Samožerbuch - Autofestšrift
Josef Škvorecký , Zdena Salivarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/54699/bmid_samozerbuch-autofestsrift-Rhh-54699.jpg
4
38
38
Druhé, doplněné vydání jubilejní padesáté publikace nakladatelství Sixty-Eight Publishers, která líčí vzpomínky Zdeny a Josefa Škvoreckých na vznik a historii nakladatelství, jež za dobu své existence vydalo více než 200 titulů. Kronika obsahuje zákulisní informace o některých dílech, která Škvorečtí vydali, a úryvky z dopisů čtenářů z celého světa. Po okupaci Československa v srpnu 1968 bylo zřejmé, že vydávání dalších Škvoreckého knih nebude možné. Rozhodl se proto s manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou, emigrovat do kanadského Toronta, kde začal na univerzitě přednášet anglickou a americkou literaturu a vyučovat tvůrčí psaní. V Torontu založili s manželkou významné nakladatelství '68 Publishers (čti Sixty Eight Publishers), kde jako první kniha vyšla Škvoreckého sžíravá satira na armádu Tankový prapor (1971). V exilovém nakladatelství dále vycházely knihy, které byly v tehdejším Československu zakázány.... celý text
Přidat komentář
doporučuju každému, kdo má rád tvorbu manželů Škvoreckých a kdo se zajímá o exilovou literaturu: Autofestšrift prozradí mnohé detaily ze zákulisí 68'Publishers (především o reakcích čtenářů a abonentů) a z osobní minulosti J. Š. i Z. S., ale hlavně inspirace a reálné předlohy románů Zbabělci, Mirákl či Honzlová
knížku by měl číst čtenář aspoň trochu poučený reáliemi a dobovým kontextem, a taky znalý výše zmíněných literárních děl, jinak mu unikne většina souvislostí
Historie legendárního exilového torontského nakladatelství ,,68 Publishers" z pera obou jeho provozovatelů - manželů Škvoreckých. Je dobré si tuhle kompilační knihu složenou ze vzpomínek, dopisů čtenářů i osvětlení celé řady okolností, ale i fotografií, přečíst a komparovat třeba s takovým Milanem Kunderou, někdejším profesorem Zdeny Salivarové na FAMU - zatímco Kundera si hraje na schovávanou, neusále mystifikuje kol svého díla i života a cíleně se snaží přepsat svoji ne úplně bolševickým hnojem nepotřísněnou biografii, neboť se během 50. a začátkem 60. let ve stalinistické žumpě slušně namočil, Škvorečtí v roli novodobých národních buditelů zpoza železné opony zachraňují českou literaturu a navíc o tom i transparentně a otevřeně informují své laskavé čtenáře... Alespoň takhle na dálku děkuji za vše, co jste pro českou literaturu udělali!
Krásné slovo od paní Pilarové - Samožerbuch. Pocta paní Salivarové v podobě Honzlové. A navíc v dopisech přiznaná diskuse o knihách, o významu slangu a jeho rozporném přijímání. Nelze číst odtrženě od tvorby (a přitom přiznávám, že jsem ještě nečetl Tankový prapor, i když teď jsem nalákán jednak touto knihou a jednak vzpomínkami Lubomíra Dorůžky). A když k tomu čtou ještě v rádiu Vraždu pro štěstí, láká mne to znovu si něco přečíst od Škvoreckého. Nejlépe všechno a chronologicky - ne jak bylo napsáno, ale jak procházel Dany Smiřický dějinami.
Po přečtení této knížky mnohem líp chápu kontext vydání Zbabělců a těším se na některé další věci od Škvoreckého, které jsem zatím nečetl.
Test pro případné čtenáře:
Kdo má opravdu rád Dannyho Smiřického a Honzlovou v literární podobě?
Kdo má stejně tak rád Dannyho Smiřického a Honzlovou v reálné podobě?
Kdo si myslí, že Škvorecký se vždycky uměl ve svých knížkách trochu vytahovat?
Komu to zase tolik nevadilo, protože si to JŠ mohl se svou inteligencí, talentem a smyslem pro humor dovolit?
Koho zajímá, jak se dá na koleně vyrobit nakladatelství?
Kdo si myslí, že v tomto směru by se Škvorecký i Salivarová mohli právem vytahovat mnohem víc, protože každý aspoň trochu uznalý člověk musí před nimi smeknout?
Kdo ocení zajímavosti kolem vzniku některých knih obou autorů?
Kdo je schopen nahlédnout do lidské malosti a vydrží číst i názory, se kterými nesouhlasí, nad kterými skřípe zuby, u kterých si ťuká na čelo?
Pokud se přiblížíte mým odpovědím (já, já, já, mně, mě, já, já, já), pusťte se do Samožerbuchu. Není to příběh, ale zároveň je, stejný, jaký najdete u obou autorů: plný zvratů, citlivý, hluboký, vtipný.
Seznámení se zákulisím manželů Salivarová - Škvorecký. O vzniku některých knih, dopisy čtenářů.
Kniha se čte sama.
"Povinná četba" pro zájemce o dílo a práci manželů Škvoreckých. Benefitem knížečky je množství unikátních fotografií jako třeba Danny s pověstnými dvojčaty z Prima sezóny a také fotografie jeho nedobytných lásek. "68 Publishers" se sídlem v Torontu má zásluhou zejména paní Salivarové, pevné místo v české kultuře.
Pohled pod pokličku (či pod čepici) dvojky, která šla proti všem a udělala něco megazáslužného. Respekt. P.S. Škvorečtí jsou vtipní!
A "68 Publishers" už nikdy nebude jen slovem, co bylo kdysi kdesi zaslechnuto.
Štítky knihy
korespondence exil rok 1968 čtenářství nakladatelství a vydavatelství politická emigrace
Chce se mi zvolat – Díky, že můžeme! Tedy, že UŽ můžeme.
Části knihy a tedy i dopisů jsou už jen svědectvím dob minulých, pro dnešní dobu už neaktuálních. Z toho by měl jistě pan Škvorecký radost. Však dostal od prezidenta Havla i medaili.
Část knihy je však stále navýsost aktuální. Píše se tu o zásadách tvůrčího psaní, proč vzniklo to a ono atd. Pro tyto části je dobré si knihu přečíst a shlédnout fotografie. Errol byl odvážný člověk a jeho žena jakbysmet. Jeho knihy jsme milovali a i když vycházely v době bigbeatové a hovořily o době swingové, četli jsme je rádi.