Na plechárně / Sladký čtvrtek
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57816/bmid_na-plecharne-sladky-ctvrtek-GBP-57816.png
5
164
164
Dva romány (Na plechárně, 1945; Sladký čtvrtek, 1954), které prostředím, postavami i dějem na sebe těsně navazují, zachycují život ulice Na plechárně v kalifornském přímořském městě, život ulice, jíž vládne rybí konzervárna zvaná Plechárna a její pravidelný pracovní rytmus. Pestrý obraz života drobných lidiček, konzervárenských dělníků, vojáků, prostitutek, povalečů, obchodníka – příběhů veselých, vážných i tragikomických – je zde spojen postavou myslitelského doktora, postavou, v níž vstupuje do děje, jak se říká v doslovu, sám autor. V tomto doslovu se o knize říká: „V příbězích samotářského, přemýšlivého a citlivého doktora a jeho přátel z ulice Na plechárně se Steinbeck vyznal s jedinečnou přímočarostí a upřímností ze svého vztahu k prostému člověku a k stovkám ulic Na plechárně, v nichž zapadlé kouty Ameriky žijí...“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1972 , OdeonOriginální název:
Cannery Row / Sweet Thursday
více info...
Přidat komentář
Mám neodbytný pocit, že pokud jsem neabsolvovala mejdan pořádaný Mackem, nežila jsem.
To bylo absolutně bóóóóží čtení...
Jediná piha na kráse byla "klepýtka". Zřejmě podle vzoru kopýtka :-D
Nemůžu hodnotit, četl jsem jen Plechárnu - ale ta by byla nejmíň za čtyři hvězdy. Pošuňáníčko, a to určitě i díky skvělému překladu od Zdenky Wattersonové. Mimochodem, existuje i překlad od mladého Martina Hilského! Takže vbrzku se nejspíš vydám na Plechárnu ještě jednou. A ještě jedna poznámka: strašně, strašně moc mi to připomíná tuhle knihu: Jorge Amado: Pastýři noci.
Knížku jsem četla před třemi měsíci a dodnes nemám jasno, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Bavilo mě prostředí, působící maloměstsky až vesnicky, vztahy mezi obyvateli ulice, moře blízko, spousta volného času... Zato některé postavy mi lezly pěkně na nervy a nevím nevím, být na místě doktora, jak bych snášela jejich láskyplné vměšování do života. :-) A jak píše Osice, toho chlastu všude a pořád!
Tato knížka je jednou z manželových nejoblíbenějších. Četl ji několikrát a mne k přečtení mnohokrát ponoukal. Loni se mi do ní moc nechtělo, i když se hodila do výzvy. Až teď:-) … Bylo fajn zase si s manželem povídat o knížce, kterou jsme četli oba.
„Mack se probudil, vstal, protáhl se, doklopýtal k tůni, umyl si obličej vodou v dlaních, zachrchlal, odplivl, vypláchl si ústa, upšoukl se, přitáhl si opasek, poškrábal se na nohách, projel si mokré vlasy prsty, napil se z baňky, krkl a sedl si k ohni. „Hergot, to to voní,“ řekl.“ (Na plechárně)
Ze začátku mě trochu iritoval patos, se kterým autor popisuje prostředí. Postupně jsem si na to buď zvykla, nebo ubral, ale po pár stránkách jsem si už neztěžovala:-) Strašně mě bavilo sledovat osazenstvo z Grandlehárny, akce se žábami neměla chybu. Steinbeck všechny ty lidičky popsal tak, že mi byli moc sympatický. Ať se jednalo o koumese, kteří si dokázali nepoctivě přilepšit, prostitutky nebo doktora.
