Vlčí něha
Stef Penney
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11441/bmid_vlci-neha-Adp-11441.jpg
4
80
27
Píše se rok 1867. V malém městečku Caulfield kdesi na východě Kanady došlo ke zločinu, jaký krátká historie města nepamatuje. Jednoho z obyvatel, poněkud podivínského Francouze jménem Laurent Jammet, kdosi zavraždil, a aby toho nebylo málo, ještě ho i skalpoval. Stopy vedou do lesů a dál na sever do nepřístupné tundry. Podezření přirozeně padá na indiány; jak však vyšetřování postupuje, ukazuje se, že najít vraha nebude v tomto případě opravdu nic snadného. Drsný, na první pohled idylický kraj plný rázovitých obyvatel totiž ukrývá mnohá tajemství, jež měla zůstat očím skryta a jež vyplouvají na povrch teprve v souvislosti s vyšetřováním. Román Vlčí něha debutující britské autorky Stef Penney zavádí čtenáře do atraktivního prostředí krásné divoké kanadské přírody, do společnosti odvážných, ale mnohdy zkorumpovaných lovců kožešin, a také mezi první přistěhovalce, kteří tyto nehostinné končiny osídlili. Kromě detektivní zápletky nabízí Vlčí něha i něco navíc: je to strhující příběh o neměnnosti lidské povahy, o přátelství a lásce, která se nerodí paradoxně v teple domova, ale na strastiplné cestě zasněženou krajinou tváří v tvář nebezpečí. Jsou to právě svérázné postavy místních obyvatel, jejich pečlivě vykreslené charaktery a pohnuté osudy, jež povýšily prvotinu Stef Penney nad žánr dobrodružné literatury a přinesly jí v roce 2006 nečekaně i ocenění nejvyšší, The Costa Book Award (dříve Whitbreadova cena).... celý text
Literatura světová , Dobrodružné , Historické romány
Vydáno: 2008 , BB art
Originální název:
The Tenderness of Wolves , 2006
více info...
Přidat komentář
Trochu jsem měla představu jiného příběhu, ale nevadí zasněžená Kanada má své kouzlo.
O vlcích jen málo, dobrodružství má správnou atmosféru...
Knižku som objavila náhodne, tu na Databáze kníh. A obsahuje všetko, čo mám rada - 2. polovica 19. storočia, Severná Amerika, traperi, divočina, vyšetrovanie vraždy.
No nemožno ju oklieštiť len na holé fakty, knižka má veľkú literárnu hodnotu, úžasný poetický jazyk. Autorka pred nami odvíja príbehy jednotlivých postáv ako klbko nití, dávkuje nám obrazy ako perličky.
Nie je to kniha pre každého, ale mňa hlboko zasiahla.
Bolo to krásne, smutné, dojemné ... ako život.
Rozhodně se nedá říct, že anotace knížky odpovídá obsahu. Tedy ne na první pohled. Větička pod názvem spíš nutí k zamyšlení k tomu, že v přírodě se neděje nic prvoplánově, kdežto pouze lidé umí zabíjet ne proto, aby přežili. Ale je to výborně napsaná kniha z divočiny o životě v ní. Každý se snaží jenom nějak přežít. V takových podmínkách se vždy obnaží lidské charaktery. Trochu mi to připomíná současnou společnost. Každý se snaží urvat, co jen jde..
" Zabořím hlavu do polštáře, který je načichlý vlhkem a plísní. Jeho povlak je studený jako mramor. Jenom tady, ve tmě a v samotě, můžu popustit uzdu myšlenkám. Myšlenkám, které se vynořily odnikud, ze snů, které ze mě udělali šílené rukojmí. Toužím po spánku, protože jenom ve spánku se mi daří uniknout poutům v podobě toho, co je pravděpodobné a správné.
Jak jsem však ve svém životě zjistila už tolikrát, to, po čem toužíte nejvíc, vám vždy unikne. "
Tuto knihu jsem si při čtení často představovala jako film. Něco jako western, ale ne v krajině rozžhavené sluncem, jak jsme zvyklí, nýbrž v mrazivé, zasněžené krajině. Je tu i detektivní pátrání po vrahovi, ale rovněž psychologické sondy do duší obyvatel tohoto drsného kraje. Jsou to lidé, kteří toho moc nenamluví, kteří své složité nitro se spoustou ukrytých tajemství skrývají. Nicméně i pro lásku se tam nejde místo, i když málokdy to skončí šťastně.
Kniha mne zaujala, příběh byl nezvyklý, četla jsem to jedním dechem. Jen konec mne mírně zklamal z toho důvodu, že některé vedlejší linie vyzněly do ztracena. Ale byla to jen drobná vada na kráse, která celkový dojem z knihy nezkazila.
Čekala jsem podle názvu i něco z života vlků. Název je klamavý. Toto je příběh spíše z života traperů, indiánů a místních obyvatel. Žádné napětí však nečekejte.
