Pan Kaplan má stále třídu rád
Leo Rosten
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35511/bmid_pan-kaplan-ma-stale-tridu-rad-IYy-35511.jpg
4
1286
1286
Klasická humoristická kniha o středoevropském vystěhovalci, který se úporně prodírá úskalím angličtiny ve večerní přípravce pro dospělé v New Yorku. Jedna z nejoblíbenějších humoristických knih tohoto století v kongeniálním překladu Antonína Přidala. Humor je postaven především na zápase přistěhovalců do USA s angličtinou a na urputné vážnosti, se kterou ke svému vzdělávání přistupují. V roce 1963 autor svou již legendární knihu přepracoval a doplnil o další epizody a postavy, aniž by narušil neopakovatelnou atmosféru díla, které baví již několik čtenářských generací. Po čtyřiceti letech od prvního českého vydání to byla i příležitost pro překladatele Antonína Přidala, který se svého úkolu zhostil s chutí a fantazií a ukázal široké možnosti i mnohé záludnosti češtiny vynikajícím způsobem.... celý text
Literatura světová Humor Příběhy
Vydáno: 1987 , OdeonOriginální název:
O Kaplan! My Kaplan!, 1976
více info...
Přidat komentář
Velmi dobře napsaná kniha o večerní jazykové škole pro dospělé, kde sledujeme skupinku nově přistěhovalých emigrantů do USA, mezi nimiž vyniká především pan Hyman Kaplan. Ten má potřebu být za všech okolností šprtem, ale nedaří se mu to, protože neovládá taje jazyka své nové země.
Pan Kaplan a jeho spolužáci navštěvují večerní přípravnou školu pro dospělé, jejichž vyučujícím je profesor Parkhill. Jedná se o lidi, kteří se přistěhovali do USA a aby získali občanství této země, musí absolvovat tuto školu. Profesor Parkhill má mnoho trpělivosti – učí studenty nejen gramatiku, pravopis, synonyma, homonyma či idiomy, ale také psaní osobní a obchodní korespondence a vypráví jim o dějinách USA. Do výuky zařazuje volné diskuse, aby studenti mohli klást otázky, a inspiruje se příručkou Jazykové výuky cizinců od Plauta a Samishe, která zdůrazňuje důležitost humoru, postupného dávkování látky a hlavně trpělivosti.
Trpělivost však dostává zabrat především kvůli panu Kaplanovi – boubelatému muži s jablíčkovými lícemi, nažloutlými vlasy a veselýma modrýma očima. Jeho snaživost je obdivuhodná – poctivě plní domácí úkoly, nevynechá žádnou lekci, ale jakmile se pokusí angličtinu aplikovat, vždy ji zkomolí do takové podoby, že profesorovi vstávají vlasy na hlavě. Navíc se vždy podepisuje H*Y*M*A*N* K*A*P*L*A*N, jako by tím chtěl zdůraznit svou jedinečnost. Někteří spolužáci ho obdivují, jiní by ho nejraději uškrtili.
Ze začátku kniha působí skvěle – neustálé přeřeky a jazykové chyby jsou vtipné a překladatel si zaslouží uznání za to, jak úskalí angličtiny dokázal přetavit do češtiny. Postupně ale humor začíná být repetitivní a to, co na začátku pobavilo, v pozdějších kapitolách už působí jako rutina. Ačkoliv je Kaplanova logika komolení angličtiny zábavná a jeho nadšení obdivuhodné, časem se jeho humor stává poněkud předvídatelným. Přesto kniha nabízí zajímavý vhled do procesu jazykového vzdělávání přistěhovalců a ukazuje, jak náročná může být práce učitele. Profesor Parkhill je v tomto směru skutečně obdivuhodný, i když se občas zdá, že Kaplanova energie je pro něj spíše trestem než požehnáním.
"Profesor Parkhill se nebyl jist, zda se s idiomy přece jen trošičku neukvapil. Ustálená slovní spojení mají ovšem pro každý jazyk zásadní důležitost. Neřekl sám Aristoteles, že idiomy jsou přímo základem stylu? Dobrý styl - přiznal si smutně pedagog - je sice pro začátečnickou třídu hudbou daleké budoucnosti, nicméně idiomatické obraty, vazby, rčení, úsloví jsou nezbytností bezprostřední a jejich neznalost by byla vážnou překážkou studijních pokroků.