„Vymklo se nám to z rukou. Nemá cenu, abych vám říkal, že mě [Macka] to mrzí. Mě celej život něco mrzí. To není žádná novinka. Dycky to dopadne stejně.“ (Na plechárně)
Knížka obsahuje 2 příběhy. Ve Sladkém čtvrtku se Na plechárnu máme možnost vrátit. Uběhlo asi 8 let, je po válce, něco se změnilo, všechny staré známé už bohužel nepotkáme, ale poznáváme nové, bez kterých jsem si ke konci popisovanou oblast už ani nedovedla představit. Jediné postavy, které mi přišly nadbytečné, byly Whitey č. 1 a Whitey č. 2. Jak a proč se v příběhu ocitly, je mi doteďka záhadou:-)
Při čtení jsem se podivovala nad tím, kolik toho Steinbeck věděl o mořské biologii. Pak jsem ale zjistila, že se s jedním mořským biologem (Edem Rickettsem) přátelil a dokonce mu vypomáhal v jeho laboratoři. Ten se také stal předlohou doktora, kolem kterého se oba příběhy točí. A skoro všichni se můžou přetrhnout, aby se mu odvděčili nebo ho potěšili. Jenže to dělají svým osobitým způsobem a výsledek není vůbec zaručený:-)
„Potřebuje [doktor] ženskou na furt. Potřebuje se s ní hádat. Bránit se ženský dá přeci jednomu tolik zabrat, že mu nevybyde čas na mindráky.“ (Sladký čtvrtek)
Obě dílka jsem si opravdu užila, přesto si neodpustím dvě poznámky:-) 1) Na můj vkus se v Monterey moc chlastá. Množství alkoholu, které si tam prolili hrdlem, mě dost udivoval. 2) Překlad některých jmen působil jako pěst na oko. Frantík, Pepíček a Jeníček to je za mě překladatelsky zmršená trojka. Naopak ponechání jména Cacahuete mě při každém čtení pobavilo a navíc potěšilo, že mé znalosti španělštiny postačují na jeho překlad:-)
První a zároveň druhé setkání se Steinbeckem dopadlo výborně. Doma od něj máme ještě pár dalších děl, tak se spolu ještě určitě někdy setkáme!
Má oblíbená kniha. U této knížky jsem si uvědomila, jak je důležitý dobrý překlad. Po ztrátě knihy jsem si zakoupila nějaké novější vydání a to se vůbec nedalo číst.
První část - první kniha Na plechárně mě ne úplně vtáhla do děje. Byla místa, která jsem musela číst 2x. Ale už tehdy jsem se vždy obávala, co Mack zase zvoře. V druhé části - knize Sladký čtvrtek jsem se asi 3x hlasitě smála, a to právě díky Mackovi. Takže na jeho předmluvě k druhé knize něco je :). Obrovsky jsem doktorovi a Suzy fandila a Hazel...Hazel mi jistým způsobem dává naději na dobro člověka. Na takové to naivní, surové dobro.
Jedna z mých oblíbených. Příjemné počtení, které vyvolá úsměv na tváři. Doporučuji.
Příjemné čtení o obyčejných lidech žijících v jedné ulici, o jejich radostech, strastech, potěšeních, starostech, o jejich sounáležitosti v situacích, kdy je potřeba "táhnout za jeden provaz", o tom, že každý z nich má své neodmyslitelné místo na tomto kousku světa a že bez nich by ulice Na Plechárně nebyla Plechárnou ... Toto úsměvné vyprávění rozhodně stojí za přečtení. Přečtením této knihy jsem splnila 100% čtenářské výzvy za rok 2020 ... huráá :-)
Toto je kniha mého mládí a četl jsem ji několikrát. Mám moc rád kontrast humorných situací a tragiky života některých lidí (totéž, co miluju u Hrabala). Velmi často pak vycházela samostatně část Na Plechárně, ale dle mého je toto vydání se Sladkým čtvrtkem logické - stejné prostředí, stejné postavy i stejný styl.
Pěkné počtení. Záznam života v jedné zapadlé ulici, který se mohl odehrávat třeba na Žižkově. Vše se točí okolo plasticky podaných postav samotářského doktora a charismatického Macka. Vlastně se nic zvláštního neděje, to by o tom ale nesměl psát Steinbeck.
Ústy Macka autor na začátku druhého dílu popisuje, jak by měla vypadat struktura románu. Nelze, než souhlasit.
