Země mlhy
Arthur Conan Doyle
Příběhy profesora Challengera / Profesor Challenger série
< 4. díl
Román ze série Doyleových knih o profesoru Challengerovi, u nás především známém z knihy „Ztracený svět“. V tomto příběhu je již profesor Challenger starý a jak jeho manželka Jessie, tak i úhlavní nepřítel profesor Summerlee zemřeli. Hlavní hrdinkou knihy je Challengerova dcera Enid, která je přesvědčenou spiritistkou. Profesor na její vášeň hledí zprvu skepticky a snaží se s pomocí svých kolegů Edwarda Malonea a lorda Johna Roxtona proniknout na spiritistické seance a odhalit média jako podvodníky. Výsledkem je ale pravý opak - Malone s Roxtonem ve spiritismus uvěří, Enid se stává médiem a svému otci přináší ze záhrobí informace, které nikdo z živých nemůže znát. Doyle, který se sám spiritismem zabýval, tvrdil, že všechny spiritistické pokusy a jevy v této knize se zakládají na skutečnostech, které sám zažil a viděl, jen osoby a místa jsou prý pozměněny.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Obsahom najvacsie dielo zo serie pribehov profesora CH. Tu sa uz Doyleova laska a naklon k spiritualizmu prejavil naplno. Challenger sa sice objavi len v poslednej asi stvrtine knihy, hlavnou postavou je Malone, napodiv zistime ze profesorova mila zena je uz po smrti, a ze ma dceru Enid s ktorou Malone beha v ramci novinarskej prace po kadejakych seansach. A o tom to je. Pribeh to skoro nejaky uceleny nema. Je to retaz seansi, kde sa hrdinovia utvrdia v tom ze existuju duchovia, co su duchovia, co su media, ako to funguje. Sumerlee je tiez uz po smrti, a mam dojem ze tu mohli fungovat akekolvek ine postavy a slo by to. Obcas ako by do celku bola zakomponovana akasi extra poviedka, vytrcaju z textu veci ako zazitok so strasidelnym domom, pribeh az dickensonovsky o "Silasovych detoch". V ramci romanu snad najlepsie casti. Inac to cele posobi ako obhajoba spiritualizmu a pre nas taka dobova sprava o jeho stave na zaciatku 20. strocia. Perlicka! Objavi sa aj duch pitekantropa!!! To inde tazko najdete. Celkovo sa mi to citalo dobre, nemal som chut to v polovici odlozit, pre milovnikov Doylea povinne citanie, pre milovnikov duchov tiez. Zavrsenie tejto serie ktora v sebe obsahuje absolutne nesurode dielka ako dobrodruznu cestu do praveku, sci fi poviedky so sialenymi napadmi, a roman o duchoch.
Tak tato kniha by mohla být poměrně zajímavá svým nápadem. Nevím možná je to generační problém mezi čtenářem a spisovatelem, ale za mě osobně rozvleklé příliš popisné a upřímně jsem měl pocit, že se autor zde snaží zjisti kolik postav je čtenář schopen pojmout a udržet o nich ještě přehled. No nevím kolik jich tam bylo celkem, ale rozhodně něco přes dvacet. To je trochu moc na příběh kde je popis seance pak popis seance a pak nebudete tomu věřit popíše autor další seanci. Když nepopisuje seanci kterých bylo zbytečně moc odskočí k postavě, která v příběhu není důležitá aby vznikla totálně zbytečná nic neříkající kapitola. Připadá mi velmi divné, že tuto knihu napsal ten samí autor jako Jedový pás který stojí za přečtení a je opravdu dobrý.
Tak ze tak dobry autor vyplodi takou sracku sem nečekal... 1 hvezda za poznamky pod carou... Doporucuju se te knize vyhnout... Nedostanete co cekate!
Tou nejpodivnější věcí, a pro mnohé jistě těžko stravitelnou, na celé knize je fakt, že Země mlhy patří do série dobrodružství profesora Challengera, kdy hlavní roli zaujímá novinář Malone. Jediné, co mě napadá, že by mohlo být důvodem takového autorova počínání, je Doylova snaha demonstrovat onu srážku vědeckého skeptického světa se světem spiritismu; přičemž spiritismus zvítězí (jak se na tuhle knihu asi díval Wells?). Jinak je to docela zajímavý, všeobjímající i vyčerpávající pohled na hnutí, které se (nejen) v Anglii stalo na přelomu 19. a 20. století takovým fenoménem. Vše obohaceno o komentáře a ještě větší nadšení Karla Weinfurtera.
