LuccBizon komentáře u knih

Touto knihou F. Backman odstartoval svou popularitu a já chápu důvod, proč byla tak úspěšná. Je milá. Opravdu milá. I divní nebo zlí lidé v ní vypadají vlastně jako hodní nebo alespoň k politování (Tom). To zvláštní backmanovské kouzlo se vine zatím vším, co jsem od něj četl (respektive slyšel) a z Oveho činí bezmála pohádku. Je to krásný hladivý příběh, kde ani velké životní průsery nezamlží obzor... ale je vůbec nějaký? Oveho životní optimismus skrytý za fasádou mrzoutství mi přišel neukotvený, z ničeho nepramenící. Kniha je pěkná, líbivá, místy se zdá být hlubokou, ale je vlastně plytká. Je nadýchaná jako cukrová vata. Velké sladké nic. Ale je milá, to ano. Jenže takhle se lidé nechovají, a to ani na švédském předměstí. Frederik umí psát, to v Ovem ukázal. Až na občas přepálená přirovnání. Ale umí psát i lépe. Pravdivěji. Třeba takové Co by můj syn měl vědět o světe je lepší. A Medvědín asi také. Pravdivější rozhodně.

11 08.10.2022

Drobné spilery...
Poslechnuto jako audiokniha od Voxi (2020).

Strhující román, obzvláště ve slušném hlasovém podání Jakuba Saice, navíc občas podbarveném hudbou. Chybky se sice najdou (občas špatný rod podstatného jména, chybné skloňování, pozdní změna hlasu, někdy až příliš afektované čtení tam, kde by mělo být spíš tišší, místy se nevyznamenal ani překladatel a redaktor textu, který herec čte), ale celkově spokojenost.

Samotný román sestává ze 2 linií, které vypadají, že nemohou mít nic společného, ale celkem očekávaně se asi v polovině protnou. První se týká násilnického komisaře Niemanse, kterého po dalším výbuchu spravedlivé pomsty na zločinci uklidí rychle k vyšetřování vraždy do alpského univerzitního městečka Guernon (je fiktivní; nevím, zda i jména hor a povolání krystalářů). Mrtvoly přibývají a on (a trochu jeho tým, ale je spíš sólista) pomalu rozplétá nitky vedoucí k, snad neprozradím nic zásadního, temnému tajemství z minulosti.
Druhá, neméně poutavá linie Karima Abdoufa, maghrebského poručíka policie ze zapadlého koutu Francie, je zpočátku až úsměvná. Došlo k vloupání, ale nic hodnotného se neztratilo. Jen pár dávných školních listin a fotografií. Někdo se vloupal do hrobky, ale není vidět zhanobení. Jen zmizela fotografie. Ale postupně, jak se do svého pátrání zakousne, odhaluje čím dál podivnější a temnější indicie.
Román je dobrý, ale má přece jen pár nedostatků. Mohu pominout pochybnou věrohodnost celé zápletky, už jsem v thrillerech a detektivkách viděl a četl mnohem pitomější, a to nemám nijak zvlášť nakoukáno a načteno, ale jen těžko se mi pomíjí nevěrohodné metody vyšetřování (pátrání na ledovci s civilem, samotářské vyšetřování obou hlavních hrdinů s až sebevražednou honbou za odhalením, velmi chabé předávání informací početnému týmu a čerpání informací od něj jen tehdy, když se to autorovi hodí – např. disertace, téměř všude chodí detektivové sami, a to i do situací, které volají po posilách, možná dokonce zásahovce, atd.). Dráždila mne také superhrdinskost obou dvou. Makají na 200 % bez jídla a spánku několik dní, obzvláště Niemans navzdory podchlazení, zranění a šoku, do toho ještě nějaká ta milostná vzplanutí, no hotoví superhrdinové. Ví přesně kde všechno je, kde leží jaká bezvýznamná dědinka, neuvěřitelně rychle chápou souvislosti a jejich intuice je lepší než čich blondýny na slevu na kabelky. Snižuje to důvěryhodnost románu. Bylo asi celkově nešťastné obsazení 2 detektivů. Pochopil bych vlka samotáře Niemanse, který ve vnitřních promluvách rozplétá případ, ale takto s Karimem v dlouhých dialozích vysvětlují co a jak, jen aby čtenář pochopil. Dialogy jsou asi největší slabina knihy. Občas jsou neuvěřitelně pitomé. Možná za to může překlad, ale pochybuji. Niemans nebo Karim opakují často poslední slova předchozí repliky parťáka jako expresivní otázku (Fingovaná autonehoda?!) a ve francouzštině jistě existuje více šťavnatých výrazů než jen do prdele. Také je celý komplot hrozně nepravděpodobný. Mohlo se pokazit asi sto věcí, ale nic. Všechno klaplo. A to jak samotný děj, tak to, co mu v minulosti předcházelo, co mu připravovalo půdu. Na straně dobra i zla. Dokonce v románu jsou i lidé, kteří byli na stopě, ale nechali to být. Tak malá zločinná organizace podle mne nemohla být tak výkonná, aby vše utajila a zametla to, co se už provalilo. Nejslabší místo knihy je asi její konec. Samotné vysvětlení sice ještě dobré, ale zamrzí mega vysvětlovací pasáž, rychlost, se kterou se odehraje a nedočkal jsem se katarze, kterou jsem chtěl. Škoda.
Jinak ale jde o dobrý román, který rozhodně doporučuji.

