Osmý život (pro Brilku)
Nino Haratischwili
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428819/bmid_osmy-zivot-pro-brilku-N4O-428819.jpeg
5
535
535
Strhující rodinná sága provázená vůní čokolády se odehrává na pozadí celého dvacátého století, za gruzínskoruské války a v neklidném revolučním období. Gruzie, 1900: Vše začíná jako v pohádce. Prapradědeček si z cesty do Vídně přiváží recept na nejlepší horkou čokoládu na světě. Je hustá, „černá jako noc před bouří“ a naprosto neodolatelná. Její konzumace má ovšem tragické, nezřídka i smrtelné následky… Zděšený chocolatier, který stejně jako všichni Gruzínci věří na pohádky, záhy dospěje k přesvědčení, že na jeho lahodném nápoji spočívá kletba. Přesto však recept předá jako rodinné tajemství své nejstarší dceři Anastasii, která se bude k vaření čokolády během svého stoletého života opakovaně vracet. Německo, 2006: Anastasiina pravnučka Nica přerušila kontakt s rodinou a odstěhovala se do Berlína. V Gruzii právě probíhá občanská válka a její neteř Brilka, která se vydala na cestu na Západ, se odmítá vrátit do Tbilisi. Nica ji vyhledá a celý rodinný příběh jí vypráví. Horká čokoláda připravovaná podle staré rodinné receptury přináší po šest generací spásu i neštěstí…... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2020 , HostOriginální název:
Das achte Leben (Für Brilka) , 2014
více info...
Přidat komentář
Genialne, putave, uzasne rozpravanie rodinnej sagy v kontexte ruskej historie. PERFEKTNE!
Nádherná kniha, za mě jedna z nejlepších knih, co jsem letos četla. Rodinná sága, která nás provází celým stoletím. Krásně jsem se orientovala v postavách a kniha je nepsaná opravdu čtivě
Na románu není navzdory hype vůbec nic strhujícího. Je to jen ukrutná nuda. Nedočteno.
Plnotučný, čtivý román napsaný krásným literárním jazykem. Obsahuje příběhy, z nichž by jistě šly napsat tři, čtyři samostatné romány, přesto se díky lineárnímu vyprávění v postavách ani ději neztrácíte. První část mě díky zajímavějšímu historickému pozadí bavila víc.
Přečtena třetina za dlouhou dobu. Možná trochu doplatila na obří rozměry, protože na místech, kde nyní nějčastěji čtu (cestou do a z práce a ve vaně), se jednoduše číst nedá. Kdyby to byla opravdu strhující rodinná sága, jak láká anotace, nepustila by mě. Ale já úplně zapomínala, že mi leží na nočním stolku, nechyběly mi postavy, nebála jsem se o ně, bylo mi jedno, co bude dál. Motiv čokolády byl nefunkční, manýra k ničemu. Odvíjely se přede mnou bouřlivé dějiny a bombastické osobní tragédie, ale ne opravdový život. Proč bych měla pokračovat?
Tak...jak jen začít.
Prvně se musím přiznat, že jsem nedočetla. Přečteno cca 650 z 860 stran. Touha dovědět se, jak to skončí se s každou další stránkou naprosto vytrácela. Ne snad proto, že by kniha byla nezajimavá nebo se špatně četla, jen prostě byla/kniha je! hrozně obsáhlá. Možná kdyby byla rozdělena do aspoň dvou, tří na sobě navazujících svazků.
Pohnuté osudy jedné rodiny se natolik proplétaly, že jsem se časem začala ztrácet, kdo je a není čí dcera, syn, snacha, přítelkyně, otec?
Co mě ale na celé knize mrzelo nejvíce byla ona čokoláda. Z anotace jsem čekala dokonalý příběh jakésiho rodinného podniku s dlouholetou tradicí, který se vlivem dějin, válek a okolností snaží udržet si svou dobrou značku a prestiž. A v podstatě tam šlo, jen o jakousí hrozně "tajnou" směsici ingrediencí, na kterou si jakoby náhodou občas autorka vzpomněla.
I tu 3/4 knihy hodnotím velmi kladně. Jen mi prostě nějak ta třičtvrtina knihy stačila.
No... první třetina knihy mně přišla velmi dobrá, škoda, že zde nekončila. Postupně klesala úroveň autorčina psaní, ale hlavně i uvěřitelnost životních příběhů toho velkého množství lidí o kterých píše. Přišlo mně, že se snaží programově a za každou cenu šokovat . Úplně všichni zde mají tragické, většinou tragicky nenormální životy a často nesmyslné. I téma čokolády působilo přitažené za vlasy. Takže na stránce 650 už jsem ztratila trpělivost a chuť vědět, co bude dál. Knihu jsem odložila..... čekala jsem vyšší úroveň.
