Evžen Oněgin / Евгений Онегин
Alexandr Sergejevič Puškin
Klasické dílo světové literatury. Veršovaný román klasika ruské literatury podává obraz života a mravů vyšší a střední ruské společnosti ve městě a na venkově v 1. polovině 19. století.
Literatura světová Romány Poezie
Vydáno: 1999 , RomeoOriginální název:
Евгений Онегин (Jevgenij Oněgin) , 1833
více info...
Přidat komentář
Kdysi - v mládí, ve svých 12-14 letech , jsem milovala operního zpěváka Reného Tučka a díky němu viděla a slyšela Evžena Oněgina mnohokrát a mnohokrát - a neměla jsem vůbec ráda Taťánu - protože jsem ji záviděla, že ji ve finále Oněgin klidně miluje. Nedávno jsem znovu otevřela stránky této knížky a moje srdéčko zaplesalo - vzpomínala jsem, jak se v mém pokojíčku "třískal" plakát Tučka a vedle něj Bee Gees - no rozervanost vidět na první pohled. Možná i proto mi byl a je Oněgin tak blízký. Je to nádherné, napínavé, prostě krásné čtení.
Hodně dobrá kniha, i když není úplně lehká na čtení. Nečte se zrovna jedním dechem, ale člověk se k ní rád vrátí.
No, občas mi prostě vadilo, že Puškin vždycky v té nejnapínavější prostě začal popisovat všechno kolem kromě toho, na co snad každý čeká.
Konec byl docela smutny, ale myslím si, že to Oněginovi patří. :D
Velice kvalitní kniha, ke které se ráda vracím. Pokládám jí za jeden z vrcholů romantistické (kterým samozřejmě je) literatury, velice dobře a rychle se čte, děj je poutavý.
Četla jsem jako knihu k maturitě. Není lehké číst epický příběh ve verších, zvláště, když Puškin tak rád odbíhá od tématu. Asi by mě to nebavilo, kdyby nebyl Oněgin sám tak úžasný, vůbec se Taťáně nedivím. Mor na toho, kdo ho nazývá zbytečným člověkem.
Ona chce jeho, on nechce jí.
On chce jí a ona nechce jeho.
...a mezitím se hooodně tancuje.
Pro mě jednoznačný vrchol ruského romantismu. Tolik vášně, kolik je v téhle knize, aby člověk pohledal.
První části se mi zdály dost zdlouhavé a o ničem, ale jakmile začal samotný příběh, stálo to za to. Hlavně popis souboje byl neskutečný, až mě mrazilo. A to jednoznačně preferuji prózu! V celkovém hodnocení by to asi dosáhlo na tři hvězdičky, ale nejde míchat jablka s hruškami a prózu s poezií, a jako poezii tomu dám hvězdičky čtyři :-)
Psáno neskutečně nudně, neustálé odbíhání od tématu. Přiběh by se mi asi líbil, kdyby byl podán jinak, tohle se nedalo číst.
Ať tak či onak, škoda chvilek
jež neprožívá, necítí,
milenec, básník, smutný snílek,
nejbližším druhem zabitý.
Některé části knihy byly naprosto boží. :) Puškin nezklamal, chtěla jsem si Oněgina přečíst už dlouho, ale nakonec mě k tomu dokopala povinná četba k maturitě. Rozhodně si Oněgina za pár let přečtu znovu.
Četla jsem vydání z roku 1966 v překladu od Olgy Maškové. Takže jsem se nedočkala známého - Já píši vám, co mohu více... ale překlad, který jsem četla se mi opravdu líbil a některé pasáže, které se mi líbili jsem si prostě musela přepsat do sešitu. :)
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Od prvního přečtení jsem ji četla snad každý rok. Vždycky na podzim, to na mě nejvíc působila.
Velmi zajímavá poéma o nenaplněných nadějích. Za nejlepší považuji autorské glosy a kontrast poetična s cynickým jazykem nadhledu.
Knihu jsem bohužel nedočetla až do konce, jelikož poezie není můj šálek čaje. Děj mě ale rozhodně zaujal, když jsem byla na divadelním představení E. Oněgina. To mě také dovedlo k tomu, abych si dílo i přečetla, ale bohužel ... Proto dávám 3 hvězdičky.
Osobně se mi to moc líbilo, škoda jen, že ostatním puberťákům toto dílo nemůže přejít přes jazyk. Nechápu, za mě plný počet bodů.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a i když jsem znala konec, úplně mě uchvátila. Miluju schopnost A.S.Puškina udělat z knihy skvost, který člověka ještě k tomu všemu úplně pohltí do děje.
Pět hvězdiček pro nešťastnou Taťánu a znuděného Evžena.
Skvěle podaný filozofický román, který s vtipnou nadsázkou a lehkostí popisuje přirozenost člověka, tragiku žití, rozmarů a lidské pýchy. Puškin si tady dělá srandu snad ze všech postav i sám ze sebe - to mi bylo velmi milé. Nižší míru kritiky použil snad jen u Taťjány, jediného silného a nekomického charakteru. Kompozice veršů a užití slov je podle mě mistrovské, smekám.
Začátkem jsem se trochu prokousávala, ale pak mě to chytlo. Krásné, dojemné dílo; na konci jsem litovala Oněgina i Táňu, jelikož se pořád milovali, ale čest zvítězila. Smutné, ovšem poučné.
Štítky knihy
19. století ruská literatura dvojjazyčná vydání
Autorovy další knížky
1999 | Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
1955 | Piková dáma |
1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
1960 | Piková dáma a jiné povídky |
1938 | Měděný jezdec |
Jedu ve vlaku. Naproti sedí omladina, asi 4 osoby. Posílají si mezi sebou a popíjí lahev Puschkina. Tu jeden povídá: "Vole, puškin, puškin , to mě něco připomíná". Další se diví, jim to nepřipomíná nic. Tak říkám: "A co takhle Alexandr Sergejevič Puškin, Evžen Oněgin, dopis Táně, Já píši vám - co mohu více ...?" "Ty vole, no nemáme to nakonec k maturitě?"
V duchu jásám, lámat hůl nad naší mládeži budu jindy.