Šikmý kostel 3
Karin Lednická
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533189/bmid_sikmy-kostel-3-65e02586d9bd1.jpg
5
434
434
Šikmý kostel série
< 3. díl
Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961. Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí? Navždy, pokud jí člověk prošel. Ptejme se spíše, jak může zaplnit prázdnotu po zavražděných blízkých nebo po uneseném dítěti. Čím bude zahánět vzpomínky na děsivý teror Němců nebo nechtěnou tělesnou lásku Rusů. Někdo všechno zamkne na dno duše a ráno co ráno si namlouvá, že co bylo, bylo, teď je prostě třeba jít dál. Jiný se nechá zahltit žalem; další přetaví prožité v nenávist. A ještě jiný ve víru, že to bude právě on, kdo pomůže vytvořit nový, lepší svět. Jak dlouho trvá, než člověk přijde o iluze? Tím déle, oč horoucněji se k nim upínal. Možná začne váhat při prvních soudružských podlostech, možná prozře až poté, co kvůli zběsilému plnění plánu začnou umírat lidé a následný monstrproces přenese vinu na ty, kteří se nesmyslné honbě za tunami uhlí snažili zabránit. Pak už bude záležet jen na něm, jestli zahořkne, uchýlí se k prospěchářství, anebo se pokusí znovu nalézt společnou řeč s těmi, kteří věděli (nebo přinejmenším tušili) od samého začátku. Jak dlouho trvá, než člověk uteče do rezignace? Dokud nezjistí, že už mu zbyla vůle a síla jen na to, aby se uzavřel do čtyř zdí vlastního života. Tam si může zpočátku nalhávat, že na něj vnější svět nedosáhne, pokud zásadně neporušuje jeho pravidla. Aby nakonec zjistil, že právě v této úvaze se dopustil největšího omylu. A jak dlouho trvá, než se ztratí dvacetitisícové město?... celý text
Přidat komentář
Stejně jako oba předchozí díly mě i ten třetí úplně pohltil a jen tak ho z hlavy nedostanu. Naivně jsem se domnívala, že poválečné období bude o něco optimističtější. Bylo to skoro naopak. Dodatečně smekám před svými prarodiči a rodiči, že tuto dobu přestáli bez kompromisů.
Od roku, kdy jsem četla předchozí dva díly, utekla dlouhá doba. Proto v začátku čtení tohoto třetího dílu jsem tápala v postavách a hodně vzpomínala na jejich předchozí osudy. 50.léta, v nichž se děj této knihy odehrává, byla vylíčena skvěle. Osudy starých i nových hrdinů se prolínaly a kniha se dobře četla. Co mi vadilo, a kvůli tomu nedávám plný počet, bylo velmi časté střídání času vyprávění. Obecně autorka psala v přítomném čase, ale pak vždy přišla vzpomínka, flashback, která byla vyprávěna v minulosti. Celá kniha je vlastně tímto stylem psaná a vzhledem k tomu, jak je dlouhá, mi tento až stereotypně opakující se “model vadil. Lépe se mi četly pasáže psané v minulém čase.
Celkově ale hodnotím knihu jako nadstandardní. I když první dva díly byly přece jen pro mě top a tento trochu na kvalitě ztratil.
Muselo dát velkou historickou práci sepsat tento třídílný seriál o Karviné a okolí s mnoha i historickými postavami zabírající takový rozkmit povah, typů a politické orientace. Jejich osudy jsou rovněž barvité a pravdivé, psychologický ponor do jejich myslí úžasný. A těch paralel osudu Karviné s mým rodným Mostem! Mám proto k tomuto dílu jen velký obdiv a věřím, že to časem bude povinná četba k maturitě – no potěš maturanty koště! Ale stojí to za to!
Třetí a závěrečný díl románové kroniky popisuje osudy rodiny Pospíšilových (především sourozenců Ženky a Wojtka) v letech 1945-1961... Líčí tedy poválečný odsun Němců z oblasti, napjaté vztahy mezi Čechy a Poláky, sílící moc komunistické strany a s tím spojený rapidní nárůst těžby uhlí, která byla však často nedisciplinovaná, nezodpovědná, překotná a devastující... V padesátých letech zasáhly i oblast Karvinné politické monstrprocesy jak s pracovníky v těžebním průmyslu, tak s duchovními... Přelom padesátých a šedesátých let pak přinesl zánik starého města Karvinná, mnohé budovy byly poddolovány a postupně bourány, a to včetně památkových objektů, například zámku či pivovaru rodu Larishů či původně skvostného kostela svatého Jindřicha...
