JancaMia komentáře u knih
Fůůů, tak tohle bylo silné kafe, knihu jsem otevřela dnes v 16 hodin odpoledne a před dvaceti minutama dočetla. Kniha vtáhne a nepustí, stejně jako Hana a Hotýlek. Trošku paní Mornštajnovou podezírám že někde dlouho seděla na kafi s paní Hanišovou, jinak si to nedovedu vysvětlit ... silné téma, napsáno naprosto skvěle ... byla to jízda od začátku až do konce ... snad za měsíc bude další knížka (s nadsázkou), nutně potřebuju !!!!
Mám dojem , že mnoho stigmat z doby minulé nám zůstává utajeno, naštěstí máme plno kvalitních spisovatelek (Tučková, Lednická, Mornštajnová,Soukupová, Hůlová, Hanišová) které se dokáží ožehavých méně známých témat chytnout s velkou chutí.
Smekám před prací paní Tučkové nad touto knihou, kde bravurně vykreslila ponurou skutečnost internovaných řeholnic. Dále se domnívám že kniha nebude bohužel pozitivně přijata v některých řeholních "spolcích" (je řečeno mnohé).
Kniha se musí číst na etapy, nejde číst na jeden zátah.
S díky se těším na další neméně zajímavé dílo.
Panecku, to bylo něco !!! Životní sága jedné rodiny v běhu století !! Nedokonale krasne vykreslene charaktery všech členů rodiny na pozadí události které hybaly republikou ... u některých pasáži jen problikava v hlavě kontrolka “tak to bylo, tak to je !!!” ...
Krásný příběh ze života, který by si měl každý povinně přečíst, někteří jedinci podle něj přehodnotit své chování.
Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že jsem tam s hrdinkami a prožívám s nimi jejich úděl, citlivě , krásně napsaný román o nepříliš uspokojivých dějinách která je třeba připomínat dalším generacím ..
Knihu dostala dcerka od mého táty pod stromečkem, já jsem si zavzpomínala na povinnou četbu a po letech musím říct ze se kniha četla sama. Úsměvné chlapecké války v okolí Rychnova nad Kněžnou ( pocházím z Hořic tak je mi prostředí velice blízké ). Když v 90. letech běžel seriál tak jsem byla platonicky zamilovaná do Pepka Zilvara z chudobince, protože mnel nad ostatními chlapci navrch . Jen je smutné jak pan Poláček skončil a i plno jiné inteligence ...
Druhý díl nadchnul více než první. Navnadil na Životice a budoucí třetí díl. Nejvíce zaujal osud malé Žeňky.
Uff chudák Sára alias Sisi ... kdyby aspoň bráchové byly hodný ... paní Hanišová zkrátka píše bravurně ... opět nešlo knihu odložit ...
Už jsem toho na tohle téma přečetla dost , nicméně tato kniha mi příjde poněkud "pohádková" , nesedí mi že si jen tak lážo plážo mohl chodit mezi bloky, pronášet proviant od poláků , že se se svojí láskou mohl objímat a líbat (před zraky všech jí cpal čokoládou ) .
Když knihu vezmu jako román tak je řemeslně dobře zpracovaná , má spád, vše co se má stát mezi dvěma lidmi se stane .
Jak už jsem psala prve z historického hlediska je to slátanina ve které je plno nesmyslů ( netvrdím že to tak Lale vyprávěl ) , jsem toho názoru že paní spisovatelka si mnoho přibarvila a mnoho pozměnila .
Nicméně jako uvedení do holocaustové literatury dobré, pro někoho kdo toto téma začíná objevovat , pro zkušené asi zbytečná kniha .
Na knihu jsme se dlouho těšila, udělala na mě "kuk" v knihovně a já jsem neodolala. No co Vám budu povídat , co stránka ,to mi problikávalo hlavou "to jsem celá, to je knížka o mě a pro mě " =) ... více asi netřeba dodávat .. Půjčeno z knihovny.
