Podfuk v Marseille
Peter Mayle
Sam Levitt série
< 2. díl >
Marseille … je to zvláštní místo, založené před více jak šestadvaceti stoletími, dříve než Paříž začali nazývat Paříž. A ve srovnání s ní je rozlohou Marseille dvojnásobná a po celém pobřeží zastavěná. Snad s výjimkou jedné kouzelné zátoky jménem Anse des Pecheurs. A proč se tam nestavělo? Celé generace místních politiků, lobistů, stavitelů a investorů se hádaly, bily se a vedly spory. Byly tu úplatky a protiúplatky a snad i jedna vražda. Nepřipomíná vám to něco? Teď ale konečně došlo k rozhodnutí stavět a vyhlásit výběrové řízení, do něhož se jako pozorovatelé s nadhledem a humorem oblíbeného spisovatele můžeme společně podívat …... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , OlympiaOriginální název:
The Marseille Caper, 2012
více info...
Přidat komentář
Příjemné putování po Marseille. Krásy přírody, dobré jídlo, špetka historie a jen tak mimochodem zápletka, kterou lehce vyřeší příjemný Sam Levitt se svými přáteli. Za mně dobré. Je vidět, že autor má Francii rád.
Tak tato kniha mě teda vůbec nechytla a tudíž ani nebavila. Buď jsem prošvihl začátek a už mě příběh nepohltil nebo je chyba někde jinde. Ale za mě slabé.
Příjemný román mně blízký svým zaměřením na lokální politiku a rozvoj, ale to obrovské množství neuvěřitelných gramatických chyb ve vydání Olympie z roku 2013 dost kazí dojem. Vydavatel si s čárkami, velkými písmeny, nesmyslnými slovy i větami a dalšími překlepy moc starostí očividně nedělal. Je to takové ušité horkou jehlou a dost z toho bolí oči. Na druhou stranu i obsahem příběhu si nejsem moc jistý... postavy bojují proti výstavbě hotelů na posledním úseku volného pobřeží, což je jistě chvályhodné, avšak sami nabízejí projekt s výstavbou bytů, které prezentují jako zcela odlišnou výstavbu pro obyčejné Marseillany... v daném kontextu si umím živě představit ty luxusní byty, které budou pro většinu lidí zcela nedostupné a skončí jako prázdné "investiční" (spekulativní) nemovitosti francouzské smetánky (kdyby si autor vymyslel nějakou veřejnou stavbu, za kterou by postavy bojovaly, bavilo by mě to asi víc). Ale třeba je situace ve Francii jiná než v Praze :) Druhý problém vidím v tom, že je konkurenční projekt britského lorda kritizován za korupci a klientelismus a přitom se i kolem projektu hlavní postavy splétá dost podobná síť kontaktů (jen pozitivně prezentovaná). Tyto dva problémy mi trochu zabraňovaly se plně ztotožnit s jinak příjemným příběhem, jak je u Petera Mayleho zvykem.
Jen do strany 14 jsem napočítala asi 30 pravopisných chyb, možná i víc. Chybějící čárky tam, kde mají být, naopak přebývající čárky tam, kde by rozhodně být neměly, chyby v mě/mně, chyby ve velkých písmenech ("středozemní moře" s malým písmenem? To jako vážně?). To se prostě nedalo číst. Je ostuda, že nakladatelství něco takového vypustí do světa. To už se vůbec nedělají korektury?
Něco jako detektivka o jedné transakci k výstavbě užitečné nemovitosti formou bohatých k soutěži o nejoriginálnější nápad ku prospěchu celému městu
Druhá kniha o Samovi Lewitovi. Kniha je vtipná a má spád. Je hrozné jak jsou však chvíle, kdy hladoví musíte číst vyprávění o kulinářských kouzlech francouzské kuchyně
V tomto druhém díle se už autor rozhodl, co vlastně píše - je to humoristická novela z komunálního prostředí slunného jihu Francie. A jako taková se mu velmi povedla. Je jen smutné, že se knize dostalo tak podivného překladu, který se místy nebojím označit za mizerný (nespolupracoval na něm nějaký strojový překladač?).
Opět jedna knížka, která mě vtáhla do děje už od první stránky. Nechybí nic - strhující děj, napětí, humor, navíc jsem se zase na chvíli přenesla do krásného prostředí jižní Francie. K autorovi mám jen jedinou výtku - při čtení jeho knížek mám pořád hlad :o)
Souhlasím s kritikou překladu. Knihu jsem zakoupila v sobotu (215,- Kč) a po přečtení pár stránek jsem byla v šoku. Nechápu, jak nakladatel může takovou úroveň textu pustit do světa.
Jak autora miluji při jeho oslavě života v Provence, tak mě většinou zklame při pokusu o jiný typ beletrie (ještě tak Hotel Pastis, ale s jeho detektivkami je opravdu potíž). Už Podfuk jako víno jsem přečetla trochu se zaťatými zuby, ale Podfuk v Marseille už se číst moc nedal: zápletka jednoduchá, ženy krásné a neodolatelné, navíc se stále papalo, ale to postupně čtenáře už otupí, zejména při neznalosti některých jídel, vín či ingrediencí. Ovšem na vině mé nespokojenosti se podílí měrou vrcholnou též překladatel/jazykový korektor/vydavatel, protože tolik nesmyslných slov, slovních konstrukcí a hlavně do oka bijících hrubek na tak malém prostoru už jsem dlouho nikde neviděla ... (vsuvka: toto jediné mi chybí z doby minulé, kdy - zřejmě kvůli důkladné cenzuře každého vydávaného titulu - se též provedla důkladná jazyková korektura a ve výsledku se čtenář setkal jen velice zřídka s nějakým gramatickým úletem ba i překlepem).
Autorovy další knížky
2005 | Rok v Provenci |
2006 | Dobrý ročník |
2004 | Navždy Provence! |
2007 | Andělské vodopády / Černé slunce / Dobrý ročník / Orbit |
2004 | Hotel Pastis |
Ten překlad se moc nevived slabota