7 13.09.2022

JKR zakončuje střet bílé a černé magie ve velkém stylu, jen se k tomu zakončení musí hrdinové prokousat přes nějaké to putování a poznávání druhých i sebe sama. Plánovací pasáž v Doupěti, stanování nebo třeba úsek v Lasturové vile se nám mohou nelíbit, ale jsou dějově věrohodné. Logika si bere volno spíš v zákonitostech světa, ale to byl nešvar všech dílů snad kromě prvního. Od Tolkiena si půjčila vliv viteálu na mysl toho, kdo jej nese, i když jiné viteály to nedělaly. Jenže tím přece jen dodala stanování a roztržce hlavních hrdinů nějaký šmrnc, takže to chápu. Takových věcí bylo víc, ale stržen proudem akce jsem je míjel jen s malým ušklíbnutím nebo dokonce bez něj.
Postavy se chovají velmi uvěřitelně. Váhají, čekají, plánují, dělají chyby. Až to skoro škodí dynamice příběhu. Překvapilo mě to třeba v Bradavicích, kdy se učitelé chovali opravdu velmi logicky. Hrdinství ano, ale v první řadě zodpovědnost za ty, kteří hrdiny být nechtějí nebo nemohou. Přitom čtenář by asi ani nepostřehl, kdyby prostě jen zaveleli k obraně a na oběti nebrali ohled, protože dějiny se neptají.
Také oceňuji, že autorka vše za čtenáře nepředžvýkala. Většinu logických návazností příběhu sice nějak v textu vypíchne, ale něco nechala na domyšlení (např. druhý chlapec věštby a jeho role).
Čeho je asi škoda, je docela nevěrohodná konstrukce „zásvětí“ nebo jak to popsat. Opravdu to bylo potřeba? Ano, pokud autorka chtěla příběh uzavřít, jak jej uzavřela. Já z této autorské zvůle pociťuji jistou nelibost. Vím, původně to byla série pro děti, ale ty už vyrostly snesly by jistě i víc, než se JKR domnívá. Na druhou stranu nemohu její záměr ani provedení jednoznačně odsoudit nebo označit za zfušovaný. Jen se s ním prostě osobně tolik neztotožňuji.
To byla ale jen malá kaňka na jinak opravdu povedeném a řekněme i důstojném zakončení dlouhého epického příběhu chlapce, který přežil.
89 %. Nadhodnocuji, ale jen trochu. Četlo se mi to fakt pěkně, což je v mém věku to hlavní.

