně promrhal několik hodin svého života čtením Druhé knihy krve (přečtena až po první a třetí) a slavnostně slibuji že víckrát už to neudělám, že jsem se definitivně poučil a s Barkerem jsem skončil. Už nechci od poloviny první povídky bojovat s nutkáním přeskakovat stránky, nebo to úplně odložit, přemáhat se, abych pak zjistil že to prostě BYLA šílená nuda a přemáháním jsem nic nezískal. Nebaví mě to, nebudu to už číst a hotovo, problém vyřešen. Čtvrtou knihu krve mám bohužel koupenou, až nebude plac v knihovně, asi prodám, ačkoli Laser odvedl parádní práci tím že zařadil Maxonovi ilustrace nejen na desky, ale i do knihy. Pěkné, až na ten text...
Štítky knihy
Část díla
Hříchy otců
1984
Jacquelina Essová: Její poslední vůle
1984
Nové vraždy v ulici Morgue / Nové vraždy v Rue Morgue
1984
Pekelný závod
1984
Strach
1984
Autorovy další knížky
| 1994 |  První kniha krve |
| 1996 | Hellraiser (dvě povídky) |
| 2004 | Abarat |
| 2001 | Knihy krve I-III |
| 1995 | Imagika I. |
Najslabší Barker. Väčšina poviedok je vo svojej podstate fajn, ale v momente, kedy mali skončiť, úplne nezmyselne pokračujú ďalšou polovicou (či viac) sileného príbehu a počiatočný dojem skazia.
Od Barkera mám všeobecne radšej romány.
Ps: Užívateľ slawa.cap má v komentári k druhej poviedke pravdu, tiež mi to pripomenulo Scary Movie. Človek môže mať akokoľvek otvorenú mysel, ale poviedka o cyklistickom závode s Peklom o nadvládu nad Zemou, zákonite vyvolá úsmev.