3 VĚTY A IDIOTY
Napsal
H*Y*M*A*N K*A*P*L*A*N
1. On je požahanej.
2. Musíme to prohlítnout v kukuletu.
3. Račte se pověsit na chodbě."
O knize jsem se dozvěděl díky audioverzi Českého rozhlasu. Pustil jsem se ale do klasické četby... Příběhy ze třídy večerní školy, do níž dochází pan Kaplan, jsou skvělou situační komedií. Jedná se o skvěle využitý námět. Jakkoli jsou lingvistické hrátky skvělé a mnohdy velmi vtipné, tak je nutno v tomto případě podotknout, že se z logiky věci nemůže jednat pouze o překlady. Oba překladatelé jak první, tak druhé knihy, jež vyšly v jednom svazku, museli při své práci v podstatě napsat úplně nové knihy jen s využitím existujících kulis školy v New Yorku. Vytvořit takto propracované dílo využívající odkazy do tolika jazyků i si hrající s často zapomenutými rody a tvary českých slov, muselo být nesmírně náročné. Oba překladatelé se toho ale zhostili naprosto bravurně! Nutno ale podotknout, že co do komické stránky, je hra s jazykem u druhé knihy více propracovaná než v prvním případě. Jelikož je mezi oběma knihami ale dost velký časový rozestup, tak to může být způsobeno právě i "překladem" v jiné době s jinou mírou přijímání dvojsmyslných žertů, jelikož druhá kniha se občas lehce dotýká již té pomyslné hrany. Nikdy ji ale nepřekročí, a přes všechnu nápaditost pevně drží mantinely slušné zábavy na svém místě. Bylo to skvělé čtení, a celou dobu jsem byl v úžasu, jaké skvělé jazykové kreace je možné zkonstruovat. Smekám! PS: Vůbec nevím, zda pana Kaplana miluji, nebo nesnáším...
Audio ČRo: Nevím, zda píši o této nebo první knize. Nicméně dílo o Kaplanovi je vskutku zajímavé. Humor dokáže být ošemetný, ale zde musím říct, že i když se zdálo, že se jde do krajností, nikdy nebyly nesnesitelné. Což je vzácné. Rozhodně zde byl nejeden moment, kdy jsem se strašně bavil.
Jak už napsali jiní: Klobouk dolů před překladatelem. Nebýt jeho brilantního překladu, kniha by rozhodně neměla tak vysoké hodnocení.
Fascinující český překlad, který je prakticky nejen napsáním úplně nové knihy, ale ještě o to těžší, že rekonstruuje anglický originál v unikátní oslavě českého jazyka. Už samo o sobě říká mnohé to, že na konkurenčním Goodreads jsou čtyři české edice a jen tři anglické. V počtu hodnocení ty české navíc velmi výrazně dominují. (Psáno v roce 2019, ale i v roce 2024 to platí, i když v jiných počtech.)
Takto, převedení příběhů přistěhovalců do Ameriky (v originálu ještě ve třicátých letech), kteří se svým vlastním způsobem učí angličtinu, přitom ji ohýbají až k prasknutí a tvoří tak jazykové hříčky, jejichž pointa často vychází až na konci kapitoly, je dílo mistrovské a nepochopitelné s ohledem na množství nutných změn v textu i jeho významu. A onu jazykovou část pak velmi zajímavě doplňují reálie dob dávno minulých, kdy byly Spojené státy americké ještě dočista jiným státem.
...bohužel, po několika kapitolách se text stává velmi repetitivní a zábavnost ze začátku neustále rozechvívající bránici smíchem už jen mírně zvedá koutek úst. Stačí necelá půlka a už víte, o čem je zbytek.
To mě mrzí. Taková věhlasná kniha a já jí nedočtu. No také smekám před překladatelem, je to úžasná hra jazyka. Ale číst se to nedá...80 stran pro ukázku...
Na divadelních prknech skvělé, jako kniha obdiv překladateli, ale bohužel jsem nedočetla až do konce.
