Vystěhovalci I.
Vilhelm Moberg
Vystěhovalci série
1. kniha zahrnuje romány Vystěhovalci a Přistěhovalci z tetralogie o osudech švédských emigrantů v polovině 19. století. V popředí bohaté galerie postav s postaviček tohoto díla stojí silný a sebejistý Karl Oskar Nilsson, který od svých šestnácti let nikdy nepochyboval, že jen on sám může a musí rozhodovat o svém osudu i o osudu své rodiny, a jeho krásná žena Kristina. U všech vystěhovalců jde především o vzpouru proti útisku, bídě a beznaději. Je to příběh těch, kdo plni života opouštějí zemi svých předků a jistot, aby v novém, vzdáleném a neznámém prostředí uskutečnili své představy o svobodném a spravedlivém životě. Autor klade důraz na lidské hodnoty, které dělají život snesitelnější. Různorodé osudy prostých, obyčejných lidí a jejich zápas se životem jak ve staré vlasti, tak cestou do Ameriky i budování nové existence jsou vsazeny do toku vyprávění, kterému nechybí napínavost a dramatičnost, tragedie i štěstí a které je prodchnuto člověčinou. Celá tetralogie vycházela postupně v letech 1949 - 1959.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1976 , SvobodaOriginální název:
Utvandrarna a Invandrarna, 1949
více info...
Přidat komentář
Vilhelm Moberg je se svým románem Vystěhovalci právem klasikem švédské literatury. Mohutnosti celého románu, ze kterého jsem zatím přečetla pouze první, sedmisetstránkovou část (mám toto starší vydání, kde jsou dva díly v jedné knize), dosáhl autor detailním popisem v podstatě všeho. Nevěřila bych, že se dá popsat tolik stran o jednotvárné, byť dvouměsíční plavbě přes oceán. V kontrastu s tím jsou pak dopisy Karl Oskara do Švédska, ve kterých konstatuje, že se skoro nic neděje.
Líbí se mi, jak trefně vystihuje autor prostý vesnický původ svých hrdinů - mluvou, reakcemi, jednáním i myšlením. A popsal je tak dobře, že mě někteří z nich občas docela štvali - hlavně tedy Kristina. Mimo jiné - ačkoli mělo každé její dítě hned několik jmen - oslovovala své potomky zásadně "kluku", nebo "dítě". Nejspíš to odpovídá dobovému kontextu, ale mně to rve uši.
Při čtení této ságy i při psaní komentáře mne napadají jen samé superlativy! Těžký život utlačovaných a nespokojených Švédů v nesvobodě, bezzemci, zadluženci i náboženští blouznivci se rozhodnou opustit rodnou zem a vydat se na dalekou cestu přes moře do neznáma. Nová země měla úrodnou půdu bez sedláků a volala k sobě podnikavé sedláky bez půdy, kteří nechtěli být vykořisťováni pány a vrchností. Pomalé tempo vyprávění a podrobné vykreslení strastiplné a dlouhé cesty vystěhovalců s celými rodinami k vytoužené zemi a svobodě přiková zaručeně ke knize každého čtenáře. A jako třešničku na dortu dostáváme od autora k zamyšlení úvahy o tom, co se komu honí v hlavě, proč se rozhodli opustit rodnou hroudu a jak se s tím vnitřně vyrovnávají. Vystěhovalci si zcela jistě s panem autorem zaslouží přinejmenším dvojnásobné nejvyšší ohodnocení a ještě hlubokou pomyslnou poklonu. A vím určitě, že se k příběhu ještě několikrát vrátím !!
Krásný. Pomalý rozjezd, který byl ale nutný, abychom si uměli představit, jak hlavní hrdinové ve Švédsku žili a co je donutilo k emigraci. Šli úplně do neznáma, informace, které měli, byly neúplné, nespolehlivé, kusé. Možná dobře, protože kdyby věděli, co je čeká za cestu, nejspíš by ani neodešli. Ti, kdo šli, byli chudáci, náboženští blouznivci, vyvrženci. To ale není jediné vysvětlení a ty pasáže, kde se Moberg zamýšlí nad tím, kdo zůstal a kdo šel, jsou nejzajímavější.
„Vysoko nad lodní palubou se tyčí sosny, které ztratily své koruny a větve a teď, oděny do plachet, ční vysoko nad mořem. Z uzavřeného lesa vyrazily na světové moře, kde se mohou svobodně pohupovat po zbytek svého života.
