1871
komentáře u knih
Citadela
Antoine de Saint-Exupéry
Není to mainstream. Nedivím se, že má vedle nadšených čtenářů i hodně takových, kteří to zcela nechápou, protože je jim to tak cizí až nepochopitelné. Nikde se tam nepíše o tom, že si má člověk užít, co může. A jako syn vládce by mohl. Stále se tam naopak opakuje motiv, že se má člověk směňovat za svůj cíl. Rozuměj usilovat o něj, snažit se, obětovat mu svůj čas a svou námahu... Nepopírá ale, že je mnoho takových, kteří to neřeší a nežijí tak. Nijak je neodsuzuje, jen je lituje. Trochu tam cítím vliv východu, povinnost je tam nadsazena právu, práva společenství jednotlivci.
Jazykově skvělé, pro mě i stylisticky. Četl jsem ji podruhé a to hlavně pro náladu a pocit, který to ve mně vyvolává. Hodně mi to připomíná Krylovu Děkuji.
Hrrr na ně!
Terry Pratchett
Hrrr na ně! Právě vrcholí krize Rusko - Ukrajina. Za mých mladých let se vždy tradovalo, jak jsou masy hnány do války jen zvůli mocných a pro zájmy mocných a dnes se to tu objevuje znovu...Blbost, není to jen tím.
A o to víc v souvislostí se skutečností praští člověka do očí to, co v tom příběhu je. Jak moc obyčejných lidí se nechá strhnout náladou, chtějí být dobrovolníky a přejímají tak absurdní důvody pro válku, až to bolí. A ten kdo dobrovolníkem být nechce obdrží bílé pírko, znak zbabělce. Doufám, že i dnes se najde nějaký policista, který zatkne viníky na obou stranách a postaví je před soud za spiknutí, úklady proti míru, nedovolené ozbrojování...
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Tak nevím jestli je ta kniha tak zmatená, nebo je to špatným překladem, ale je tam pár protichůdných tvrzení. Například: "Neměla o mně zájem..." a pak na téměř celé stránce popisuje, jak spolu strávili večer. Takových věcí je tam více. Pak také ten titul ...jak mít všechno u pr**le. Dobře, část knihy je o tom, jak to tam mít, ale většina je o tom, jak to tam nemít a co tam nemít a tím tam mít něco jiného.
Je to dobré pro uvědomění si růzností pohledů na svět, ale určitě to není návod, jak to udělat úplně správně.
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Odpočinkové a přitom k zamyšlení. Vypravěč j jiný než ostatní, protože si všiml. Ale ten, kdo ty stromy sází je úplně nevídaný zjev. A nejlepší jsou ti úředníci, kteří to prohlásí za přírodní les se samovolným vznikem.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Nebylo by špatné, kdyby to byla povinná četba. Varování před tím, kam vede slepá poslušnost převlečená za povinnost. Dobrovolné vzdaní se svědomí, které bere hrdina jako výhodu, ne-li vysvobození. A pak už jen jede jako stroj na rozkazy. Jediné emoce jsou strach z toho, že nesplní očekávání a bude potrestán. A čím vyššího postavení dosáhne, tím víc se o ně bojí.
Mám hrůzu z toho, kolik lidí dnes volá po silné politické osobnosti a mají na mysli něco jako "vůdce". A čím víc vystupováním vůdce připomíná, tím je jim sympatičtější.
Obraz Doriana Graye
Oscar Wilde
Obraz Doriana Graye. Pro mě obraz hlavně jako popis osoby. Snob, který se vším, hlavně svým mladistvým vzhledem a zdravím mládí, tváří jako ideál. Každý zážitek, který by se mohl negativně do tváře promítnout, je odsunut na namalovaný obraz. Na fyzické tváři osoby se to nepromítlo, takže se to vlastně skoro ani nestalo. Obraz dobře situovaného člověka z dobré společnosti, který se nemusí vůbec ohlížet na obyčejné lidi kolem. Je hluchý a slepý k jejich problémům.
Trochu v tom vidím dnešní lidi, kteří úzkostlivě vytvářejí svůj ideální, nereálný obraz na sociálních sítích. Jak moc se liší realita od jejich obrazu. Nejsme všichni taky tak trochu Dorian Gray?
Labyrint světa a ráj srdce
Jan Amos Komenský
Četl jsem původní jazykovou verzi a občas jsem si musel vypomoci slovníkem vzadu. Ještě že tam byl. Ale četlo se mi to kupodivu dobře, možná lépe než některé aktuální knížky v moderní češtině.
Labyrint světa mi neskutečně připomněl některé internetové diskuse. S tím rozdílem, že Komenského postoj chápu jako kritiku celého lidstva a jeho naturelu. Kdežto dnešní diskutující, kritizují cokoliv u odpůrců. Jako příklad může posloužit příběh o Šalamounovi. Nejmoudřejší člověk s jasným pohledem na věc, prohlédne každou přetvářku a nedokonalost. Ale stačí zahrát na jeho slabou stránku. Pochválit ješitnému jeho moudrost a stane se z něj obyčejný člověk.
Proto ráj srdce nepovažuji za doslovný návod. Je to jen další metafora jako labyrint světa. Ukazuje co s tím škaredým a bezvýsledným světem. Snažit se ho změnit svým srdcem a začít se snažit od sebe. Prostě začít od sebe, ne začít napravováním druhých.
Korán
neznámý - neuveden
Nevím co přesně jsem čekal, ale bylo to překvapující. Pro hlubší pochopení mi hodně pomohl přiložený komentář. Konvertitou jsem se nestal, chvála bohu. Dost mi to připomnělo Starý zákon a hodně jsem si uvědomil výjimečnost Nového zákona.
