Strašidelný dům – duchařské povídky
Charles Dickens , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/111/bmid_strasidelny-dum-s8w-111.jpg
3
75
75
Antologie osmi povídek od šesti velkých literátů 19. století. Zámožný mladý muž se se svou inteligentní a hezkou sestrou přestěhuje do starého domu z doby krále Jiřího II. Ale v domě prý straší. Žádný ze sloužících v domě společně s novým panstvem dlouho nevydrží, protože v něm kromě nich přebývají i duchové. Strach z nadpřirozených bytostí je žene ze služby. Nákaza různých domněnek a stálého strachu mezi nimi doslova řádí. A začínají se dít stále divnější věci. Pána domu navštěvuje duch a ráno se v posteli probudí s kostrou po boku. Nakonec se mu začne zdát, že je majitelem harému. „V nejvyšší radosti a v nejvyšším blahu byl jsem hluboce rozrušen. Počal jsem vzpomínat na svou matku, co by tomu řekla, kdybych jí přivedl s sebou domů v polovici léta osm nejhezčích dcer lidských, všechny neočekávaně...“ líčí pocity hlavního hrdiny své knihy klasik anglické literatury a jeden z největším romanopisců 19. století Charles Dickens. Obsah: * Smrtelníci v domě (Ch. Dickens) * Duch z pokoje, kde byly hodiny (H. Stretton) * Duch v dvojitém pokoji (G. A. Sala) * Duch v obrazárně (A. A. Procter) * Duch v jídelně (W. Collins) * Duch v pokoji pana B. (Ch. Dickens) * Duch v zahradním pokoji (E. Gaskell) * Duch v rohovém pokoji (Ch. Dickens)... celý text
Přidat komentář
Dickens a jeho Vánoční knihy jsou mou malou tichou každoroční tradicí. Strašidelný dům patří mezi ně. Krom jiného, oproti jiným trochu vybočuje konceptem. Že tematicky nejsou povídky ani příliš vánoční ani duchařské je jen matení moderního čtenáře, protože strukturou není kniha tolik odlišná od viktoriánských vánočních příběhů. Zajímavý je Strašidelný dům hlavně tím, že Dickens tu vystupuje spíš jako redaktor, neboť kniha vyšla jako vánoční speciál jeho časopisu All the Year Round. Charlie tu nabídl prostor svým spisovatelským kolegům a výsledek zarámoval vlastním přispěním. Úvodní kapitola, kdy se John stěhuje do strašidelného domu, je skvělá - ať už je řeč o spiritistovi ve vlaku, který mluví s duchy, Johnovo setkání s duchem vlastního otce (což má hlubší význam vůči autorovi) nebo Johnova pragmatičnost a vtipná výhružka Icikovi. Závěrečná povídka o Duchu z rohového pokoje je už klasicky sentimentální závěr s radostným koncem, při níž se člověk musí usmát a pocítit trochu té vánoční radosti.
Co se týče samotných povídek jednotlivých pokojů, ty jsou značně kolísavé. Vlastně natolik, že samostatně nemohou dlouhodobě v paměti fungovat. Výjimka patří Collinsově nervydrásající Svíčku, dojemnému, citovému a dramatickému příběhu Gaskellové z pokoje v zahradním pokoji a Dickensův snový příspěvek z pokoje pana B. Ty ostatní jsou příliš slabé, aby nějak více obstály a usídlily se v paměti. Zvlášť před moderním čtenářem současnosti. Respektive, obávám se, že kniha jako Strašidelný dům ztroskotá v dnešní době na tom, že je očekáván obsah, který není součástí. Je-li čtenář trochu připraven na obsah, pak myslím, že si může některá zimní odpoledne při četbě tohoto dílka zpříjemnit velmi pěkně.
Tedy pokud nebude mít v ruce vydání od Akcentu z roku 2008. Tam to totiž může zkolabovat i na podobě textu. Zprvu jsem si říkal, zda není chyba překladu, který zní někdy jako "rychlosnaha" něco přeložit a vydat, aniž by některé věty dávaly smysl nebo návaznost. Jelikož je však překlad Karla Maška, jak hádám, někdy z let 1900-1922, vina padá na redakci Akcentu. Pokus Maškův překlad obléct do moderní češtiny a trochu jej učesat na mnoha místech nese známky velmi špatně přišitých záplat a účes je roven vrabčímu hnízdu.
Nemohu však text srovnat s vydáním z roku 2016, protože jej nevlastním. A ten nevlastním, protože je ilustrován Adolfem Bornem. Tam je možná text vyvedený pěkně, ale uráží mě jen představa ilustrací. Borna ne, prosím=o)
Výběr 8 duchařských příběhů, který rozhodně neurazí a jako večerní odpočinkové čtivo je to dobrá volba. Bát se však asi moc nebudete :-)
Sbírka obsahuje povídky různých autorů, které oproti názvu a původnímu záměru nejsou ani strašidelné, ani vánoční. Ale je to laskavé čtení, které mě příjemně zahřálo na duši. Dickensův styl se nezapře, ostatní spisovatelé a spisovatelky se projevili také – úměrně duchu doby, pochopitelně – jako dobří vypravěči (především E. Gaskellová).