Před panem překladatelem opravdu smekám. Čeština je krásný a bohatý jazyk. Rostenova jazyková kreativita je stále parádní. To se musí nechat. Logika pana Kaplana je pořád kouzelná a je skvělým lékem na špatnou náladu a na sychravé počasí.
Před pár lety jsem četla Pan Kaplan má třídu rád, smála jsem se u toho jako blázen a bylo to skvělý. Tohle je taky super, ale asi jsem si taky měla vybrat knihu, a ne tu nahrávku s Miroslavem Donutilem - aspoň tak si vysvětluju, že tentokrát mě to tolik nebavilo, i když šlo v podstatě o to samé, stejné prostředí i postavy, popleta Kaplan pořád ve stejném kurzu angličtiny pro přistěhovalce, stejný humor založený na jeho nepochopení cizího jazyka a nesmírné horlivosti, kvůli které si pochybení nehodlá připustit. Homoristický knihy je těžký adaptovat do zvukové podoby.
Po překladatelské stránce neskutečný výkon a smekám. To se snad nedá ani přeložit, to vesměs musel komplet vymyslet, aby to dávalo smysl. O knizce vim od mladí, mnoho lidi ji chválilo, ani nevím, proc jsem s ni cekala tak strašně dlouho.
Překlad Pavla Eisnera je úžasný a proto jsem se trochu obával číst verzi Antonína Přidala. Zbytečně. Jde vlastně o úplně jinou knihu, která je možná ještě lepší. Každému doporučuji přečíst obě verze.
Knihu jsem si přečetla opět po 30 letech. Překvapilo mě, že jako dítěti se mi líbila daleko víc. Po stránce překladu super výkon!!! Parádní češtinářské "berličky"! U mnoha slov jsem si vzpomněla na dětství svých dětí a jejich přežblepty. Obrat mé dcery "co je to bude?" používáme v rodině dodnes. Jen už jsem panu Kaplanovi nefandila tolik, jako před lety...mimo jeho nadšení z jazykové kreativity jsem na něm vlastně neshledala pozitivního vůbec nic a spíš mi lezl krkem.
Tento skvost mi byl dlouho utajen. A to by byla škoda. Do ještě větších výšin pozvedá knížku audio nahrávka s Miroslavem Donutilem. Ten je jako pan Kaplan naprosto nepřekonatelný. Ale bez tohoto knižního základu by to nešlo.
Jedna z mých TOP 10. Už jsem ji četla 3x. Je to kniha, která nikdy nezklame. Rozesměje mě, i když zrovna nemám náladu. Je prostě dokonalá. Šestá hvězdička za překlad! Vůbec si nedokážu představit něco takového překládat. :-D
Klenot každého čtenáře který má načteno. Na knihu jsem čekala dlouho, téměř dvacet let :) pak jdu s dcerkou na kontrolu a kniha čeká v knihobudce , takže radost dvojnásobná .
Tohle je klenot. Četli jsme s manželem nahlas na střídačku u mytí nádobí či vaření. Někdy jsme se smáli tak, že jsme několik minut nemohli číst dál. Nejedná se o komiku situační, ale jazykovou, proto obdivujeme práci překladatele, v podstatě si jazykové vtipy musel sám vymyslet, spousta jich z angličtiny určitě byla v podstatě nepřeložitelná. Perly jako Žižbardón a Dobrý drušstvo Chňapl-kterýho Fina u nás doma zlidovělo.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Pan Kaplan má třídu rád |
| 1987 | Pan Kaplan má stále třídu rád |
| 1998 | Jidiš pro radost |
| 2004 | Jidiš pro ještě větší radost |
Je jasný, že co funkuje v anglištině, nemůše funkovat v šeštině a nakopat, takže je jásný, že plný počet hvězd patří stejnou měrou jak autorovi, tak Překladateli. Nasprosto kenyjální! Mimochodem, knihu jsem teď četla podruhé, své poprvé jsem si odbyla před víc jak dvaceti lety, takže mě upřímně překvapilo, kolik páně Kaplanových perel používám v běžné mluvě, aniž bych si uvědomovala, kde jsem k nim xakru přišla.