Interview s upírem
Anne Rice (p)
Upíří kroniky série
1. díl >
Kultovní román, kterým to všechno začalo... Louisovi je dvě stě let. Ze života okusil všechno kromě smrti. Ta je mu jako upírovi zapovězena. Ale temné hříchy černé duše ho tlačí natolik, že se zpovídá mladému reportérovi, který nebezpečně propadá jeho omamnému kouzlu. Filmoví nadšenci si jistě vzpomenou na stejnojmennou adaptaci, ve které hlavní role ztvárnili Brad Pitt a Tom Cruise...... celý text
Horory Romány Fantasy
Vydáno: 2012 , Československý spisovatelOriginální název:
Interview with the Vampire, 1976
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Film jsem neviděla, ale viděla jsem seriál, který vás donutí soucítit s upíry, kteří se chovají nemorálně, postavy jsou dokonale komplexní, řeší existenciální problémy, smíření s nesmrtelností a nutností zabíjet, Claudie tam je starší (ale stále zamrzlá v těle dítěte) a příběh vás svede.
Chtěla jsem si po takovém zážitku tedy přečíst předlohu s očekáváním, že v ní najdu detaily, které seriál třeba vynechal, ale to jsem se opravdu hodně spletla.
Nemohla jsme se zbavit trvajícího znechucení z neustálého podtextu pedofilie v mnohých situacích a obzvlášť co se týče Claudie a jejího "vztahu" s Louisem. Její mysl dospívala a tím pádem cítila všemožné věci, ale její tělo zkrátka a jednoduše nikdy nemohlo být "smyslné" a číst o tom se mi příčilo. Hlavně ji Louis nazývá svou dcerou, milenkou, láskou a to zatímco brečí, jak je těžké zbavovat lidi života a zda není čiré zlo. Blabla. Chápu, že jsou upíři monstra a nemají stejné morální zásady jako lidé, tím pádem nacházejí potěšení ve vraždění, dělají si z toho divadlo apod., ale tady bylo víc popisů ladného dětského těla než vraždy. Kdybych chtěla číst podobné hnusy mohu se pustit do Lolity a ne příběhu o upírech. Přitom by mě řešení její existence velmi bavilo, nebýt toho ostatního. Filozofování Armanda a Louise bylo fajn, sice nejsem věřící, ale probírání dobra/zla a přijetí boha bylo zajímavé, ale celkový dojem to nezachránilo.
"Ty sám pod vycházejícím měsícem můžeš udeřit jako ruka boží!"
Když mi kamarádka věnovala Prince Lestata, zděšeně jsem si uvědomila, že musím knihu odložit, protože se v ní vůbec nechytám. Ono to samozřejmě bude i tím, že se jedná až o jedenáctý díl Upířích kronik, z nichž jsou do češtiny přeloženy jen první, druhý, šestý a právě jedenáctý díl, ale… Věděla jsem, že si nutně potřebuji dát rereading.
Příběh Louise de Pointe du Lac, kterému dal Lestat de Lioncourt svůj dar noci, mi učaroval už jako malé holce, kdy jsem poprvé v televizi viděla film.
Knihu jsem četla až po letech, když jsem na ni narazila v Levných knihách, ale díky ní jsem si tohle vyprávění zamilovala ještě víc.
Snad se brzy dostanu i k Upíru Lestatovi a zbytek série jsem si našla (kromě přeložených dílů) v angličtině, tak mi držte pěsti, ať to nevzdám. :D
Upřímně jsem z knihy spíše zklamaná. Film miluju, kniha mě ale nezaujala vůbec. Slibný začátek se přehoupl do poměrně nudného příběhu. Vždy to bylo pár stránek nudy (nejčastěji Louiho úvahy) a pár stran akce. Nejzajímavější části knihy se týkají hlavně Lestata, což je i důvod, proč jsem si knihu chtěla přečíst. Do čtení jsem se poměrně nutila, ke knize se již nevrátím. Mám doma i Upíra Lestata, uvidíme, jestli mě bude bavit víc.
Docela chápu rozporuplné recenze. Osobně se mi kniha spíše líbila. Pátrání upírů po smyslu života pro mne mělo jisté kouzlo a vlastně mě to bavilo. Pravdou ale je, že kniha není úplně dobře napsaná: jako by kniha neprošla rukou editora. Často máme pocit, že se točíme v kruzích a že se opakuje, co už bylo napsáno. Vztahy mezi hrdiny jsou takové zvláštní: Jako by spolu upíři nemluvili a neznali se, přitom spolu tráví stovky let. Dialogy jsou napsány naprosto příšerně a vůbec neposouvají dále děj ani vztahy (jedinná výjimka jsou snad jen dialogy s Armandem). Obzvláště kvůli nepovedeným a v rámci knihy i zbytečným dialogům musím odebrat jednu hvězdičku. Díky originalitě, skvělým nápadům a popisu podivných upířích lásek a vášní ponechávám 4 hvězdy.