12 06.09.2022

Proud života, který nejprve bublá a hledá svou cestu, jako potok, aby se později zklidnil a nakonec nevyhnutelně a smířeně vlil do oceánu pokoje. Poslední třetina je obrovsky nabitá emocemi, protože se velmi výrazně otírá o marasmus všech dob, kterými pan Dítě životem prochází (ne)poznamenán. Přitom Hrabal píše o dějinných mlýnech, které kdekoho semlely na padrť jakoby mimochodem, jakoby ani nebylo jeho záměrem čtenáře vyždímat z emocí a ze slz. Nestydím se to přiznat, tak mne to dojalo. Jsem si jist, že nejsem sám. Prožil jsem při čtení silné hnutí, které v literatuře zakouším jen velmi zřídka. Už jen za to novele musím udělit plné hodnocení. Ale nemusím se nijak ospravedlňovat nebo být na vážkách. Kniha je dokonalá i v jiných směrech. Například záběr autorových znalostí obyčejných i neobyčejných věcí je neskutečný. Nebo umí tak dobře fabulovat, že to nepoznám. Ať už píše o hoteliérství, obchodních cestujících, strojích na drcení kamene nebo o lásce a erotice či o hledání štěstí a místa v životě. Emocionální výplach závěru je podpořen dokonalým spisovatelstvím a prací se slovem v každé části. Proto za plný počet a bez váhání.

7 08.08.2022

(SPOILER) 2/3 vata a nuda, poslední třetina (od kapitoly Nitrobrana) mne bavila. Jak se hrdinové rozhodli vzít sice velmi hloupě a naivně osud věcí do vlastních rukou, tak to začalo mít šťávu. Některé pasáže poslední třetiny byly i tak zbytečné nebo zbytečně překombinované, ale četlo a poslouchalo se mi to fajn. Ale! Pořád mi v hlavě roloval film, který se tentokrát od děje knihy odchýlil více než bylo zvykem a byl proti ní strhující. Vynechal nepodstatnosti, vypíchnul a vyšperkoval to důležité. Nerozpakoval se pozměnit vzhled postav a tím zesílit jejich klíčové vlastnosti (Umbridgeová), vynechat nepodstatné (např. poměrně dlouhou omáčku před samotnou schůzkou BA včetně hledání už doprkýnka jednou řešené Komnaty nejvyšší potřeby, pletení čepiček a fuseklí pro skřítky, trablů s famfrpálem a hlavně zrychlil celou závěrečnou akci na Ministerstvu a podstatně zkrátil Brumbálův závěrečný vysvětlovací monolog) a dokonce změnit klíčové scény (mnohem lépe zdůrazněnou odpudivost byrokratické hydry přibíjením kamenných výnosů na stěnu školníkem Filchem nebo třeba kdopak to ve filmu zradil BA, ha??!!). Bez filmu by byl Fénixův řád v mých očích jen na objem psaný špalek plný nudy. S filmem tvoří pěkné kombo, protože Rowlingová víc řeší vztahy, Harryho nejistoty a nálady, rostoucí temnotu a rozpolcení, kdežto film šlape jako Zátopkovy tretry. Doporučuji oboje, ale pokud chcete jen jedno, tak určitě film, protože na knihu nebudete mít trpělivost. Vážně jsem zvažoval odložení, což jinak zásadně nedělám. Nakonec jsem vydržel a přežil, ale ... Prostě film. Cruciatusnamne!

