Kyselinovej test

08.03.2023

Komentáře níže mé dojmy dobře vystihují. Autor bravurně popisuje atmosféru doby a přemýšlení svých přátel, za což dávám plný počet hvězd, protože se mi líbí, že jako vypravěč ukazuje ty hezké, ale i ošklivé stránky hnutí. To, že mě určité postavy a jejich rozhodování a nakládání se životem občas rozčilovaly, je spíše subjektivní.

27.01.2023

Přidám se k nadšencům s tvrzením Za mne nejlepší kronika svobodomyslné stránky Ameriky let šedesátých. Která s reálnou Amerikou dnešní nemá nic společného. Buď seš v autobuse... Nebo jsi součástí problému, lol

30.05.2021

"Všichni máme velkou část svých myslí uzamčenou. Jsme uzamčení před svým vlastním světem."

A teď mi řekněte, že to není pravda. Ale ona to pravda je. Netvrdím, že všechno to bylo správné, to ne. Ale prostě se musím pozastavit nad jejich stylem, jejich modus vivendi, a přece jenom to něco mělo do sebe. Myslím si, že každý by si měl z knížky vytáhnout to podstatné. A nad spoustou myšlenek jsem se až zarážela, jak jsou pravdivé a opravdové, skutečné.
Kdo je vlastně ten slavnej Ken Kesey, autor díla Vyhoďme ho z kola ven, známého spíš pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem? Kdo to je?!
Opravdu jsem obdivovala nádherný popis situací a zážitků, hudby a té atmosféry. A fakt mě bavila ta jejich s-y-n-c-h-r-o-n-i-z-a-c-e. A jelikož je to opravdu popis toho, co se stalo, je to ještě úúžasnější. Autor to vlastně vypráví, přitom ale o něm po celou dobu v díle nemáme ani páru. Konec se propojuje se začátkem a začátkem se spojuje s koncem.

"... Jedním z nich, tím nejzákladnějším, je zpoždění ve vnímání, zpoždění mezi tím, kdy vaše, smysly obdrží nějakou informaci, a okamžikem, kdy vy jste schopní na ni zareagovat. Všichni jsme odsouzeni k tomu, abychom prožili celý život tím, že sledujeme film svého života – vždycky, reagujeme až na to, co se právě přestalo dít. Přihodilo se to nejméně před třicetinou vteřiny, myslíme si, že žijeme v přítomnosti, ale není tomu tak. Přítomnost, tak jak ji známe, je jen filmovým záznamem minulosti, a my nikdy nebudeme schopní ovládat přítomnost obvyklými metodami."

04.04.2020

vyborná kronika 60 let

22.09.2019

Doporučuji ke čtení všem experimentátorům (s literaturou samozřejmě). Keseyho nezobrazil wolfe jen slovy, ale i atmosférou, kterou jimi vytvořil.

22.06.2017

narodila jsem se ve špatný čas a na špatném místě, tahle kniha mi to jen potvrdila.

16.08.2015

Povinná četba pro každého fanouška šedesátek. Ze začátku je sice trochu těžší si zvyknout na odlišnou formu vyprávění. Rychle vás ale vtáhne a nepustí. Aneb jak bylo psáno v knize i níže v komentářích. "Buďto jste v autobuse, nebo v něm nejste." Nic víc, nic míň. Má oblíbená kniha.

31.10.2014

„Buďto jste v autobuse, nebo v něm nejste.“ , říká Ken Kesey. Já jsem se jím chvilkami vez, vetšinou jsem však stál u krajnice a čekal, až to všechno nějak dopadne. Kyselinovej test není považován za román, ale za inovativní formu žurnalistické reportáže, které byl TW průkopníkem. Mě bohužel tenhle způsob zpracování nesedl, místy mě dokonce sral. A to většinou když TW k navození atmosféry (většinou atmosféry popisující stav pro Prankstery typický) použije téměř volně asociativní proud slov, kterými je schopen vyplnit téměř celou stránku. Dobrá, rozumím tomu, že Pranksteři byli „zťukaní jak datli“, ale nikdo mě nemůže nutit, abych absolvoval celý jejich bad trip s nimi. Bohužel jsem majitelem jisté čtenářské poruchy, tudíž že neumím knihu odložit, dopokavaď se jí neprokoušu celou, včetně všech závěrečných poznámek a doslovů. A díky nim často zjistím, že jsem v ruce držel knihu, která kupodivu není vázaná ve zlatě, přestože je tak zásadní pro jistý druh období, sociální skupinu, nebo protože definuje zcela nový literární styl.
Ale abych jen neprskal. Jsem rád, že jsem si ji přečetl, protože kniha, ač slohem mi vzdálená, má v sobě to nejdůležitější – informační hodnotu a nejucelenější vhled do ztřeštěné doby kyselinových šedesátek v USA, jaký mi zatím prošel hlavou. A kontexty à la Ken Kesey, pranksterský školní autobus, Neal Cassady, Timothy Leary, Grateful Dead, Alen Ginsberg a mnoho dalších, na ty člověk naráží na každém kroku a tak je mám nyní uvedeny ve větší souvislost. A napadá mě ještě jistá pasáž, která mi uvízla v hlavě - Clair Brushová a její výborně zprostředkovaný první LSD zážitek z jednoho Kyselinového testu.
Prostě kniha má své plus i mínus, stejně asi jako 60ky poblíž Kena Keseyho. A jak se píše v doslovu: „Spolu s filmy Woodstock (1969) a Bezstarostná Jízda (1969) tvoří tato kniha nejlepší – a ze současného pohledu také nejucelenější – pohled na cíle a snahy hippiesovské generace 60. let.“ Takže pro pochopení nezbývá, než se do toho pustit.