Karin Lednická vytvořila nejen monumentální rodinnou kroniku jedné rodiny, ale popsala historii oblasti severní Moravy, která je v lecčems specifická a o jejíž minulosti toho mnozí asi příliš nevěděli... Je obdivuhodné, jak plasticky dokázala splést jednak rodinné osudy a jednak popsat historii staré Karvinné...
Tento díl obsahuje i rozsáhlou přílohovou část, v níž přináší medailonky osobností, jež skutečně žily a jež ovlivnily dění v Karvinné (nejzajímavější pro mě byl medailonek kněze Ernesta Dostala, jeho život by vydal na další obrovský román), nechybí ani cenné dobové fotografie, díky nimž si uvědomíte, jakou zkázu Karvinná zažila...
Z profesního hlediska musím vyzdvihnout i to, jak pečlivě jsou provedené korektury. Na téměř 700 stranách jsem objevila při běžném čtení pouze jedinou chybu, a to chybějící tečku za větou, čili i ohledně finální verze knihy je odvedena naprosto precizní a dokonalá práce...
Hodnocení: 5 * z 5 *
I když to pro mě byl nejméně zajímavý díl , tak i přesto je vidět, jakou práci s tím autorka dala. Celá série je velice působivá a zajímavá. Rozhodně stojí za přečtení.
Úžasná tečka za celou sérii, mně je tak líto, že postavy už navždy opouštím. Jeden by si myslel, že válkami vše zlé skončí... Ani náhodou. Neskutečně poctivá práce, která dokázala vykreslit nepříliš oblíbenou část historie v zajímavém regionu. Na tenhle skvost se vyplatilo počkat, těším se na cokoli dalšího z pera autorky. Kamkoli jsem knížku vzala s sebou, tam budila pozornost, členové mojí rodiny si moc rádi prohlédli přílohu, kolikrát to navodilo i zajímavé rozhovory.
Za mě jednoznačně nejslabší díl série. Bylo v něm sice pár situací, při kterých Vám stály vlasy na hlavě hrůzou a trnuli jste spolu s hlavními protagonisty, ale slabých částí bylo opravdu hodně. Opravdu jsem nečekala, že budu “Šikmý kostel 3. díl číst skoro měsíc a místy se do četby opravdu nutit. Zpočátku jsem to přikládala tomu, že čtu třetí díl v kuse za sebou (tedy rereading 1. dílu, pak četba 2. dílu a hned po něm 3.), ale nebylo to tím.
Těšila jsem se na závěrečné medailonky, ale většina z nich byla až nadbytečná (co do obsahu, nikoliv fotek), protože vše podstatné o životech v medailoncích zmiňovaných lidí, jste se dozvěděli již v průběhu četby. Nedávalo mi moc smysl uvádět tam hned dvě osobnosti v negativním slova smyslu, neb většinou se vzpomíná jen na ty, kteří byli čestní ve své době a konali dobro.
#prvniprectenaknihavcervnu2024
Závěrečný díl byl vynikajícně propracován,ale nevadilo by kdyby byl o něco kratší,bylo to chvílemi zbytečně dlouhé.Kniha je opět nádherně ilustrovaná, z mapou původní Karviné,rodokmen románových postav, a u postav, které opravdu žili je článek z fotografií a fota Karviné.Paní spisovatelce patří velký dík za nádherné knižní veledílo.
Na třetí díl jsem se opravdu těšila. A bohužel, nedotkl se mě, jako předchozí dva díly. Některé věci na mě byly zbytečně zdlouhavé a té deprese možná až moc. Jsem ráda, že jsem si přečetla, jak to celé dopadlo, ale za mě bohužel nejslabší díl ze série. Nicméně rozhodně velmi silné 4*.
Doba 50. let byla opravdu děsivá, a kolik padlo tomuto režimu nevinných obětí je strachnahánějící. Je to rozsáhlá kniha, ale určitě stojí za to si 3.díl přečíst.
