Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I.
Miguel de Cervantes y Saavedra
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2419/bmid_dumyslny-rytir-don-quijote-de-la-ma-gpP-2419.png
4
466
60
Hlavním hrdinou románu je stárnoucí zeman Alonso Quijano, který se pomátl na rozumu ze čtení rytířských románů. Proto se rozhodl, že se stane rytířem. Sobě i svému koni vymyslel jména a určil si ženu, pro níž bude konat své skutky. Během první výpravy je jedním hospodským pasován na rytíře. Při další výpravě získá sluhu jménem Sancho Panza. Ten se s ním vydává na cesty jen proto, že mu Alonso slíbil ostrov. Následuje řada příběhů, které jsou motivem cesty, kdy poblázněný idealista stále znovu naráží na realitu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1982 , SvobodaOriginální název:
El ingenioso hidalgo Don Quijote de la Mancha , 1605
více info...
Přidat komentář
Někdy jsem se do knížky musela až nutit, ale zase na druhou stranu mě některé pasáže bavili. Líbil se mi vztah mezi Quijotem a Sanchem. Konec byl dojemný...
Takže nakonec to asi zase nebyla nejhorší knížka z povinné četby.
Mordor.. V zivote jsem nedocetla 2 knizky .., a tohle je ta prvni z nich....strasne utahane, nezazivne, pan Cervantes promine, ale neslo to...,
Tuto knihu jsem před pár lety četla k maturitě. Chtěla jsem nějaký komediální příběh a kniha naprosto splnila mé očekávání, možná i trochu předčila. Obdivovala jsem Quijotovu odvahu jít si za svým cílem a plnit si své sny. Bylo to lehké, uvolňující čtení, hlavně pro zasmání. Smála jsem se téměř pořád, oba díly jsou opravdu skvělý, pokud člověk hledá nějaké lehčí čtení pro zasmání.
Našiel som poklad. Môj milovaný otec, Tibino, ako sme ho volali, šialený počítačový pirát, výrobca fajok a nekompromisný pestovateľ tabaku mi zanechal CD s obrovským množstvom nasťahovaných kníh v textovom editore, ktoré na bohviektorom konci kyberpriestoru nalumpačil. Dal mi ho krátko pred smrťou aj ja som naň zabudol, boli iné starosti. Prednedávnom som si to pozrel, stovky kníh, ktoré mi musel dávať dohromady roky. Samozrejme, otec nebol čitateľ a sťahoval všetko, takže mám ezoteriku, okultné vedy, veľdiela grafomanov, ale i mnoho úžasných kníh. Ako som sa v tom vŕtal, objavil som dona Quijota. Dávno som sa naňho chystal. Začítal som sa už ma to nepustilo. Milo vtipné, jemné, čítavé. Strhlo ma to, ponorilo do sveta dona Quijota, posadilo na mulicu a ťapkal som za ním a Sanchom smerom k šlachetným činom. Krásna kniha.
Vďaka Tibi.
Popravdě, ani nevím co k této knize napsat :) . Ano, don Quijote je blázen (sem tam), ale není to bláznovství krásné? Není šlechetné? Ta idea, skoro až utopie, pomáhat vdovám, dívkám, potřebným a uraženým je sice naivní, ale krásná. Uznávám, že někdy to bylo vážně na hraně, skoro až za hranou (osvobození trestanců), ale na druhou stranu si přiznejme, že kdyby každý byl jako don Quijote, tak by byl svět lepším místem (i když plným bláznů).
První díl mi upřímně přišel trochu slabší, ale druhý to naprosto spravil. Přišlo mi totiž, že má už nějakou tu hlubší myšlenku a není pouhou parodií rytířských románů. Takže 4 hvězdy.
Přečetla jsem prvních 100 a posledních 50 stránek - bohatě mi to stačilo :D 1120? Nikdy proboha... XD
Oproti očekávání se to četlo celkem dobře, když tedy nepočítám "úžasné" dialogy dona Quijota a Sancha Panzy a rytířovi inteligentní monology. Měla jsem - hlavně ke konci - co dělat, abych je nepřeskakovala.
Čte se docela dobře. Chvílemi mě ale vadila častá kolísávost příběhu. Chvíli dobrý a chvili to stojí tak nějak za nic. Přečten zatím jen první díl. Uvidíme jaký bude druhý.
Literární, nadčasový skvost, při jehož četbě jsem se nahlas smála, dokonce i v metru. Se smutkem mohu konstatovat jen to, že jsem Quijotovi i Sanchovi fandila, že jsem jim velmi rozuměla. Nejsem já taky tak trochu blázínek?
Vyníkající a nadčasová záležitost. Četl jsem to už dávno, ale Don Quijote zůstal pevně zakotven v mém životě a pamatuji si pár takových, už lehce zamlžených životních mouder, pro příklad takové spaní v příkopech, oni prostě šli, šli a večer si lehli do příkopu, ničím se ani nezakrývali a spali. Po ránu pak jeden z hlavních superhrdinů říká: (opravdu volná citace z paměti) "musíme ztřepat lenost z kostí a vyskočit, lidská lenost jest nejpřirozenější lidskou vlastností vůbec, je jen na každém z nás, jak ji dokážeme překonat." Celá kniha je protknuta moudrostí, pečlivě schovávanou za bláznovství ústřední dvojice. Pamatuji si, jak jsem se při čtení doslova topil v starých příslovích. Mrzí mě, že jsem si to tehdá nesepisoval, bylo by to na samostatnou knížečku. Tak snad příště, ta kouzelná přísloví si musím někdy za každou cenu vypsat.
