1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169228/bmid_1q84-1q84-kniha-3-169228.JPG
4
959
959
Knihou číslo 3, která při prvním vydání v Japonsku zaskočila čtenáře jako nečekané překvapení, se završuje devět měsíců, které spolu s protagonisty Murakamiho románu strávíme v jiném světě roku 1Q84. Opět dostáváme možnost potkat své staré známé hrdiny. Tenga Kawanu, mladého matematika a spisovatele, vidíme definitivně řešit jeho vztahy s otcem. Jeho dávnou lásku oproti tomu pozorujeme v období velkých změn a sledujeme, jak se pouští do krajně nejistého podniku. A ještě někoho tu sledujeme: jednu z postav minulého dílu, která tu tentokrát dostává svůj samostatný prostor k akci i promluvě. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci. Nebo spíš k novému začátku?... celý text
Přidat komentář
Komentár k celej trilógii. S Murakamim to mám podobne ako s Kingom. Prečítam od neho čokoľvek, aj keby to mala byť kuchárska kniha (a veru pár receptov tu nájdete). Jednoducho dobre píše. Oproti Murakamiho kompaktnejším prácam však v tých dlhších predsa len isté nedostatky vyvstávajú. 1300 strán, nech sa na to pozerám z ktoréhokoľvek uhla, je proste priveľa. Pri tom pomalom tempe, tendencii zbytočne rekapitulovať a celkovo postupovať akoby vopred nestanoveným smerom, nadšenie, mystérium a celkovo záujem, ako to celé dopadne, postupne opadajú. Až to celé vyšumí do prázdna. Takže recepty boli fajn, skúsim ich, ale nabudúce si ich radšej vyhľadám v knihe ktorá má o 1000 strán menej.
Skvělé zakončení trilogie, dočetla jsem to jedním dechem, protože jsem chtěla vědět, jak to dopadne a nezklamalo.
Ač u nás třetí díl vyšel později než první dva, jedná se o trilogii a všechny 3 díly patří k sobě. Pravda je, že možná ne každý po přečtení prvního dvoudílu o 760 stranách má hned chuť na třetí o 450 stranách. Já neváhal a pustil se do četby. Tento díl mi přišel střídavě zajímavý, zdlouhavý, poutavý, nudný. On se dlouho děj nikam neposunuje, pořád přešlapuje na místě. Možná byl i tento díl stejně dobrý jako předchozí dva, ale zkrátka jsem byl už z té délky trochu unavený a už mě to tolik netěšilo. 70-75%, 2. 12. 2023.
Můj první Murakami a já si rovnou vybral, jako správný masochysta, jeho macatou trilogii 1Q84. A vůbec toho nelituju. Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha vtáhla do děje, tak moc, jako právě tohle dílo. Téměř perfektní záležitost s úžasnou, místy skoro až lynchovskou atmosférou, velmi pomalým tempem, propracovanými dialogy a postavami, včetně těch vedlejších, kde mi ale vadilo neustále opakování některých již zmíněných informací a na můj vkus přeslazený konec, ze kterého jsem málem dostal cukrovku.
Hodnocení celé série: 8,5/10
Tak tady si musim pogratulovat,ze jsem tech 1200 stranek o svete 1q84 zvladla.. prvni a druha kniha celkem sla, i kdyz z konce jsem byla dost rozpacita, aspon ma Murakami tu schopnost,ze pise hezky a clovek ma porad chut cist.. i kdyz tam jsou nekdy blbosti. Dalsi dil jsem dala z toho duvodu, ze kdyz ne ted, tak nikdy. Takze to ted mi trvalo tak dva mesice, nerada jsem se k tomu vracela. Dej by se dal zmacknout do 150 misto 450 str. ale co uz. Trochu mi to take pripomnelo Hodiny z kosti, ktere jsem nedavno cetla.. tady Little people, tam Katar.. A ted uz se tesim na neco jineho.
Tato kniha postrádá tajemno a fantastično předchozích knih 1 a 2. Je to spíše román o hledání se dvou lidí, o snaze naplnit svou lásku. Hodně věcí se tam opakuje (sledující Aomame v pokoji), uvítal jsem větší zapojení Ušikawy, ten je zajímavou a rozporuplnou postavou. Sice záporák, který je do své role v podstatě zahnán okolím.
Děj stále plyne stejným tempem, měl jsem neodbytný pocit, že vše musí skončit dobře. Jinak je to příjemné čtení nutící k zamyšlení nad námi samotnými, společností.
Líbílo se mi, že autor dostal do knihy i odkazy na českou kulturu (Kafka, Janáček). Nádherná je scéna na skluzavce, ta bere za srdce.