2023/14
Až s odstupem se dostávám k hodnocení, ale asi je to dobře, protože nejdřív bych 5* určitě nedala. Příběh je to zajímavý - dlouho už jsem měla chuť na nějakou upírskou klasiku - ale na můj vkus se to hrozně táhlo. Byla tam spousta šokujících momentů, ale všechny byly zajímavé zhruba stejně, takže pak už to na mě nepůsobilo moc zajímavě a četla jsem to hrozně dlouho (to u mě většinou není dobré znamení).
Pak jsem ale ještě viděla i film, a vůbec se mi Interview s upírem zaseklo v hlavně na dlouhou dobu. A vzhledem k tomu, že na ni občas myslím i teď, po téměř půl roce, tak si dobré hodnocení asi přece jenom zaslouží.
Dlouho jsem vůbec netušila, že existuje knižní předloha slavného filmu s Tomem Cruisem a Bradem Pittem. Po knize jsem sáhla ze zvědavosti a nebyla to špatná volba. Narozdíl od filmu je kniha víc psychologická, víc filozofická a hlavní hrdinové víc pátrají po smyslu své existence a bytí, či spíše nebytí. Vizuálně jsem měla před očima podoby herců z filmu, takže kniha byla takovým zajímavým doplněním. V každém případě oproti young adults upířím ságám je to čtení mnohem náročnější.
O upírech se píší desítky příběhů již po sta let. V dřívějších dobách se lidé upírů báli. Dnes je to psáno jako fantasy s nadsázkou. Tento příběh byl zfilmován a docela se povedl. V knize je více popsáno, ale obojí má své kouzlo. Určitě stojí za přečtení.
(SPOILER)
Bývaly časy, kdy jsem byla filmem naprosto opojená a po nocích nechávala otevřené okno, aby mne Lestat mohl navštívit. Na VŠ jsem objevila knihu a s chutí se na ní vrhla, litujíc, že kromě Upíra s tváří anděla už v češtině z Upířích kronik nic nevyšlo. Od autorky jsem přečetla celou Hodinu čarodějnic, k Armandovu příběhu jsem se však nikdy nedostala. Výtisk knihy nebyl ani v liberecké ani v ústecké knihovně dostupný, a pak: nikdy nezapomenu na Kassovo hodnocení titulu na Festivalu Fantazie v Chotěboři, které mne spolehlivě odradilo :-). Každopádně Interview s upírem pro mne bylo srdcovou záležitostí, marně pátrám v paměti, zda jsem se (s výjimkou Plesu upírů) setkala s touto tématikou dříve než u Anne Riceové. Když jsem pak po letech zjistila, že zde na DK někdo knihu nabízí v bazaru, ihned jsem objednala a roky mi ležela v knihovně. (Jak se mi hnusila obálka původního vydání, tak ta nová to příliš nevylepšila...)
Před nějakou dobou, sama nevím proč, jsem dostala silnou chuť si knihu přečíst znovu a znovu si pustit film, několik dní jsem vše odkládala, touha se stupňovala a já se konečně pustila do čtení, až mne svrběly konečky prstů. Film jsem skutečně milovala a Lestata v Cruisově podání miluji stále (je to vlastně jediná filmová role, kde ho zbožňuji), zjistila jsem ale, že mi to nyní vlastně připadá... já nevím... o ničem? (Ale pořád se mi to líbí, navzdory tomu, že Lestatův cynismus je vlastně docela děsivý, Claudie coby nesmrtelné dítě hrůzná a to, co musela prožívat, nesnesitelné. Film z knihy krystalizuje to hlavní, Louisovo utrpení a neustálé hledání odpovědi na otázku, kým je a jaký má jeho život smysl. Ovšem závěr filmu je podstatně efektnější než v knize.)
Čtení pro mne bylo utrpením, připadala jsem si, jako kdybych se brodila blátem a nedokázala pořádně zvednou ztěžklé nohy. I když se mi mnohokrát vybavilo filmové "Louisi, Louisi, pořád naříkáš, Louisi?", snažila jsem se Louisovi porozumět, opravdu snažila, ale oba jsme mluvili jiným jazykem. Vztahy mezi upíry na mne působily divně, tísnivě a neporozuměla jsem jim. (Lestatova potřeba někoho "vlastnit", vztah mezi Claudií a Luisem, vztah Luise k Armandovi a neustále opakování, že se milují.) Transylvánský pobyt mne zmátl, neporozuměla jsem jeho smyslu v ději. Teprve závěrečné pasáže knihy, po požáru v Paříži, ke mně začaly promlouvat a já se konečně mohla s Luisem ztotožnit a splynout.
