Nový život Henryho Wilta

Knížku jsem si koupil kvůli zdejším recenzím, a vůbec nelituji. Je fakt vtipná, a taky docela chytrá.

Sága Henryho Wilta má 5 dílů. U nás bohužel vyšly první tři v docela excelentním překladu. Všechny knihy tohoto autora patří k mým nejoblíbenějším. Když se k nim po létech vracím tak vidím, že téma politické a zejména rasové korektnosti tam bublalo již v 70. Létech minulého století, zatím bez poklekávání. Doporučuji i čtení v originále, které není obtížné a zachycuje mnohé detaily, kterých si jinak nevšimnu.

Nestává se mi příliš často, abych odložil knihu po přečtení pouhých dvaceti stránek. Představa skvělého humoristického románu slibovaného v anotaci brzy vzala za své. Nepovažuji totiž otevřené naturalistické popisy sexuálních praktik za něco, na čem bych se měl řehtat až k popukání. Připadá mi to poněkud prvoplánové, laciné a vulgární, a to předesílám, že se rozhodně nepovažuji za puritána.

Jsem z knihy trochu rozpacita.Nektere pasaze se mi libily, jine mi pripadaly za vlasy pritazene.

Když jsem se ptala po knize plné britského humoru dost lidí mi doporučilo právě Sharpeho s ujištěním, že se mi určitě bude líbit. Tady je vidět, jak i velmi oblíbenou a dobře hodnocenou knihu nemusí všichni shledávat, jako zábavné čtení. Celou dobu jsem čekala, kdy přijde ten moment, ten který je patrně důvodem proč všichni knihu tak vychvalují a říkala jsem si, že to přeci není možné, abych se u toho takhle nudila.
Musím přiznat, že párkrát jsem se zasmála, nicméně zbytkem knihy jsem se musela jaksi prokousat, a to přes velký nezájem. Zápletka mi prostě přišla až moc. Pasáž s vyslýcháním Henriho na policejní stanici ušla, ale jakmile autor zabrousil k jeho ženě, či Pringsheimovým, tak jsem jen obracela oči v sloup. Asi mi tento typ knih prostě nesedne.

Skvostné. Skvěle jsem se bavila, několikrát jsem i nahlas vyprskla smíchy. Některé dialogy a scény byly naprosto dokonalé, zvlášť ty plynoucí z interakce pana Wilta s policií, ale ani komentáře jeho kolegy dr. Boarda při vytahování gumové panny z betonového hrobu nezůstávaly pozadu. O označování tříd maso jedna, zedníci čtyři, sekretářky čtyři, instalatéři.... nemluvě.

"Další čtvrtletí už se starej Pinky neukázal. Jel dolů k řece, natáhnul si hadici od výfuku do auta a otrávil se."
"Ani bych mu to nevyčítal," podotkl Wilt.
"To je teda pěkný. Měl nám jít příkladem."
Wilt se podíval na třídu s odporem.
"Na to určitě myslel, když si pouštěl plyn," poznamenal.

Skvelá kniha. Klobúk dolu pred prekladateľkou, pretože tie "intelektuálske kecy" Sally zvládla bravúrne. Až sa to čítať nedalo :)
Príjemny britský humor občas vyhnaný až na hranicu absurdnosti, čo vôbec nebolo na škodu.
Pri čítaní ma napadla paralela s kúzelníkmi - človek vidí to, čo chce vidieť (počiatočný prístup Evy k Sally, inšpektora k Wiltovi apod.). Je to totiž príjemne, pohodlné a obhájiteľné. Precitnutie občas bolí...