2 06.08.2022

(SPOILER) Ohnivý pohár je viditelně psán na počet stran. Kniha by šla zkrátit o 1/3 a čtenář by o nic nepřišel. Navíc Rowlingová nemá bradburyovský dar říct mnoho za použití málo slov. Plká a plká a v některých pasážích je to opravdu děsivé (úvod, mistrovství světa a scény v lese). Navíc rozsah nabobtnává tím, jak opakuje informace z tohoto dílu i z předchozích. Jestli ještě jednou budu muset číst, že Hagridův pes Tesák je cvičený na černou zvěř, tak knihu rituálně pochčiju. Mohu si to dovolit, není moje. Je to úlitba dětem? Já vám nevím. Jsou děti hloupé? Ani bych neřekl. Pamatují si méně než dospělí? To sotva. Jakoby psala pro retardy. O to smutnější je, když v některých pasážích dokáže excelovat a přece jen se Bradburyho úspornosti přiblížit (vtipná scéna, kterak Weaslyovi vyzvedávají Harryho v Zobí ulici nebo naštvaný rozhovor Rona a Harryho u krbu po zjevení Siria – na -use vám kálím – tam byly cítit emoce, rozháranost puberťáků, ambivalentní pocity). Jenže o chvíli později to zabije nějakou zdlouhavou nudnou vysvětlovací pasáží nebo Harry něco po stopadesáté prožívá nejsmutněji, nejšťastněji, nej, nej, nej.
Pochválit mohu příběh. Je jako žena. Kdyby nebyl ověšen tolika zbytečnými špeky a zůstala jeho vypracovaná svalnatá postava a jen sem tam pohledný špíček (např. celkem pěkné, byť poněkud školometské poučování mladých čtenářů o fyzickém i ekonomickém otroctví skrze příklad skřítků a Hermionina SPOŽÚSu a vlivu bulvarizace médií na společnost díky prolhané Ritě Holoubkové a jejich článcích pro Denního věštce), byl bych spokojen.
Svět HP je stále nevěrohodnější a chatrněji vystavěný. Ještě ve Vězni z Azkabanu se dalo přemisťovat jen letaxem, a ejhle, najednou, po dosažení náležité NKÚ, to jde jako po másle a navíc existují přenášedla. Magie v Bradavicích je jaksi omezena a něco nefunguje, ale zvěromágové se mohou proměňovat dle libosti. Pobertův plánek je naprosto klíčová proprieta, ale třeba Brumbál si nemůže vyrobit druhý podobný, že? Autorka to prostě neměla moc pečlivě rozmyšlené a látá to za pochodu. Nevadí mi to ale zdaleka tolik jako výtky ke způsobu psaní.

Dovolím si kacířskou myšlenku, za kterou na mne skalní fanoušci asi sešlou kletbu, jež se nepromíjí. Film byl lepší. Jako první se podstatněji odchýlil od knihy. Ořezal sádlo a nabídl zjednodušený příběh s akcentem na vztahy (perfektně pojatý ples, mnohem hororovější jezero a bludiště i co bylo potom). Vydestiloval z příběhu to podstatné a najednou to má sílu. Škoda, že to tak neudělala autorka a stále víc zabředává do bažiny bezúčelného grafomanství a poučování.

POZNÁMKA: Část knihy jsem četl, část poslouchal jako audio s hlasem pana Hyhlíka. Čte dobře, ale za [wíSSSliovi] bych ho pověsil za uši do průvanu, neb právě mé uši byly orgánem, který u tohoto a některých dalších slov trpěl více, než je zdrávo.

1 07.07.2022

Kniha je jako osmiválec tankující vysokooktanový benzin. Moc hezky vás povozí, ale docela brzy ji dojde nádrž. Je tak na jedno odpoledne. Pojednává ani ne tak o autech, jako o lidech a kurvách. Je napsaná drsňácky, ale vlastně velmi něžně a s pochopením. Pojednání o tom, jak buchta chce ptáka tak moc, že ... jsem přečetl ... úplně bez dechu. Už raději přestanu psát koment, protože jinak budu muset zvednout hodnocení na plný počet. S podivem totiž zjišťuji, že i po letech si ze čtení pamatuji hodně. Takže Auťák je určitě kniha, která utkví. A to je v dnešní době přecpané slovy dost možná jediná důležitá devíza.

1 07.07.2022

Slyšeno jako audiokniha s hlasem Jana Hyhlíka. Už to není dramatizace, pouze čtení knihy. Atmosféra utrpěla, ale nemohu říct, že by Hyhlík četl špatně. Jen chybí více hlasů, zvuky, hudba…
Co se obsahu týče, řekl bych, že mám štěstí. Nejsem fanda ani hater. Dokážu vidět jak klady tak zápory knihy. Lehce podhodnocuji na nějakých 74 %.

