Ostrov Antrax
Nelson DeMille
John Corey série
1. díl >
John Corey, detektiv z oddělení vražd newyorské policie, se přestěhuje na Long Island, aby se zotavil ze zranění, které utrpěl ve službě. Místní šerif ho však najme jako poradce při vyšetřování vraždy Toma a Judy Gordonových, biologů pracujících na ostrově Plum Island, kde se nachází výzkumné středisko zvířecích chorob Ministerstva zemědělství. Byli Gordonovi zavražděni kvůli tomu, že odcizili cennou novou vakcínu nebo dokonce smrtící virus? Očividně si žili nad poměry. Byli zapleteni do pašování drog? Corey se spojí s Beth Penroseovou, policistkou vyšetřující svou první vraždu, a jejich návštěva na Plum Islandu odhalí, že agenti FBI a CIA už stihli místo uklidit. Corey poté narazí na Emmu Whitestonovou, specialistku na místní dějiny pirátství... Tento titul nahradil bestseller Johna Grishama v žebříčku nejprodávanějších knih v USA a čelní pozici si udržel po dlouhých pět týdnů.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2013 , Kniha ZlínOriginální název:
Plum Island, 1997
více info...
Přidat komentář
První díl ze série s Johnem Coreym je detektivka ve které se řeší dvojnásobná vražda dvou vědců. Román má pomalejší tempo, o čemž svědčí i počet 590 stránek. Zápletka obsahuje několik teorií motivu vražd. Můj dojem ze čtení je na pohodovou trojku.
John Corey se stal dalším mým oblíbeným detektivem. Trošičku neuvěřitelná zápletka v našich krajích. Ale celkově velmi čtivá kniha. Rozhodně budu pokračovat druhým dílem. Doporučuji.
Pořád jsem nebyla jistá, jestli knížku dočtu...dost rozvláčné popisování, bez kterého by byla kniha poloviční, což by nebylo na škodu. A trochu ubrat "vtipných" hlášek hlavní postavy...
Trošku moc rozvleklé, zdlouhavé a až nesmyslně dlouhé pasáže, které s dějem nesouvisí. Ale bavily mně. Černý humor, kousavé poznámky a trefné postřehy hlavního hrdiny byly tím pravým kořením, díky kterému tu "zbytečnou" délku odpouštím.
Nesmyslně nafouklá kniha, která by měla být nejméně o 300+ stran kratší. Ze začátku se sice poměrně zajímavě rozjede, ale potom najednou zvolní a stovky stran se najednou řeší naprosté kraviny, nedůležité pro příběh (milostný vztah). Nakonec to v závěru autor nějakým způsobem ukočíruje, ale na knize je bolestně znát, že by potřebovala důkladnou revizi editora.
Dobrá detektivka. Trochu ukecaná, místy rozvláčná. Ale ten závěr akčně přepálený nevěrohodný. Bohužel autorova slabší stránka. Možná je to tím, že jsem četl první vydání Nebezpeřný ostrov a kdosi zde rozebíral, že to vypadá jako uspěchaný možná zkrácený překlad v závěru. To ale musí posoudit znalci, zda první i druhé vydání jsou totožná.
Rovnou zkraje přiznávám, že autorův žoviální sloh jsem si oblíbil už v průběhu prvních pěti stran. Nelson DeMille je sice ultrapravičák až na půdu, ale alespoň to umí podat čtivou formou. V tomhle ohledu mu řemeslo šlape na jedničku, i když jeho obsese pro nepodstatné odbočky je vážně alarmující - což vynikne především u druhého, nezkráceného vydání.
Román se jinak nese v sympaticky osmdesátkovém duchu, kdy skalpovat, vykuchat a nakrmit padoucha střevy, bylo ještě morálně přijatelné. Přičemž schopnost proložit to vtipnou hláškou dělala z těch největších borců prakticky nesmrtelné ikony a zároveň stylovou známku punku. Možná tak bude Ostrov Antrax některým čtenářům připadat až moc „oldschool“, přesto stále suše strčí do kapsy nejednoho modernistu. Je nápaditý, akční a hlavně zábavný. Snad jen trochu ukecaný, průběžně měnící formu z detektivky na teroristický thriller a zlatokopeckou dobrodružku. Ale nejspíš právě kvůli tomu si vyprávění dokáže udržet tah na bránu celých šest set stran.
Ak máte radi hrdinov "vtipálkov", tak sa vám to bude páčiť. Jeho suchý a trefný humor oživoval dej, v ktorom bolo dosť podrobne popisované asi všetko:-). Ale mne sa kniha páčila. Už dávno som chcela prečítať niečo od tohto spisovateľa a určite sa pustím aj do ďalšieho dielu s Johnom.
