Na slovíčko s mumií: Grotesky a jiné směšné příběhy
Edgar Allan Poe
https://www.databazeknih.cz/img/books/82_/8246/na-slovicko-s-mumii-8246.jpg
4
57
57
Dvanáct povídek. Směšnost, grotesknost a parodie jsou základními prvky Poeovy tvorby – jsou jakýmsi rubem veškeré úděsnosti a hrůznosti lidského údělu, který je vždy znovu redukován malostí, zvráceností, zlem a smrtí, což Poea odjakživa fascinovalo. Specificky lidskou schopností je rozeznávat vlastní konečnost a omezenost, ale také snaha právě tuto existenciální redukci překonat nadosobními, transcendentálně „pravdivými“ konstrukcemi a hodnotovými systémy. A je to následovně konfrontace všech těchto konstrukcí a systémů s vytrvale neutěšenou a v podstatě neměnnou absurditou života, jež vyvolává jinou specificky lidskou schopnost – smích. Člověk v určitých okamžicích pochopí grotesknost svého bytí – a směje se, ať už sám sobě, nebo jiným, a blíží se tím skutečnému poznání. Podle všeobecného názoru je právě takovýto okamžik tvůrčím východiskem Edgara Allana Poea – což dokladujeme předkládaným souborem povídek Na slovíčko s mumií.... celý text
Přidat komentář
12 různých kratších povídek, ve kterých Edgard Allan Poe dokázal že lze napsat vtipné a humorné horory. Prakticky všechny povídky se mě moc bavily, hlavně asi Král mor. Poe byl bohužel na svou dobu podle mě nedoceněný spisovatel.
To, že Edgar Allan Poe byl Pan spisovatel, dokázal i ve sbírce dvanácti humorně laděných povídek, které místy přecházely do grotesky, bizarnosti či absurdity. Vše bylo napsáno vytříbeným stylem a jazykem, tak typickým pro autorovu tvorbu.
Při čtení jsem se náramně bavil a knihu vřele doporučuji.
Domnívám se, že vydání z roku 1999 a z roku 2018, byť se jedná o stejný název "Na slovíčko s mumií" (podle názvu jedné z povídek), mají odlišný obsah, že jde o odlišné soubory povídek. Pak by neměly být uvedeny jako jedna totožná kniha s odlišným datem vydání.
Četla jsem vydání z roku 1999 - rozhodně neobsahovalo velkou část povídek zde vyjmenovaných, a navíc to byly povídky pro Poea spíše netradiční, neznámé, spíš humorné, nic hororového či tajemného.
Je to zřejmé i z anotací obou vydání, i z počtu stran, uvedených u jednotlivých vydání.
Za mě je to spíš sbírka průměrných povídek. Když si z obsahu odmyslím takové ty klasické (kocour, dům Usherů apod.) vlastně mi tu nezbude žádná, která by mě nějak víc oslovila. A přitom Poeovy povídky oslovit umí.
Tak, že Poe psal takové pitoreskní, groteskní příběhy, které sice nevyvolají záchvat smíchu, ale člověk se nad tím decentním, víc než 150 let starým humorem, pořádně usměje, jsem vůbec netušil. Sice mi i takovouhle knížečku trvalo v autobusech přečíst skoro 10 dní, ale co už, je to spíš způsobeno tím, že to jsou povídky, delší příběh bych slupnul rychleji. Takže můj exkurz do světa Edgara Alana zakončím básněmi, abych to mohl porovnat s Corbenovou komiksovou adaptací.
Pro dnešní „rychlý“ způsob čtení docela náročné; trochu mi trvalo, než jsem vnikla do zvláštního, trochu popisného, nicméně celkem vtipného psaní, i když ne všechny povídky mi seděly. Výborná práce s jazykem, poklona i překladateli. Chce to se předem připravit a vědět, že jde spíš o vtipné etudy, než povídky s dějem. Občas mi připomínalo Stephena Leacocka. Kdo čeká temné a strašidelné příběhy, bude zklamán. Tři a půl.
„…Jeho předčasná zkaženost byla bezesporu strašlivá. Ve věku pěti měsíců se nejednou tak rozvášnil, že nebyl schopen srozumitelného slova. V šesti měsících jsem ho přistihl, jak hryže balíček karet. V sedmi měsících propadl zlozvyku chytat a líbat robátka ženského pohlaví. V osmi měsících kategoricky odmítl zavázat se podpisem, že se vystříhá lihovin. A tak měsíc co měsíc upadal hloub a hloub do nepravostí, až na sklonku svého prvního roku nejenom že chtěl stůj co stůj nosit kníry, ale projevil se u něho i sklon nadávat a klít a své výroky utvrzovat sázkami. …“
S kamarádem jsme se bavili o knížkách, on je přesvědčený nečtenář (obzvláště románů, povídky překousne). Když už něco, líbí se mu Poe. Já si v tu chvíli uvědomil, že jsem od Edgara ještě nic nečetl - nepočítaje Maják ze sbírky Krypty a draci, který byl navíc dopsán jiným autorem. Požádal jsem proto o zapůjčení některého z Poeových děl a do rukou se mi dostala tato kniha.
Přiznám se, že jsem nečetl všechno. Zvolil jsem kamarádem doporučené povídky plus dvě náhodné. Verdikt je, že nejsem nadšen. Povídky jako by měly od všeho kousíček, špetka humoru, špetka vzbuzení čtenářovy zvědavosti, špetka dějové linie. Ovšem nic v míře, která by byla nějakým způsobem výrazná.
Vlastní hodnocení je tedy následovné. Možná, že nejsem dost intelektuální typ (nakonec mám rád někdy opovrhované knihy Kinga, Browna a F.P. Wilsona) a pokud nepatříte do mé krevní skupiny, snad se kniha bude i líbit. Za mě ale 2 hvězdičky.
Část díla
Anděl pitvornosti / Anděl nevšednosti
1844
Ďábel ve zvonici
1839
Král Mor
1835
Metoda doktora Téra a profesora Péra / Systém doktora Tarra a profesora Fethera
1845
Muž, který se rozpadl / Muž, který byl troskou člověka / Muž, který byl spotřebován
1846
Autorovy další knížky
| 1978 | Jáma a kyvadlo a jiné povídky (34 povídek) |
| 2011 | Povídky |
| 2009 | Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky |
| 2013 | Černý kocour a jiné hororové povídky |
| 1964 | Vraždy v ulici Morgue a jiné povídky |
Další povídky od legendy poea tentokrát s prvky černého humoru groresky a parodie.