07.07.2014

Podobnou knihu jsem tedy ještě nikdy nečetla. Její až zběsilý styl psaní mi maličko připomínal Jacka Kerouaca, jeho Na cestě a Dharmoví tuláky a taky jsem si trochu rozšířila obzory. Hippie kultura mne docela zajímá a tak mi jména jako Ken Kessey, Neal Cassady či Mountain Girl nebyli tak ůplně neznámá a tady jsem se s nimi mohla seznámit trochu blíže. Jedinou malou výhradu bych snad měla k délce knihy, která vzhledem k tématu byla možná snad až příliš neůměrná. Ono je to přece jen v podstatě pořád to samé a po tři sta stranách už to může začít malinko nudit.

10.04.2014

Bible beat generation aneb dokumentace toho nejšílenějšího road tripu jakej kdy Amerika zažila.

Neocenitelnej exkurz na most mezi beatem a hippie. Pokud si představíte, že tohle se vážně dělo, nejspíš se vám zasteskne. Magor Cassady lítá jak kulka na speedu, Kerouac je vyhořelej a chlastá, Ginsberg zrovna spolupracuje s Isconem a Kesey rozjíždí něco novýho: Šílenej kosmickej trip. Lítá ve svým autobusu s Pranksteremama a všichni fetujou LSD-25 a IT-290 a speed a všechno možný a pořád hulej trávu. Dokonce vás seznámí i s Owsley, kterej vyráběl víc LSD než farmaceutický korporace.

LSD je tu.

05.04.2013

Až dokumentární záznam života Keseyho šprýmařů, který kromě ducha doby, který ze stránek přímo dýchá, vyniká i přesnou a vyzrálou stylistikou.

25.09.2011

Ken Kesey na demonstraci proti válce:

Víte, tímhle svým shromážděním a pochodováním válku nezastavíte… To přece dělají oni… Pořádají shromáždění a pochodujou… Vedou války už deset tisíc let a vy to tímhle způsobem nezastavíte… Deset tisíc let, a tohle je ta hra, kterou hrajou, aby podobný věci mohli dělat… pořádají shromáždění a pochody… a vy teď hrajete tu stejnou hru… jejich hru…

Načež sáhne do kapsy svého úžasného zářivého kabátu a vytáhne foukací harmoniku a začne vyhrávat rovnou do mikrofonu: Home, home, on the range a fouká do té své harmoniky jak o závod – Home… home… on the ra-a-a-a-ange fíífííí…
...

Teď jsem zrovna koukal na toho řečníka, co byl tady na tribuně přede mnou… a neslyšel jsem, co vlastně říká… ale slyšel jsem ten zvuk… a slyšel jsem to, co jste vy volali na něj… a pozoroval jsem jeho gesta –

- načež Kesey začne parodovat ruce Paula Jacobse, kterými bodal do vzduchu, a to, jak se hrbil nad mikrofonem a jeho –

- a viděl jsem, jak mu takhle vystupuje čelist… jak se odráží na pozadí oblohy… a víte, koho jsem viděl… a koho jsem slyšel? ... Mussoliniho… zrovna před pár minutama jsem tady slyšel a viděl Mussoliniho… Jo… hrajete tu jejich hru…

Načež začne zase foukat, foukat a foukat Home, home on the range, hraje to pomalu a líně, tak jak se na foukací harmoniku vyhrává u táboráku – a Pranksteři se k němu se svými nástroji přidají, Babbs, Gretch, George, Zonker, motají se tam a šíleně cvakle září

- a co má bejt – z davu se ozve pár nespokojených zvuků, ale je to především zmatek – kdo proboha jsou tihle pitomci –

- Všichni jste tohle všechno už tolikrát slyšeli a viděli, ale pořád ještě to děláme. Před měsícem jsem se šel podívat na Beatlesáky… A slyšel jsem 20 000 holčiček, jak všechny naráz na Beatlesáky ječej… a vůbec jsem neslyšel, co vlastně ječely … Ale vůbec to nepotřebujete slyšet… Všichni ječej Já! Já! Já! Já!... Já jsem Já!... Tohle vykřikuje ego, a tohle vykřikuje celý tohle shromáždění!... Já! Já! Já! Já! … A právě proto se vedou války… kvůli egu… protože příliš mnoho lidí chce křičet: Všímejte si Mě… Jo, hrajete tu jejich hru…

- pak zase fíífííífííí –