Krkavec (dvojjazyčná kniha)
Edgar Allan Poe
Poeova slavná báseň. Souběžný anglický a český text. Proč překladatel Tomáš Jacko znovu sáhl po Poeově slavné a také už velmi staré básni, zdomácnělé v Čechách pod názvem Havran? Určitě to není tím, že by byl naivním novátorem. Jacko je básník, který pojímá poezii jako intelektuální dobrodružství a kterého baví kulturní tradice, a překladatel, který jako by si s tradicí českého Havrana vědomě hrál. Možná právě proto nazval svého Havrana Krkavcem. V tom jistě frontálně útočí na dlouho zažitý kulturní znak. Krkavec ale současně přesně ladí s eufonickým rozvrhem jeho převodu. Pro ty, kdo chtějí dnes dobře poznat Poeovu báseň, je preciznost Jackova Krkavce ideální. V první části je překlad doplněný abstraktními ilustracemi Olgy Hankové, v druhé části je pak báseň publikována bilingvně.... celý text
Přidat komentář
Sic jsem četla pouze český překlad, ale i přesto musím E. A. Poeovi složit velký obdiv, neboť vytvořil pozoruhodnou hororovou báseň s příběhem, který mrazí. Působivé "Nevermore" (,,Už víckrát ne.") zajisté zůstane v paměti nejednomu čtenáři. Rozhodně DOPORUČUJI přečíst, je to klasika, kterou by měl znát snad každý vzdělaný člověk. Navíc - jako jedna z povinné četby - skvělá volba!
Nedávno tady bylo vydání s šestnácti českými překlady ještě vedeno samostatně. Škoda toho spojení s jinými dvojjazyčnými verzemi, které všechny dochované překlady, natož studie k nim, neobsahují. Znova už to rozdělit nepůjde, aby zůstaly zachovány komentáře.
Šestnáct českých překladů Havrana je vynikající ediční počin, zajímavý pro odborníky i (při troše snahy) laické zájemce o poesii nebo Poea konkrétně. Podrobný úvodní rozbor Aloise Bejblíka zařazuje jednotlivé převody do souvislostí literárněhistoristorických (v nejstarších je slyšet vliv Erbena, Nezvalova generace teprve docenila význam běžné, hovorové slovní zásoby, kterou Poe používá, o moderní slovník se snažili i překladatelé v 50. letech) i individuálních (Vrchlický a Nezval zkrátka přebásňovali na téma podle vlastního naturelu, byť se Nezval u Havrana nezvykle snažil podobat se předloze). Rozbor metra, skladby, rýmů - skutečně komplexní výklad, který tím spíš vynikne vedle taktéž zařazené Filosofie básnické skladby. Kratší komentáře překladatelů jsou zařazeny k jejich převodům a je to zajímavé čtení - kolik čtenářů, tolik výkladů a důrazů. Závěrečný oddíl obsahuje i čtyři variace na Havrana, z nichž je vidět, že je to jak nesmrtelná záminka k humoru (Vrchlický, Váchal), tak oblíbený motiv k posílení atmosféry (Vančura, Biebl). Pro všechny básníky po Poeovi viditelně havran stále sedí, stále sedí na bělostných ňadrech Pallas Athéné.
Při čtení všech překladů nedlouho po sobě dobře vyniknou odlišnosti, dobrá i horší řešení jednotlivých problémů. Zvlášť zaujmou úžasně špatné, nebo mírněji, překladatelčinými slovy řečeno, úchylné verze Dagmar Wagnerové (roub Havrana na Máj, který ve vší naivitě ještě zdůvodňuje v přiložené poznámce) a Eugena Stoklasa. Stoklas je opačný příklad, kdy ani nesmírná snaha a technické pochopení zkrátka nemůže vyhrát nad nedostatkem umu.
