Vlčí krev
Michaela Burdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145129/bmid_vlci-krev-0Cp-145129.jpeg
4
335
335
Vydejme se do Velwetie, tajemné země obývané Temnovlky – nesmrtelnými bytostmi, ze kterých jde strach a lidé jsou pro ně pouhou kořistí. Minulost vlkodlaka Nerana, nazývaného Syn pekel, je s Temnovlky pevně svázaná. Pouze čarovný nektar Étarlininy slzy by mu mohl pomoci se odpoutat a zvrátit svůj osud. Musí uzavřít spojenectví s elfkou Liadel, kterou ze srdce nenávidí. Podaří se mu odhalit její tajemství? Bude Neranovi odpuštěna dávná zrada? Ve Velwetii mezitím propuká boj temných sil – třinácti démonů. Neran je vtažen do bitvy o moc. Kdo zvítězí, rozhodne o osudu celé země.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Neran „Dutá hlava“ je dobrosrdečný vlkodlak, který má sexy stalkerku. Liadel je elfka s temnou minulostí, která má démonického stalkera.
Vstupte do promyšleného magického světa, plného mýtických bytostí a promyšlených padouchů. To vše a mnohem víc nabízí tato česká fantasy.
Na co se ne/těšit:
+ Mapa
+ Ilustrace od samotné autorky
+ Zvrácené vztahy temnovlků
+ Více než jeden úhlavní nepřítel
+ Promyšlená historie
- Trochu náročnější jazyk, než se člověk začte
- I v nejvypjatějších chvílích víte, že to dobře dopadne
Prvním překvapením pro mě bylo, že se většina děje odehrává z Neranova pohledu. Vzhledem k tomu, že autorka knihu napsala už v 23 letech, tak si ukousla velké sousto. Další příjemné překvapení byly boční dějové linky, které na finální příběhu neměly žádný vliv, pouze vykreslovaly charakter postav.
Celkově má Míša Burdová můj obrovský obdiv. Pokud dobře počítám, tak svou prvotinu napsala v 19 letech. Do teď již vydala 13 knih. A to nemluvím o jejích obrazech a výstavách – věci, o kterých si obyčejní smrtelníci jen nechávají zdát.
České fantasy a naprostá bomba. Moje první setkání s autorkou, ale rozhodně ne poslední. Neran je přesně můj šálek kávy... věčně vrčící pesimista, co se s tím moc nepáře. Čte se to samo a obdivuju vyjadřovací schopnosti autorky. Jen jak čtu ty komentáře, tak ekniha je zjevně hodně ochuzená. Žádná mapa, žádné portréty, škoda.
Líbilo se vám Stmívání? Upírů ale máte plné zuby a chtěli byste něco trochu jiného, minimálně stejně temného? Kniha se vám bude líbit. Já však nesplňovala všechny potřebné kritéria a po 70 stranách jsem čtení musela vzdát. Hodně štěstí čtenáři!
Co by byli vlkodlaci bez řádně krvavých scén, že? :D Kniha se mi velmi líbila a neustále mě nutila být v pozoru.
Četla jsem ji podruhé a tedy řeknu vám, že i po pěti letech mne bavila. I přesto, že jsou tam docela drastické scény, je to nenáročné čtení. Neran umí pobavit a Liadel vám zamotá hlavu. Příběh je vyprávěn hezky plynule, takže stačí jen káva do ruky a zábava na odpoledne je zajištěna.
Tahle kniha, odstartovala mou kariéru ve čtení. Doslova jsem ji hltala, četla jsem tak, že mi skoro tekly sliny z pusy. Četla jsem rychlostí, jako když foukne vítr a přetočí všechny stránky. Nadšená, zamilovaná jak do příběhu, tak do postav. Začátek byl trochu zmatený, to nic ale nemění na tom, že při čtení pro mě lepší kniha neexistovala. Musím též pochválit krásné portréty postav na konci, tak mapu na začátku, tak i vysvětlivky pro řeč elfů a trpasliků.
Pro děti a mládež no dobře.Je zde dost brutality a krve,ale dnešní DĚTI(někteří) ničim jiným nežijí.Naopak mně se osobně moc líbila.Vlkodlak Neran,nazývaný Syn pekel je spjat s Temnovlky.Snaží se toto spojení zrušit.Mělo by mu k tomu pomoct spojení s nenáviděnou elfkou Liadel.Uvidíme,těsím se na další díl.
Překvapivě dost dobré. Začátek byl pro mě sice trochu zmatený, co se týče všech druhů bytostí a jakou funkci vlastně zastávají, ale postupem, kdy se odkrývaly tajemství, jsem se začala orientovat a dokonce si to i užívat. Jo, jdu do druhého dílu.
