Faktótum
Charles Bukowski
Henry Chinaski série
< 2. díl >
Bukowski v knize opět se svou čirou poetikou představuje svého literárního dvojníka Chinaskiho, člověka, který by chtěl žít jenom svůj život, sám za sebe, ale potřeba obživy ho nutí hledat práci i další kontakty s okolím. Ve Faktótu Bukowski vypráví nejen o neobyčejné lidské bídě, ale také o pořádném kusu zoufalství, rezignace, vynuceného flegmatismu, což podává se svérázným jemným druhem černého humoru, který Chinaskimu změkčuje pády po životních přemetech.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Henry zase střídá x zaměstnání, někdy mě to už unavovalo, proto jsem knihu četl déle. Na konci knihy dokonce léčí filcky, pojal jsem tedy podezření, zda by si místo Bukowski neměl říkat raději "Šukowski".
Tak jsem se pomyslně seznámila s panem Bukowskim ... Nebo mám napsat Chinaskim ?
Ono je to v tuto chvíli tak nějak jedno .
Každopádně jsem zažila docela divokou jízdu napříč Amerikou , vystřídala jsem s hlavním hrdinou všemožné, špatně placené práce a potkala jsem u toho spoustu šílených lidí.
Nezapomenutelný zážitek :-)
Asi mám pro takovýhle psaní opileckých keců o mizerným životě slabost. 1. kniha, kterou jsem od Charlese přečetla a fakt jsem ten příběh šňupala jednu stránku po druhé. Není to kniha pro každého, párkrát jsem si říkala i sobě, že to by mě přece nemělo bavit, číst takovéhle věci... Co už:) Hned po Faktótu došlo ke Všem řitím světa i té mé a Poštovnímu úřadu, který jsem taky zhltla skoro na jeden nádech. Bukowski má s touhle tvorbou u mě v srdíčku speciální místo. Jen to chce najít trochu náladu na to takové prasárny číst:) Chinaski jen pije, kouří, píše, zvrací, mění práci, sází a válí se pokaždé u jiné... Svět ho nezajímá, hlavně, že má vždy plnou sklenici.
„Svět patří těm, co se neposerou.“
" 'Ani si nezavolal taxík. To sa mám brodiť snehom v týchto štekloch?' Neodpovedal som. K ubytovni to bolo štyri či päť ulíc, ktoré sme prešli pešo. Ešte aj na schodoch sa držala vedľa mňa. Potom som vliezol do svojej izby, zamkol za sebou, vyzliekol sa a zaľahol do postele. Počul som, ako niečo šmarila o stenu svojej izby."
Jedna z najvtipnejších kníh, aké som kedy čítal. Bukowski bol tentokrát v skvelej forme. Jeho alter-ego, nenapraviteľný nihilista a povaľač Chinaski sa pretĺka životom, pričom tropí jeden prúser za druhým a popritom cynicky hláškuje. Dokonalosť.
Můj nejoblíbenější Bukowski a jelikož už jde poslední dobou tento autor tak nějak mimo mě, jedna z mála jeho knížek, u které mám šanci, že se k ní někdy v budoucnu ještě vrátím. Nihilismus a sebemrskačství nebylo nikdy vtipnější.
kniha navazuje chronologicky na knihu Šunkový nářez, vypukla druhá světová válka Chinaski nebyl odveden a shání práci, zaměstnání v knize vystřídal opravdu hodně, nejlepší je když se ucházel v L.A. o místo taxikáře a později vyšlo najevo, že byl 18x souzen za opilství a jednou za zákaz řízení pod vlivem alkoholu, samozřejmě ihned vyhozen :-) úsměvných a drsně napsaných epizod jak najít práci je zde více, skvělá kniha
Bukowski si vás nedokáže získať na druhý, tretí alebo štvrtý pokus. Buď si vás získa na prvé čítanie - a je jedno, ktorou knihou začnete - alebo ho môžete celého spláchnuť do hajzlu. Mňa si získal hneď v prvom kole poviedkami. V tomto druhom kole sme svoj vzťah už len utužili...
Moje 1. kniha od Bukowskiho a není to asi úplně pro mě. Neustále chlastání, sex a stěhování pořád dokola mně ke konci knihy lezlo už docela krkem a musel jsem se přemáhat, abych to dočetl, protože mi bylo jasné, že ve stejné duchu bude celá kniha.
Prečítaná najprv v angličtine v čase, keď som sa s Bukovou tvorbou ešte len zoznamoval a následne po pár rokoch v češtine, keď som už mal načítanú väčšinu jeho vecí.