Z autorových knih zatím asi ta nejslabší, pokud bych ji četl jako první od tohoto autora, asi bych se dalším jeho knihám vyhnul.
Mě se to líbilo: vtipné dialogy (pro jiné však ne, takže to záleží na vkusu), ztotožnil jsem se s hlavním hrdinou. Nevadil mi značný počet stránek, v nichž se jako by nic nedělo, ale děj mě nenudil.
Knihu jsem právě dočetl, a jak jsem byl zkraje namlsaný, tak v půlce jsem četl už jen z povinnosti a konec mne úplně dorazil - závěrečná honička v bouři vesele ignoruje všechny fyzikální zákony a do toho Corey trousí svoje vtípky :-) Ale fakt je, že právě tyhle vtípky držej knihu na snesitelné úrovni čtivosti. Zápletka originální, zpracování průměrné, situace a chování postav jsou občas poněkud nereálné. Na oddechovku je to moc dlouhé, takže hvězdičky jen dvě. Mám od Nelsona ve čtečce ještě další tři knížky, tak doufám, že zbytek bude lepší.
Komentář k této knize jsem nenapsal hned a nyní je děj již plně zahalen novými informacemi z jiných knih. Co z toho plyne?
Vím, že jsem knihu dočetl a celkem se to dalo, ale text a zápletka se již ne a ne vybavit, takže asi slušný průměr ale žádná pecka, která Vás ochromí, uchvátí a zaleze do podvědomí jako vztyčený prst.
Ostrov Antrax je nove vydani jiz predchoziho titulu zv Nebezpecny ostrov. Jinak svele cteni, ktere kazdeho bude bavit! Davam ****
Spíš než detektivka mi to přišlo jako dobrodružný příběh. Samolibý, věčně vtipkující detektiv Corey byl v pohodě, jeho vtipné hlášky mi přišly celkem trefné. Dobře se to četlo, ale od detektivky bych čekala více napětí a méně popisných situací. 3 hvězdičky je málo, 4 moc, ideálně 3,5.
Možná až příliš velké očekávání mi zkazilo dojem z této knihy. Ať už obálka, nebo samotný název (český) ve mně vzbuzovaly pocit, že půjde o napínavý příběh s pro mě neobvyklou (co se knížek týče), ale zajímavou tématikou. Nakonec jsem však byla poněkud zklamaná, žádný thriller se nekonal a zápletka byla víceméně jasná už od půlky knihy. A přestože jsem skoro do posledních stránek čekala, že bude vše jinak, nestalo se. Navíc jsou průpovídky hlavního hrdiny místy dosti iritující a to, že ve mně vyvolával dojem sebestředného arogantního blba, knížce taky moc nepřidává. Na druhou stranu fakt, že jsem ji přečetla asi za tři dny, svědčí o tom, že to zas taková hrůza není :) Prostě jedna taková pohodová na léto do sítě, ale nic extra.
Autorovy další knížky
2013 | Ostrov Antrax |
2014 | Noční pád |
1994 | Generálova dcera |
2013 | Hra se lvem |
2001 | Zlaté pobřeží |
Když jsem tu knížku držel v ruce, myslel jsem si: Bože, tolik stránek, to NIKDY nepřečtu. Je pravda, že kdyby - podobně jako v supermarketu - byly u knížek uváděné i ceny přepočítané na počet slov, Ostrov s šesti stovkami stránek by byla jedna z nejvýhodnějších koupí. DeMille je bezesporu vynikající vypravěč, o čemž jsem se přesvědčil v jeho majstrštyku Hra pro lvy. Ostrov Antrax mu předchází a je to ÚPLNĚ jiná záležitost.
Hra pro lvy jela na vlně mezinárodního terorismu a střetu západního a islámského světa, byla plná pregnantních dialogů a nervydrásajícího napětí. Ostrov je něco jako prázdninová dobrodružná detektivka z přímořského letoviska. Narozdíl od zavádějicího českého názvu, který slibuje pandemickou apokalypsu, je to spíš moderní parafráze na Stevensonův Ostrov pokladů. Tudíž piráti, poklady, exkurzy do historie a překvapivě fungující romantické linie, které tu máme hned dvě. Ale jak říkám, DeMille je vynikající vypravěč, a tak jsem se těšil na každou další chvíli strávenou v jeho společnosti. Proč tedy ne plný počet hvězd?
Pro mě to hodně zabil závěr. A závěry jsou důležité. Tenhle strhl pomalu a dobře budovaný příběh do hloupého a béčkového finále bez špetky zajímavosti. A jak píší jiní, Coreyho sarkasmu je tu také přespříliš i v situacích, kde se to prostě nehodí. Proto jsem rád, že mám za sebou i Hru pro lvy, protože vím, že to DeMille umí i lépe. Mnohem lépe.