Erudite komentáře u knih

Dlouho očekávané pokračování nemůžete číst - musíte HLTAT žíznivými doušky.
Děj se zahryzává do čtenáře se stejnou vervou jako se čtenář drží zuby nehty knihy. Když otočíte poslední stránku, jste plni příběhu, přesto stále žíznící.
Tu žízeň vyvolává Jo Nesbo. Žízeň po dalším případu Harryho Holea.

6 27.05.2017

Nejsem si úplně jistá, jestli mám právo psát komentáře na knihu Raye Bradburyho teď, když jsem se ještě nedostala k úplnému konci. Pravda je, že tato kniha je zvláštní svou "hustotou" (jiné vyjádření se těžko hledá) a dostat se přes všechny jeho povídky v krátkém časovém úseku mi příjde skoro nezdravé... Jako byste kladívkem a hřebíkem oťukávali kusy stěny celé dny, jen abyste to měli z krku a nestíhali byste se pozastavit nad tím, jak je každý kousíček který odlomíte jedinečný. Tato kniha je na delší čas a každá povídka si zaslouží nějaký ten den na rozmyšlení. A proto, pane Bradbury si jednou za čas otevřu knihu a nechám se překvapit nějakým jedinečným kouskem, protože tak to má asi být. Vychutnávat si pomalu doušek za douškem. Nikam nespěchat a trpělivě otáčet stránky.

(SPOILER) Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a jako nemalé množství čtenářů jsem se k této sérii dostala pro její srovnávání s knihami S. J. Maas.
Tak je tedy “porovnán.
Poppy se sice snaží být čímsi jako Celaenou nebo Feyre, ale to by musela trochu méně vést vnitřní monology a i když se nám snaží sdělit že umí bojovat a sama se bránit, předvede to v knize tak třikrát a ještě tak, že většinou ohrožuje sama sebe jen aby nám dokázala jak statečná je.
Hawke nešlape Rhysovi ani na paty (i když se snaží vyvolat dojem že Poppy dává “svobodu) a s Rowanem (Jeřábem) ho nebudu ani srovnávat.

Závěr: Zkusím ještě jednu knihu abych viděla zda se to nezlepší, mám ale takový pocit že ne.

5 26.04.2024

Neobyčejně obyčejný příběh s typickým Nesbovským nádechem - s prvky pro něj typickými, zároveň ale často vyváženými humorem hlavní postavy, která tak nějak připomíná Harryho Holea akorát na druhé straně zákona.
Kniha měla rozhodně pár nudnějších pasáží, většinou se ale jednalo o děj co člověka nepustí i když se vlastně tolik “neděje”. Doporučuju.

5 18.01.2021

První kniha o staříkovi byla s humorem a politikou z minulosti, tato kniha je stále s humorem, ale tentokrát politikou současnosti. Kdo vývoj sleduje, nasměje se při čtení více než dost. Autor bravurně a humorně shrnul dobu, ve které žijeme.

5 17.10.2019

Příjemné čtivo, pokud chcete nechat myšlenky plynout a jen tak se proplétat dějem, který se moc nevleče, ale ani nikam nespěchá. Někdy mi přišlo, že autorce ujela ruka s cukrem v určitých scénách, jindy zase se solí.
Jinak se ale kniha vyhoupla z nálepky "nepotřebné pokračování" do "příjemné rozloučení se s postavou/postavami" - A to je posun. :)

5 19.02.2018

Nedivím se Krakauerovi, že ho příběh Alexe natolik uchvátil, že od článku došel až ke knize. Díváte se skrz stránky na bělostnou divočinu Aljašky a říkáte si, jaký je to pocit. A vlastně tak nějak víte, že ten pocit nenajdete, pokud nebudete se zmrzlýma nohama a s pocitem samoty a absolutní svobody někde v divočině, i kdyby to mělo být jen pár mil od hlavní dopravní tepny...

5 21.11.2016

Kniha je jako pomalované plátno, kdy se z postavy stojící vpředu pomalu přesouváte do pozadí, kde se mezi šednoucími bažinami skrývá celý svět, celé tajemství a celá krása detailů a drobností.
Čtete a pohlížíte na štětec, kterým autor postupně domalovává na plátno pomerančovníky a slunce, co pomalu prosvítá mezi mraky a vrhá světlo na dívku, která se vám ze začátku jevila spíše jako muž.
A autor dále míchá barvy podle svých představ a nekonečné fantasie a štětcem nanáší další a další vrstvy do děje, ze kterého se tají dech.

5 17.07.2016

Tahle autorka má dar mě rozesmát skoro na každé stránce. Všechny události si díky lehkosti s jakou ubíhá děj představuji jako dramatickou komedii a to mě hrozně baví. Knihy jsou odpočinkové, bez námahy hltáte stránky po desítkách a stovkách a celé to ubíhá jako krajina za oknem.

