Pán ledové zahrady
Jarosław Grzędowicz
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22761/bmid_pan-ledove-zahrady-y7K-22761.jpg
5
309
309
Pán ledové zahrady série
1. díl >
Vuko Drakkainen, průzkumník a agent-samotář, dostane za úkol nalézt na dosud neprozkoumané planetě tým ztracených vědců. Přistává na světě s civilizací na úrovni raného středověku, kde funguje magie a na člověka číhají četná nebezpečí. Kniha Pán ledové zahrady je výjimečným počinem v nepříliš rozšířeném žánru science-fantasy, kombinující romantiku a temnotu fantasy příběhů s vědeckou uvěřitelností a logičností klasické vědecké fantastiky. Román získal v roce 2006 nejvyšší polské literární ocenění žánru science fiction, Cenu Janusze Zajdela. Přeložil Robert Pilch.... celý text
Literatura světová Sci-fi Fantasy
Vydáno: 2007 , TritonOriginální název:
Pan Lodowego Ogrodu, 2006
více info...
Přidat komentář
Zajímavé a oddechové čtení, kde se prolínají sci-fi a fantasy příběh. Mě to bavilo.
Parádní sci-fi a mystery dohromady. Originální příběh, Vuko mě dost chytl a už čtu druhý díl.
Lehce zmatené - scifi ve fantasy světě a ještě navíc dvě dějové linie, které spolu vůbec nesouvisí. Ale hodně originální. Obě linie jsou zajímavé chvílemi mě více bavila jedna více než druhá, závěr knížky trochu nečekaný, musím hned začít druhý díl!
To byla jízda... Celkově originální a velmi nápadité (no uznejte sami, poslat fino-chorvato-poláka na jinou planetu na záchrannou misi to je přece milionový nápad). Spousta hlášek a akce se moc pěkně mísila s napětím a tajemnem. Druhá dějová linka sledující osudy následníka Tygřího trůnu byla taková ,,vážnější'' ale taktéž velmi povedená.
Kdybych měl vyzdvihnout jedinou věc co mne zaujala nejvíce? Jednoznačně Bystroušky a celá část jim věnovaná.
Kniha o tom, jak velké problémy můžou způsobit fungující magie, hromada náboženských fanatiků a jeden sobec z planety Země. Hlavní linie sleduje putování Vuka, který má za úkol nalézt ztracené pozemské vědce. Tenhle rozvedený týpek z budoucnosti milující adrenalin a chorvatské jídlo mě moc nebral. Nesedělo mi ani střídání pohledů vypravěče: er-forma, která se záhy měnila v ich-formu. Druhá linie vyprávějící o následníkovi amitrajského trůnu mě bavila víc - skvěle doplňovala, s čím se to vlastně Vuko setkává a proč, jen jsem doufala, že se linie už zde propojí. Tohimonovo vzpomínání na Bystroušky bylo mimořádně úžasné, dlouho jsem nebyla tolik napjatá (narozdíl od Vukových bojů pomocí čítače)! Přestože odkazy na Bosche a Bruegela fakt potěšily, nejsem cílovka a neobvyklý konec mě od pokračování prozatím trochu odrazuje.
Ze severní země nejprve přišel bělovlasý Geralt... a já jsem se nesmírně zamilovala...
Po něm přišel další hrdina. Vuko Drakkainen, syn finského otce a polské matky, vyrostlý u chorvatského moře, který na Mitgaardu, uvrženém do hrůzy zdivočelými kouzelníky (pozor, vůbec tu nejde o obvyklé fousaté čarodějníky s kouzelnou hůlkou a ve špičatých kloboucích!), nadává a klne ve třech jazycích...
A já jsem se opět zamilovala... Horké vášnivé srdce ženy dokáže přece ze sebe vydat tolik lásky... :-)
Tuto tetralogii, bohatý rozvětvený příběh (nejen) o Nočním poutníkovi jsem četla dost dávno, ještě než mi bylo známo cokoliv o DK.
A nadšení ze mě tryskalo a střílelo na vše strany...
Nyní přišla chvíle si ji zopakovat. Jsem stejně nadšená a zaujatá, a pravím: Vuko, s tebou a též s druhým hrdinou příběhu, Ardžukem, následníkem Tygřího trůnu, nelituji jediné přečtené stránky!