Autorka si dala neskutečnou práci, k tomu nelze než smeknout a opravdu se poklonit. Muselo to být hrozné, hrozné a ještě jednou hrozné. Osudy postav, hlavních i epizodních, rozryla zrůdná doba strachu, paranoie, oportunismu i státem živeného zla. Těžké čtení, těžký závěr série. Stejně těžký život je i v tomto regionu. Celá trilogie je pro tento kraj mimořádně cenným počinem. Na zrůdnostech, které páchal režim, totiž doposud stojí i padá dnešek.
Naprosto skvěle zpracovaný román. Autorce se povedlo zúročit studium dobových reálií, rozhovorů s pamětníky nebo jejich příbuzných.
Své dětství jsem prožila v Ostravě, ale přestože je Karviná "za rohem", vůbec jsem 95% z přečteného netušila. Kniha mě naprosto uchvátila. Škoda, že nemůžu dát 10 hvězdiček.
Docela dlouho jsem čekala na poslední díl Šikmého kostela. Trochu jsem se bála, zda i tento díl dosáhne na vysoce nastavenou úroveň dílů předchozích.
Po pár počátečních, pro mne trochu rozpačitých kapitolách s expozicí děje, se příběh rozvinul a byl velice čtivý. S případným tápáním "kdo je kdo" mi pomohl rodokmen na vnitřní straně desek.
Paní Lednická nám v tomto dílu vypráví neobyčejně smutný příběh - příběh zmaru a zániku krásného, kdysi výstavného města. Bylo smutné, jak bylo kvůli nešetrné těžbě obětováno.
Na tomto pozadí se odehrávají osudy rodiny Pospíšilových a Źebrokových, do jejich života zasahuje realita budování socialismu, procesy, nedostatek základního zboží i měnová reforma. V příběhu vystupují i skutečné osoby, jejich medailonky jsou v příloze na konci knihy.
Moc jsem držela palce Žence, Ludwik mě bavil svým přímým přístupem k životu, byla jsem smutná s Anuškou a Fankou.
"Člověku se uleví, když se smíří s tím, že nemůže mít všechno, co by chtěl."
Na závěr: určitě udělali dobře všichni, kteří si všechny tři díly Šikmého kostela pošetřili a přečetli je v krátké době za sebou.
Dlho očakávaná záverečná kniha trilógie Šikmý kostel. Aby som si čítanie tejto knihy mohla naplno vychutnať, rozhodla som sa pred jej otvorením znova prečítať aj predchádzajúce knihy. Dá sa povedať, že celý Máj roku 2024 som venovala dielu Karin Lednickej. A dá sa povedať aj to, že to bol krásny čitateľský zážitok.
Kronika nie len strateného mesta, ale aj úžasných osudov niekoľkých generácií. Kronika o neľahkej dobe, ktorá viac brala ako dávala.
Autorka zavŕšila príbeh odohrávajúci sa 67 rokov. A v tomto príbehu bolo veľmi veľa zmarených snov, túžob aj prianí. Život bol tvrdý a neúprosný. A aj napriek tomu u niektorých postáv došiel k spokojnosti.
"Když sám sobě položil otázku, jestli je šťastný, odpověděl si, že je spokojený. To je víc, uvažoval dál. Štěstí je pokaždé jenom na chvilku. To, co mám teď, může být nafurt."
Netreba viac dodávať. Toto dielo je v každom prípade skvostné.
Na záver by som si sem odložila týchto pár slov:
"...tehdy s naprostou nezlomností pochopila, že život je dobrý. Že je dobrý, i když se v něm občas dějí nedobré věci..."
Zhodnotit Šikmý kostel není jednoduché, protože má dvě roviny.
