Solanin 1
Inio Asano
Příběh o touze najít vlastní cestu. Když Meiko s partnerem a většinou přátel ukončila univerzitu, nebyla zdaleka připravena na vstup do společnosti. Jsou shrbená záda v bledé záři monitoru její jedinou budoucností? Stává se člověk dospělým, teprve když položí sny na oltář korporátní politiky? Meiko a její blízcí se nadechnou k poslednímu výkřiku svobody: natočení nahrávky, jež má jejich kapele otevřít dveře do velkého světa hudby. Dokážou to zvládnout i přes velké životní ztráty?... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2021 , Alicanto (Egmont ČR)Originální název:
ソラニン, 2005
více info...
Přidat komentář
Solanin ze začátku působil jako takový příjemný příběh o životě a hledání sebe sama v dospělosti. Člověk se v něm snadno najde. Příběh ma opravdu nečekaný konec.
Solanin je překvapivě dospělá manga o tom jaké to je dorůstat do světa dospělých a postupně zjišťovat, že žádné velké dobrodružství už na vás velmi pravděpodobně nečeká a práce, kterou jste měli dělat jen dočasně, se nevyhnutelně stává náplní vašeho života. A tiše vyčkávat na velkou příležitost se nedá přece jen věčně.
Nuda, šeď a otupělost každodenní rutiny se vám pomalu dostává pod kůži a nutí vás se ptát, jestli je tohle opravdu všechno, co vás v životě čeká.
Solanin je jednoduše řečeno chytrá, něžná, filozofická a trošku depresivní záležitost pro lidi, kteří stejně jako já ještě pořádně nedorostli „dospěláckému světu“ a potřebují si sami v sobě ujasnit, co od života vlastně chtějí a kolik jsou pro své sny a splněná přání ochotni obětovat.
Začínám zjišťovat, že civilnější manga mi sedne mnohem víc, než jakékoliv nastylizované dobrodružství z různých končin vesmíru. Tedy ne, že by Inio Asano byl úplně jednoduchým autorem, protože než své hrdiny rozhýbá k nějakému činu, jste už prakticky na konci knihy. Na druhou stranu mu nelze upřít fantastický cit pro vykreslení vnitřních pochodů mladých dospělých, kteří po dětství plném úžasu najednou zjišťují, jak fádní život ve skutečnosti umí být. Především kolik nároků na ně má, ať už společenských, občanských nebo etických. A třebaže se hezky poslouchá, jak má člověk jít za svým snem, realita vás umí hezky rychle vrátit nohama na zem a to často fackou hodnou Heleny Růžičkové.
Popravdě řečeno, Solanin je v mnoha ohledech nebezpečný komiks. Protože se velmi snadno ztotožníte s hrdiny a začnete nad životem přemýšlet stejně jako oni, což vede k depresivním úvahám o vlastní budoucnosti. Přesto nejde o prvoplánově skličující obraz světa kolem nás, což celé čtení dělá ještě návykovějším.
Inio Asano je velký umělec a já už chtěla od něj něco zkusit. Solanin se mi zdál jako skvělá volba. Ale bohužel, docela mě to zklamalo. Možná to má skrytý význam a já to v tom neviděla, je to dost možné. Ale jak říkám, docela mě to zklamalo, uvidím jak to bude s druhým dílem.