(SPOILER)
Jak už bylo řečeno - i na mě byla kniha plná neúnosně zbytečných a opakujících se popisů. Oceňuji prostor, který dostal Ušikawa, ale na popisy jeho vizáže už jsem začala být skoro alergická, stejně tak na na Fukaeřiny “velká oblá ňadra”, pojem “starší přítelkyně” atd. Nebavil mě ani příběh Aomame neustále vysedávající na balkoně v úkrytu. Nejzajímavější pro mě byl Tengo. Kniha by se dala zkrátit na polovinu. Do chvíle než byl zabit Lídr jsem knihy 1 a 2 četla jedním dechem. Potom to pro mě celé ztratilo šťávu. Fakt jsem ráda že už to mám za sebou. S díly jako Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo se to nedá srovnávat.
Obecně musím říct, že Murakamiho světy miluju. Čím více ale jeho knih čtu, tím více mě provokují jeho postavy. Všichni jsou vždy perfektně sečtělí, vyznají se v umění a vážné hudbě - a to včetně pracovníka ostrahy soukromého objektu. Řekla bych že by Murakami mohl v tomto směru opustit svojí sociální skupinu a podívat se jak uvažují poněkud průměrnější lidé než je on sám. Postavy by jistě byly přirozenější a uvěřitelnější.
Říkám si, že by bylo lepší ukončit to knihou 2. Kdyby tu nebyl Ušikawa, který je rozhodně nejzajímavější postavou, byla by to už trochu nastavovaná kaše.
Ale na druhou stranu, když někdo dokáže zaplácnout třetinu knihy tím, že postava sedí zavřená v bytě a čumí z okna, a přitom to nenudí, tak je to vlastně důkaz spisovatelského mistrovství.
Celkově hodnotím pozitivně, ale 1+2 bylo určitě lepší.
Skvělé zakončení této již tak dokonalé minisérie. O svých sympatiích pro Tenga a Aomame jsem se rozepsal už v hodnocení prvního dílu, tady se jejich osudy konečně definitivně spojují a oni zakončují svou dlouhou pouť, která je zavedla až do roku 1Q84. V tomto díle k nim přibývá ještě Ušikawa - ošklivý, tlustý, malý, křivý a bojující proti hlavním postavám na té "špatné" straně. Ale přesto jsem si ho zamiloval a bylo mi velice líto, když jeho osud nedopadl tak, jak by si možná zasloužil. Ušikawa je ukázkou toho, co je schopna udělat stereotypizace společnosti a právě skrz tuto postavu probíhá největší společenská kritika.
Tento konec se Murakamimu povedl, poměrně výjimečně (na jeho poměry) vyznívá spíše pozitivně, i když zůstává klasicky spíše otevřený.
Skvělé dílo!
Řekl bych, že možná i nejlepší zakončení spletité cesty dvou duší, do jejichž příběhů a překážek se v knize číslo tři připletla i postava detektiva Ušikawy, jenž do příběhu přinesla naprosto zajímavý, a přitom nepostradatelný úhel pohledu.
1Q84 jako celek je masterpiece. Za mě si jej dokonce dovolím označit i za Murakamiho nejlepší dílo.
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
Docela váhám s hodnocením. Rozhodně to není kniha na jedno přečtení, dá se toho v ní najít opravdu hodně. Což je opravdu super.
Bohužel chvílemi je její tempo dost unylé a o ničem. Přitom v okamžiku, kdy se začne něco dít, je to rázem o dvě třídy lepší... Určitě pomohlo přidání třetího pohledu, jen je mi Ušikawy líto, takovýhle konec si nezasloužil. A paradoxně závěr mi přijde zbytečně rychle ustřižený.
Z pohledu Tenga a Aomame se jedná celkem o šťastný konec. Ale nevím, nevím, jestli Tengo nezmění názor, až zjistí, že jeho milá je chladnokrevná vražedkyně. Tengo je celým příběhem vláčen a každý si s ním dělá, co potřebuje. Aomame a její společníci jsou naopak velmi aktivními prvky a nebýt jejich vražedného běsnění, vlastně by nebylo o čem psát.
I po této knize stále platí, že Bezbarvý Cukuru je pro mě Murakamiho #1.
(Dávám stejný komentář k části 1&2 i k části 3, četl jsem to v jednom svazku a beru to jako jedno dílo...)