Můžu směle říct že tohle je kniha kterou dočíst mi dalo strašně moc zabrat a trvalo to víc než rok. Něco se mi tam líbilo ale celkově je to psané takovým "těžkým jazykem" a popravdě, moc mě to nebavilo. Rozhodně už ji číst nebudu, myslím že jednou stačilo
Teda bylo to náročný. Napsané je to sice dobře, je to čtivé, ale těch Quijotových ptákovin, které prováděl a hlásal, na mě prostě bylo moc. Pochopil jsem, co vedlo Cervantese k napsání takové knihy a vzhledem k tomu, jak je přes své stáří stále známá, se mu to i povedlo. Jenže čeho je moc, toho je příliš - pro mě. Takže jsem si docela oddechl, když to dopadlo, jak to dopadlo a zdolal jsem tak spoustu stránek, z nichž si toho vlastně ani moc neodnáším, snad jen jistý obdiv, jak se autor vypořádal s anonymem, který napsal druhý díl Quijota - takhle elegantně a vlastně i vtipně to vložit přímo do textu, to klobouk dolů.
Budu z úcty k tomuto dílu jen stručný. Je to nejlepší kniha, jakou jsem doposud četl. Ohromující a neustávající humor v kombinaci s "filozofií života". Nevzpomínám si, že bych kdy četl vtipnější knížku a zároveň měl pocit, že mě nesmírně obohacuje. Úchvatné jsou i vložené příběhy do hlavního děje - např. poučení (pro budoucí čtenáře neprozradím přesněji) o tom, jak se může vymstít testovat věrnost ženy....
Ó, vy smetanový květe potulného rytířstva done Quijote, věrný zbrojnoši Sancho a neporovnatelná Dulcineo z Tobosa. Naše společné putování bylo dlouhé a plné nejneuvěřitelnějších dobrodružství, ale vše jednou končí a tak se i my musíme rozloučit. Nicméně vzpomínky zůstanou.
Myslím, že se nenajde nikdo, kdo by alepoň jednou v životě neslyšel o zvláštním a bláznivém rytíři a jeho boji s větrnými mlýny. Kniha je však podobnými událostmi doslova napěchovaná a přes všechny absurdní situace si nemůže čtenář nevšimnout vlastností, jež příběh vyzdvihuje, jako například čest, odvaha, věrnost, oddanost a kavalírství. Co mi přesto postupně začalo vadit, byla přílišná rozvláčnost děje, počínající mě nudit někdy v polovině knihy, proto jsem musela na hodnocení ubrat.
V souhrnu je to však krásný rytířský příběh o cestě za svými sny, který mě pobavil a místy i zaskočil (a to především chováním ostatních lidí, tropících si z nebohého dona Quijota, a neméně z jeho prostého zbrojnoše, chvílemi až kruté žerty).
Mějte se, mí hrdinové, krásně v tom svém knižním světě a děkuji za čas s vámi strávený, i když se našly i chvíle, kdy jsem vás musela na čas opustit a odpočinout si, abych se pak mohla vrátit plná sil k dalším pokračování v nespočetných příhodách.
Tuto knihu som precital az potom co som bol na jej recitali, kde ma velmi zaujala. Nicmenej i ked je pravda ze je to zaujimave dielo bol som troska sklamany, akoby vsetko to co clovek dovtedy precita nemalo vyznam.
Musím přiznat, že tato kniha mě celkem nudila, ale určitě to bylo způsobeno jen tím, že jsem ji četla v nezralých patnácti. Bohužel už další šanci ode mne nedostane...
Španělé byli vždycky trochu divní, tahle kniha mě neoslovila ani co by se za nehet vešlo, snad bych ji ani nedočetla, kdybych si ji nevzala na příšerně nudnou rodinnou dovolenou:D
Tak tenhle příběh mi skutečně vydržel na hodně dlouho. Skoro bych si troufnul říci, že svou rozmanitostí a podorbným popisem činností a rozhovorech, které se vůbec netýkaly děje, předčili Stephena Kinga. Ale rozhodně to byla nádherná kniha. Člověk se u toho musel smát a mlátit hlavou o stůl zároveň. Není divu, že podle něj vzniklo označení Donkichotovský.
Možná že tento příběh by si zasloužil mnohem podrobnějšího rozebrání, ale já netuším co bych o tom více řekl. Prostě jedním slovem: Nádhera.
A ještě ten způsob, jakým to je psaný. Tedy myslím ten český překlad, co jsem četl byl nádherný.
Štítky knihy
zfilmováno 16. století rytíři Španělsko životopisné, biografické romány rozhlasové zpracování pikareskní romány Don Quijote de la Mancha
Autorovy další knížky
| 1982 |  Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha I. |
| 1966 | Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha |
| 1974 |  Don Quijote a Sancho Panza |
| 1977 | Příkladné novely |
| 2016 | Persiles a Sigismunda: Severský příběh |
Máme jí doma. Kdysi jsem to přečetla, ale nějak to ve mně nic nezanechalo. Bylo toho hodně, divné vztahy mezi postavami. Dávám 3 hvězdy za zfilmovaní.