Kniha přesto ponechává mnoho otázek a nevyslovených odpovědí, takže jsem vděčná za to, že vyšly další díly a že si je nyní, po mnoha letech, kdy jsem po tom jen marně toužila, mohu v češtině přečíst. Jen to okno už asi na noc budu nechávat zavřené.
Poté, co jsem dokoukala film, se přede mnou nahromadila spousta otazníků zejména ohledně Lestata, což mě přivedlo k přečtení knížky. Ačkoliv je film stejně skvělý jako kniha, v knize se člověk dozví prostě víc. Například, proč si Lestat vybral zrovna Louise? Jaký byl vztah mezi Louisem a Claudií? Jaký byl ve skutečnosti Armand a co se dělo v Transylvánii? Takové věci se do filmu buď nevešly, nebo je nevycítíte. Rovněž oceňuji vážné pojetí upírského témata, konečně žádná přeslazená romance. Za mě rozhodně doporučuju, jen bych upozornila lidi, kteří si nepotrpí na filosofování nad vlastní existencí s hlubokými myšlenkami, že to naplňuje 99% knihy. Dávám plný počet a s chutí se vrhám na Upíra Lestata.
Jako první jsem viděla film, ten mě uchvátil. Kniha je taky skvělá, ale nebylo to to co jsem očekávala že budu číst.
Skvělá kniha - dnes již klasika - na upírské téma se zajímavým příběhem. Nápad vyzpovídání se "mladého" upíra reportérovi je velmi dobrý. Zpověď zatracence o jeho pouti mrtvou nesmrtelností, o jeho bolestech a trápení, které ho jeho temnou věčností provází. Filmové zpracování bylo naprosto skvostné.
Možná kdybych prvně četla knihu a nebyla milovník filmu, tak by se mi knížka líbila, ale takhle to bylo dost zklamání.
Kam se hrabou novodobé přeslazené příběhy o upírech?! Pro mě zůstane tato kniha napořád tou syrovou, naturalistickou, ale také zvláštně romantickou pravdou o nemrtvých.
Úžasný počin a jedna z mých dalších srdcovek. Film jsem viděla a dlouho jsem na něj nemohla zapomenout. Bylo to samozřejmě i výběrem herců, kteří z filmu udělali nesmrtelnou klasiku. Je v něm i spousta lidských osudů, citů, lásky, romantiky a naproti tomu bezohlednost, syrovost a pohrdání lidským životem.
Utrpenie mladostarého Louisa, plus všetkých naokolo, vampírska soap opera PG -13? :D Nekonečné temné slzavé údolie .. ešte, že sa s upírmi empaticky nestotožňujem, ešte by ma z toho popadol jeden alebo dva zlé pocity XD
Bohužel jsem se nevyhla srovnání s filmem,které miluju. V knize se více řeší existenční otázka, co to znamená být upírem, odkud se vůbec vzali. První půlka knihy se nese právě v tomto stylu. Děj se trochu více rozjede, když Louis a Glorie odjíždí do Evropy hledat další upíry. Část o hledání upírů v Transilvánii je skvělá a škoda, že nebyla ve filmu. Ovšem musím uznat, že ve srovnání film vs. kniha vyhrává právě film.
Z filmu jsem byla nadšená. Knížka mě o kapineček zklamala, ale to možná tím, že Louis hodně dumal. Na druhé straně jsem zase více pochopila jeho utrpení....
Bohužel, pro mě hrozně nezáživně napsané :( film sem neviděla a tak nemůžu ani srovnat :(
Štítky knihy
upíři filozofie zfilmováno New Orleans
Autorovy další knížky
1996 | Interview s upírem |
1995 | Hodina čarodějnic I. |
2013 | Upír Lestat |
1998 | Upír s tváří anděla |
2012 | Dar vlka |
Ako prvý som videl film. Ku knihe som sa dostal až niekoľko desaťročí po ňom, takže asi nečudo, že som mal neustále pred očami Brada Pitta, Toma Cruisea, Antonia Banderasa, Chrstiana Slatera a Kirsten Dunst a v srdci pozoruhodne mystickú atmosféru, akú filmu prepožičal jedinečný režisér Neil Jordan. Bol som zvedavý, či literárna predloha bude mizerná a vyhlásim, že film bol lepší, alebo bude geniálna a vyhlásim, že filmové spracovanie sa jej vzácne vyrovnalo. Napokon je pravda kdesi uprostred. Nie je to zle napísané, no zároveň ma to nedokázalo patričným spôsobom odrovnať, vtiahnuť, strhnúť, ani zhypnotizovať. Ale krátky preslov o tom, že vampíri v skutočnosti nenávidia vlastnú nesmrteľnosť, je skvelý, týmto štýlom sa možno mal uberať celý román... ale neuberal. Od druhej polovice som sa už vyložene nudil, toto za mňa nemá ani len na 3*. Do dvojky zrejme nepôjdem, radšej si možno zase pozriem ten krásne temný, nádherne zvrhlý film.