"Já vím, co jste, Wilte! Zasranej slovní specialista, textovej akrobat, zkurvenej slovíčkář, lingvistickej Houdini, encyklopedie neužitečných informací…" Inspektoru Flintovi došly metafory.
"Skvělé, inspektore, skvělé. Sám bych to líp neřekl. Slovíčka rozpitvávám, manželku však bohužel ne. Uvažujeme-li takto, pak Eva, navzdory svým krásným myšlenkám a meditacím, zůstala nezměněná jako já. To nadpozemské jí uniká. Nirvána ji vyklouzne z ruky. Krása a pravda se jí vyhnou. Honí se za absolutnem s plácačkou na mouchy a sype Harpic do kanálů samotného pekla..."
"To už je podesáté, co se zmiňujete o Harpiku," připoměl inspektor, který si najednou uvědomil novou děsuplnou možnost. "Vy jste ji..."
Wilt potřásl hlavou. "Už jste v tom zas. Jako chudák Eva. Prozaická mysl, která chce zachytit prchavé a na místo toho kroutí fantazii jejím neexistujícím krkem. Celá Eva. Nikdy nebude tančit Labutí jezero. Žádne vedení divadla jí nepovolí zaplavit scénu vodou nebo nainstalovat manželskou postel, leč ona na tom bude trvat."
Inspektor Flint vstal. "Nikam jsme se nedostali."
"Přesně tak," řekl Wilt, "vůbec nikam. Jsme, co jsme, a nedá se s tím nic dělat. Forma, která dává tvar našim povahám, zůstává neporušená. Říkejte tomu dědičnost, říkejte tomu náhoda.."
"Říkejte tomu kecy," zakončil Flint a odešel z místnosti. Potřeboval se vyspat.

Moc mne kniha nezaujala. Úvodní pasáž je sice fajn a vtipná, ale celkově mi ten humor přišel křečovitý a zbytečně se hrálo celou dobu jen na asi tři struny (beton, dělňasové a škola, manželské neshody), takže příběh vyznívá protahovanější, než by bylo vhodné. Některé pasáže mi připomněly americké komedie s fekálním humorem, a tomu jsem po pubertě už odrostl. Skutečně vtipných pasáží je zde minimum. Ale třeba mi jen kniha v té chvíli nesedla do nálady. Na každý pád jsem z ní měl spíš deprese, než že by mne pobavila.

Britský humor, skvělá hra se slovy, absurdní situace – prostě dobré zábavné čtení.

Těšila jsem se, ale Wilt i Sharpe všechna očekávání předčili! U mě došlo i na hlasitý smích v dopravních prostředcích. Humor jak přisprostlý tak i opírající se o určitou intelektuální úroveň čtenáře, a hlavně skrz na skrz britský. Jednoznačně paráda!! A šup na další dva díly...

Satira, kterou by nicméně mohl napsat sám život. S nadsázkou popsáno, že učitel, který léta přežil na učňáku, je vlastně připraven na všechno, protože nejhorší už zažil :-). A nakonec všechno zlé je pro něco dobré. Mnohokrát mě napadla paralela s Revizorem, ani nevím proč. Snad pro to, že je snadné považovat člověka za někoho, koho v něm chci nebo potřebuji vidět. Snad pro tu hloupost "orgánů". Každopádně je to román, který mě v průběhu nutil přemýšlet o tom, jak by se celá věc mohla ještě zamotat. Protože život občas bývá absurdní, a to nejen v románech.

Na zajíkaní se smíchy sice nedošlo, ale k hlasitému zasmání a rekapitulaci určitých pasáží ano. Navíc jsem se přistihl, že téměř po celou dobu četby mám na tváři lehký úsměv. Pěkně mě to dokázalo vyladit. Běžím shánět pokračování!
90%

Učňovské třídy "maso 1", "zedníci 4" atd. - úúúžasné. Kdo nikdy neučil na učňáku, asi úplně nedocení ten výstižný popis stavu mysle budoucích řezníků seznamujících se s výdobytky světové kultury, a beznaděje jejich učitelů. Jenomže: "maso 1" umí řešit problémy mnohem pragmatičtěji, než koumák Henry Wilt!
Doporučuji - zábavné, výstižné, přemrštěné, k popukání ....!!

Wilt se snad zavděčí každému, kdo se při čtení rád zasměje. Nepříliš dlouhý román výborně protkaný černým a typickým britským suchým humorem, dobře charakterizované postavy, rychlý dějový spád a překvapivá lehkost čtení. Každopádně doporučuji každému nejen pro ukrácení dlouhé chvíle...