Autorka naprosto skvěle vystihla místo a čas. Při čtení se mi stávalo, že jsem zimu cítila až v kostech a ledové vločky mě bodaly do tváří... Styl celé knížky je takový lehce archaický, takže navozuje tu správnou atmosféru druhé poloviny 19.století.
Problém jsem ale měla s dějem a i se samotnými postavami - knížka je úplně zaplavená typizovanými charaktery - paní Rossová jako navenek seběvědomá a silná žena s vnitřími traumaty; Parker jako pravý muž divočiny, klaďas bez bázně a hany, přesto citlivý a ochranitelský společník; Francis a Donald jako prototypy tápajících mladých mužů, o Suzanně a Marii nemluvě... Zkrátka každá z postav pro mě byla nějakým způsobem šablonovitá a žádná z nich se mi nedokázala přiblížit ke krajině srdeční. I nadále tak v mých top zimních knihách zůstává Dcera sněhu, která mě okouzlila jak svojí poetikou, tak poselstvím příběhu a postavami, které mě dokázaly zasáhnout na pravých (vlastně levých :-) místech.
Jsem na pochybách, jestli je Vlčí něha ambiciózní lehké čtení spíše pro ženy, nebo to má být klasický román. Na jedno je to nezvykle kvalitní, na druhé to má dost much.
Některé historické skutečnosti jsou detailně a bez příkras popsané, například realita fungovaní Společnosti Hudsonova zálivu nebo znalosti nutné po život v ledové divočině. Atmosféra a popisy přírody jsou jako živé. Jinde autorka nacpala současné společenské jevy a postoje do doby, ve které se nevyskytovaly. Vzdělané a silně emancipované vypravěčce v kanadské pustině muži nebrání, když se jim míchá do řemesla, ať jde o vyšetřování zločinu nebo náročnou cestu lesy. Předsudky vůči Indiánům trpí jen morálně nízké postavy. A další přenášení v současnosti oblíbených témat. Činí to postavy sympatickými a třeba blízkými čtenáři, ale věrohodné to zkrátka není.
Knihou se proplétá hodně linií, které se různě spojují, ale některé vyzní do ztracena. Může to ukazovat, na jakých drobnostech závisí objevy a správné konce, a líbí se mi takový výklad, ale přímo v textu se moc nenabízí, spíš jako by se všechno muselo rychle dopovědět.
Postavy mě zajímaly a bavilo mě číst, ale nesměla jsem moc přemýšlet nad tím, jestli se něco podobného mohlo aspoň zhruba stát.
Pro mě po delší době silný zážitek z knihy, z příběhu. Autorka se do toho opřela a dokázala vytáhnout atmosféru krajiny i příběhu (spíše příběhů) a plasticky , věrně vykreslit emoce a postavy. Cítila jsem nejen mrazivý vzduch, který mi proudil skrze nosní dírky a štípal v krku, ale i bodavou bolest nenaplněné lásky. Krutý a zároveň něžný , ale nepřeslazený příběh, který je obohacením a tím nejlepším trávením volného času.
nefernefer to řekla za mě citátem, který použila ☺
Tím, že autorka nechává vyprávět víc postav, mě k nim přiblížila (do Parkera jsem se literárně zabouchla chvíli poté, co se objevil) a logicky se mi tak stalo, že jsem se dočetla k momentu, kdy jsem si kladla otázku, co chci víc - jestli se dočíst toho, že "moji" lidé se dočkali šťastných konců, nebo jestli chci knihu zavřít s pocitem, že byla opravdu dobrá. Stalo se to druhé.
„Tato země je poseta tolika stopami, nepatrnými zbytky lidských tužeb. Ale tyto stopy, stejně jako tahle cesta bolesti, jsou křehké, obroušené zimou. Až zase napadne sníh nebo až bude na jaře obleva, veškeré známky toho, že jsme tudy procházeli, zmizí.“
Láska má mnoho podob - láska milenecká, rodičovská, sourozenecká, manželská, láska mezi mužem a ženou, mezi dvěma muži, láska tajná, zakázaná, otevřená či skrytá, láska vášnivá, chladná, probouzející se, hasnoucí, něžná, drsná, šťasná, bolestná, opětovaná, jednostranná, nesobecká i vypočítavá... A všechny tyto podoby se spolu mísí v jednom příběhu. V příběhu, ve kterém se vlci mihnou jenom vzdáleně.
Tentokrát je anotace celkem trefná. S čistým svědomím mohu tuto knihu doporučit. Je jednou z těch, u kterých jsem litovala, že nebyly delší.