Knížka příjemně doplňuje seriál, knihu jsem koupila manželovi pod stromeček, sama jsem jí přečetla během dvou dní. Pan Moravec klade zajímavé otázky a pan Mareš ještě zajímavěji odpovídá, nicméně u některých odpovědí mi zatrnulo a byla jsem ráda že jsem nemusela být v kůži pana Mareše ... no a k panu Moravcovi brzo k nám domu přiletí knížka o panu Heclu a panu Benešovi.
poklad z knihobudky, knihu uzmul manžel s nadšeným klukovským výrazem :)
Dílo Jany Poncarové a Jířího Sankota (kniha vzdáva hold malé české holčičce která to na tehdejší dobu měla vyloženě zlé, v roce 2006 vyšel její deník, osobně si myslím že by si Věrka Kohnová zasloužila více prostoru v literatuře stejně jako např. Rutka Laskierová a ne všude omílaná Annie Franková) , tato kniha je uchopena jinak než předchozí, nicméně je neméně bolestivá díky pohnutým osudům. Na Věrku Kohnovou můžeme narazit již v knize "Alžběta a Nina". Svědectví malé holčičky za protektorátu která měla tu smůlu že měla "špatnou" rasu. V knize se prolínají historické osy, román(o rodině Kohnových) i části deníku malé Věrky, doprovázeno dochovanými fotografiemi. Na to že jsem knihu natěšeně včera přinesla z knihkupectví, musím říct že opět úžasné dílo o nelehkých časech. Ještě si dovoluji podotknout že duo Poncarová-Sankot může směle konkurovat Karin Lednické ( styl Jany Poncarové je hodně podobný stylu Karin Lednické, oba styly jsou mi velice blízké).
Z knihy mám pocit jako kdyby se Hana (od Mornštajnové) se Zuzanou potkaly v branách zla (Osvětimi) a každá si nesla svoje následky na bedrech a podle toho dále každá jednala.
Byť jsou oba příběhy smyšlené (na základě reálií) nemohu se zbavit pocitu že tohle se bohužel dělo okolo nás ať už to byla Zuzana nebo Hana nebo kdokoliv jiný ... vždycky to dopadlo tak nějak blbě a nešlo jen o číslo na paži a prožité hrůzy ... bohužel i po převratu zla pokračovala ...
Klenot každého čtenáře který má načteno. Na knihu jsem čekala dlouho, téměř dvacet let :) pak jdu s dcerkou na kontrolu a kniha čeká v knihobudce , takže radost dvojnásobná .
Stejně jako byl zajímavý pan Mareš , tak neméně zajímavý je i pan Hecl . Pan Moravec se opět nevtíravě a zajímavě ptá na důležité aspekty okolo létání. Nyní už na přečtení zbývá pan Beneš a věřím tomu že i ten se bude číst jedním dechem.
Fíha, je děsivý co ty holky musej všechno vytrpět aby dosáhly svýho snu ( a jestli vůbec?!) . Kniha příjemně utíká , jen těch baletek všeobecně mi je líto . Na druhou stranu si umím představit že i něco podobného zažívají učni na dostihovém učilišti v Chuchli (jiný svět a přitom co do drilu úplně stejný).
Půjčeno z knihovny. Štěpán hodný, milý kluk na kterého rodiče kašlou. Štěpán ve své beznaději malého dítěte závislého na rodičích , intelektuálsky dospěje v citlivého mladého muže kterému se začne blýskat na lepší časy .
Knihu by si mněl přečíst každý kdo pracuje s lidmi. Velice zajímavé myšlenky a postoje. Kniha právem patří do zlatého fondu. Četla jsem potřetí a stále objevuji něco nového.
Slet událostí pohledem obyčejných lidí, všude volající bída, smutek a neuvěřitelné hory práce v důlních šachtách a na malých hospodářstvích , vztahy lidí na hranicích . Nejvíce mě zaujalo vlákno o lázních (neměla jsem o nich tušení , ani se v dnešní době nijak masově nepropagují ). Rozhodně si přečtu další díly i novou knihu . Autorčin styl psaní bych přirovnala k Janě Poncarové (jen zmíněná jde více do hloubky co se sociologie a psychologie postav týče) .