V jistém smyslu byla kniha zatím nejlepší. Má nejpropracovanější zápletku, pěkně vystavěný twist a otevírá dospělejší témata (vina, trest, rasismus či spíš protěžování těch se správným původem vs. posuzovat na základě schopností, mazlíčci nebo nebezpečné bestie, atp.). Také hrdinové dospívají a podle toho se chovají. Neumí se omluvit. Nechtějí vysvětlovat proč něco dělají, když se stydí nebo když je jim to trapné. Křičí. Hádají se. I slovník zhrubnul. To je skvělý tah. Působí to autenticky, postavy se vyvíjí, dýchají. Některé scény se vyloženě povedly. Strhující famfrpálový souboj jsem vyposlechl se zatajeným dechem a fandil jako malé děcko.
Na druhou stranu se stále více ukazuje, jak děravý je svět, který se snaží JKR snovat. Azkaban, o kterém Harry za dva roky v Bradavicích nikdy neslyšel. Mozkomorové, jakési jednotky autonomní spravedlnosti. Kdo je ovládá? Poslouchají vůbec někoho? Pěkná, ale zoufale neefektivní soví pošta. Klofan a vše okolo něj (Proč jej Hagrid dávno nepustil na svobodu a neukázal ministerstvu prostředník? – Zajímavé je, že film se s tím popasoval ve 2 větách – aby nezdiskreditoval Brumbála – ale z knihy si to nepamatuji.). Mudlové, kteří se občas objeví ve světě kouzelníků, přitom jindy se jasně říká, že se před nimi svět čarodějů skrývá. Neustávající neschopnost dospělých něco dělat. Chápu, Harry je cíleně veden k růstu pro úkol, který jej čeká, ale safra aspoň ty mozkomory mohli mít nějak pod kontrolou.
Díky posunu v postavách a tématech lepší než dvojka, ale se světem a neustálými bohy ze stroje by se měla autorka poprat lépe. Dokud v tomto série nedospěje, nebudu věřit dospělost ani hrdinům.

3 22.06.2022

Můj první Backman a hned jsem hodně rozpolcený. Autor umí psát. Umí jen tak trousit silné věty o životě, sportu, šikaně, o pocitech oběti... Jenže je to jako s limonádou, v které je moc cukru. Děti se po ní utlučou, ale dospělým trnou zuby. Dají si možná ještě jeden lok, ale pak se jim už sladkost zají. Cukr má také tu vlastnost, že lepí. Táhne se. Občas mi poslech připadal jako guilty pleasure.

Kamarád, když mi Backmana propagoval, tak ho přirovnával ke Kingovi. Podobnost tam rozhodně je. S postavami se Fredrik mazlí, piplá je, ukazuje je čtenáři hned tak, hned onak. I z padouchů umí udělat hrdiny a z hrdinů superhrdiny (Amat). Jeho obyčejní lidé umí obětovat neskutečné množství času a osobní snahy na věci, na které by se drtivá většina normálních obyčejných lidí vykašlala. Rodinné vztahy jsou chladné nebo idylické, i když jsou vlastně na hovno. I ty na hovno jsou popsány bezmála jako idylické. Jak píše playada níže – budete je všechny milovat. I ty, kteří chlastají, jsou násilničtí, sobci, … A jak tady píše v jiném komentáři níže kdosi všímavý - Backman je nejpatetičtější autor současnosti. Já dodávám, že i v anglickém významu toho slova.

Jazyk je v podstatě jednoduchý. Skoro bych řekl, že by mohlo jít o knihu pro mládež s mravokárným naučením. Ani násilí není podáváno in natura, jen velmi decentně. Je v ní hodně plků o sportu, hokeji obzvlášť. Ale ne o hře samotné, ani o pravidlech, ale o filosofii, výchově mládeže, fanouškovství, týmu, loajalitě, … A propos, velmi trefný je Backmanův postřeh, že loajalita stojí jak za úžasnými díly člověka, tak za mnoha z jeho nejhorších. Což také v knize ukazuje (Litt vs. Bobo).