První - historická - nemám absolutně žádné výhrady a smekám před paní Lednickou. Dala si s nastudováním tématu ohromnou práci a na knize je to vidět. A možná právě to je ten kámen úrazu. Protože do knihy chtěla nacpat vše, co se dalo a románová kronika slouží jen jako nosič historie. A tím se dostávám k rovině druhé - literární, která podle mě dost kulhá. Kronika nemá jednu hlavní postavu, se kterou by se čtenář ztotožnil, ale hned několik "polohlavních", které ač se mají lišit, tak nakonec ve svém myšlení a prožívání jsou si velmi podobné. Od 150. strany jsem nemohla vystát osobní monology jednotlivých postav, které Lednická hojně užívá, aby objasnila, dovysvětlila, připomenula, což je v pořádku a s ohledem na časový odstup od předchozích dílů super, ale ta forma! Osobní povzdechy, že "už zase se mi mysl zatoulala ke chmurám a černým myšlenkám, ale ne, dnes nechci být smutná!", mě opravdu vytáčely. Román má velmi velké časové skoky, některým událostem se věnuje detailně, jiné naznačí, ale pak vyšumí do ztracena. A vlastně ani nikam nesměřuje, žádná gradace, vyvrcholení, rozuzlení, prostě jen tak plyne. Jednotlivé příběhy slouží pouze jako nosič historie a to je málo.
Asi bych si raději přečetla naučnou knihu věnující se tomuto koutu republiky a dramatickému období, kde by bylo předloženo vše, co se paní Lednická dozvěděla. Toto mě číst nebavilo.
Prislo mi skvele vykresleno, jak fungovala doba nastupujici totality a co to udelalo s lidmi. Strach se vplizil mezi lidi, nekdo zhrubnul, jiny se stahl... Typove je ta kniha velmi pestra.
Na rozdil od predchozich dilu jsem si obcas pripadala jako v ucebnici dejepisu. Kdyz bylo potreba sdelit kontext, a to se delo na muj vkus casto, objevil se (uplne nahodou, samozrejme) nekdo ze skutecne zijicih postav a vsechno nam hezky vysvetlil! Samo o sobe mi to prijde jako dobry napad, kdo jiny by mel ctenari rict, jak to v dane dobe chodilo, nez lide, kteri to sami zazili (i kdyz jsou to slova spisovatelky vlozena do jejich ust, mam velkou duveru v autorcinu praci). Ale chybel mi zivot postav smyslenych - prislo mi, ze jsou misty jen prostredky ke sdeleni realii...
V doslovu autorka dekuji nekolika lidem za podporu v dobe, kdy ji zacala padesata leta udolavat. Nedivim se tomu podekovani. I pro mne jako pro ctenarku byl tento dil nejnarocnejsim z trilogie.
"Když sem dlouho nepřijedu, stýská se mi.
Když sem přijedu, padá na mě smutek.
Další možnost neznám.""Když sem dlouho nepřijedu, stýská se mi.
Když sem přijedu, padá na mě smutek.
Další možnost neznám."
Tohle ve mě bude pracovat ještě hodně dlouho.
Literární národní poklad, bez legrace.
Opět kvalitně zpracované a čtivé, musím říct, že mi hrdinové budou chybět, ač jejich životy nebyly nic, z čeho bychom se měli těšit. Ráda jsem se ale dočetla o tom, jakou historii má region za sebou a proč na tom je dnes tak, jak je. Děkuju za zpracování tohoto tématu a těším se na další počiny!
Smekám před autorkou a její prací. Třetí díl byl na mě ale už trošku těžší. Už se to tu lehce odklonilo od beletrie a bylo to napěchované fakty. Přesto se pořád snažila dokončit rodinnou ságu a kruh uzavřít. Trochu mi i výsledný dojem kazil fakt, že na třetí díl jsem musela čekat a mezitím zapomněla co všechno se událo v předešlých dílech. I když se snaží vše připomenout, přesto to není ono. Doporučuji přečíst vše naráz, klidně znovu.
Štítky knihy
komunismus česko-polské vztahy hornictví podle skutečných událostí Lebensborn Karviná důlní nehody pronásledování církve Karvinsko monstrprocesy
Autorovy další knížky
| 2020 |  Šikmý kostel |
| 2021 | Šikmý kostel 2 |
| 2022 | Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie |
| 2024 | Šikmý kostel 3 |
Stejně jako díly předchozí, parádní čtení. Osudy této rodiny a všech kolem vás nenechají jen tak a musím říct, že mě fakt bavilo to číst.
Je fakt, že od druhého dílu uběhlo opravdu hodně času a trochu jsem musel tápat v postavách, ale autorka vkusně dala na úvodní stranu rodokmen, což hodně pomohlo.
Výborný tah byl konec knihy o jednotlivých osobách z knihy a taky příběh Karwiné.
PS: jen Tomaszek mohl dostat trochu prostoru.