Islámskému státu na dostřel
Lenka Klicperová , Markéta Kutilová
Islámskému státu na dostřel série
1. díl >
Válka, Islámský stát, únos, mučení, vraždění, oranžový hábit, znásilnění, bombardování, uprchlíci... a strach. To jsou slova, která vytanou na mysli asi každému ve spojení se syrským konfliktem. A napadala i novinářky Lenku Klicperovou a Markétu Kutilovou, když si začaly pohrávat s nápadem odjet do Sýrie s cílem dostat se až do Kobaní. Města, jež se stalo Stalingradem Blízkého východu, města, jež se jako první dokázalo dostat ze spárů teroristů z Islámského státu. Byly první české novinářky, které Kobaní navštívily od dobytí města, a ve své knize doprovázené sugestivními fotografiemi líčí příběhy statečných, nezlomných lidí žijících v troskách svých domů či bojujících na frontě nedaleko pozic Islámského státu. Zasvěcený doslov politologa Tomáše Kaválka zasazuje text do širšího kontextu. Část z výtěžku z prodaných výtisků bude zaslána na konto SOS Kobaní, jež autorky založily.... celý text
Přidat komentář
Tady není co vytknout. Markéta s Lenkou skvěle sepsaly své dojmy. Je to čtivé, krátké, proloženo pár jejich fotografiemi.
Smutné osudy lidí zmítané válkou, kteří do Evropy nechtějí. Zrovna teď vyšel článek, že nejvíce migrantů je ze Sýrie. Jak ale rozlišit ty, kdo skutečně pomoc potřebují a ty co jdou do Evropy škodit?
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ales-benedikt-cizinecka-policie-migrace-hranicni-kontroly.A240122_131306_domaci_prch
Věří tomu, že bojují za Alláha a za islám, a věří tomu, že až zemřou v boji, půjdou rovnou do ráje, kde na ně čeká 72 panen. Oni tomu opravdu věří a na svou smrt se těší. Každý má na krku klíč, aby se dostal do ráje, a lžíci, aby mohl jíst s Mohamedem.
Zemřít rukou ženy je pro islámisty noční můrou - pokud je zabije žena, jdou totiž do pekla místo do ráje.
Bohužel, z mé strany žádné nadšení. Dvě třetiny knihy se daly napsat doma z gauče a u zbývající třetiny mi uniká smysl. Emoce se na mě nikterak nepřenesly. U fotek mi chybí dramatičnost a "nálada". Lituji, za mě střed.
Knížku jsem si půjčila, mnoho jsem od ní nečekala, autorky patří k mainstreamu. Byla jsem příjemně překvapená, v rámci možností pravdivá reportáž. Vynikající fotky, související s jednotlivými příběhy, Kutilová umí fotit a autorky mohly fotit i záběry, ke kterým by se muž nedostal.
Místy se Klicperová umí na věc podívat i z jiného úhlu, než z toho “ Asad = vrah z Damašku “
Za to jí děkuji a přeji hodně úspěchů, v rozklíčování těch smutným událostech v regionu.
Klicperovou sleduji už dlouho a řekla bych, že zraje jako víno.
Útlá knížka, která prostřednictvím krátkých zápisků popisuje aktuální situaci v Kobaní. Asi jsem čekala více nezávislosti a méně emocí (např. poznámka "Co by na to říkaly české matky odmítající očkování?"), ale i přes to se jednalo o zajímavé čtení. Ráda si přečtu i další knihy od autorek. Pokud, podobně jako já, o tématu moc nevíte, doporučuji přečíst si nejdříve doslov pro lepší porozumění kontextu a některých zkratek.
To je tak strašný svědectví, že se mi to vůbec nečetlo dobře, budu muset sáhnout po nějaké oddychovce.
Jako reportážní kniha přeci jen poměrně chudé, jak textem, tak obrazově. Dovedl bych si to představit o kapánek víc reportážní. Oběma ženám ale patří obrovský respekt za odvahu a díky přínosné zpravodajství z tohoto regionu.
Rozhodně jde o zajímavou reportáž. Kniha je nicméně spíš válečnou reportáží, často hrající na city, než aby se z ní člověk dozvěděl více o povaze konfliktu v Sýrii. Autorky představí stav města Kobani po tvrdých bojích s IS, ukazují jeho obyvatele a některé jejich pohnuté osudy. Vše doplňují působivé fotografie.