Kniha je úžasná i děsná zároveň. Hodnocení mírně nadsazuji, protože, jak píšu hned na začátku, autor rozhodně umí psát. Řemeslně je kniha skvělá, o to víc audiokniha s hlasem Pavla Soukupa. Čte výborně, hodně dramatizuje, občas je hudební vsuvka. Bez jeho hlasu by kniha byla o dost méně plastická a nudnější. I tak se výlet do zapadlého švédského městečka, které žije hokejem, táhl jak týden před výplatou. Ale stálo za to vše s hrdiny doprožít až do sladkobolného konce.

9 22.06.2022

Podobné prvnímu dílu, hodně dětské. Chyběla mi jakási hravost a novost. Autorka se více soustředila na příběh a méně na blbinky okolo, ale já mám právě ta cingrlátka a tretky rád. Hlavní prostředek textu je přímá řeč a popisy vnitřních pochodu postav, naproti tomu popisy prostředí a postav téměř chybí - asi by děti otravovaly. Vypíchnu pár negativ. Harry a spol. už jsou v Bradavicích docela dlouho, ale stále neznají ani hrad a jeho okolí, natož že bychom se dozvěděli něco pořádného o světě kouzelníků. Jen drobky. Totéž v dalších dílech. Díky tomu může autorka vytahovat stále nové věci jako absolutní bomby, ale děti by si přece o nich dávno řekly či se o nich dočetly ve Věštci nebo v učebnicích. Příliš často Harry něco prožívá nejsilněji, nejsmutnější, prostě nej nej ve svém životě. Působí to bulvárním dojmem. Mladí kouzelníci se pořád něco učí, ale téměř nic z toho nepoužijí ve svých dobrodružstvích nebo aby si jen ulehčili život. Totéž platí ve světě kouzelníků. Zprávy nosí sovy, místo aby se použila ke komunikaci telepatie či tak něco, léta se letaxem, přemisťování pomocí magie asi nejde, bez hůlky je kouzelník v loji, apod. Rozčiluje mne, že dospělí jsou podávání jako naprostí neschopové. Učitelé z Bradavic nepoznají, co se jim to toulá po chodbách, na to musí přijít dvanáctiletá holka, tvrdošíjně popírají, že by Tajemná komnata existovala, přitom o ní aspoň většina musí vědět, chrání děti zcela neúčinně, asi jako opatření před šířením kovidu, prostě banda diletantů. A nemohu se ubránit pocitu, že Brumbál riskuje při přenechávání řešení na dětech a napomáhání jejich osobního a osobnostního růstu snad ještě víc, než když Gandalf svěřil Prsten Frodovi.

Slyšeno jako audiokniha s hlasem Pavla Zedníčka, který čte skvěle, v některých chvílích snad i lépe než Lábus, ale naprosto netrefil hlasy Malfoyových, když je nechává promlouvat jako cikány se zánětem horních cest dýchacích.

1 23.03.2022

Poslechnuto jako audiokniha s perfektním Jiřím Lábusem, jehož hlasové eskapády, hudba a zvuky zážitek z knihy posunují o dost výš, v podstatě až někam k rozhlasové dramatizaci. Doporučuji.