Tato kniha byla vyzvou - nikdy jsem tak obsahle dilo necetla :-). Kniha se cetla velmi dobre, byla zajimava, srozumitelna... Moc zajimavy pribeh jedne rodiny... Trosicku mi vadilo, ze v knize bylo spoustu historie, ale to je moje chyba, ze ja se uplne v historii nevyzivam :-). Presto si kniha zaslouzi 5 hvezdicek, dala bych i vice, kdyby to bylo mozne :)
No teda, tys mi dala zabrat, Brilko. :-) Četla jsem to snad víc než měsíc? Což je na mě dost, ovšem v době domácí výuky a podobných radostí na druhou stranu nebylo na čtení tolik času a energie.
Ten příběh je skvělý, jedno století a celá Evropa na pozadí osmi generací jedné rodiny Džašiů. Silné osudy, svévůle režimu, krutost, bezmoc, politika versus obyčejný život "malého" člověka... a přitom tak plastické postavy. Nejvíc jsem si oblíbila asi Stasii a největší (a nejsmutnější) veletoče pro mě předvedl Kosťa. Úplně to vidím jako krásný seriál, ta sága si o zfilmování přímo říká.
Jediné, s čím jsem bojovala, byla samotná délka knihy. Bohužel mám paměť jako prvok a někde ve třičtvrtě jsem občas marně vzpomínala, co bylo na začátku u prapradědečka, slavného výrobce prokleté čokolády... nicméně pět hvězd si kniha právem zaslouží.
Tohle byla jízda. Víc než sto let sovětsko-rusko-gruzínských dějin z pohledu šesti generací gruzínské rodiny Džašiů, která je jednou na výsluní společnosti, podruhé se propadne do žumpy komunismu nebo nacismu. Kosťa jako symbol zlovolnosti a despotismu režimu, na druhé straně Brilka jako symbol naděje do budoucnosti. Nechápu, jak někdo tak mladý dokázal obsáhnout všechno, co tato doba přinesla a odnesla, a ještě k tomu perfektně propracovat jednotlivé charaktery postav. Dokonalé! Za mě víc než 100 %.
Osmý život pro Brilku je dobře napsaná kniha, kterou se vám nechce odkládat, i když je místy dost brutální. Musím přiznat, že mě mnohokrát dojala, nebylo to ale (většinou) prvoplánové. Většina toho, co popisuje, by se fakt mohla stát. To, že se táhne přes 100 let, nám umožňuje vidět některé hrdiny v detailu v mládí i stáří, případně smrti. A když nás pak nejvíc štvou, připomeneme si, co mají všechno za sebou a pak je možné je pochopit. A s nimi nás provází historií Gruzie a Sovětského svazu. Linka s čokoládou nedává vždycky úplně smysl, chápu ji spíš jako metaforu touhy po normálnějším životě... A kromě čokolády je tam ještě pár takových moc vyumělkovaných drobností a nepravděpodobností, které spíš ruší. Proto nedávám plných 5 hvězdiček, i když jsem si ji opravdu přečetla s chutí. Co si z toho odnáším? Že tváří v tvář šíleným osudům předků prostě nejde žít normální život a na každého někde něco čeká, co ho nalomí nebo zlomí. Depresivní? No tak bavíme se o století dvou světových válek, gulagů a studené války, o Sovětském svazu... a krásné Gruzii.
Sice ještě stále není dočteno, ale protože si myslím, že se již nestane nic, co by mé hodnocení ovlivnilo, hodnotím nyní.... A to je vlastně i důvod, proč dávám 4*. Kniha je to naprosto bravurní, psychologický výklad osobností jednotlivých členů rodiny mistrně zvládnutý a jazyk díla dokonalý, tím bych byla schopna opájet se stále. Přes všechny superlativy je to však jen velmi obsáhlá rodinná sága, která do jisté míry počtem stran a děsně nepraktickým formátem do postele (jak jinak při této obsažnosti) vyčerpala sama sebe. Jistě, děj je spletitý, plný vrcholů a pádů, ale když se to děje na 850ti stránkách, ztratí to časem své kouzlo.
Je perfektní asi řeknu i dokonalá. Cítím neskutečný smutek a radost zároveň. Rozumím a chápu. Teprve až člověk pochopí všechny souvislosti, může jít svobodně dál? Někdy jsem si tu otázku kladla, které všechny příběhy naší rodiny bych měla znát, abych je vlastně dokázala přetnout, udělat tečku. Nový začátek, život. Šílená doba, časy. Ohromující kniha, tak krásná a šílená svou syrovostí zároveň. Je mi tak smutno, příběh skončil, a radostně zároveň, chápu to, všechno to zapadá. Tak silný dojem ve mně zanechalo jen pár knih a to jsem jich přečetla již stohy. Možná proto, že se mě to téma osobně dotýká, možná proto, že je skoro geniální snad i o kapánek víc než Geniální přítelkyně, aspoň pro mě!!
