Míň než nula
Bret Easton Ellis
https://www.databazeknih.cz/img/books/66_/66611/bmid_min-nez-nula-ee7-66611.jpg
3
96
96
Ellisova prvotina, a byť je méně známá než Americké psycho, nijak za ním nezaostává. Autor v ní otevřeně, jak je jeho zvykem, zachycuje všechny neduhy, jimiž v 80. letech 20. století trpěl svět americké smetánky, zobrazuje svět drog a citové vyprahlosti dětí hollywoodských celebrit.
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , XYZ (ČR)Originální název:
Less Than Zero, 1985
více info...
Přidat komentář
Další variace na téma prachy nejsou všechno, za prachy si štěstí nekoupíš. Ale můžeš si za ně koupit pár koktejlů a koks. S tím se dá už nějak přežívat, dokud tě to nezabije. Clay je mladej kluk, syn bohatého hollywoodského producenta a vrací se na pár týdnů ze školy domů do L. A. Čas tráví s přáteli kalením na večírcích nebo šňupáním koksu před obědem s otcem. Prostě normální kluk ze zlaté mládeže v osmdesátkách svištící ulicemi amerického velkoměsta v našlapané káře. Jenže z knihy nestříká radost a mládí s příchutí šampaňského, ale naopak z ní pomalu vytéká koncentrovaná deprese.
Máš všechno, ale chceš pořád víc. Staneš se neukojitelnou, lhostejnou a citově vyprahlou bytostí. Duševní prázdno naplňuješ alkoholem, drogami a sexem s náhodnými děvčaty. Ale to prázdno nelze zaplnit, je jako černá díra, všechno pohltí. Ellis napsal docela primitivní příběh, ale z té atmosféry... z té se mi zvedal žaludek. Kde si můžu přidat?
Když si to shrnu, tak jaká jsem si z knihy vzal ponaučení? Šňupej koks jen do té doby, než ti začne téct z nosu krev. Nechoď k psychiatrovi, je to samolibej kretén. Nebuď pouliční kočka v horách, skončíš v tlamě kojota. Nebuď kojot, skončíš zaklíněný mezi kolem a blatníkem rychlýho sporťáku. Nevěř svýmu pasákovi, ty prachy ti stejně nedá. Pořiď si plakát Elvise Costella, je to děsně cool. Když ti dealer řekne, že je v Cafe Casino ve Westwoodu, tak ho spíš čekej v Cafe Casino v Beverly Hills, ale s největší pravděpodobností nebude ani tam. Knize Míň než nula bych chtěl dát o něco víc než nula. Třeba 0,04, což je pro tento týden zaručeně nejvyšší hodnocení, jaké udělím.
Neskutečně čtivá záležitost, která místo běžné fikce má za úkol přibližovat čtenáře k postupné degradaci dojmu hlavní postavy pocházející z vyšší třídy z její (jeho) okolí. Pokud si odmyslíte zaryté konvence toho, kam má běžný příběh vést, a pochopíte, co se tím vším autor snažil říci, máte šanci si knihu užít naplno, a paradoxně zároveň kvůli celé pointě katarticky zabřednout do existenciálních depresí. Průměrný člověk po dočtení bude v podstatě rád, že má ve společnosti takový status, jaký má.
Pravděpodobně jsem to tady už napsal ke každé Ellisově knize, co jsem četl, ale když ona je to ohledně jeho tvorby univerzálně platná poučka - Ellis dokáže vystihnout marnost, bezvýznamnost, prázdnotu a existenční nijakost životů určité skupiny lidí. Jeho romány jsou svým způsobem o ničem, stejně jako životy jeho hrdinů. Ale dokáže to podat tak sugestivně a poutavě, že mě vždycky dostane. Jeho prvotina překvapí několika nečekanými přesahy i scénami a osmdesátkovou atmosférou, na kterou já prostě slyším (odkazy na filmy, videohry, hudbu apod.). A jestliže se v Ellisově Glamoramě k zemi neustále snášely konfety, tady jsou všichni modroocí a blond. Hvězdičku ubírám za ne zrovna povedený překlad (i když uznávám, že v době překladu ještě u nás mnoho autorem používaných pojmů, věcí a udělátek nebylo v českém jazyce zavedeno - i tak ale některé překladové obraty bily do modrookých očí hubených blonďáků).
Takřka 30 let stará kniha, přesto aktuální. Vyprázdněnost povrchního konzumního života zachycená skrze dospívajícho mladíka z vyšší sociální vrstvy. Ač materiálně zajištěn, duševně vyprázdněn a tak se spouští spirála večírků, konzumace alkoholu a drog, nahodilých sexuálních setkání... Snaha vjemy neustále stupňovat vede ještě k větší otupělosti. Existuje cesta ven? Intenzivní čtení, připomínající nedávný film Odnikud někam. Téma přesto není příliš originální a prostřední část knihy postrádá údernost a čtivost částí ostatních.
Intenzivní kniha o prázdnotě. Byť se odehrává na klonku osmdesátých let, rozhodně nejde o retro, ale o nadčasovou studii duševní bolesti uprostřed zdánlivého blahobytu. Jak současné!
Zapálil jsem si cigaretu, dal jsem si šňupku....nejdůležitější a nejčastější...
