Skleněný pokoj

05.05.2023

První dvě třetiny knihy se mi líbily. Část odehrávající se po válce byla pro mě nezajímavá a navíc.

05.05.2023

Když čtu ta zveřejněná hodnocení, tak si připadám jako naprostý barbar.
Po knize jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy, s tím, že si trochu rozšířím obzory. Ale prostě nejsem schopná ki dočíst. Kniha mě vůbec nebaví a musela jsem ji odložit.

27.04.2023

Je to sice psané jako fikce, ale pohled kastovani a vyzkumu dle rasy a genů. Ufff genetika netvoří přece 100%. Fanatismus nikdy ničemu neprospel.

Dále se ukazuje soudržnost Ruského národa a vlastenectví a zde se sakra máme dost, co přiučit. I ženy se zapojují a nejsou menecenne, jak třeba se nám snaží vtlouct do hlav. I ženská síla něco zmůže.

Upřímně asi bych tu knihu nečetla nebýt výzvy v databázi. Přesto jsem vděčná, že ji mám přečteno. Je to opět jiný úhel pohledu na dějiny i věci.

24.04.2023

"A kolem nich je Skleněný pokoj, místo zasvěcené rozumu a rovnováze, věčný prostor zarámovaný přímkami, v němž se světlo mění v hmotu a prostor v hmatatelnou substancí, prostor, který popírá samu existenci času."

Příběh o brněnské vile a její minulosti se od první stránky hodně příjemně četl. Ačkoli ,dle autora, postavy nejsou skutečné, máte dojem, že takhle nějak to bylo. Stylizace textu vás snadno přenese do děje, nejednou jsem měla pocit, že stojím u onyxové stěny. Líbilo se mi zakomponování skutečných známých osobností do děje. Mám ráda Brno, zatím jsem ale neměla možnost vilu si prohlédnout. Po přečtení nebudu váhat ani vteřinu.

21.04.2023

Kniha je pro mě druhé setkání s autorem (první byla Divka, která spadla z nebe). I zde využívá historické události, do kterých zasazuje postavy, které jsou (dle mého názoru) ploše popsané, nesympatické, a řeší často jen sex. Vzhledem k tomu, jakým způsobem píše, by mě zajímal nějaký psychologický profil autora. :D

První část knihy (o budování vily) mě vyloženě nudila, pak mě velmi bavila druhá část o životě rodiny ve vile a hlavně jejich vztazích, což mělo podle mě velký potenciál na rozpracování dál, ale ve třetí části autor přepnul na úplně jiné postavy a konec mi přišel takový nedotažený.

17.04.2023

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a nelituji. Nedalo se od ní odtrhnout. Nadchla mě atmosféra první republiky, vilu Tugendhat považuji za klenot architektury. Jen mi vadila ta série šťastných náhodných shledání na konci. Ale to je úhel pohledu. Já jsem nešla po příběhu postav a nečekala rozuzlení,na knize jsem obdivovala pasáže popisující vilu, její vznik, devastaci, snahu o záchranu. Udivilo mne jak autor, ač brit, věrně zachytil podstatnou část minulého století v naší zemi. Při čtení mi naskakovaly vzpomínky na drobnosti, vůně každodenního života až mně kolikrát zamrazilo.

14.04.2023

Hodně povedené. Většinou mi chvilku trvá než se začtu, ale tady to krásně odsýpalo. Navíc jsem se koukala i na opravdovou historii. Moc se mi to líbilo.

11.04.2023

K četbě knihy jsem se chystala už delší dobu (letos mě k ní konečně dovedla Čtenářská výzva) a tak jsem už naštěstí věděla, že jsou románové postavy fiktivní. Takže jsem nebyla zklamaná z toho, že se nedočtu o skutečných obyvatelích vily. Mohla jsem se tedy naplno ponořit do prvorepublikové atmosféry. Celou knihou se prolíná určitá noblesa a to i ve chvílích, kdy se protagonisté úplně noblesně nechovají. Postupně poznáme několik různých hrdinů, na které až magicky pusobí atmosféra skleněného pokoje a jejichž osudy se v jistých momentech protnou. Napětí 30. let, česko-německo-židovský propletenec, který toto napětí nepřežil. Křehkost a nadšení první republiky, nového moderního století a mezilidských vztahů. Pro mě jako Brňačku tam byly mnohé příjemné momenty jistého "deja vu" (ať už se jednalo o známá místa nebo střípky z historie). Jak moc bylo Brno německé nebo provázané s Vídní mě nepřekvapilo, spíše mě fascinovalo, jak to cizí autor výborně, jen popisem běžného života vystihl. K 5 hvězdičkám mi chyběla alespoň krátká kapitola o situaci těsně po válce. A přebývaly nepravděpodobné lesbické sklony skoro každé ženské hrdinky.

07.04.2023

Příběh stavby domu, který jako by nepatřil do doby svého vzniku.
Příběh lidí, kteří v něm žili, navštívili ho, byli svědky jeho proměn.
Příběh vztahu minulosti a budoucnosti.
Fiktivní jednotlivci na pozadí skutečných událostí. Tělesné i duševní spojení skrze prostor a čas.
Jak kruci vyjádřit, že jsem při čtení měla dojem, že "takhle se to prostě stalo."