Z trojice klasických (Vrchlický, Nezval, Kadlec) je dobře vidět vývoj českého básnictví obecně. Nejen v tomto případě mám slabost pro technicky brilantního Kadlece, ale velmi povedený mi přijde i vlastní překlad autora úvodu A. Bejblíka, který dobře ilustruje, které prvky považuje za zásadní a nezměnitelné, které za vedlejší - ztracená milenka jménem Tereza opravdu vyznění nijak nekazí.
Přečetla jsem několik různých překladů (Nezval, Vrchlický a další) a nějak ke mně nic nedoputovalo. Zkusila jsem anglický originál a to vám byla krása. Asi mám všeobecně problém s českými překlady poezie, většinou nerozumím, přijde mi to takové kostrbaté, upocené, přitom ty originály bývají tak přímé, jednoduché, významově silné, i když třeba na první přečtení nerozumím každému slovu.
Skvělá záležitost. Nezvalova a Vrchlického verze, ačkoli notoricky známé, líbí se mi nejvíc, možná i ze zvyku. Přesto je zajímavé začíst se do překladů dalších. Názorná ukázka, jak může být čeština a poezie pestrá, zábavná.
Úžasné. Jedním slovem úžasné. E.A. Poe psal dechberoucí básně, plné smutku, melancholie, snění, agonie a našich nejskrytějších strachů. Pokud se budete zabývat i autorovým životem zjistíte, že nejen básně, ale také povídky jsou vlastně o něm. Pohlédnene-li na báseň Havran, může nám dojít, že je věnována Poeově ženě Virginii, která zemřela na tuberkulozu. Nikdy neobejme tu zářnou děvu, jež zpěvu andělů zve na tisíc. Zářící tu krásnou děvu neuzří již líci v líc. Nikdy víc, nikdy vic, nikdy víc....
Z některých kousků vyzařuje zvláštní energie, napadne vás, že tohle ani nemohl napsat zdravý člověk. V době psaní svých posledních děl byl Poe na pokraji bankrotu, připraven o všechny své milované, utápěl tak svůj žal v alkoholu a laudanu, to mu možná otvíralo dveře do svér mysli, kde se skrývaji ty nejhlubší strachy, panické hrůzy a strastiplné vzpomínky. Smrt maminky, když byl ještě malý, odvrhnutí od adoptivní rodiny, ztráta milenky Frances a jejich možného dítěte, které se mohlo objevit v básni Ulalume, bankrot, smrt ženy i jiných blízských a nakonec i sláva a přelétavé štěstí odešlo. Když to všechno promícháte, tak vám vznikne tohle. Nádherné dílo, ale velmi těžko vykoupené. Každopádně velký respekt k člověku, kterému nebylo přáno moc štěstí do osudu. Dávám tedy všech pět hvězd.
Poezie rozhodně není mým šálkem kávy, nebo jí alespoň účelně nevyhledávám. Knihu jsem si ale vypůjčil hlavně kvůli čtenářské výzvě a zároveň jsem rád, že na svém kontě budu teď mít i Edgara. Větší problém budu mít asi už jen s knihou o holocaustu.
Dvojjazyčné vydání Havrana mi bylo sympatické už jen proto, že po prvním přečtení jsem zhruba od poloviny knihu nepochopil. Významy básnických výrazů jsem si tedy domyslel v anglickém originále, a naopak. Po přečtení jsem myslím přišel na kloudné vyložení děje, takže mně se to líbilo. Atmosféra byla tajemná, ale do jisté míry reálná, což mě také vtáhlo do děje. Vzhledem k tomu, že na poezii asi nějakou dobu opět nesáhnu, dávám plný počet.
Bylo tu už řečeno asi vše, tak jsem ani nechtěla komentovat, pak jsem si ale všimla štítku. Jeden jediný a sice havrani :-D . Tak jsem přidala aspoň poezie, kdo chce ještě přidat, jistě bude vynalézavější než já ;-)
Inu, zdráhám se toto dílo hodnotit. Přečetla jsem ho kvůli maturitě a básně a lyrika nejsou zrovna mým šálkem kávy. Snad pochopím poselství alespoň některých básní až budu dílo číst ve starším věku a budu mít více životních zkušeností.