5 21.12.2015

Kniha o knihách. Člověk si zamiluje papír tohoto díla a přemýšlí, že si půjde vylisovat vlastní balík se stranami polepenými stránkami z příliš hlučné samoty. V této knize je shrnut život takový jaký je bez vyhlazování vrásek a zastírání situací-sice nemilých-které k životu jednoduše patří. Žádné šperky a přesto se mi kniha zapsala do srdce svou úžasností a jednoduše tím, že je knihou. Papírem, slovy a myšlenkami života.

5 16.09.2015

Líbí se mi, jak Nesbø dokáže najít při svém psání krásu i ve věcech na první pohled nedokonalých. Hlavní "hrdina“ je toho důkazem. Krátká knížka, která má jen tolik slov, kolik je třeba. Nic víc, nic míň.

5 14.07.2015

Emily Bronteová! Dokázala mě svou knihou vybičovat k emocím lépe, než vítr třískající do okenic, lépe než ledový severák, který skučí nad Větrnou hůrkou. Kniha mě úplně odnesla od mé vlastní osobnosti, neustále jsem přelétala z jedné postavy k druhé, leč-hodiny ležící v této knize se zajisté podepsaly na mé češtině- všechny byly vzápětí zkaženy Heatcliffem a jejich povahy se zkroutily tolik, že jsem měla nejednou chuť změnit se v běsnícího tvora také...
Přemýšlela jsem, co by ze mě udělal jediný den v Heatcliffově blízkosti, ale asi bych to nezkoušela, když už jen kniha o něm mě málem proměnila v další rozohněnou osobnost, kterých stvořil nemálo.
Knihu jsem si zamilovala už jen pro její dovednost vzbudit v člověku nějaké emoce, a že to byly emoce!

5 28.02.2015

Kniha se mi četla velmi dobře. Užila jsem si s ní velice krásné, příjemné, plynulé a nenáročné odpoledne :)

5 28.12.2014

Bravo, opět kniha která nepustí a čtenáře na konci vyplivne s pocitem že dalších pár let čekání na další díl bude nesnesitelných.

4 13.02.2021

Jde o takovou tu knihu, kterou přečtete jedním dechem, ale zároveň vám nikdy nedojde dech napětím - jste v klidu, v pohodě, užíváte si každou stránku s nadhledem stoletého staříka (který je taky v klidu a v pohodě).

4 04.10.2019

Původně zakoupeno pro jednu malou slečnu, která bude brzy slavit narozeniny... ale neodolala jsem a slupla jsem knihu o obědové pauze - jako malinu!
Kniha pro děti, mládež... i dospělé. Najdete v knize tolik, kolik sněhu se rozhodnete odhodit - možná i něco chlupatého, co by se mělo oholit. Něco chlupatého v zimním spánku.

4 30.05.2017

Z knihy jsem si odnesla snad jen Komenského schopnost zkritizovat negativně cokoli na co se podívá. Možná proto mě překvapilo, že Bůh vyvázl zcela nedotčen. Dokonce byl vychválen až do nebes. Komenský tímto vyzval celé lidské pokolení, aby se uchýlili k lásce Boží a zapomněli na svou vlastní maličkost, na svět, na lidi kolem sebe, protože jen skryti ve vlastním srdci jsme v pokoji a bezpečí.

Ateista, buddhista, hinduista, muslim... ti všichni jsou tedy špatní, hodni kritiky a pekelných hrůz? Života ve lži, života bez cti a se srdcem na špatném místě?

Obávám se, že kniha aplikovatelná do hodin češtiny už zase tak aplikovatelná není, pokud vezmeme v potaz, že se nacházíme ve 21. století.

4 03.01.2017

Guy de Maupassant v celé knize ukázal, že hrdinové nemusí podstupovat smrtelné výzvy a neustále běhat po všech akcích: život může plynou tak jak plyne, a i tak nás spisovatel udrží u knihy.
Doporučuji, pokud si chcete oddychnout od spěchu a zažít Paříž barvitou a prostě francouzskou, takovou, jaká má být a jakou ji Maupassant vložil do svého díla.
Au Revoir!

4 21.03.2016

Kniha jako okno do světa, který jsem dosud nepoznala. Bylo neuvěřitelné nahlédnout do hlavy jinému člověku. A ano, uvědomit si, že i ostatní lidé přemýšlí, jak si musel uvědomit i Christopher. :)
Neobyčejná kniha o každodenních věcech, která i přesto člověka vtáhne a nepustí, jako opravdu dobrý hlavolam nebo záludný příklad z matematiky.

4 23.08.2015

" 'Ale člověk není stvořený pro to, aby prohrával,' řekl. 'Může ztratit život, vzdát ale nesmí nic.' "
Ernest Hemingway

4 04.07.2015