No prostě zaboha jsem nevěřila, že mě to zaujme. A mýlila jsem se.

Film je ztráta času, navíc v mnoha ohledech nepřesný.

04.04.2023

Pro mě, jako pro člověka, který vilu Tugendhat navštívil, to bylo zajímavé čtení, protože při každém popisu interiéru i exteriéru, jsem měla před očima i ty nejmenší detaily domu.
I když k příběhu bych nějaké výhrady měla, celkově Skleněný pokoj považuji za dobré čtení.

10.03.2023

Knihu mám půjčenou od kamarádky z Brna, která bydlí kousek od vily a těším se až se na místa v knize podívám.
Příběh, na pozadí světových dějin, je poutavý a četl se svižně. Mnohé erotické scény se povedly.
Jediný zádrhel je, že autor až moc tlačil jakože na náhodná setkání a shledaní po letech k vytvoření dojemných okamžiku. Toto mi připomnělo knihu Lovci draků.

06.03.2023

Kniha mě tak zaujala, že jsem ztrácela pojem o čase. Hezký styl psaní, který mě dokázal vtáhnout do doby třicátých let. Příběh je sice smyšlený, ale dozvěděla jsem se i informace, která jsou skutečná.
Kdo chce také mít takový zážitek, musí si knihu přečíst a posoudit.

25.02.2023

Na knihu jsem se chystala už delší dobu, ale díky čtenářské výzvě jsem se k ní konečně dostala. Kniha je skvělá, chytla mě hned od začátku. 5/5⭐️

17.02.2023

Jen díky čtenářské výzvě jsem si knihu přečetla a rozhodně nelituji.

10.02.2023

„Budova prostě je. Bouřlivé politické přílivy a odlivy těch let omývaly úpatí zahrady pod ní, ale Vila Landauer stála na břehu, nad čarou přílivu, jako relikt lepších časů, zlatého věku.“
Středobodem příběhu je dům, který neměnně stojí na kopci a okolo něho se v divokém víru odehrávají dějiny. Prosklenými stěnami se díváme z prostoru domu ven a sledujeme vichřice, které pohazují lidmi jako peříčky. Postavy příběhu přichází, odchází anebo jsou unášeny těmi děsivými válečnými událostmi do neznáma.
Smekám před autorem hlavně za to, jak (přestože není Čech) vystihl atmosféru první republiky – její zrod, rozmach, naděje i vzrůstající nervozitu a děs Mnichovské dohody a Protektorátu.
„Ve střízlivém prostoru Skleněného pokoje jsou rozebíráni lidé i politika a venku se zatím schyluje k bouři.“
Není v mých silách přečíst 600 komentářů, které napsali ti přede mnou, takže se určitě opakuji. Skleněný pokoj je geniální.
A ještě mě zaujalo: „Je to problém vlád, ne jednotlivců. Jak můžeme pomoct my?“ "Je na jednotlivcích, aby přiměli své vlády k činům."

28.01.2023

U prvních pár vět jsem si říkala, že tuhle knížku nedám. Ale pak mě pohltila. V románu najdete lásku, vášeň, naději, zradu. Zároveň nenásilné poučuje o vile Tugendhat. Děkuji čtenářské výzvě, protože bez ní bych tuto knihu do ruky nevzala.

18.01.2023

Před čtením této knihy doporučuji zapomenout všechny nasbírané informace o vile Tugendhat.

Já osobně o vile třeba nic nevím, nezjišťovala jsem informace (dnes přečtu) a ani jsem zde nebyla (ale dlouho to plánuji!) A přišlo mi to lepší, než vědět vše.

I když jsem od knihy nic nečekala, tak jsem od ní vlastně ani nic nedostala. Já vím, je to zmatené, ale mohlo to být přeci lepší!? Proč autor, který není Čech, píše o vile o které toho vlastně ani moc nenapsal? Zmatené, vím!

Příběh mě prostě nezaujal. O vile toho moc napsáno nebylo. Proč prostě tento autor nenapsal něco z opravdové historie toho domu, té rodiny? Pak bych asi měla nutkání si i knihu ponechat, ale takhle jsem opravdu zklamaná.

Ale! Musím podotknout, že situaci v Československu vystihl dobře. To teda jo. :)

16.01.2023

Trochu jsem čekal, že mě to zasáhne a skolí. Ale je to obyčejný příběh, který jenom využívá atraktivního prostředí. Jinak je poctivě vysezený v archivu, nastudovaný a vysoustruhovaný na kurzech tvůrčího psaní. Nemá v sobě nic osobitého. Doufal jsem, že se ta architektura promítne i do stavby díla, to by bylo něco hodného tématu. Takhle je to jen dobrá žánrovka: lidé a lidské vztahy na pozadí velkých dějin.

11.01.2023

Přiznám se, že neznám úplně dopodrobna osudy vily Tugendhad a jejích původních majitelů, ale tato kniha i když vím, že je fikcí a jejich osudy byla pouze inspirována se mi moc líbila. Uvěřila jsem Simonu Mawerovi všechno a to krásné kouzlo Skleněného pokoje, kde došlo k tolika setkáním mi ještě dlouho bude doznívat v duši. Za mě velice zdařilé a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.