Vraždy ve znamení hvězdy

25.09.2024

Už jsem četl lepší historické detektivky. Od četby této knihy však neodrazuji. Většinu knihy zabere dění kolem, vše je pak vyřešeno rychle a najednou.

28.05.2022

Jak už bylo zmíněno - detektivní linka je upozaděna a více jde spíš o thriller. Je vidět, že je zde rozehráno ještě více osudů, které čekají na dokončení v dalších dílech. Líbilo se mi vykreslení životních příběhů a postojů i vedlejších postav, které se v knize třeba jen mihnou. A atmosféra středověku je zde mnohem syrovější a krutější, než v knihách jiných autorů, kde se v klídku pojídají skopové kýty a popíjí medovina ;) Tady je utrpení popsáno hodně naturalisticky. Rivka se chová nepřirozeně: utéct nedokáže, ale bodat jo. A Siegfried je až moc často na plech.

ze začátku jsem se nemohl začíst , pak se to rozběhlo a dobrý

03.01.2021

úplně mě neuspokojila, více napětí by se hodilo

22.06.2020

Na rozdíl od komentářů níže, mně se kniha líbila. Historické okolnosti byly pravdivé (jde o přelom roků 1349 a 1350). Univerzita měla 2 roky, nový kamenný most se ještě nestavěl (1357). Anně Falcké se narodil syn Václav, který ale zemřel jako nemluvně. Autor mi jen trochu pocuchal představu o laskavém manželovi Karlu IV. a Arnošta z Pardubic jsem si představovala jako mírumilovného a moudrého muže (vidím před sebou Karla Högra v Noci na Karlštejně). V tehdejší Praze byl ale pěkný blázinec! Z něčeho to husitství za 60 let poté muselo vyrašit...

03.06.2020

Mňo... číst se to dalo. Jedno odpoledne celkem příjemně strávené.

Nudné, špatně psané. Půjčil jsem si v knihovně a ani nedočetl.

Autor je znám tím, že obtěžuje knihkupectví, aby v nich neprodávali knihy jemu nesympatických autorů, ale raději by měl zapracovat sám na sobě, aby se to dalo číst.

09.03.2019

Kdo má rád Vondrušku, Bauera, Hrdličku apod. bude asi zklamán. Nejde o klasickou historickou detektivku. Než vyšetřování autora spíš zajímají vnitřní prožitky hlavních postav (něco mezi Bílkem a Koubkovou). I zápletka je nezápletka a spíš takový thriller, kde je mafie (církevní) a i církevní zpravodajské služby. Mně vadil nedostatek historických reálií (kromě těch lékařských) a taky o hlavních postavách a jejich původu se toho moc nedozvíte. Počítám něco v dalších dílech, ale tímhle tempem a vzhledem k plánované "jen" trilogii toho moc nebude. Ale čte se to dobře (24 hod) a tak asi 3,5* je odpovídající.

Mám za sebou již druhý díl trilogie, opět mě zaujal i tento první díl, setkávám se pochopitelně opět s lékařem Siegfriedem a ostatními osobnostmi z druhého dílu, příběh je napsán se stejným tempem, zajímavě a i přestože to je vlastně detektivka ze středověku, tak je příběh napínavý až do konce. Jsem po přečtení spokojen.

15.07.2018

Chvilku mi trvalo, než jsem se začetl a naladil na jednotlivé obrazy. Výsledek však velmi dobrý.

26.03.2018

No, takže na tohle jsem se těšila, protože jsem byla na přednášce pana autora o středověké medicíně. A bohužel jsem byla zklamaná. Špatně se mi to četlo, nemělo to spád a přišlo mi to spíš jako pohádka než detektivka.

06.03.2018

Tento díl jsem si moc neužil. Příběh byl pro mě takový jalový - pozorovat život alkoholika a feministky, mi moc požitků nepřinášelo. Na druhou stranu jako úvod jsem si knihu prostě přečíst musel.

05.03.2018

Pro mne velice nudná kniha. Těšila jsem se na bohaté vykreslení doby, psychologický popis vraha a tak podobně. A nebylo tam nic, nic. Každopádně zkusím dát šanci ještě druhému dílu, třeba se mi názor i náhled uceli.

28.02.2018

Nemám moc co dodat ke komentáři od Belatris. Skvěle popsala všechny problémy, ale i pozitiva knihy. Detektivní příběh, který by i měl potenciál, vyzněl do ztracena. Chyběla mu sevřenost a především mnohem lepší psychologické prokreslení vraha. Vžití se do dobové atmosféry mi něco rušilo. Naopak taktéž pozitivně kvituji pojetí historických postav, především Arnošta z Pardubic. Postava Karla IV. chvílemi hraničila až s karikaturou, ale při jeho věčné glorifikaci si to občas zaslouží. Druhý díl si přečtu.