Murakamiho opus, rozsáhlá trilogie 1Q84 (v anglickém překladu cca 1300 stran, po českém jsem nesáhl, protože první dva díly jsou prakticky nedostupné). Velký příběh nacpaný různými parafrázemi, odkazy, pochopitelně magičnem a celou řadou pro autora typických motivů. Celé to začíná jako příběh nájemné vražedkyně Aomame a paralelně s tím druhá linie o literárním ghostwriterovi Tengovi. Snažit se v pár větách popsat, co vše se na tom nesmírně širokém poli (míněn rozsah díla) odehrává, by asi nedávalo příliš smysl, avšak musím – jako už víckrát – alespoň říct, že Murakami je výborný vypravěč, originálně zpracovávající jak postmoderní prvky, tak ty magickorealistické, nadto si rád vypůjčuje i z různých mytologií nebo popkultury a mix je to stále vyvážený... První dvě knihy výborně rozehrává příběh, ve vyprávění nikam nespěchá, je v pomalých popisech až pedantsky důsledný. Škoda, že ve třetí knize to maličko ztrácí dech – děj se někdy zdá až příliš táhlý, nemluvě o řadě linek, které autor nechává vyhnít a až trestuhodně velké množství věcí nakonec vysvětluje podle vzoru "nevěděl/a jak to ví, ale věděl/a to", čímž příliš často obchází logiku a skoro bych tu Murakamiho podezíral z autorské bezradnosti, jak tolik věcí nakonec vysvětlit. Prostě deus ex machina, což občasně nevadí, ale tady to autor trochu nadužíval. Přitom jinak se jedná o nesmírně mnohovrstevnaté a inteligentní dílo, spousta záhad je vyřešena mimoděk, jen ať si na ně přijde ten, kdo dává pozor. Bohužel, často to tak není. Samotný závěr pak působí trochu příliš přeslazeně (i kvůli délce toho závěru) a i v rámci světa podivně nepravděpodobně... ale kupodivu tohle zrovna až tak nevadí. On si takový konec ten epický příběh vlastně žádá... navzdory tomu, že jsem tu psal spíš to, co mi na knize vadí, je 1Q84 velké a výborné dílo, jen závěr má pár rezerv. Ale určitě ho budu doporučovat, kudy půjdu a nejpozději za pár let to celé musím přečíst znovu... na což se už teď vlastně těším.
(SPOILER) Myslím, že vše podstatné už bylo napsané v komentářích níže. Za mě celé sérii došel dech v místě, kdy je zabit Vůdce. Pak už Murakami nepřijde téměř s ničím novým a příběh se už většinou jen točí kolem už dříve napsaného a to až do samého konce, kde se nedočkáme odpovědí na většinu otázek. “Schopnost milovat je na světě to nejdůležitější” tohle finální poselství mi prostě nestačí, sorry. Mám rád Murakamiho knihy, ale tato série mi přijde jako silně přeceněná. Bohužel všem třem dílům nemůžu dát dohromady víc než 2 * a to hlavně za cca. první třetinu příběhu, která byla opravdu výborná.
Asi by mi více vyhovovalo, kdyby "1Q84" vyšlo - jako například v americké verzi - dohromady, ne, že by třetí část byla samostatně. Já sice četl obě tyto knihy (respektive tři...) hned po sobě, takže jsem na nic nezapomněl, ale i tak mi připadalo, že tento třetí díl pokulhával a připadal mi rozvláčnější. Byl více o popisech a filozofii a přímá řeč kamsi vymizela. Když docházely stránky, začalo mi docházet, že bohužel na všechny otázky odpověď asi nedostanu a mrzí mě, že některé vedlejší postavy, které mi byly dost sympatické, se už ke slovu nedostaly. I teď, při psaní komentáře, mám v hlavě docela dost otázek. První dvě knihy úžasné, tato o něco slabší, ale přesto mě moc bavila. Hlavní myšlenka a filozofický přesah se mi líbily moc, na to je Murakami přeborník.
Skvělá oslava konce roku 1q84 a nástup toho nového,možná lepšího,možná nebezpečnějšího,ale hlavně jejich.
Lovestory v podání Murakamiho stojí za to a Ušikawa jako představitel tragického osudu vás rozhodně neponechá chladnými.
Tato kniha už se vymanila z toho být knihou v knize v knize.
A pokračuje ve své zvláštnosti. Během prvních pár stran jsem se rychle rozpomněla na události první a druhé knihy a očekávala převážně na ten hlavní a jediný bod, kdy se konečně naši hlavní hrdinové střetnou.
Než k tomu však došlo, jsem nuceni pomaloučku odkrývat stopy, doufajíc, že třeba už k tomu dojde, stále však nic, číst dál o nástrahách, kterým prvně musí čelit a událostem, jež prvně musí zažít.
V příběhu se stále nachází smyčky, které nás povědomě vrací nazpět a neustále nutí tak dávat pozor.
Co mě netěšilo, byly pasáže s Ušikawou, táhly se a ačkoliv byly důležité a mnoho odkryly, číst bylo opravdu k uzoufání.
Další drobnost, co mi vadila bylo časová linka, kdy jsem se musela hodně soustředit a dávat pozor, kdo a co se kdy odehrálo a která postava je “napřed” a obráceně.
Každopádně se jedná o krásný příběh o dávné (a té jediné) lásce, o naplnění a fantastických nástrahách, kterým museli oba čelit. Knihu jsem si opravdu užila.
Štítky knihy
japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Tak to se opravdu povedlo moc dobře napsané krásně se to četlo