Marta spí
Romy Hausmann
Jsou to už roky, kdy Nadju odsoudili za strašný zločin. Po propuštění z vězení si nic nepřeje toužebněji než vést normální život. Jenže pak dojde k vraždě a osamělý dům ve Spreewaldu se stane jevištěm bizarní hry – Nadju její minulost učiní dokonalou obětí. A dokonalou vražedkyní…
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2021 , TémbrOriginální název:
Marta schläft, 2020
více info...
Přidat komentář
Na knihu jsem se díky předchozí knize od této autorky docela těšila, ale musím konstatovat, že mě zklamala. Přitom hlavní idea i začátek byly super, ale pak se to nějak zamotalo a měla jsem z toho slušný chaos. Závěr byl ale celkem překvapivý.
Z knihy som zo začiatku mala zmiešané pocity, pretože sa mi to tam celé motalo, až kým som neprešla do polky knihy, tam som zistila, že som vlastne začiatku celkom chápala, ale až v polke knihy mi to prišlo chaotické. Nevedela som kto, s kým, prečo, začo :D Kapitoly boli písané rôzne a to, o hlavnej hrdinke Nadje, ďalšie kapitoly boli o listoch (inak kapitoly o dopisoch za mňa boli dosť smutné, niekedy mi skoro až slza vyhŕkla), ktoré mali nejaké očíslovanie a kapitoly z roku 2014 - 2015 atď. Toto mi robilo neskutočný chaos a hlavne aj to, že keď som bola zatiaľ len na nejakej 30 strane, už tam bolo spomenutých hádam 5 postáv. Neviem prečo to niektorí autori takto píšu, potom ma ten čitateľ z toho v hlave neskutočný neporiadok.
Neskôr pri čítaní, keď som sa dostávala do takých pasáži, že som si veľakrát povedala, že a tento bude určite vrahom alebo táto bude vrahyňa a pod., tak vám môžem zaručiť, že sa veľmi mýlite. Autorka to poňala a napísala tak zaujímavo a prekvapujúco, že budete na vážkach až do skoro úplného konca. Nehovorím, že vám nebude úplne všetko jasné, ale niektoré veci sa dozviete až úplne na konci.
Čo sa mi najviac páčilo na tejto knihe bolo to, že autorka mala stále o čom písať, ani jedna kapitola nebola "zbytočná" pri ktorej by ste si povedali, že keby to tam nebolo, nič by nestalo. Nie. Vždy mala o čom písať a každá kapitola bola niečim zaujímavá. Aj keď si myslím, že budete na konci mať z toho poriadny šalát v hlave ako ja, že som sa nevedela z toho vysomáriť :D
Čo ma ešte trocha iritovalo bolo, že to bolo písané z tretej osoby.
Takže celkové zhrnutie je také, že za mňa určite odporúčam, aj keď to nebola vyslovene najlepšia kniha, ktorú som čítala, ale určite nie je na zahodenie.
Plně souhlasím s komentářem hanap. Po více jak stovce stran jsem nevěděla, která bije. Chaos v postavách, času, dějových linkách i ten styl psaní mi nevyhovoval. Dočetla jsem jen kvůli výzvě a dvě hvězdy jen za ten konec, i když i ten byl delší než by musel být. Autorčinu knihu Milé dítě jsem nečetla a po tomto "zážitku" asi ani číst nebudu.
Prvních sto stran bylo pro mě docela utrpení, až když jsem se pročetla asi do poloviny knihy začalo mě to dávat smysl. Ke konci mírné zlepšení. Proplétání časové linky činí ve vyprávění pořádný chaos. Postavy v knize a jejich životní příběh jsou málo srozumitelné, musela jsem se vracet k předchozím kapitolám, abych si ujasnila jejich místo v dějí.
S první třetinou knihy jsem se dost prala, díky neustálému skákání mezi postavami a časovými linkami jsem měla v příběhu pěkný guláš a navíc mi moc neseděl styl psaní. Díky tomu, že jsem knihu četla v rámci skupinové výzvy, jsem nakonec vytrvala. Pak se to v další části vcelku zlepšilo, příběh přestal být tak zmatený, na druhou stranu mi přišlo jednání postav příliš přehnané a nepravděpodobné. Závěr to příliš nevylepšil, moc nemůže být řeč o logickém vývoji postav, nechci spoilerovat, ale kdo četl, tak asi ví, o čem mluvím. Navíc mi přišlo, že jedna z dějových linek dostala zbytečně moc prostoru, vzhledem k tomu, že sehrála v hlavním příběhu jen minimální roli.
Váhala jsem mezi 3 a 4*, nakonec volím o něco vyšší hodnocení díky napínavosti, ale opravdu jen o chlup.
Já jsem doopravdy zmatená. Do poloviny knihy to bylo jedno velké utrpení. Nic mi nedávalo smysl, nechápala jsem, kdo je Marta, proč je řešená aféra s Nelly - absolutní zmatek. Každopádně od cca 60 % knihy jsem byla překvapena, zatáhnuta do děje a nemohla jsem přestat číst a začalo mě to neskutečně bavit. Do konce knihy jsem nevěděla, jak to dopadne, kdo co udělá nebo udělal. Byla jsem velmi překvapena zachováním se pana van Hovena - až mi doopravdy i slza ukápla.
Suma sumárum, začátek děs, od poloviny bomba = průměr.