K tejto knihe, resp. k tejto minisérii o dvoch knihách, som sa dostala viac menej náhodou - zrejme do toho mala čo povedať moja láska k vlkolakom :) Zaujala ma pekná fantasy obálka, tak som si povedala, prečo nie. A nesklamala ma. Míša Burdová ma skôr prekvapila, pretože je to evidentne mladý talent a vytváranie fantasy svetov jej ide.
Som okrem iného veľký fanda fantasy, a tu som si užila to pravé orechové - pekne vytvorený fantasy svet, s elfami, trpaslíkmi a všetkým tým klasickým, ale takisto aj s veľkou dávkou originality. Hneď od prvých stránok si obľúbite Nerana, a putujete s nimi všakovakými krajinami. Bavilo ma najmä to iskrenie medzi dvoma hlavnými postavami, dialógy, vývoj osobností a vzťahov, a v neposlednom rade aj Velwetia. Kvitujem aj mierne zacielenie na dospelejších divákov, nie deti - kvôli množstvu krvi, ale zas nie príliš - v takom prípade je každá fantasy tak akurát, a takisto vyvážený dej - ani jedna pasáž sa mi nezdala príliš zakecaná alebo prekombinovaná. Pre mňa skvelé počteníčko na zimné večery pri piecke.
Tohle byla má první česká fantasy kniha a mile mě překvapila. Hlavně se mi líbila úžasná slovní zásoba a i celkově to, jaký stylem to bylo napsané. Hrozně hezky se to čelo a téma vlkodlaci bylo vzato docela originálně. Co mi trochu vadilo, tak bylo to, jak se chovali nebo jak reagovaly jednotlivé postavy.
Fantasy obecně mám velmi ráda a tento příběh se mi líbil. Ovšem v porovnání s autory, které preferuji, jde o průměr. Děj se mi četl dobře a rychle, i když mi vadili reakce postav a jejich jednání. Ani jejich rozmluvy na mě moc velký dojem nedělali. Chápu ovšem, že je kniha psaná spíše pro jinou věkovou kategorii, do které nespadám. Nejsem si ani jistá, zda by mě charaktery postav, v začátku než se děj rozjel, neodradily, kdyby nebylo výzvy.
Upřímně tohle je taková příjemná odechovka. Krátká, svižná, nepotřebujete nad ní moc přemýšlet. Od autorky jsme četla již kdysi dávno Poselství jednorožců (a v té době měla z toho noční můry), která mi moc nesedla, hlavě kvůli tomu že byla uměle protahovaná. Tady se to naštěstí neděje. Autorka se snažila udělat knihu dospělejší tím, že jde zde dost násilí a krve. Postavy kromě jedné jsou docela ploché a nevyvíjí se moc, ale upřímně s 200 stránkami se toho nedá moc udělat
Takže když člověk chce nějakou oddechovku, kdy fakt chce něco jednoduchého tohle je dost dobrá možnost
spíše 3.5*
Českou fantasy jsem četla poprvé, mile mě překvapila široká slovní zásoba a celkově jsem při čtení nabyla dojmu, že se po jazykové stránce překládaných knih něčím liší.. divím se jako divizna :-) , ale naposled jsem z naší české tvorby četla snad Foglarovky..
Co se týče příběhu - humor, děj, konverzace mezi postavami - je to nenáročné.. takové oddechové čtení. Druhý díl si přečtu.
Docela milé překvapení od české autorky. Vlkodlaci a elfové mne svým příběhem zaujali, i když jsem byla trochu překvapená, že je kniha krapet brutálnější. Hold nic pro jemnocitné dušičky a dětičkám bych ji ještě do ruky nedávala. Místy byl děj zbytečně rozvláčný, ale naštěstí to pak za odměnu vynahradila vždy nějaká akce.
Pro změnu jsem zkusil českou literaturu a musím říct že jsem byl celkem mile překvapen. Spisovatelka pojala vlkodlačí téma celkem originálně. Nezapře, že píše především dětskou literaturu, především první díl je chvílemi s pohádkovým nádechem, což je ovšem s ostrým kontrastem s pestře vyobrazovaným násilím, pro které především hlavní postava, horkokrevný vlkodlak Neran, nikdy nechodí daleko. Čte se velmi dobře, autorka se zdržuje jakýchkoliv nudných popisných pasáží.