Jeremiáš
Franz Werfel
Výjimečný příběh o výjimečném životě, o tom jak těžké je přijmout výzvu. O tom, že i boží člověk, někdo by řekl i svatý, svádí svůj boj s Bohem...
Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Doba dospívání je problematická vždycky. A doba dospívání v takových kulisách se nedá úplně pochopit. Dá se do ní ale alespoň částečně vcítit.
Lakomec
Molière (p)
Člověk při čtení nesmí zapomínat na dobu a kontext psaní. Je to prostě divadelní hra doby, kdy mělo divadlo jen dvě polohy. Tragédii a komedii.
Čaroprávnost
Terry Pratchett
...právnost.
V tomto případě právo ženy (dívky) být čarodějem, ne jen čarodějnicí. Nakonec se jí to povede, vlastně proti tomu nikdo nic tak smrtelně vážně nemá, kromě toho že je to proti tradici a také je to nepřirozené...
Knížka plná stereotypů a předsudků, všechny jsou ale tak lidové a popravdě u absolutní většiny populace platné. Takže pro tuto většinu je to vlastně empirická zkušenost, dokud se nesetkají s někým novým, kdo se tomu vymyká a toto setkání vytvoří zkušenost novou. Není to tedy tak, že téměř všichni rasisté, xenofobové, homofobové, mačové a všichni ti ostatní prostě ještě nepotkali někoho, kdo by je přesvědčil svým vlastním životem, jako správným příkladem? Pravda, nesměli by to být úplní ignorantští pařezové.
Zloděj času
Terry Pratchett
Neustále mne udivuje při celkovém počtu Pratchettových knih, množství témat z etiky, historie, náboženství a i moderních věd, na které nenápadně odkazuje. Až je mi líto, že ne všechny vtipy postřehnu, protože mi unikne narážka nebo souvislost. Třeba tady ve Zloději času, jeho plátkování. Čím rychleji se pohybujeme až se začneme blížit rychlosti světla, tím více se čas zpomalí. Nepřipomíná vám to něco? Ale až tady jsem zaznamenal myšlenku udělat to obráceně. Nejprve zpomalit čas a až tím zvýšit rychlost. Škoda, že si to Einstein už nemůže přečíst. Kdoví jaké další uznávané teorie bychom se pak dočkali.
Golem
Gustav Meyrink (p)
Snové a zastřené a na konci se dovíme, že to takové má být.
Oponoval bych názoru některých čtenářů o antisemitismu. Ano vetešník má všechny špatné vlastnosti, jak je prezentuje antisemitismus, jeho mrtvý syn měl všechny skryté vlastnosti skrytého žida. Ale postavy Hilela a jeho dcery jsou ztvárněny skoro jako svaté. Takže židé jsou zde různí, formováni hodně prostředím, ve kterém vyrostli. Stejně tak ostatní osoby, ostatních národností.
Když v ráji pršelo
Jan Otčenášek
Hodně mě zaujalo, že je kniha psaná jako deníkový záznam dívky. Většina dějového dění vychází od jejího chlapce. Ona se přizpůsobí jeho snu, odchází s ním a podporuje ho. V mezních situacích vlastně i proti svému cítění. Bral jsem to jako knihu, která říká, že vše má svou cenu, kterou platíme. I láska znamená, že musíme zaplatit. Zaplatíme částí svého snu, nebo zaplatíme pohledem na partnera, který platí ztrátu snu celého. Jediné bezztrátové řešen je vytvořit sen nový, společný.
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Kdysi jsem četl Hobita, na Pána prstenů jsem byl po zhlédnutí filmu zvědavý. Musím uznat, že jazykově je Pán prstenů lepší než Hobit. Jde cítit, že autor vyzrál.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Popis vydírání jako z učebnice. Dávkování požadavků salámovou metodou. Pořád skoro totéž a stále znovu dokola, jen víc a častěji až do úplného konce. A právě to totéž a stále dokola se nese tím příběhem. Přitom je to zpracované jednoduše a opakování motivu není nijak násilné. Tedy mluvíme-li o textu.
Vybíjená
Michal Viewegh
Skvělá kniha pro ty, co si myslí, že už ani ty deprese nejsou to co bývaly. Nebo jako varování pro ty co mají život před sebou. Velmi brzy mi bude také 40, ale pocitům z té knihy se úspěšně vyhýbám a jsem rád, velmi rád.
Zbabělci
Josef Škvorecký
Bojím se, že tak nějak to tenkrát s revolucí opravdu bylo. A tak nějak to je vždy s vnímáním světa mladýma očima, které postrádají zkušenost a srovnání s tím co bylo kdysi dávno je hodně mlhavé. Revoluce byla krásná a opojná, ale ten hořký pocit, že něco krásného a důvěrně známého (válka v závětří a relativním klidu) končí, byl také neodbytný.
Quo vadis?
Henryk Sienkiewicz
Aktuální téma. Naše Evropa stojí na antických a křesťanských základech.
Z pohledu této knihy je předchozí tvrzení minimálně sporné. Když si pak uvědomíme jaké ty základy jsou, tak nevím zda máme co bránit proti cizím vlivům. Bráníme jen své zvyky, stejně jako Petronius. Jinak je to až mrazivě aktuální. I my jsme dnes přesyceni blahobytem, zábavou, hrami, nádherou. Máme sociální systém - chléb a hry. Bohy (bohy) bereme s rezervou, spíš jako tradici, pověru a folklór a někdo nám sem importuje až fanatický náboženský zápal... Kdo z nás je ten Nero a kdo Lydie a ti ostatní?