P.S. Horušická jablka jsou chuťově skvělá, a ne žádná nakyslá padančata! ;-)

22.01.2018

Není to špatná detektivka, není ovšem ani hvězdná. Čte se příjemně a vzbudila ve mě zvědavost na pokračování, za což rozhodně dávám body plus. Zápletka není nijak zvlášť komplikovaná ani sofistikovaná, pozornost však udrží. Možná hlavně díky vnitřnímu boji ústřední postavy Siegrieda z Wölfelsdorfu. Historické kulisy nejsou nijak zvlášť důležité, možná mají zúročit autorovi vědomosti, nebo zvýšit atraktivitu. Postavy jsou vylíčeny živě a plasticky, zaujmou a vzbudí emoce. Není to nijak výjimečná kniha, asi neutkví déle v paměti, ale ostudu svému autorovi jistě neudělají.
70 %

10.08.2017

nemá to konec....a pokračování někde v nedohlednu;
sice oddechové čtení, ale dle anotace jsem přeci jen čekala od "historické detektivky" víc;

06.08.2017

Přečteno za den, čili čtivá oddechovka to je (a taky krátká - novelový rozsah nabádá k zamyšlení, proč tři zamýšlené díly vlastně nejsou v jednom svazku, nebyl by ani tak zvlášt tlustý). Jako "historická detektivka" mi text nepřipadal, spíš jde o moderní a moderně psaný thriller zasazený do historických kulis, o čemž svědčí jak jazyk, tak metody vystupujících osob (arcibiskupských agentů?). Mužské postavy jsou všeobecně zajímavější než ženské, ty mi připadaly celkem nudné a celá Rivčina linie víceméně nadbytečná. Vadily i různé podivnosti, třebas Siegfriedův zákrok u zdravotních potíží Anny Falcké hraničí se zázrakem - kdyby tohle dovedla moderní gynekologie, nepotřebovali bychom inkubátory. Shrnuto: celek je méně zajímavý, než slibuje anotace, za týden už nebudu vědět, o čem to bylo, ale k víkendovému odpočinku nad knížkou to jde.

01.06.2017

Příliš mnoho zvláštních postav, které se zvláštně chovají. Autor určitě ví proč, ale čtenáři všechno nesdělí. Osoby pak působí odtažitě a těžko k nim nalézt nějaké sympatie. Čestnou výjimkou je dvorní dáma Eufemie. Dramatické situace, které příběh nabízí, nevyvolávají napětí a strach, jak to s hrdiny dopadne, některé scény jsou těžko uvěřitelné. Rušivě působí používání současné češtiny v úslovích a v nadávkách. Autor historických románů by měl slovník přizpůsobit době, o které píše. A také dobře zvažovat využití známých událostí a skutečností a nepřizpůsobovat je příběhu. Chybně uvedený fakt zbytečně pokazí dojem z celého děje. A pozor na "pěticípé znamení zla"!

09.05.2017

Jako oddechová četba vhodný titul - text je velmi čtivý, čtenář nasákne atmosféru... Čtenáři mého typu ale vadilo, že při četbě není nijak zatížen intelekt - zapojení úvahových částí nebo zamyšlení mám v knihách velmi ráda (když to autor umí skloubit s dějem). Snaha prokreslit do hloubky alespoň postavy by tu byla, alespoň u Siegfrieda a Rivky/Kláry, ovšem navázání na postavu se u mě podařilo jen u Siegfrieda (a pak ještě u žoldáka Gabriela). Nezvedená chráněnka Rivka mi přišla kostrbatě postavená, nevěrohodná. Chemie mezi Gabrielem z Yorku a Siegfriedem funguje naopak výborně.
Některá POV postav se mi zdají nadbytečná - pokud se autor inspiroval Georgem R. R. Martinem, pak měl moudřeji volit poměr rozsahu svého románu (relativně malý) k poštu postav s POV (klidně jich mohlo být méně). Stejně tak detektivní pátrání by chtělo sevřenější, pevnější přístup, aby se dalo vybudovat napětí. U mě k žádné zvědavosti nedošlo, dokonce ani v samém závěru. Mám dojem, že detektivní zápletka je zde hodně upozaděná - byla snad do konceptu románu přidána jen do počtu? Zlepšuje to marketing knihy, detektivky táhnou. Samozřejmě jde jen o dojem a ve výsledku by mi to nevadilo, protože nejsem "detektivkový typ". Mám radši výtečně napsané postavy a úvahovější styl. Při čtení této knihy jsem lačnila po hlubším ponoru do mentality doby, více detailů z tehdejšího života a myšlení. Ony se v knize objevují, ale já bych chtěla víc. Je jasné, že kniha míří na jiný typ čtenářů, takže tento komentář ani nepíšu jako záporný nebo zklamaný.
Ještě trochu chvály: co naopak oceňuji, je pojetí některých historických vedlejších postav - Karla IV., Anny Falcké a hlavně Arnošta z Pardubic, pražského arcibiskupa. Nejde o ploché postavičky z učebnic, které známe jen hodně zdálky a značně idealizované. Nejde o to, zda takoví byli či ne, v beletrii si autor může dovolit v rámci umělecké invence pohrát s povahami, pokud to vyloženě nejde proti historickým faktům (které jsou mnohdy také zpochybnitelné, když už se v tom chceme rýpat).
Ať tak či onak, na další díl si rozhodně počíhám.