Rozhodně oceňuji jejich odvahu. Pokud chcete ale informace o Islámském státě či pozadí konfliktu, doporučuju odbornější literaturu. Konflikty je nutné zkoumat s nadhledem, přes politické a společenské vlivy, nikoliv jen skrz emoce a osobní lidské osudy. Ty jsou leckdy tragické, ale Syrský konflikt nelze pochopit jen skrz to že IS užívá brutální způsob boje, a že děti v Kobani trpí. Pro vhled do povahy války je ale kniha výborná. Jako válečnou reportáž mohu doporučit.
Chválím krátký, ale vyvážený doslov, který přecejen zasazuje věci víc do kontextu, a ukazuje, že konflikt není černobílý, a Kurdové, kterým se u nás tak fandí, nejsou rozhodně žádní svatoušci. (Momentálně třeba provádí na územích, které Kurdům nikdy nepatřila, protiarabské etnické čistky.)
Taky jsem ji přečetla za noc. Autorky obdivuji, jsou neskutečně statečné. Tuhle knihu by měli povinně číst všichni ti, co drží pomyslný palec na udržení míru na naší Zemi. Ale oni by to vlastně stejně asi nepochopili, protože to jsou sobci, zahledění do sebe a do své moci.
Proto mi po dočtení zůstal v duší vztek a lítost. Všechny státy a jejich politici mají plnou pusu humanismu , vstřícnosti a pomoci a kdoví čeho všeho ještě. Tak jak je sakra možné, že v 21 století, kdy posíláme do hlubokého vesmíru všelijaké sondy, aby našli stopu života nejsme jako lidi schopní se domluvit mezi sebou. Jak se asi domluvíme , my horda nesnášenlivých, závistivých a po moci toužících "HOMO " s někým, kdo třeba umí žít v klidu a v míru někde na druhé straně Galaxie? Jen doufejme, že bude na vyšší technické úrovni, protože jinak ho ten náš mírumilovný a všehoschopný člověk ve jménu něčeho , čemu normální smrtelník stejně nerozumí, začne terorizovat a obracet k obrazu svému ,začne mu vnucovat své náboženství , násilým přesvědčovat o správnosti jen svých vlastních hodnot a kdoví co ještě.
Wow... Tomu říkám odvaha. Obdivuji lidi, kteří dokáží opustit všechno a vydat se navzdory nebezpečí někam, kde jsou potřeba. Pravda, malého dítěte jedné z autorek mi bylo dost líto... Ale to nemíním hodnotit. Takhle má vypadat novinařina - žádné bulvární články zasahující do osobního života celebrit. Místo toho hrůzostrašné fotky a pravdivé, snad až syrové popisy holých faktů - těch faktů, před kterými bychom neměli zavírat oči. A to ne proto, aby se z nás stali xenofobové děsící se podobného osudu v Evropě, ale prostě z čiré solidarity. Protože zájem je pro mnohé z nás to jediné, ale nikoliv nepodstatné, co můžeme dělat...
Přečteno rychle, ale všechny ty hrůzy války, jednotlivé osudy lidí z hlavy dlouho nedostanu. A ty fotky.....nemusel by k nim být napsán ani řádek a je v nich vše.
Nejvíce asi obdivuji odvahu samotných autorek knihy, i když na mě to vlastně působila jako taková brožurka, než kniha. Nicméně nic to nemění na tom, že všechny tyhle válečné konflikty jsou ptákovina a neskutečně tím trpí všichni okolo...
Dokumentární dení o strávených dnech novinářek v okolí Kobaní. Je to svědectví, co způsobil IS. Rád jsem si tuto knihu přečetl, ale mě osobně chybělo nějake hlubší proniknutí do problematiky IS a dalších bojujících frakcí. Trochu podrobnější vysvělení je pouze v doslovu.
Výborná knížka, přečetla jsem za noc. Popisuje lidi, kteří sice získali zpátky co jim vzal IS, ale vlastně nemají skoro nic. Aspoň ne toho z toho materiálního hlediska. Stoji za to přečíst.
Vcelku dobrá kniha reportáží z bojů v Sýrii. Všichni bojují proti všem, v pozadí špinavá politika světových mocností a k tomu podrazácké Turecko, které IS vlastně skrytě podporuje. Za svobodu země bojuje kurdská menšina a arabové raději utíkají do Evropy. Podivný to svět.
Neskutečně silná kniha, ač krátká. Přináší reálné svědectví o hrůzách ze syrského prostředí podložené fotografiemi a příběhy místních lidí. A je velmi důležité tuto realitu zaznamenávat. Paní Kutilová s paní Klicperovou odvedly neuvěřitelnou práci, a za jejich odvahu vydat se do těchto míst v tak nebezpečné době je neskutečně oceňuji.