Štítky knihy
elfové vlkodlaci trpaslíci česká literatura česká fantasy pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vlčí krev |
| 2010 | Zrada temného elfa |
| 2008 | Strážci dobra |
| 2014 |  Prokletí |
| 2013 | V moci démonů |
(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno BŘEZEN 2013):
Lidé, elfové, trpaslíci, démoni a samozřejmě vlkodlaci... Tyhle všechny bytosti obývají zemi Velwetii.
A právě vlkodlaci jsou pro lidi největším nebezpečím. Žije totiž i druh vlkodlaků, kteří se nazývají Temnovlci. Jsou silnější a zdatnější, než obyčejní vlkodlaci a právě za tohle může jeden jejich předek, který se dohodl s démonem...
Neran mezi Temnovlky nepatří, ale nějakou dobu měl čest být v jejich smečce, i když je jen obyčejný vlkodlak. Vydá se však hledat Étarlininy slzy a společnost mu má dělat elfka Liadel, kterou k smrti nenávidí a nejraději by ji zabil. Postupně však zjišťuje, že její zabití se stává nemožné.
Hned jak jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích, musela jsem jí mít, protože vlkodlaky prostě miluju. Svým způsobem je mám o dost radši než upíry, i když vlastně nemám tušení proč. Celkem legrační co? Ale o to tu nejde. Takže jakmile jsem zjistila, že je kniha o vlkodlacích byla jsem nadšená, ale když jsem zjistila (při čtení) kolik je tam napětí, krve a podobných věcí byla jsem si jistá, že tahle kniha si zaslouží titul: Kniha mě šitá přímo na míru! O žádné knize, kterou jsem doteď přečetla jsem tohle říci nemohla.
Syn pekel je Míšina další povedená kniha. Už do její série Křišťály moci jsem se absolutně zamilovala. Musím přiznat, že od Syna pekl jsem čekala opravdu hodně. Skoro jsem se až bála, že když budu tak moc očekávat, tak pak budu třeba zklamaná, ale víte co? Nebyla jsem. Byla jsem nadšená. Po pár stránkách jsem si tak říkala: ,,Tak tohle je teda nářez.'' Autorka opravdu přitvrdila, to se musí uznat. Syn pekel obsahuje násilí, drsnost, ale i napětí, tajemno a neustálá překvapení, která jsou snad na každé další stránce. Tohle je prostě dílo s velkým D, kniha s velkým K.
Co se týče postav, Neran je prostě frajer, co nesnese pomyšlení na věci jako je láska, city apod. Na druhou stranu jeho hlášky jsou... jak bych to nazvala... neuvěřitelný, srandovní, kouzelný? Každopádně mě často rozesmáli. Tudíš tu máme další střípek toho, co se v knize skrývá, a to humor. Teď se zaměřím na Neranovu společnost, a tím myslím krásnou elfku Liadel, která skrývá spoustu tajemství, stejně jako Neran. V knize mě právě ona překvapila asi nejvíc. Vypadá sice křehce, ale je to bojovnice. Samozřejmě nesmím zapomenout na zákeřnou Aragen, vůdkyni Temnovlků.
Její postava nepatří sice mezi mé nejoblíbenější, ale bez ní by to prostě nešlo. Je to prostě taková ta záporná postava, bez které by kniha neměla tu pravou šťávu.
Možná si myslíte, že tuhle knihu chválím až moc, ale věřte mi, ona si to zaslouží ;) Nemám vůbec co vytknout. Ať hledám co hledám, prostě to nejde. Ten příběh se mi dostal pod kůži a probojoval si cestu až k mému srdci. Tohle prostě z mého pohledu nejde ohodnotit nijak jinak než kladně. Podobnou knihu jsem zatím nikde neviděla a myslím, že jich ani není moc, o kterých by se dalo říct, že jsou podobné téhle. Je to prostě výjimečná kniha od výjimečné spisovatelky. Ať si kdo říká co chce. Její knihy jsou možná spíše pro mladší čtenáře, ale tuhle bych mezi ně rozhodně neřadila. A navíc, komu by vadilo číst knihu pro menší, když je skvělá? Mě rozhodně ne.
Ještě jsem zapomněla uvést jednu, celkem podstatnou věc. Jak jsem se už na začátku zmiňovala o tom, že Michaela Burdová se věnuje i kreslení a své postavy právě takto zpodobňuje a ukazuje nám ostatním, jak je vlastně vymyslela. Takhle kniha je první, ve které jsou její kresby postav otištěny... No, jak se tak na to koukám, rozepsala jsem se dost, takže to tu nebudu zbytečně obkecávat a přejdu rovnou k hodnocení, které zřejmě nebude až tak překvapivé.