Každopádně tahle kniha vyvolává velmi rozporuplné hořkosladké pocity. Ne tak kvůli obsahu či sdělení, jako spíš kvůli formě a podání Doylových vědomostí v duchařské oblasti. Není to čistá "duchařina", spíš románové představení filozofie, fenoménu, hobby nebo jakkoli tomu chce kdo říkat. Přesto člověk najde pár zajímavých myšlenek. Pro mě osobně je to ta na konci: "Člověk nebo národ dospěje k nejnebezpečnějšímu stavu, když je jeho rozumová stránka vyvinutější než stránka duchovní."
Sir Doyle poněkud v jiné podobě,než ho známe.Jedná se o takové jakoby tři nahozené příběhy.Jeden představuje medium a jeho potíže s padoušským bratrem,druhý je boj statečného kněze s přízrakem strašidelného domu a třetí je prozření profesora Challengera.Celé pak obaleno povídáním o spiritismu.(Tato část převažuje).
Pro někoho to může být málo,někdo by přivítal,aby kniha byla dějovější,jiný poukáže na to,že některé pasáže zastaraly,ale mě přišla kniha docela zajímavá.
Jako seznámení čtenářstva s autorovým duchovním názorem to beru. Jako dobrodružný román určitě ne. Jediný jakžtakž dramatický moment /vymítání zlovolného ducha ze strašidelného domu/ všechnu tu spiritistickou propagandu nevyváží. Vybavuje se mi Karel May a jeho pozdní dílo V říši stříbrného lva - i on a jeho postavy skončili jako hlasatelé víry a číst se to nedalo, leda jako sebeparodie. Za 2 a půl je až moc.
V anotaci je sice psáno, že je to volné pokračování ztraceného světa. Pokud bychom přejmenovali pár postav, nikoho by to ani nenapadlo. Ne. Tato kniha je beletrizací spiritismu a jeho doby. Děj se sice odehrává po první světové válce, ale pořád je zde doznívající kouzlo Anglie přelomu 19. a 20. století. Doyle byl znám svým zájmem o tajemno a spiritismus a tato kniha je prozaické sepsání jeho znalostí a snad i zážitků. Navíc jsem měl to štěstí číst ho v překladu váženého mystika staré školy pana Weinfurtera, který opatřil text svými věcnými komentáři. Pokud hledáte klasickou Doylovinu, tato kniha není pro vás. Naopak pokud hladáte tajemno, duchy a atmosféru spiritistických seancí, čeká jen a jen na vás.
Doyle není víno a jeho pozdější práce jsou spíše zkyslé nežli vyzrálé. Jeho lehkost a umění se nadnést, jež známe z jeho detektivek, bohužel před skonem vystřídaly nudné báchorky o spiritismu a posmrtném životě. Země mlhy zaráží tím, jak je brána vážně, a zatímco Doyle se jejím napsáním uklidňoval před sklonkem života, mě ponechalo toto jeho dílo chladným.
Autorovy další knížky
| 1978 |  Pes baskervillský |
| 2010 | Případy Sherlocka Holmese |
| 1982 | Dobrodružství Sherlocka Holmese |
| 1971 | Ztracený svět |
| 1987 | Muž s dýmkou a houslemi |
Byť v beletrizované verzi, jde v podstatě o průvodce spiritualismem a cosi jako úvod do něj. Příručka, jak to ve své době, kdy byl spiritualismus a různé okultní vědy hodně v kurzu, fungovalo. Populární byl nejen v Anglii, ale i u nás, o čemž svědčí četné doplňující, vysvětlující a svou vlastní polívčičku si přihřívající poznámky pod čarou překladatele spiritisty. Kromě opravdu nádherných ilustrací je velkým kladem knihy to, že příběh je ve své beletrizované verzi zajímavý, přístupný a čtivý i pro ty, kdo zavání skepticismem (já jo). Prostě mysteriózní a tajemný příběh o mnohých setkáních s duchy, vyloženě strašidelnou atmosféru to úplně nemá, ale tajemné to je. Četlo se to fajn. 3,5*