Když kdysi přišel HP do módy, byl jsem v postpubertálním módu "fuj fuj komerce, jak to mohou lidi číst". Teď jsem už o více než 20 let moudřejší, proto to vidím jinak. V prvé řadě je potřeba hodně nahlas říct, že Kámen mudrců je kniha pro děti. Čtenář proto nemůže očekávat příliš spletitý příběh a logika si občas dá dvacet. Ale pro děti s neořezanou fantasií a fantastikou dosud nepolíbené to rozhodně může být iniciační kniha.
Druhým dechem je třeba dodat, že vytýkat knize neoriginalitu je směšné. Jako snad veškerá obecně oblíbená fantasy vychází z široce známé mytologie, převážně řecké a anglosaské. V knize tedy potkáte kentaury, jednorožce, draky, plášť neviditelnosti, létací košťata, kouzelné hůlky a podobné propriety. Tak to mají čtenáři rádi, brnká to na strunu tajemna, které ale až tak tajemné není, protože je zasuté kdesi hluboko v nás samých. Proto kniha měla takový úspěch. Fantastika založená na zcela originálních vizích nikdy nebude celosvětově úspěšná. Globalizovaný svět je v tomto neúprosný. Může si vytvořit svou fanouškovskou základnu, ale masovosti podle mne nikdy nedosáhne. Porovnejte např. Malaz s Hrou o trůny, Pánem prstenů nebo právě HP.
Třetím dechem chci a musím říct, že přes všechnu neoriginálnost dokázala autorka do příběhu vložit i kousky něčeho nového (famfrpál, propojení a zároveň rozdílnost světa mudlů a čarodějů) a celé to protřepat a zamíchat do příjemného koktejlu. Ingredience tohoto koktejlu originální nejsou, příjemně nové je však jejich spojení. Není to literatura, která by uzemnila sečtělého dospělého, ale nedá se jí upřít kvalita. Pro děti je pak přímo vynikající.

11 23.03.2022

Smutné, přesto nadějné čtení o smrti a marasmu žití v době minulé, soudružské i současné. Tedy spíš už také minulé, dravě tržní. Nyní, v roce 2022, žijeme už jednou nohou zpět v době soudružské.
Balabán čtenáři nedá nic zadarmo. Protáhne ho textem jak uličkou a pak ho vyplivne nahého do mrazu. Neusnadní mu to formou, která je dost roztříštěná a postavy se pletou, obzvláště ženské. Neusnadní mu to tématem, kterým je smrt, umírání, nemoc, závislost, rozpady vztahů, ale také hledání a nacházení něčeho, co nás přesahuje, porozumění, sepětí mezi blízkými, povznášení naší zašpiněné existence vírou a krásami přírody. Neusnadní mu to nehezkými obrazy a obraty - psí útulek, nemocnice, zanedbaná zákoutí, odpadky. Jako ovšem v hnoji občas objevíte perlu, obzvláště přinesete-li si jednu s sebou a nenápadně ji při kydání upustíte, i v Balabánově textu naleznete krásné věty, obrazy, myšlenky. A zdaleka ne po jednotkách, ale po desítkách či spíše stovkách. To byly majáky mého čtení, kdy jsem tonul v depresích, ale on mne stále držel těmi bezmála verši nad vodou jako soudek akvavitu, jako velký korkový špunt. Žasnul jsem, jak úžasné myšlenky jen tak trousí. Dva týdny po dočtení sice neumím zopakovat jedinou z nich, ale tehdy jsem je hltal jak žíznivý citronádu. Krása.

Abych to nějak uzavřel... česká literatura se nemá za co stydět. Alespoň tato kniha s přehledem dosahuje světových kvalit.

8 23.03.2022

Četl jsem ze studijních důvodů a z hecu. Přemýšlím, jak to ohodnotit. Když je ale kniha tak špatná, že ji nedočtu, asi mi nic moc jiného než nejnižší možné hodnocení nezbývá. Skončil jsem asi u 50 strany a nemám sílu dál. Není to TAK špatné, jen to prostě vůbec není dobré. Na knize je moc poznat mládí a nevypsanost autora. Vkopíruji sem poznámky, které jsem si při čtení udělal:

Protiřečí si – v jednu chvíli mluví o několika historických případech využívání látky světla, v příští mistr Soiren neumí říct, jak se projevuje, protože nebyla dostatečně otestována, aby hned nato uvedl 2 příklady dokonalého využití.
Dobré popisy. V nich se nejvíc projeví autorův zápal – popis generátoru vč. kresby.
Opakuje se. Laurien vysvětlí, co bude dělat a autor to znovu shrne.

Pokud nemáte zatraceně silnou motivaci Řád racriánů číst, raději knihu neotvírejte. Jak píše trudoš, kniha má i plusy, ale jsou tak pohřbeny v nánosu špatného psaní, že nemá smysl je objevovat.