Postavičky ctihodné i směšné, opravdové i absurdní. Flákači, zlodějíčci, vyvrženci, děvky. Jedna ztracenější existence než druhá. A stejně byste po přečtení chtěli být s nima na Plechárně, protože máte pocit, že jejich život je v mnoha směrech lepší než ten váš. Neprožívají žádné výjimečné drama, jenom si tak prostě žijou. V tom je asi to kouzlo. Doma tvrdí, že jsem se při čtení pořád usmívala....
Už jsem kdysi dávno četla. Díky čtenářské výzvě jsem si tuhle klasiku zopakovala a jsem nadšená, pobavená, dojatá... Nádhera, plná moudra a něhy.
Pokud bych měla hodnotit knihy zvlášť, upřednostnila bych Sladký čtvrtek. Na plechárně došlo k milému seznámení s prostředím, postavami a příjemnou atmosférou. Ale až ve Sladkém čtvrtku jsem se mohla pohroužit do příběhu. Raději bych knihy hodnotila jako celek. Bylo to moc příjemné čtení. Opravdové. Často moudré.
Čas strávený s Mackem a ostatními stál za to :)
Když Veronika (kanál Bichliččin video blog) natočila video s názvem "Akce klasika - 3. díl), byl jsem rád, poněvadž tento formát videa slibovala dlouhou dobu a já jsem ji párkrát psal a dotazoval jsem se, kdy natočí video s tímto námětem. Nakonec video natočila a jsem za to rád, protože její povídání se mi líbí. Ve videu se zmínila o autorovi JOHNU STEINBECKOVI, od kterého jsem četl knihy PLÁŇ TORTILLA / NA PLECHÁRNĚ. 2 romány v jedné knize. Ještě jsem si říkal, že jsem od tohoto autora četl jednu knihu - SLADKÝ ČTVRTEK. Pro jistotu jsem se podíval do Databáze knih a zjistil jsem, že tuto knihu nemám označenou v kolonce Přečteno. Naštěstí jsem si v minulosti vedl sešit, kde jsem si psal citáty, které mne v knihách oslovily, a tak jsem po dlouhém čase vytáhl sešit a začal jsem v něm listovat. Knihu Sladký čtvrtek jsem četl a v sešitě mám uvedeny citáty, které se mi líbily. Zjistil jsem, že román Sladký čtvrtek je zařazen společně s románem Na plechárně (NA PLECHÁRNĚ / SLADKÝ ČTVRTEK), který jsem už četl v minulosti. Každopádně jsem rád, že jsem si to ujasnil. Knihu jsem přečetl před dávnou dobou, takže si už téměř nic nepamatuji. Myslím si však, že se mi kniha Sladký čtvrtek líbila jako ostatní Steinbeckovy knihy, které jsem přečetl. Určitě bych si chtěl časem přečíst také knihu NA VÝCHOD OD RÁJE, o které mluvila Veronika (Bichlička). :)
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Ví vůbec někdo, co se děje na dně kterékoli lidské duše? Ví někdo, co si druhý člověk přeje?
Lidé se přece měnívají; jako vánek, který za úsvitu čechrá záclony, nebo jako sotva postřehnutelná vůně divokých květin, ukrytých v trávě, přichází změna. Může se ohlásit nepatrnou bolestí, a vy se domníváte, že na vás jde rýma. Nebo pocítíte slaboučký odpor k něčemu, co jste ještě včera měli rádi. Může na sebe dokonce vzít podobu hladu, který se nedá ukojit burskými oříšky.
Kde začíná nespokojenost? Je vám docela teplo, ale chvějete se. Jste sytý, a přece vás sžírá hlad. Jste milován, avšak touha vás žene k novým břehům. A to všechno má na svědomí čas, ten neřád čas. Konec života teď už není tak strašně vzdálený - vidíte ho stejně jako cílovou pásku při závěrečném sportu - a z nitra se vám ozývá: "Pracoval jsem dost? Jedl jsem dost? Miloval jsem dost?"
