Kniha větru
Džiró Taniguči
Era Meidži - období velkých změn v Japonsku. Ostrovy se opětovně otevírají světu a na ulicích lze stále častěji vidět muže, kteří svá kimona vyměnili na elegantně střižené obleky. Panovníkem Země kvetoucích třešní už není Šógun, ale znovu císař. Ve čtvrti Akasaka v Tokiu se setkávají čtyři muži, aby zavzpomínali na staré časy. Hostitel, který kdysi patřil do tábora Šóguna, vypráví neuvěřitelnou historii o dokumentech, které jsou nazývány jako "Tajné zápisky Jagjú". V jeho vyprávění je politika plná intrik a nečistých faulů, a zločin a krádež jsou nejčastější metodou získávání moci. Hlavním hrdinou událostí se stává jeden z nejslavnějších japonských samurajů, mistr meče Jagjú Džúbei.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2010 , HanamiOriginální název:
Kaze no šó / 風の抄, 2008
více info...
Přidat komentář
Mám rád příběhy z feudálního Japonska, plné intrik, cti a bojových scén. A přesně takový vypráví někdy začátkem 20. století bývalý vysoký šógunův úředník několika úředníkům císařským. Pojednává o tom, jak se Japonsko na začátku sedmnáctého století dostalo na pokraj občanské války a pouze velitel šógunovi výzvědné služby a vynikající šermíř Jagjú Džúbej tomu dokázal zabránit. A jeho cesta za opětovném získání tajných zápisků rodu Jagjú a šógunovou závětí vedla množstvím čestných soubojů nebo naopak střetnutí s najatými šinobi. Pro mě je tohle hlavní devizou celé knihy. Protože souboje jsou nakresleny velmi přehledně a dokonce se dají rozpoznat jednotlivé šermířské styly. Na druhou stranu, i když hlavní postavě povětšinou fandíme, z pohledu Evropské kultury může jednat nemorálně. Například tím, že jí nedělá problém křivě obvinit celý rod jen v zájmu zachování rovnováhy v šógunátu. Ale i to patří k poznávání Japonské kultury. Všem, kdo mají rádi filmy Akira Kurosawi, nebo třeba seriál Šógun, mohu knihu doporučit.
Příběh sám je dobrý, ač místy trochu nepřehledný pro toho, kdo nezná nic z japonské historie. Díky množství stran, kde jsou jen bojové scény, lze přečíst velmi rychle. A to i přes nepříjemnou transkripci. Snižuje to zážitek. V beletrii bych byla vždy pro použití české transkripce.
Tady se dost budu rozcházet s ostatními, ale tahle „netradičně“ zpracována manga od Hanami dost vyniká mezi „davem“ (myšleno Crwackých kousků). Jednak fyzickým zpracováním ale také samotným obsahem, který pojednává v jediném příběhu o historických postavách a událostech na počátku 17. století ve feudálním Japonsku. V této době se jako jindy intrikuje mezi příznivci císařského režimu a nově založeného Šogunátu a je jen na hrstce věrných ochránit tradice a hodnoty dané doby. Ty chce za každou cenu ochránit vynikající šermíř „Yagyū Jūbei Mitsuyoshi“, kterému k tomu má dopomoci historický artefakt. Je zde spousta jmen (nejen postav, ale i umění a bojových stylů jednotlivých klanů) a díky kresbě a historickému vzezření postav se v tom může leckdo ztratit a určitě to není vstřícné, jako běžné mangy. Ale kdo si dá tu práci, bude pozorný, tak si vyloženě vychutná tuto historickou exkurzi, jež ho odmění skvělým příběhem, který má přesah i do dnešních dní. Navíc, jako bonus, je tohle o postavě, které skládá poctu vynikající anime Ninja Scroll. Co víc si přát? Snad jen rychle sehnat knihu „Nebeský orel“ a doufat, že spojení dvou „nejromantičtějších“ historických období dopadne výborně.
Zpracování poněkud pokulhává za námětem. Kresba místy dost nepřehledná. A lepší redakční práce by taky neškodila.
Skvělá, skvělá myšlenka. Super konec :) Každopádně cítím, že to provedení někde vázlo...
Přišlo mi to takové nemastné, neslané, jak kresbou, tak dějem. Spousta jmen osob a míst, většina děje se skládá z poněkud jednostranných soubojů a zkratkovitého vysvětlení historického pozadí. Přesto se to dalo dočíst, děj nebyl nudný a souboje byly vykresleny dobře a přehledně.
Samurajskou „pop“ kulturu mám rád již od dětství, kdy v čs. televizi běžel seriál Sokol, strážce noci, a tak již za téma má Kniha větru body navíc. Děj je sice v podstatě jednoduchý, ale ve svých jednotlivostech občas zamotaný a nepřehledný. Naopak akční scény a odkazy k samurajskému řemeslu vynikající a skvěle nakreslené s patřičnou dynamikou a napětím. V součtu si tedy za zvuku svištících mečů odnáším zábavu, kterou jsem očekával, a závazek, že si musím o feudálním Japonsku něco načíst, abych lépe pochopil motivy jednotlivých aktérů příběhu …