Za každou sosnu, pokácenou na lodní stožár, stojí stovky sosen v kořenu, odsouzených navždy k hnusnému, ospalému životu svého bydliště. Stojí tam padesát let, pak je pokácejí a postaví z nich stavení. Pak je pokryje mech, zezelenají plísní a ztrouchniví. Nakonec zemřou pod kotlem s vařenými brambory pro prasata. Takový je osud sosen, které zůstanou doma.
Avšak vyvolené kmeny stěžňů smějí nosit plachtoví lodi a unášet je přes oceány. Smějí pomáhat lidem stěhovat se z jednoho světadílu do druhého, když si hledají nové domovy. Když jejich loď vpluje do záhuby, provázejí ji lodní stěžně na cestě na mořské dno a uloží se hrdě k odpočinku v největším a nejhlubším hrobu světa. Takový je osud plavících se sosen.“
Já si myslím, že každá sosna je užitečná, i ta, co zůstane doma. Ale Mobergovy úvahy a popisy mi přišly fascinující.
Po dlhej dobe som konečne narazil na ďalšie dielo, na ktoré nezabudnem, kým budem žiť... Skupina dedinčanov sa vydáva na cestu do "zasľúbenej zeme" Ameriky... každého poháňa niečo iné... hlavný hrdina KalOska túži po rokoch biedneho farmárčenia po jedinom - vlastniť zem ktorá uživí jeho rodinu a pritom sa spolieha na svoje pracovité ruky... Jeho mladší brat Robert vidí v Amerike krajinu, kde "pečené holuby lietajú do huby"... Komu sa sny splnia ?
Literárne dielo ktoré je poučné i náučné, smutné i veselé... ale krásne
PS: vďaka ti Péter Jonsson za tvoje historky :)
Náročná doba, náročné přežít, ale jinak to neznali a tak si kousek štěstí chtěli najít, dokud neměli pocit, že na ně čeká až za velkou louží. Moc hezky vyprávěné, jednoduše, přesto košatě.
Komentář platí pro celý tlustý román a jakkoliv se snažím nejvyšším hodnocením šetřit, tady ho prostě musím napálit:-)
Postavy, děj, krajina, atmosféra, vývoj v čase, všechno hraje, všechno sedí.
Jakožto pokřtěný a formální evangelík mívám tendenci k růžovým brýlím vůči "své víře" oproti katolíkům, tady jsem viděl, že obě strany této mince jsou stejní tmáři, zotročovatelé lidí, holota a fujtajbl.
Žít v té době bych fakt nechtěl a je vidět, jaký jsme od té doby jako lidstvo udělali pokrok, možná více v technice, než ve vztazích jeden k druhému, ale chvála Pánu za to:-)
Krásná kniha! Kolik odvahy a kolik odhodlání museli ti lidé mít! Popis života na moři je tak plastický, že jsem si připadala, jako bych tam s nimi byla a tou mořskou nemocí a kurdějemi trpěla také.
Moooc pěkné čtení,kdo má rád výpravné rodinné ságy bude spokojen.Už se těším na druhý díl,až se budou usazovat v Americe.
Tak nějak jsem si to představovala a jsem moc ráda, že se opravdu nemusím stěhovat na jiný kontinent, i když by to v dnešní době bylo asi podstatně jednodušší. Opravdu to neměli v roce 1850 lehké, je úplně jedno, který národ to byl. Ale tady se píše hlavně o Švédech. Už se těším na druhý díl.
Všechny čtyři knihy Vysěhovalci, Přistěhovalci, Usedlíci a Poslední dopis do Švédska popisují těžký život obyčejných lidí. Bída, beznaděj, víra v lepší život je vede k opuštění své rodné vlasti, svých rodin a vypravit do Nové země - Ameriky. Příběhem nás provází nebojácný a odvážný Karl Oskar Nilson se svou milující manželkou Kristínou a dětmi. Plni nadšení s dalšími odvážlivci vstoupí na loď, kdy po útrapách se jim podaří v r. 1850 vystoupit v New Yorku na pevnou zem.
Téměř ohromující kniha svým rozsahem a tématem. Díky tomu se nedá přečíst za jeden večer, ale pokud ji čtete, do tohoto celkem unikátního tématu se velmi snadno ponoříte s díky, že je takový letopočet, jaký je. Člověk opravdu vydrží všechno...
Jediné co se tomu dá vytknout je autorova tendence se občas opakovat, někdy tam bylo i pět šest po sobě jdoucích vět, říkajících každá totéž jenom jinými slovy. Ale jinak výborné čtení. Neskutečná odvaha těch lidí, co se prostě sebrali a vyrazili, aniž vlastně věděli co je čeká...