Z mých oblíbených pouze magnolia tuto knížku četla, ale zato tu má ze 14 komentářů dva: nechala jsem se díky ní svést – a zůstala lapená a spoutaná, krutostí a něžností zároveň (nádherný výstižný název). Hlavní hrdinka se mi stala blízkou a já ji obdivovala pro její inteligentní postřehy, morální postoje, pro projevy lásky k blízkým a opatrné důvěry k nově poznaným, pro sílu a statečnost na cestě, jež nejen poodhalí podstatu zločinu, ale i několika lidských duší. Napsala jsem to poněkud poeticky, ale taková Vlčí něha je: trochu drsná a velmi jemná. Souhlasím s magnolií. Vlčí něha je prostě krásná.
Po pěti letech jsem si připomněla to, čím mě tato kniha uchvátila. Je tak krásná a já jsem ráda, že ji mám v knihovně. Nyní jsem už věděla, že nebude o vlcích... název je ale velmi vhodný, něžné chvilky (ne tak časté, zato působivé) jsem si znovu užívala, i ty napínavé a nejvíce pak myšlenky a úvahy hlavní hrdinky. Kniha je zaplněná různorodými postavami - muži i ženami - a jejich lidskými osudy, sny a touhami. Přála bych si další knihu od autorky, napsanou podobným stylem. Je to kniha přesně pro tyto zimní dny a večery.
Nádherná kniha z prostředí zasněžené a mrazivé Kanady z konce devatenáctého století.Příběh nikam nespěchá, dává postavám dostatek času rozvinout svojí osobnost.Navíc mě neuvěřitelně bavila propletenost vzájemných osudů,něco takového jsem už dlouho nečetl,mohu jen doporučit a musím říct,že knihy oceněné The Costa Book Award si mě naprosto získávají.Jediné co mě mrzelo,bylo příliš rychlé ukončení knihy, některé otázky z příběhu zůstaly ponechány bez vysvětlení,ale to je v tomto případě jen drobná vada na kráse.
Těšila jsem se na vlčí oči pronikající ledovou tmou, vyceněné zuby chránící život svůj i druhů ze smečky, napjaté svaly na nohou připravených běžet po zasněžených kanadských pláních až tam, kde splynou s polární září. Ale ... Více v recenzi.
Kniha ma prekvapila, bolo to pekné čítanie. Či už atmosférou drsnej nehostinnej krajiny, postavami (ich povahami a osudmi), alebo aj tým, ako bol podaný celý príbeh. Vždy sa mi v knihách páči, keď nie je všetko povedané "na plnú hubu", ale čitateľ má možnosť si domýšľať a predstavovať. Táto kniha to splňuje - ale ak by mi niekto vedel vysvetliť, ako si mám predstaviť trojstenný štvorec (strana 269), budem rada :)
Velice příjemný a čtivý příběh s nádechem drsné romantiky Jacka Londona nikoliv o vlcích, ale o lidských šelmách.
Kniha se mi celkově líbila. Je to čtivé, krásný popis atmosféry a člověk se snadno do děje dostane i pomocí fantazie :).
Některé pasáže mi přišly zbytečné, avšak to neberu jako chybu. Knihu doporučuji, zajímavý a pěkný příběh s lehce dojemným koncem :).
Celkem jsem se i vzhlížela v hlavní hrdince, takže i pro to má ta kniha ode mě samé kladné hodnocení :).
Velmi čtivá kniha. Atmosféra zimní kanadské krajiny je strhující, patřím k lidem, kteří zimu milují, takže jsem si to užila a při čtení "slyšela" křupat sníh pod nohama.. Krásně propracované postavy, střídání vypravěčů, sem tam útržky z minulosti, které dávají pochopit charaktery postav. Ale trošku i zklamání, těšila jsem se na ty něžné vlky, ale za prvé tam nebyli vůbec vykresleni nějak něžně a za druhé tam vlastně skoro ani nebyli. Kniha končí, jakmile je odhalen vrah, ale bylo tam toho více, co by ještě mohla autorka připsat a dotáhnout a trošku mě mrzelo, že jsem se nedočetla už o tom, jak se všichni zase setkají a dorazí do městečka a co si vyříkají. Ale to téměř neubírá na hodnocení. Takhle to autorka chtěla a co bych chtěla já, je druhá věc. Doporučuji zvlášť na zimní večery a pro zimomily i na ty letní :-)
Štítky knihy
vraždy 19. století Indiáni vlci Kanada sníh, vločky lovci
Vlčí něhaKniha Vlčí něha je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 100x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 91x |
| Chystám se číst | 93x |
| Chci si koupit | 20x |
(SPOILER) Kniha měla do půlky velký potenciál. Ale ve druhé vyprchal vlivem mnoha postav. Když už spisovatel rozepíše tolik příběhů, měl by je dokončit. Moc mě mrzí, že jsem se nedozvěděla, co se stalo s druhou ztracenou sestrou, jak to dopadlo s Rossovými a hlavně nechápu, proč se autorka mořila s postavou Liny. A i těch vlků bylo málo...