Člověk se ztrácí v počtu postav, díky množství večírků.S podobnou problematickou mládeží jsem se v knihách už potkala, tady však zvláštní přiblížením.Nesedl mi ani styl, jakým je kniha psaná.
Poprvé jsem tuto knihu četla v roce 1994. Pamatuji se, že jsem jí byla nadšená. Ani po dvaceti letech se nic nezměnilo. Stále mě uchvacuje jednoduchý styl slohu, tak nějak neosobní a bez větších emocí. Stejní jsou i hlavní hrdinové. Zlatá mládež si o prázdninách v L.A. užívá drogy a sex. Hodně drog a hodně sexu. A i když se pořád něco děje, tak se vlastně neděje nic. V záplavě vzruchů je cítit nuda a konzumní stereotyp. Živé hladové duše sytící se vším tím pozlátkem a povrchními vztahy. Věčně nespokojené, necitlivé a hrubé. Uplynulo dvacet let a nezměnilo se vůbec nic. Nebo ano?
-------------------------------------------
"Nechci, aby mně na něčem záleželo. Když mi na něčem záleží, tak je to jenom horší, bude to jenom další věc, která mě bude trápit. Když mi na tom nezáleží, je to míň bolestné."
Děsná kniha. Myšlenka je dobrá, ale absolutně mi nesedl styl psaní. Psychické pochody téměř žádné, člověk se nemohl pořádně vžít do hlavní postavy. Připadalo mi, že to psal žák základní školy. Jestli to byl záměr, těžko říct. No nic, kniha poputuje do knihovny, třeba se bude někomu líbit.
Kniha mě ze začátku zarazila tím, jak je psaná. Ale později jsem si na to zvykl a styl psaní celkem odpovídá náladě hlavních hrdinů. Ke konci se to trochu zdramatizovalo, což se dalo očekávat. Že by to ale byla pecka, to se říct nedá.
Film je celkem solidní a americká literatura u mě tak nějak tradičně vede, takže na Ellise jsem se již dlouho chystal a volba padla právě na prvotinu. Upřímně řečeno mě útržkovitá, popisná a zdánlivě totálně nevzrušivá forma svým způsobem šokovala a velké WTF viselo ve vzduchu. Jenže kniha na čtenáře působí jako mírná žíravina, která leptá a leptá a na konci nepříliš dlouhé novely se dostavil nevídaný pocit prázdnoty a zmaru úzce korespondující s hlavním hrdinou. Opravdu mimořádně působivé dílo, kde výrazný emocionální účinek stojí ve zdánlivém rozporu s jednoduchou formou. Kniha je navíc snad aktuálnější než v době svého vzniku vzhledem k obecně vzrůstajícímu blahobytu euroatlantidy a atakům prázdnoty v době, která postrádá autenticitu.
Jako první sem viděla film, který je dělaný podle této knihy a jmenuje se Feťáci.No film by ze začátku úplně jiný a trvalo než jsem se do knihy pořádně začetla ,ale pak jsem ji přečetla pouze za dva dny.A také bych asi měla upozornit ,že to bylo trochu sprosté.Přesto bych knihu doporučila.
Jako by to psal žák 3. třídy. Někdy jsem omylem začala číst to, co už jsem přelouskala a vůbec mi nedocházelo, že to čtu znovu. Tušim, že to byl asi záměr, ale i tak mě to pěkně štvalo. No ale konec byl fakt drsnej, až mi z toho bylo neuvěřitelný smutno.
Zpočátku se může zdát, že příběh postrádá nějaký hlubší smysl, ale čím dál se dostáváte (a budu chápat, když to pro někoho nebude snadná cesta), tím víc se noříte do tohoto světa ztracených duší, mladých amerických lidí z těch nejvyšších vrstev, kteří mají stejně tak všechno jako vůbec nic. Potácejí se od místa k místu v marné snaze zahnat nudu, která je provází každou chvíli jejich života, takže se uchylují i k nelidským činům, jen za účelem rozptýlení. Naprostá lhostejnost k životu druhým i sebe samým, deprimace a odtažitost jsou cítit z každé stránky. Ellisův rukopis je naprosto výborný.
Upřímně řečeno, v knížce se toho až tak moc neděje, dialogy jsou o ničem, prostě banda bohatých teenagerů v USA 80-tých let. Asi to byl i autorův záměr, ale ke čtení to moc není. Nějak se do autora nemůžu včíst, téměř každou knížku už už odkládám, ale nakonec jí dorazím :-).
Zas a znovu, poplatně své době, se člen zbytečné ztracené generace vydává chytat smysl života do žita.
Autorovy další knížky
| 1995 |  Americké psycho |
| 2010 | Míň než nula |
| 2003 | Pravidla vášně |
| 2010 | Království bukkake |
| 2004 | Glamorama |
Tuhle knížku jsem si kdysi v patnácti, vypůjčila od svého staršího bratra a už mi zůstala v osobním vlastnictví...
V této knížce témata: sexu, drog a odcizení, vibrují na každé stránce. Je to svým způsobem ,,frustrující, omamné a k zamyšlení, vhodné čtení..."
Ani se nedivím, že se tato strhující prvotina amerického prozaika Breta Eastona Ellise, stala předlohou kultovního filmu... K filmu, který bych jeho obsahem, klidně přirovnala k jednomu našemu přísloví.
,,Není všechno zlato, co se třpytí."