Přemýšlela jsem, jaké hodnocení knize vlastně dát. Tady by byly pro mě 3 a půl hvězdy tak akorát. Příběh Vuko Drakkainena a jeho putování po neznámé planetě, kde má zachránit předchozí průzkumníky ze Země, má jistě svůj potenciál. Ale přijde mi, že min. v prvním díle jsme se toho mohli o této planetě a jejích obyvatelích dozvědět trochu víc. Možná by byla nápomocná nějaká mapa. Vlastně mě více bavila druhá příběhová linka o mladém následovníku trůnu, jehož rod byl zrazen a svržen a on musí utéct. Příběh však končí dost otevřeně a zajímá mě, jak to bude s Vukem dál. Takže to vlastně ani tak hrozné nebylo, když se chci pustit i do pokračování. Je mi jasné, že spousta věcí se vyjasní a obě příběhové linie se v nějakém okamžiku protnou. Takže časem sáhnu po druhém díle, ale hned to určitě nebude.
Přečetl jsem celou sérii a musím uznat, že autor mě dokázal udržet zvědavého, jak to dopadne, až do konce. Kdo má rád fantasy, přijde si na své.
Nádherně osvěžující čtení! Grzędowicz je mistr slova a imaginace. Dokazuje to nejen občasnými nenásilnými a téměř nepovšimnutelnými přechody z ich- do er-formy ale i drajvem svých slov!
Finále je neskutečný halucinogenní zážitek a všechny další okolnosti kolem Vuka dávají tušit, že další díly nebudou jen vatou mezi jedničkou a čtyřkou.
10*/10*... protože od dob Malazu jsem se u ničeho tak dobře nebavil!
P.S.: dotisk dvojky nebude, tak přeji hodně štěstí! (já ji sehnal za 800,-)
Tak já jsem naprosto ohromená. Tam, kde čekáte epické děje, je akce. Tam, kde čekáte patos, je dobře vykreslená situace. Tam, kde čekáte krveprolití, se stane něco naprosto nečekaného. Zařazuju Grzedowicze mezi svoje oblíbence.
Nápadité, ale tak nějak jsem očekávala víc. Chvílemi jsem se trochu ztrácela v ději. Zkusím 2 díl, jestli se to nějak posune.
Neskutečně výborná kniha. Neotřelá fantasy se špetkou sci-fi, tak akorát. Nebudu zabředávat do děje,je to tu už mnohokrát. Vůbec mi nevadily dvě dějové linky, ani ich a er forma, ani různá jména hlavních postav. Skoro vůbec mi nevadilo vysvětlení proč se vlastně všechno děje,jak a kdy se lidé dostali tam, kde jsou. Je to něco za obzorem při ohlédnutí zpět. Třeba se v dalších dílech něco objasní, ale zatím..ty jo... prostě boží. A ten konec. Jakože cože?!? Poměrně dlouho mě nenadchla kniha,od které jsem až tak moc nečekala.
Nadšení. Zejména z toho, jak krásně je kniha napsaná - autor je prostě Pan básník - a také Robertem Pilchem dobře přeložená. Moc doporučuji milovníkům fantasy, zejména té, která se netočí kolem ženských sukní, abych tak řekla, ale spíš kolem pravidel fungování světa - toho našeho, samo sebou. Ovšem pomocí světa smyšleného a jeho hned dvou synů, které spojuje jen jediná věc - výcvik. Prováděný na dvou různých místech ve vesmíru. Ale kvalitní. Ukázky:
- Říkalo se, že vystoupil přímo z vln Severního moře a že jej zplodila jeho ledová, zuřivá nezměrnost a povila mořem oplodněná utonulá žena.
Říkalo se, že přišel z Pustiny strachu, kde se zjevil jako plod něčích nečistých myšlenek, jiný než ostatní Stíny. Jiný, neboť byl ve všem podoben člověku.
Říkalo se, že byl synem Hinda, boha válek, zplozeným se smrtelnou ženou během jedné z bohových procházek po světě v podobě tuláka.
Říkalo se, že jej zrodila bouře, která zabila na převisu stojící Sikranu Slaný vítr, dceru velkého mořeplavce Stiginga Řvoucí sekery. Stála osamoceně během bouře na útesu, vyhlížejíc na horizontu plachty lodě svého milovaného. Mrtvá, zplodila plameny a válečníka. Říkalo se, že se zjevil přímo z noci, že přijel na koni velkém jako drak, s jestřábem sedícím na rameni a vlkem, běžícím vedle něj. Říkaly se různé nesmysly.
Bylo to úplně jinak.
Pravda je taková, že ho vyvrhly hvězdy.
- Dokud máme loď, plout a myslet jen na vodu, řeku, kormidlo a veslo. Až budeme mít hlad, přemýšlet, jak sehnat jídlo. Nikdy nemyslet na to, co bude dál. Nikdy na to, co bylo. Nic takového neexistuje - je jen to, co je teď. Nejsem císař, vládce světa, sirotek ani uprchlík, hledaný hordami zešílivších vojáků. Jsem ten, kdo pluje po řece. A pak možná ten, kdo kráčí lesem. Nic víc...