Bukowski je rozporuplný. Na jednej strane ma dokáže spoľahlivo nasrať a znechutiť neustálym omieľaním o tom istom. Na druhej dokáže zaťať do živého, ukázať horšiu stránku života v celej svojej (hnusnej) kráse a človeku ho príde až ľúto. Pri čítaní Faktóta sa vo mne obidva pocity miešali a hoci som mal párkrát chuť knihu odložiť, nedalo mi. Hoci pravidelne padal na hubu, menil zamestnania, ženy a stretával divných ľudí, kniha mala istú charizmu.
skvělá knížka popisující 40 léta USA hlavni hrdina Henry Chinaski afte ego Charles Bukowskise potýká špatně placenýma zaměstnáni a s alkoholismem ale u tak to zvládá pomocí cynického humoru
'Faktótum' je poslední z šesti románů od Buka, ke kterému jsem se, až doteď, nedostal. Svého času jsem knihu odložil z důvodu, že jsem hned na jejím začátku narazil na historku, kterou jsem už dobře znal z jeho starší sbírky, takže jsem to viděl jako další "best off" výběr ze starého materiálu. Mezitím jsem stihl i film, který mi ale přišel průměrný a nevýrazný a víceméně, pokud znáte Hankovu tvorbu, pro někoho může být tohle stejně tak jeho nejlepší, jako jeho nejslabší kniha, zase v závislosti na rozpoložení a náladě pro čtení tohohle materiálu. Je to klasický Bukowski s jeho "pozorovacím talentem momentů":
"Dotlačil nás oba ke dveřím a přitom do nás strkal a sakroval. Cítil jsem se provinile, ale vztek jsem neměl. I když do nás strkal, věděl jsem, že je mu ve skutečnosti jedno, co děláme. Na pravé ruce měl velký prsten."
A samozřejmě klasicky trefné zakončení. Ale abych byl upřímný, Bukovy nejlepší práce leží úplně jinde a většinu jeho románů, vlastně celou tu prostřední část (Factotum (1975), Women (1978), Ham on Rye (1982), Hollywood (1989) vnímám jako čistě komerční výplň staré a zažité značky, na úkor čistého zisku (oproti absolutně úderným Post Office (1971) a Pulp (1994), u kterých jsem opravdu cítil, že mají smysl). Vytrácí se z toho poetika jeho básní a nebo sbírek s tím správným tématickým odérem. Ale pořád je to Buk, pro mě hodný pozornosti víc, než 90% toho, na co narazím.
Mezi vším tím chlastem, dostihama, ženskýma a bídnejma prácema jsem našel i kousek krásný, lidský empatie:
"I ta nejodpornější lidská bytost si zaslouží, aby si mohla utřít prdel."
Když vidím knihu Bukowského, bez váhání po ní sáhnu, i když se pokaždé naše poněkud konzervativní knihovnice ujistí, zda si chci opravdu tento titul půjčit. Na Charlesovi mě baví spousta věcí, např. to, že pro běžného čtenáře, a tutíž jako pro společnost takovou, je životní styl Charlese neakceptovatelný, ale Charles naopak odmítá akceptovat to, co společnost vyprodukovala - bezcharakterní jedince bez vlastního názoru, kteří se věčně ženou za penězi, úspěchem a slávou. Knihy Charlese Bukowského fungují jako reverzní psychologie.
Dle mého názoru, jedna z nejpovedenějších od Bukowskeho. Je to depka o neustálém měnění zaměstnaní, kterej autor utápí v alkoholu. Nikde se nemůže chytit a je věčně jen něcí pravá ruka.
Ani náš současný prezident se nechytá na Bukowského kadenci "šrapnelů", chlastu a "pussy" (kunda sem, kunda tam:)
Ale pod špinavou, syrovou a (S)prostou slupkou se skrývá mimořádný román a člověk (jenž se jako já, rád přitiskne k teplé prdelce či vychlazené lahvince:))
Přečetl jsem si ji po zkouknutí filmu (nikdy bych nevěřil, že hezoun Dillon zahraje Hanka tak přesvědčivě) a bavila mě stejně. Henry / Charles měl všechno v paži, jen píchal, chodil na dostihy a především chlastal, kvůli čemuž přišel o nejednu práci. Super zábavný čtení :)
"Proč chcete pracovat v konzervárně?"
"Připomíná mi to mou babičku"
"Vážně?"
"Vždycky mi nabídla čalamádu, když jsem k ní přišel."
Štítky knihy
americká literaturaAutorovy další knížky
| 1995 |  Šunkový nářez |
| 2013 |  Všechny řitě světa i ta má |
| 1996 | Poštovní úřad |
| 2006 | Příběhy obyčejného šílenství |
| 2005 | Zápisky starého prasáka |
Čtivost tomu nemůžu upřít, nicméně každá kapitola je víceméně stejná, práce, holky, vyhazov. A o tom to celý je. Čekala jsem nějakej zlomovej okamžik, k čemuž se přiblížily akorát ty filcky.