Ruce
Otokar Březina (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19005/ruce-19005.jpg
3
70
70
Otokar Březina patřil k české moderně na přelomu devatenáctého a dvacátého století, která přinesla do české literatury množství různých přístupů k literatuře, jako byla dekadence a symbolismus. Jeho základní myšlenky, které plně krystalizují právě ve sbírce Ruce (první vydání 1901), se brzy obrací k mysticizmu, kde se stal předchůdcem mnoha dalších autorů. Ruce jsou pro Březinu symbolem lásky, spojení mezi všemi lidmi, ale také symbolem práce, která jako jediná může vysvobodit člověka z bludného kruhu viny, která ho provází už od počátků.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajímavá básnická sbírka. Na mě bohužel moc složitá. Mrzí mě, že hodnotím jako odpad, jelikož kniha rozhodně odpad není, jen pro mě tyto typy knih prostě nejsou. Přečteno do výzvy 2021 .
Na verše prvních básní jsem se musela hodně soustředit, abych se zvládla držet jejich smyslu. Postupně čtenář zjišťuje, že témata a motivy jsou stále stejné - nadosobnost, plné prožívání dění na zemi, emotivna, krás přírody a zároveň odstup od toho všeho a náhled odkudsi zdaleka, sounáležitost lidí, bratří bez ohledu na čas a prostor, jednota člověka jako článku řetězu, kterým je lidstvo napříč minulostí, propojenost těla (ruce), duše (srdce) a ducha (hlava) každého z nás. Přináležitost k něčemu vyššímu, nadpozemskénu, k božstvu a kosmu. Knížka mě teda ani za mák nebavila, z básní mám nepříjemný pocit, složitost výrazu je tu předimenzovaná, náročná, bezesporu jde o dílo zkušeného a zralého básníka, ale čtenářsky je to fakt nestravitelné.
Vašku, už to nehul...., tohle se vážně nedá číst
ale tohle je dobrý:
Setkání naše odloučením jest
a odloučení naše setkáním
a v setkání i odloučení bolest jediná,
jíž nejvyšším jest výkřikem
mlčení. —
Chvíle slávy jsem měl, kdy duše volná v majestátu svém
nad staletími se vznáší světelným, vířícím cyklónem,
odvěké vegetace rozmetá a, hospodář na nivách času,
v červenci pohledu svého nechává zráti nová bohatství klasů.
Tolik citace z básně Chvíle slávy.
Autor byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu...
A představte si, že tento výsostný básník-mystik učil na základce.
Taky se k tomu nevyjadřoval právě lichotivě.
Složité na sebe hustěné básnické obrazy, přebujelé metafory a zbytečná ornamentálnost. Tohle všechno překonáte a dostanete se k smyslu básně. Stálo to za to? Ne, žádná z básní mne neoslovila, snad jen Vedro.
Nelze vůbec pochybovat o tom, že Březina je vynikající básník. Bohužel mi ale jeho styl nesedl. Mám dojem, že množství, rozsáhlost a vzletnost metafor vytlačuje obsah. I když obsah básním nechybí, je jakoby upozaděný před formou. Myslím, že zkusím i jiná jeho díla, ale jsem skeptická. Mám ve verších raději stručnost.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Svítání na západě |
| 2008 | Ruce |
| 2008 | Stavitelé chrámu |
| 1895 | Tajemné dálky |
| 2010 | Větry od pólů |
Jednoho dne, až budu o něco chytřejší, tak si dílo přečtu znovu. Bohužel se obávám, že mi to stejně moc nepomůže.