Napriek tomu, že Dickensa mám rada, v tomto diele u mňa nejako nezabodoval. Alebo som ja nepochopila.
Veskrze průměrná sbírka, která vychází ze speciálního vánočního vydání časopisu All the Year Round, jež coby editor zaštítil Charles Dickens. Už jeho uvozující příběh je neslaný nemastný a povídky, za nimiž stojí řada osvědčených viktoriánských autorů tomu, moc nepomohly, nehledě na to, že vánoční tematika hraje v celé antologii takřka nulovou úlohu. Za lehké vypíchnutí stojí groteskní „třaslavý“ Duch v dvoupokoji G. A. Saly, do poslední chvíle napínavý Duch v pokoji s příborníkem Wilkieho Collinse či bezútěšný Duch v zimní zahradě Elizabeth Gaskellové. Potěší však zasvěcený doslov Zdeňka Berana, který shrnuje téma Vánoc v Dickensově díle i vznik předložené sbírky.
Hrozně se mi líbí Dickensův styl psaní. Ono se to vlastně čte dobře, ale nečekejte od toho žádný horor. Je to stejně zavádějící, jako že tato kniha je nějaký soubor povídek (jde spíš o jednotlivá vyprávění postav hlavní příběhové linie).
Velmi zajímavý projekt. I když jednotlivé povídky Dickense a jeho současníků spojuje téma strašidelného domu spíše volně, líbila se mi rozmanitost jejich příspěvků a také možnost seznámit se s autory, které jsem kromě Dickense a Gaskellové neznala. Kniha je i velmi pěkně vizuálně provedená a vhodně ji doplňují ilustrace Adolfa Borna. Ačkoliv povídky nejsou výhradně vánoční, je to určitě výborná četba pro vánoční období.
Kniha mě nijak nezaujala. Čekala jsem, kdy mě konečně vtáhne do děje. Ale nic takového se bohužel nestalo.
Asi som čakala niečo ...strašidelné... Koniec možno trošku je, ale hlavne je čudný... A celkovo sa zdá, že som nepochopila zmysel knihy, utešuje ma to, že nie som jediná...
Kniha mě zklamala. Nic strašidelného na ní nebylo a občas jsem se v textu ztrácela.
Tuhle knihu jsem přečetl během pár hodin. Ale ne proto, že má docela velká písmena nebo proto, že by mě pohltila natolik, že jsem nebyl schopen se od ní odtrhnout. Přímo naopak, její obsah mě nedokázal vůbec zaujmout, slova nepronikala dovnitř, nezvládala se alespoň kouskem zadrhnout a nutit mě o nich přemýšlet nebo jim věnovat nějakou pozornost. Prostě jsem po nich jen klouzal jako po rovné vodní hladině, šly doslova jedním okem tam, druhým ven. Dočetl jsem před několika desítkami minut a skoro nejsem schopen říct, o čem to bylo, co jsem to vlastně četl. Povídkový román o několika postavách. Ten titulek "Duchařské povídky" na obálce je poměrně zavádějící.
Knihu bych doporučila JEN A POUZE skalním fanouškům autora. Líbil se mi styl vyprávění, ale popravdě...příběh mě nijak zvlášť nebral.
Knihu jsem dočetla jenom z úcty k autorovi. Jinak se mi vůbec nelíbila, nedokázala jsem se začíst a po jejím přečtení vlastně ani vůbec nevím, o čem byla...
Popravdě mě kniha nikterak nezaujala. Nevím, zda je to použitým "archaickým" jazykem nebo spíš tím, že se tam prakticky nic neděje.
Tak tato kniha mne absolutně nezaujala. Nebyla jsem schopna se do ni zacist.
Mě osobně se knížka nelíbila,asi jsem čekala naprosto něco jiného a nějak mi dělalo problém knihu dočíst do konce,přestože má jen pár stránek... Miluji duchařinu,ale tady jsem se asi vážně sekla...Asi knížka poputuje dále,někomu se třeba líbit bude...
Štítky knihy
19. století duchové a přízraky viktoriánská fantastika antologie hororu
Část díla
Duch v dvoupokoji / Duch v dvojitém pokoji
1858
Duch v jídelně
1858
Duch v obrazárně / Duch v pokoji s obrazem
1858
Duch v pokoji mladého pána / Duch v pokoji pana B.
1858
Duch v pokoji s hodinami / Duch z pokoje, kde byly hodiny
1858
Jednoduché povídky, které v dnešní době jsou už vážně jen oddechovka s pousmání.