(Audiokniha). Spolučtenář Loginus to napsal tak, že mne skoro nenapadá, co dodat. Skvěle napsaný román o vystěhování pár desítek Švédů, z nichž jich známe blíže 16, do Ameriky v polovině 19. století. Nemám moc ráda rozvláčněné popisy, ale do této knihy to prostě patří. Díky všem těm drobným a běžným skutečnostem s našimi vystěhovalci opravdu žijeme. Moc se těším na další díl. Vůbec si nedokážu představit, jak bude naše skupinka dál žít, jak si najdou půdu, po které tak touží, jak tam dojedou a jak dokáží z ničeho vybudovat domov. Jsem ráda, že mám možnost, prostřednictvím autorova poutavého vyprávění, poznat mentalitu tak odlišného národa. Navíc při těžké pouti, na kterou bych stěží našla odvahu. A pět hvězd si za skvělé načtení zaslouží i rétor Jiřík.
Knihy této série jsem četla v pubertě a dodnes si mnohé z nich pamatuji, proto hodnotím tak vysoko. Velmi silný příběh švédské rodiny, která kvůli obrovské chudobě a bídě všechno opustí a vyrazí plná nadějí za oceán hledat štěstí. Každodenní realita, které hrdinové musí čelit, je opravdu hodně drsná-neúroda, smrt dítěte, hlad, chudoba. Hezky napsáno.
Bohužel, příliš mě příběh nezaujal. Hromady postav, které se tak složitě jmenují, neustále se mi pletly....a také možná i tím, že se to odehrávalo v tak hluboké minulosti.
První díl Vystěhovalci předkládá čtenáři podrobné informace, jaký tvrdý život měli sedláci na švédském venkově v polovině 19. století, jak se doslova prali o přežití s přírodou. Zároveň ukazuje, že v té době neměli tito lidé téměř vůbec žádné informace o Americe, přesto se ti nejodvážnější odhodlali k cestě přes oceán, který v životě neviděli. Následuje podrobné líčení velmi náročné cesty přes oceán do Nového světa.
Druhý díl Přistěhovalci plynně navazuje na první díl, ale lze ho číst i s odstupem. Autor totiž připomíná, co naši hrdinové již zažili a dále zajímavě a podrobně popisuje jejich další zdlouhavé putování v Americe, než se konečně dostali ke svému cíli. Hrdinové se v tomto druhém díle stačí ještě zabydlet a přečkat zimu a o dalších osudech už se čtenář dozví až v dalších dvou pokračováních.
Moberg dokázal velmi obsáhlý román napsat srozumitelně a čtivě. 90% a 5*.
Četla jsem v červnu 2010. Podle mých poznámek:
Rok 1850. Mladá rodina s několika malými dětmi a s manželovým bratrem se rozhodnou odjet do Ameriky. Doma se dřou, ale mají stále bídu.
Hezké. Krásně napsané.
Ohromující kniha. Je to neuvěřitelně pomalé, za první díl knihy vlastně sotva vyjedou. Ale... Je to nádherně napsané a při čtení i dlouho po něm mám pocit, že autor mi dokázal dát kus té doby. Skvělý obraz lidí, jejich osudů. Na těch lidech mi záleželo a prožíval jsem s nimi jejich naděje a zklamání. Je to... Prostě život... Totéž by se patřilo napsat i k dalším pokračováním. Ale myslím, že je to jasné.
Ohromující kniha. Je to neuvěřitelně pomalé, za první díl knihy vlastně sotva vyjedou. Ale... Je to nádherně napsané a při čtení i dlouho po něm mám pocit, že autor mi dokázal dát kus té doby. Skvělý obraz lidí, jejich osudů. Na těch lidech mi záleželo a prožíval jsem s nimi jejich naděje a zklamání. Je to... Prostě život... Totéž by se patřilo napsat i k dalším pokračováním. Ale myslím, že je to jasné.
Štítky knihy
zfilmováno švédská literatura osidlování vystěhovalci, emigranti přistěhovalci, imigranti ságy historické romány
Autorovy další knížky
1976 | Vystěhovalci I. |
1976 | Vystěhovalci II. |
1980 | Vyjeď v noci! |
1994 | Přistěhovalci |
1994 | Poslední dopis do Švédska |
Určite odporúčam prečítať celú sériu. Uvedomíte si malosť človeka v boji s prírodou a všetkým nešťastím a stratami, ktoré vás môžu stretnúť, ale budete hrdí na ľudskú vytrvalosť v boji s týmto všetkým. Taký obyčajný ľudský príbeh o obyčajných ľudských hrdinoch. Budete s nimi plakať a aj sa radovať. Žiaľ, v tejto sérii viac plakať.