Zaujímavé prečítať si variacie tejto nádhernej básne, každý preklad vo mne evokoval iné emócie.
To je geniální báseň! A když si k tomu pustíte seriál Simpsonovi, konkrétně čarodějnický speciál, zážitek bude umocněn!
Kolikrát jsem četla, tolikrát jsem byla dojata, tolikrát jsem žasla, tolikrát jsem pociťovala mrazení, tolikrát jsem se znovu Poeovi klaněla a přesto jako by každé čtení bylo pro mne úplně novým zážitkem.
Tentokrát v překladu Vítězslava Nezvala zatímco venku je noc podobná té v básni a opět řeknu jen jediné– geniální.
Normálně se baladám/poeziím vyhýbám jak čert kříži ale tohle stálo za to. Pár stran s překvapivě poutavým dějem. Příběh možná hodně lidí posuzuje jako strašidelnou věc, já jej spíš vnímal jako smutný. Z hlavního hrdiny číší přímý smutek a zoufalost, kterou Poe do tohoto díla zakomponoval skvěle!
Havrana v Nezvalově překladu jsem se kdysi na gymplu učil (a kupodivu naučil) nazpaměť, takže vlastnictví této knihy byla nostalgická povinnost. A doteď ji občas docela rád otevřu a porovnávám...
Poezii příliš nevyhledávám, ale Havran je dílo tak proslulé (navíc mám rád prózy E. A. Poea), že jsem neodolal. Knihu jsem četl s přestávkami asi tři dny, protože číst několikrát po sobě prakticky totéž je dost náročné na pozornost. Teoretické stati (s výjimkou té autorovi) jsem spíše přetrpěl. Báseň sama je skvělá – trochu mi připomínala Erbenovu Kytici. Mezi překlady jsem si nevybral žádný, jako mně nejbližší, spíš mi některé úplně nesedly. Ač neumím anglicky, tento jazyk se mi velmi líbí a myslím, že slova jako raven, či nevermore, po zvukové stránce u nás prostě nemají ekvivalent. Ovšem dílo šestnácti překladatelů (a jistě je jich mnohem víc) je opět důkazem úžasného bohatství českého jazyka. Knize jako celku bych dal tak tři hvězdy, ovšem báseň hodnotím jasně pěti.
Velmi uspokojivé.
Poezii příliš nevyhledávám, ale Havran je dílo tak proslulé (navíc mám rád prózy E. A. Poea), že jsem neodolal. Knihu jsem četl s přestávkami asi tři dny, protože číst několikrát po sobě prakticky totéž je dost náročné na pozornost. Teoretické stati (s výjimkou té autorovi) jsem spíše přetrpěl. Báseň sama je skvělá – trochu mi připomínala Erbenovu Kytici. Mezi překlady jsem si nevybral žádný, jako mně nejbližší, spíš mi některé úplně nesedly. Ač neumím anglicky, tento jazyk se mi velmi líbí a myslím, že slova jako raven, či nevermore, po zvukové stránce u nás prostě nemají ekvivalent. Ovšem dílo šestnácti překladatelů (a jistě je jich mnohem víc) je opět důkazem úžasného bohatství českého jazyka. Knize jako celku bych dal tak tři hvězdy, ovšem báseň hodnotím jasně pěti.
Velmi uspokojivé.
Autorovy další knížky
| 1978 |  Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Klasika žánru, čteno už po několikáté a stále mrazivě smutná záležitost zrcadlící Poeho život. Naposledy právě vydání od Šimona Ryšavého s pochmurnými ilustracemi Stanislava Sedláčka. Pro dotvoření atmosféry doporučuji k poslechu toto https://youtu.be/qEzWqUhnbVA