Kniha mého srdce. Věděl jsem, že je to neuvěřitelný autor, ale to, co jsem četl, nechalo má ústa široce rozevřená. To není próza, to je poesie v próze, a to jak v přímém tak v přeneseném významu. Útlá kniha, která vaši hlavu zasáhne vahou Kodexu Gigas.

3 30.09.2021

Posloucháno jako rozhlasový pořad s hlavním čtenářem Arnoštem Goldflamem, občas se mihne zvukový efekt nebo ženský hlas Terezy Bebarové čtoucí poznámky a některé pasáže a Jarmily Černocké, jakožto hlasatelky metra.

(G)host útočí! Pábení a jazyková vytříbenost knihy koresponduje s naturelem pana Goldflama. Z kongeniálního spojení vyšla opravdu zábavná a přiměřeně ujetá kniha (rozhlasová hra) o Brně, přilehlých luzích a hájích (Slezsko, Beskydy, Bítov) a brněnském převážně podzemním veletoku Ponávce. Snad jen stále stejný a poněkud dlouhý úvod jednotlivých kapitol s hlášením brněnského metra mne rušil, ale není to e-kniha, ale pořad na pokračování, tak se znělce nemohu divit.
Nečekejte v podstatě žádnou dějovou kostru. Je tam, ale ukáže se až v posledních kapitolách a přivede příběh do jakého-takého konce. Klidně bych se bez něj obešel a jen si užíval mazlení se slovy a větami, popis tu absurdních, tu komických a tu smutných peripetií postav a postaviček částečně smyšleného a částečně reálného panteonu brněnských básníků a lidí od umění 90. let. Přestože jsem v těch časech byl gymnaziální student právě v Brně, neznal jsem téměř žádné jméno ani událost (i když zatmění Slunce 1999 si pamatuji). A vůbec mi to nevadilo. Ti, kdo jsou znalí, si knihu užijí o to více, protože do mnohých scén, které mne jen rozesmály, si dosadí reálné lidi a budou se za břicha popadat. Odlehčená, ale kultivovaná zábava.

PS: Použito v noci ze 17. na 18. 9. 2021 jako životabudič na 100kilometrové 24hodinovce "Z Brna do Brna" a musím říct, že mi pomohlo přenést se přes únavu, bolest těla a nevyspání. Všem aktérům i autorovi patří velký dík!
PS 2: Občas jsem musel vyhledat slova, která jsem neznal (eremický, chiromant, ...). Cítím se velmi obohacen.
PS 3: Díky za skvělou erotickou až pornografickou scénu! Vkusně, přitom rajcovně napsáno. To rozhodně každý neumí!

2 30.09.2021

Vynikající kniha, která má údernost cyberpunk technothrilleru, kterým je formálně, a hloubku sociologické až politologické sondy, kterou je obsahově. Nechci moc spoilovat, ale přece jen si dávejte pozor.

2006 vydaná, čili psaná 2005 a dříve. Suarez předvedl dobrou předvídavost vývoje IT a dalších technologií, i když se vzhledem k jeho povolání není co divit. Přivedl na stránky literatury opravdu uvěřitelnou verzi umělé inteligence designované jako hra. Krutibrko, vždyť ona to hra je! A nejedná se v ní o nic méně než o nové uspořádání světa pomocí revoluce.
Daemonovi nemám co vytknout. Snad jen obtížnou uvěřitelnost některých prvků (přece jen přílišná složitost určitých procesů, které Daemon používá), celkem zbytečnou romantickou linku, přespříliš akční poslední čtvrtinu a podivně nedotažený až otevřený závěr, ale celkově jde o neskutečně nadupanou knihu, která trestuhodně skončila na pultech Levných knih. Jde o autorovu prvotinu a po tomto prodejním propadáku se od něj dalších knih v češtině asi jen tak nedočkáme. A to vydal už další 4. Škoda. Čtěte a pochopíte.

5 30.09.2021