Kristina Vavřincova III – Kříž

02.07.2023

Krásně napsáno. Vnímala jsem motiv "vzpříčené minulosti" v srdci Kristiny i Šimona: oba udělali rozhodnutí, které jako by nikdy cele nepřijali, zůstali nějak připoutaní k utrpěné křivdě. To se nedá přebít zatnutím zubů, oddaným opečováváním manželky (Ramborga stejně věděla svoje) nebo fixací na děti. V určitých chvílích stačilo málo, aby se "vyvalily vlny zdola"... A v kontrastu Erlend jak z jiné planety, vždycky jednoduše srdcem u toho, co žil, protože neváhal opouštět cokoli, u čeho srdcem nebyl.

09.01.2023

Kristina bude v mé mysli rezonovat dlouho.

07.01.2019

dočteno..a emoce jsou ještě hodně čerstvé... Kristinin svět a život jsem si natolik oblíbila, že se mi nechtělo s Jorundgaardem a přilehlým světem vůbec rozloučit..dočtení knížky jsem natahovala...a natahovala, ačkoliv mi to vůbec není podobné ;)

Sigrid Undsetová nádherně a mistrovsky vykreslila Norsko v 13 a 14století...pohrála si s popisy přírody, tak, že cítíte vítr z fjordu, vidíte temné šedé skály, soutěsky, kde se medvědi prochází mezi temnými lesy, jezera, louky s vřesy, šedivníkem, zelený mech na pních, ševelení trávy, klasů, vůně sena, dýmu na ohništi, ....to vše se promítá do lidského života...hladíte prsty doma tkanou hrubou látku, kocháte se mechovou zelení, ano právě tou..a všudypřítomným sílícím křesťanstvým probleskují pohanské zvyky a pověry...červené šatičky a lemování u dětí..to nejjednodušší co může být...jsou síly mezi nebem a zemí a v drsné přírodě ožívají o to víc...trollové jsou daleko, ale chýše Laponců blízko...nocí zní šeopt duchů minulosti...ach Kristino, jak naložíš se svou láskou ? se svými city ?? osudem ? zmítaná vášněmi, hněvem, zlostí ? hrdá, nezlomná a přeci se pokoušející sklonit, odprosit, odpustit...tak lidská ve svých slabostech...

a místy mě Kristina tak neskutečně štvala, hněvala, rozčilovala svým přístupem ke vztahu k Erlendovi, očekávajíc mnoho, také mnoho dávajíc...ale jasné že komunikace mezi partnery v té době nebyla tak zprofanovaná jako dnes a tak to taky podle toho vypadalo...osudový vztah, osudová láska, která byla podle mně zbytečně a tragicky promrhána...jasné, život pokračuje dál v jejich dětech (mimochodem, docela ráda bych uvítala i pokračování příběhů jejich synů..)..ale co ona sama ? spokojená zaklepe na nebeskou bránu ? ...zarazilo mě, jak ten čas plyne - v 14.století byli lidi kolem 50let považováni za staré...dnes je to střední věk...
Kristina a Šimon, Šimon a Ramborga, Kristina a Ramborga...Ulv Haldorson...paní AAshilda a její čáry...její učení, které Kristina v chvílích nejvyšší úzkosti použila...pokleslý Munan Baardson, sira Eirik, sira Eiliv...proradní kněží jako sira Solmund...lidské slabosti a lidská síla..síla a nezlomnost ducha...moc poutí, víry, víra uzdravující a pozvedávající...

Sigrid dokázala všechny své postavy vykreslit opravdu plasticky a živě, že by jste si s nimi nejraději popovídali, šáhli na ně..od potulných žebráků a mnichů, přes děvečky, příbuzné, sousedy....Šimona jsem si velmi oblíbila a jeho smrt pořádně obrečela...Erlend...to bylo podobné...okamžiky konce jsou dojímavé, ale o to víc, jak jsem psala víš, že Kristina zabila jejich lásku a vztah...neříkám, že Erlend byl bez viny, ale příběh žijeme hlavně Kristinou...a tak mé slzy tekly za příběh, který mohl být psán ještě dlouhou dobu, za spřízněné duše, za všechny osudové a silné vztahy... Kristina matka, milující ale místy až dusící...Kristinina smečka synů...Kristina tchýně...Kristina babička...Kristina žena, milenka, přítelkyně...a ano, až se dopsal Kristinin poslední list, opět bylo kapesníku zapotřebí...

jedním slovem nádhera. SIlná trilogie, silné osudy...a co zůstane po nás ? jaký příběh napíšeme my ???

08.01.2018

Závěrečný díl života a strastí Kristiny Vavřincovy se mi moc líbil, zejména jeho poslední pasáž. Sledovat ten urputný boj, kdy se Kristina musela postupem času odpoutat od svých dětí a jen zpovzdálí (nebo vůbec ne) sledovat jejich osudy, byl mimořádně silný zážitek. Veškeré dění na samém konci, hlavně Kristinin vstup do kláštera a řádění černé smrti, bylo opravdu vynikající. Skvělé zakončení série!

22.09.2017

Své nadšení z této ságy jsem popsala už v komentáři u prvních dvou dílů. Tak jen ještě doplním, že paní Undset dostala naprosto právem Nobelovu cenu za literaturu. Je to skutečně umění, tak prostě vyprávěným příběhem dosáhnout tak hlubokého prožitku u čtenářů. To moc spisovatelů nedokáže a my hltači příběhů to mnohdy ani nedoceníme. Tato sága stojí za to zpomalit a věnovat jí čas.

03.05.2012

taky konec života měl určitý zvyk a tradice.