"Co pro mě doposud život znamenal a co pro mě ještě může znamenat v čase, který mi je vyměřen?" A potom vyletí zlý, otrávený šíp: "Čím jsem přispěl do hlavní knihy? Jakou mám cenu? " A to z vás nemluví ješitnost ani ctižádost. Lidé se jaksi rodí s dluhem, který nejsou s to splatit, dělej co dělej.
Lepší je sedět a vděčně rozjímat o světě, v němž krása od věků do věků kontrastuje s ošklivostí; odstraňte ten protiklad, a zničili jste krásu.
Jakživa se nesnaž před ničím utíkat, protože to nejde. Když se budeš řádně chovat, nikdo si na tebe netroufne. Kdo utíká, je utečenec, a utečenec nikdy neuteče.
Když se člověk octne definitivně v kleci a nemá jinou možnost, začne si tu klec vyzdobovat.
Když jde opravdu do tuhého, uchylují se někteří lidé pro útěchu k jiným, kdo jsou na tom ještě hůř. Pomůže-li jim to, lze těžko posoudit, ale nejspíš ano. Srovnávají své potíže s potížemi ostatních, a shledají-li ty své menšími, uleví se jim.
Plechárna si u mne vysloužila pět hvězd, Sladký čtvrtek tak tři. Abych byla upřímná, navazující Čtvrtek mi přišel jako slabší odvar z Plechárny, poněkud naivní a s milostnou linií, která mne příliš neoslovila. Plechárna je ovšem milionová. Tolik pitoreskních postaviček na jednom místě, zábavně-pravdivé hlášky a neskutečně příjemná atmosféra. Že by si člověk skoro lehl do nějaké té zrezivělé roury s flaškou piva od Li Čonga - a vlastně by mu vůbec nic nechybělo ke spokojenosti...
Klasika, kterou každý zná, ale kterou zdaleka ne každý přečetl. Trošku mi připomíná Zvonokosy.
Příběh sám o sobě není nijak hluboký. Hluboké jsou ale autorovy myšlenky a úvahy, které v něm najdeme, a všechno korunuje jemný a inteligentní humor.
Cannery row neboli Na plechárně je neveliká knížečka co do rozsahu, ale pro mne přetékající emocemi. Není to jenom zásluhou autora Johna Steinbecka, ale i jeho přítele doktora Eda Rickettse, kterého Steinbeck "umístil" do knížky. Ed Ricketts v Monterey pracoval, byl mořský biolog a měl zde svou laboratoř. Právě postava doktora je ona třešnička na dortu, samotný příběh se dá popsat stručně : parta přátel z Cannery row žijících - řekneme pouze přítomností - uspořádá pro doktora mejdan z důvodu vřelých sympatií k němu a tato adorace skončí demolicí doktorovy laboratoře.
Doktor byl renesanční osobnost, byl velmi vzdělaný ve všech směrech, měl rád poezii, poslouchal hudbu, která zrcadlově odrážela jeho emoce. Možná právě jeho výjimečnost byla příčinou osamělosti, nevedla ale k uzavřenosti, nýbrž k nabytí laskavého životního nadhledu.
Malá rybářská vesnička Monterey je dnes nádherné přímořské městečko. Dřívější závody na zpracování ryb se proměnily na restaurace a visuté rampy, které propojovaly zdroje s výrobou, jsou už jenom hmotnou připomínkou doby. Stojí zde doktorova busta a sousoší jeho přátel, které Cannery row proslavili. Za nás čtenáře jsem v rodném domě Johna Steinbecka v nedalekém Salinas napsala : thank you for your books, John, I love you.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Na plechárně bylo takový pohlazeníčko o tom, jak partička bezďáků chce udělat narozeninovej mejdan oblíbenýmu doktorovi.. Milý, vtipný, lidský od Pana Spisovatele. Sladký čtvrtek už ztratil tu lehkost a trochu jsem se nudila, ale přesto nádlera. Tady se doktora zase pokoušeli oženit. U obou obdivuju skvělej překlad nejen bezdomácké hantýrky, za ten by překladatelé zasloužili metál.