- “Mýlíš se,” konstatoval Drakkainen, připnul si karabinu k pasu a ujistil se, že se nůž nezachytává o lano. “Je to jen otázka rizika. Válečník běží a křičí, mává sekerou a pak ho někdo třikrát střelí do zadku a jeho hrdinskou hlavu nabodne na kůl. Já zaútočím pod ochranou tmy. Tiše je zabiju. Budu vědět, kam jít a co hledat. Nepřišli jsme sem uspořádat Hadům bitvu. Přišli jsme si pro vaše děti. Možná že se nám to nepodaří a zabijí nás. Ale nepočítej s tím, že se pak dostaneš do písní, ledaže by tvůj kůň uměl zpívat. Protože z lidí nepřežije nikdo.”
Tak tohle je pekny orisek. Klasicke fantasy ala GoT, krizene s jakousi hororove, existencialni, first contact scifi. Opravdu si zatim netroufam hodnotit celkovy obraz, protoze zatim stale osciluji nekde mezi super-divny-wtf-uzasny. Kazdopadne potencial to ma naprosto sileny, protoze prave ten podivny stret scifi a fantasy, tomu dodava opravdu bizarni, temer desivy, pudovejsi smrnc.
Velmi neoriginální svět i hlavní hrdina, u kterého je zajímavě pojaté jeho "supervlastnosti". Trochu rušivě působí, že se kniha střídá ze dvou "nezávislých", značně rozdílných příběhů, u kterých můžeme jen předpokládat, že se v nějakém budoucím díle protnou. V této knize se tak nestane. Každý je úplně jiný, i psaný jiným stylem. Uvidíme, kam se dál uberou další díly.
Jarosław Grzędowicz má fungování světa, na který posílá svého průzkumníka Vuko Drakkainena, promyšleno vskutku perfektně. Celá ta středověká civilizace, ovládaná magií, má pel jedinečnosti a její struktura se podobá monstróznímu chrámu s věží ve stratosféře. Člověk se po boku poutníka Drakkainena snad ani nemůže nudit, protože každou chvíli tady na něj čeká něco zajímavého, tajemného a ohromujícího. Dokonce i druhá, zčista jasna se objevující, dějová linie, která nijak výrazně nenarušuje tok hlavních událostí, přestože s nimi v danou chvíli nemá, snad kromě prostředí, vůbec nic společného, je dostatečně podnětná a napínavá, aby si udržela čtenářův zájem. Na co jsem si ovšem musel chvíli zvykat, je střídání první a třetí osoby v jinak kontinuálním ději. Možná je to atraktivní a originální prvek, ale moc mi k srdci nepřirostl a klidně bych ho do budoucna oželel. I přes tuto drobnou výtku hodnotím první položku ledové zahrady jako mimořádně povedený počin a těším se na pokračování.
Opravdu zajímavá kniha.
Mám ráda sci-fi, fantasy a podobné žánry, tak jsem se do příběhu začetla lehce, Vuko byl sympaťák a jeho putování mělo náboj, navíc mě dost bavilo střídání ich a er formy.
Vsunutý příběh mě moc nevtáhnul, a trochu jsem ho přeskakovala, ne, že by nebyl zajímavý, ale byl prostě natolik odlišný od hlavní dějové linky, že mi neseděl.
Závěr knihy mi přinesl rozčarování, asi bych radši něco jednoduššího, stravitelnějšího, trochu mě to rozhodilo a do dalšího dílu se mi momentálně nechce.
Ale i tak, velmi povedený kousek!
Autorovy další knížky
| 2007 |  Pán ledové zahrady |
| 2008 | Pán ledové zahrady 2 |
| 2011 | Pán ledové zahrady 3 |
| 2013 | Pán ledové zahrady 4 |
| 2010 |  Popel a prach |
Kedysi som prečítal polovicu tejto série a jaksi som zabudol pokračovať. Tož, pre veľký úspech si dávam reštart.
Prvý diel rozdá karty na hru, určí pár základných pravidiel, naznačí finesy a zvyšok je už na hráčovi/čitateľovi. Dve línie, každá iná. Jedna hýri vikingskou temnotou a humorom, druhá ázijskou múdrosťou a fanatizmom - to len pre ľahký obraz, že vo co gou. Striedanie ich/er formy pri hlavnej postave mi prišlo najskôr ako blbosť, ale postupne som zistil, že tá zmena uhla pohľadu má svoje čaro. Trochu psychedélie na záver nezaškodilo a hra zjavne zďaleka nekončí ;))...