Tak tahle knížka pro mne měla všechno. Spoustu nitek příběhů, dar nevšedního jazyka.
"Někdo rozčísl čas proti srsti, pořadí se změnilo, neštěstí se podobalo mávnutí křídel černého ptáka, který se jich všech při klesání na okamžik dotkl."
Obdivuji ten úžasný talent fabulace, který autorka má. Nádherný, hutný příběh. Bavil mě exkurz do historie. Člověk si bolestně připomene, že v totalitě se snadno nežije. Jak snadno může váš život skončit. Že vyhrál ten, kdo se narodil až na sklonku "Století jež všechny podvedlo a oklamalo."
Za mě víc jak 100 procent.
Upřimně, jestli jsem na něco při čtení této knihy neměla chuť, tak je to na horkou čokoládu, kterou mám spojenou s příjemným, pohodovým vyprávěním. V tomto případě je vůně čokolády promíchána s vůní čerstvé krve a Osmý život je navzdory anotace i lahodnému přebalu kniha o drsné ruské a gruzínské historii, smutných osudech, krutosti a podivných vztazích... občas až příliš. Emoce jsou nahuštěné v každé kapitole, na každé stránce, přerušené jen výčtem historických reálií a chvílemi jsem si při čtení říkala, že to je až přes čáru, chyběl snad jen incest (nebo jsem ho přehlédla). Ale obsáhnout tolik generací a celé 20. století, to prostě je kus historie - národní i osobní. Obdivuji autorčin přehled i schopnost vše zachytit a propojit, jen je škoda, že občas sklouzla do lacinějších rovin. Jejími slovy měl ten tkaný koberec příliš mnoho vláken a jakkoliv miluji obsáhlé knihy, u této mi rozsah nesedl...
Ale určitě stojí za přečtení a zapřemýšlení, především ta první polovina bez přemoudřelých dítek.
Velmi rozsáhlá a čtivá rodinná sága, která se odehrává v průběhu celého století. Moc se mi líbilo historické pozadí, dobře vykreslené charaktery postav, které se vyvíjely tak, jak je měnily probíhající historické události a komplikované vztahy v rodině. Škoda, že autorka nepřidala recept na tu úžasnou čokoládu.
Tato stylově krásně napsaná kniha je těžká obalem i těžká a hluboká obsahem.Jak mi ji v knihovně podávali,zhrozila jsem se, "To přece nepřečtu". Není ale pro rychlé čtení. Děj je zasazen hlavně do krásné Gruzie celého 20, století, kde odtajňuje život šesti generací jedné rodiny a je provoněn vůní vařené čokolády, jejíž recept se předával z generace na generaci. Spisovatelka dobře vystihla hlavní postavy, rodinný život, kdy všechny ženy této rodiny jsou silné a i jejich přátele i nepřátele, s pozadím doby a následků,ve kterém se děj zrovna odehrával. Obohatila mě i v oblasti dějin , hlavně 2.s. válka a následný socialismus, životy vyvolených soudruhů a brutalita v trestání těch nepohodlných.
V knize jsou přeložené úryvky z ruské poezie, z ruské hymny a i plakátová hesla, která dodávají hloubku a význam knihy.
"Despotové jsou náchylní k iluzím" Čechov
"Občanská válka, jak známo, má své zákony
a ty se ještě nikdy neshodly se zákony humanity" Trockij
nebo plakátová hesla
"Sovětská moc netrestá,
sovětská moc polepšuje"
Štítky knihy
stalinismus 20. století německá literatura Německo tajemství Sovětský svaz Gruzie ságy historické romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Osmý život (pro Brilku) |
| 2022 | Kočka a Generál |
| 2023 | Chybějící světlo |
| 2022 |  Môj nežný blíženec |
Uf, to se mu ulevilo... Opět (letos už podruhé)jsem se nechala nachytat na lákavou anotaci, ale očekávání se nenaplnilo.Přitom skořápka je fajn -zajimavé historické okolnosti, příběh podaný z více perspektiv-ale oříšek vevnitř nechutná vůbec příjemně:-(Tolik neštěstí,smrti a negativních emocí najednou je i na zkušenou čtenářku literatury z období holokaustu moc.Mockrát jsem měla chuť knížku znechuceně odhodit, ale je půjčená a navíc tak tlustá, že by se jí při dopadu určitě poškodila vazba,tak jsem ji radši dočetla, ale vracet se k ní nehodlám a doporučit ji taky nemůžu....